44 ICm 3529/2012
(Spisová značka: 44 ICm 3529/2012-25) KSPA 44 INS 14684/2012-P4-5







ČESKÁ REPUBLIKA

,ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Krajský soud V Hradci Králově, pobočka V Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou V právní Věci žalobkyně Mgr. Ing. Michaely J edličkové, se sídlem Skuteč, Družstevní 929, insolvenčního správce dlužníka Michala anonymizovano , bytem Česká Třebová, zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem v České Třebové, Čechova 396 proti žalovaněmu Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/969, IČO 45317054, zastoupeněho JUDr. Romanem Majerem, advokátem v Praze, Vyskočilova 1326/5 o žalobě o určení pravosti a Výše popřeně pohledávky takto:

I. Žaloba o určení, že vykonatelná pohledávka žalovaněho P4/1 přihlášená celkem ve Výši 9.346,62 Kč není V popřené Výši 7.920,-Kč po právu, se zamítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu 28.11.2012 se žalobkyně domáhala určení, že vykonatelná pohledávka č. 1 žalovaněho přihlášená ve Výši 9.346,62 Kč není po právu ve Výši 7.920,-Kč, nebot se jedná o příslušenství pohledávky a tvoří je náklady právního zastoupení V nalězacím řízení. Žalobkyně měla za to, že náklady právního zastoupení nebyly žalovaným účelně vynaloženy a jejich Výše činí sedminásobek žalovaně částky. Zároveň odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn. I.ÚS 988/12 a sp.zn. I.ÚS 3923/11.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně uvedl, že by byla novým rozhodnutím zpochybňována věcná správnost pravomocněho a vykonatelněho exekučního titulu. V insolvenčním řízení může správce popírat vykonatelně pohledávky, avšak důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle názoru žalovaněho by tak byla zcela popřena zásada právní jistoty jako jedna ze základních zásad právního státu. Dále odkázal na zásadu uvedenou V § 5 písm. c) insolvenčního zákona, v případě žalovaněho se jedná o práva nabytá V dobré víře a ta nemohou být omezena ani rozhodnutím insolvenčního soudu.

KSPA 44 INS 14684/2012-P4-5

Přezkumné jednání se konalo 8. listopadu 2012, žaloba byla doručena zdejšímu soudu 28. listopadu 2012, žaloba byla podána ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, žaloba byla podána Včas.

Soud zjistil tento skutkový stav:

-usnesením č.j. KSPA 44 INS 14684/2012-A-7 ze dne 11.9.2012 soud zjistil úpadek dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , povolil řešení úpadku oddlužením a žalobkyni ustanovil insolvenčním správcem, insolvenční řízení bylo zahájeno 16.6.2012,

-podle přihlášky pohledávky žalovaný přihlásil dvě pohledávky, a to pohledávku č. 1 celkem ve Výši 9.346,62 Kč ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 19.6.2007, Výše jistiny činila 1.126,62 Kč, příslušenství ve Výši 8.220,-Kč, a to podle elektronického platebního rozkazu, který nabyl právní moci 9.9.2010, pohledávku č. 2 přihlásil ve Výši 604.474,42 Kč, tato pohledávka není předmětem tohoto incidenčního sporu,

-při přezkumném jednání dne 8.11.2012 žalobkyně popřela pohledávku č. 1 žalovaného co do pravosti a Výše 7.920,-Kč a uznala do Výše 1.426,62 Kč, popřená pohledávka představuje náklady řízení, které podle jejího názoru nebyly účelně vynaloženy a nepředstavují nezbytný náklad věřitele, aby mohl hájit své právo u soudu, tuto skutečnost soud zjistil také z přezkumného listu,

-podle specifikace příslušenství žalovaný speciíikoval úroky z úvěru a úrok z prodlení, z něho nejsou zřejmé náklady nalézacího řízení týkající se pohledávky č. 1, soud proto k tomuto důkazu nepřihlížel,

-z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30.6.2010, č.j. 114 EC 180/2010-34 soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo zaplatit žalovanému 1.126,62 Kč do 15 dnů a nahradit náklady řízení 8.220,-Kč, rozhodnutí nabylo právní moci 9.9.2010,

-smlouvou ze dne 19.6.2007 o zřízení a vedení běžného účtu se žalovaný zavázal zřídit a vést běžný účet V měně koruna česká a dlužník byl povinen složit do 5 kalendářních dnů částku odpovídající minimálnímu počátečnímu vkladu stanoveného bankou v oznámení, a pokud tak neučiní, může žalovaný od smlouvy odstoupit.

Soud má z Výše uvedených listin za prokázané, že usnesením zdejšího soudu ze dne 11.9.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo mu povoleno oddlužení a žalobkyně ustanovena insolvenčním správcem. Žalovaný přihlásil do řízení pohledávku č. 1 celkem ve Výši 9.346,62 Kč jako pohledávku vykonatelnou, nezajištěnou a žalobkyně ji popřela do Výše 7.920,-Kč, což byla část rovnající se nákladům nalézacího řízení před Okresním soudem v Ústí nad Orlicí. Pohledávka byla přiznána elektronickým platebním rozkazem, který v době zahájení insolvenčního řízení dne 16.6.2012 byl pravomocný. Žalobkyně popřela vykonatelnou pohledávku V rozsahu náhrady nákladů za právní zastoupení, nebot tyto náklady považovala za neúčelně vynaložené a nepředstavující nezbytný náklad žalovaného pro hájení jeho práva u soudu.

Podle ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona jako důvod popření pravosti nebo Výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření Však nemůže být jiné právní posouzení věci.

V projednávané Věci žalovaný přihlásil vykonatelnou pohledávku podle pravomocného elektronického platebního rozkazu, žalobkyně ji také jako vykonatelnou kbťA 44 le 14064/2U12-ť4-3 posoudila a popřela ji do části rovnající se přiznané náhradě nákladů řízení za právní zastoupení. Elektronický platební rozkaz vydal okresní soud, který měl pravomoc ve Věci rozhodnout, jednalo se o rozhodnutí příslušného orgánu. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.7.2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud je rozhodnutí vydáno příslušným orgánem, a to i V případě elektronického platebního rozkazu, V tomto případě soud se před rozhodnutím zabýval právní stránkou Věci, a proto také přiznal náhradu nákladů za zastoupení advokátem. Pokud V insolvenčním řízení insolvenční správce snáší výhrady proti části pohledávky spočívající V náhradě nákladů řízení a nejsou-li zpochybněná skutková zjištění, jedná se o jiné právní posouzení Věci, a to je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo Výše takové pohledávky zapovězeno ustanovení § 199 odst. 2 části Věty za středníkem insolvenčního zákona.

Soud nesdílí názor žalobkyně, že se jedná o Výrazně nepřiměřené náklady řízení. Pokud se Ústavní soud zabýval otázkou opakovaných podání návrhů, pak se jednalo o návrhy V řádech stovek podání, které byly shodné, např. o návrhy dopravních podniků. V takovém případě by snad bylo na místě mít za to, že náklady za právní zastoupení nejsou vynaloženy účelně. V projednávané Věci se podle názoru soudu nejedná o obdobnou pohledávku jako V případech rozhodovaných Ústavním soudem. Soud se přiklonil k názoru žalovaného, že by nepřiznáním, resp. vyhověním žalobě o popření pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím byla porušena zásada právní jistoty.

Vzhledem k Výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud žalobu zamítl.

Soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. Žalovaný sice měl úspěch ve Věci, ale podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, Výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu V Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Pardubicích dne 7. listopadu 2013

J UDr. Ivana Bulisová V.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Petra Bláhová

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 06.12.2013. Připojení doložky provedla Iveta Popílková dne 30.12.2013.