44 ICm 3474/2012
(Spisová značka: 44 ICm 3474/2012-48) KSPA 44 INS 9711/2011-P3-2







ČESKÁ REPUBLIKA

,ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Krajský soud V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou V právní Věci žalobkyně Mgr. Ing. Michaely J edličkové, se sídlem Skuteč, Družstevní 929, insolvenční správkyně dlužníka Lucie Bašíkové, bytem Trávník 1999, zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem v České Třebové, Čechova 396 proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, IČO 61860069, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/ 19 o určení pravosti a Výše popřené pohledávky takto: I. Žaloba o určení, že vykonatelná pohledávka žalovaněho P3-1 přihlášená celkem ve Výši 161.707,-Kč není V popřené Výši 88.180,45 Kč po právu, se zamítá.

II. Žaloba o určení, že vykonatelná pohledávka žalovaněho P3-2 přihlášená celkem ve Výši 114.252,-Kč není V popřené Výši 111.649,-Kč po právu, se zamítá.

III. Žaloba o určení, že vykonatelná pohledávka žalovaněho P3-3 přihlášená celkem ve Výši 112.944,-Kč není V popřené Výši 68.596,07 Kč po právu, se zamítá.

IV. Žaloba o určení, že vykonatelná pohledávka žalovaněho P3-4 přihlášená celkem ve Výši 57.738,-Kč není V popřené Výši 56.423,-Kč po právu, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu 25.11.2012 se žalobkyně domáhala určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení s dlužníkem Lucií Bašíkovou, bytem Trávník 1999, které je vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. KSPA 44 INS 9711/2011 (dále jen dlužník), nejsou po právu, a to ve výši, kterou žalobkyně při přezkumném

KSPA 44 INS 9711/2011-P3-2 jednání popřela. Pohledávku č. 1 popřela do Výše 88.180,45 Kč a pohledávku č. 3 do Výše 68.5 96,07 Kč ze shodných důvodů, v obou případech se nej ednalo o j istinu pohledávky, nýbrž o příslušenství, které nebylo uplatněno řádně, a k tomu náležející úrok. Pohledávku č. 2 popřela do Výše 111.649,-Kč a pohledávku č. 4 do Výše 56.423,-Kč. V obou případech se jednalo o smluvní pokutu, která nebyla platně sjednána, odporovala dobrým mravům, a tudíž na ni žalovanému nevznikl nárok. U pohledávek č.1 a č. 3 dále žalobkyně tvrdila, že se dlužník zavázal zaplatit smluvní odměnu, která se měla započítat proti úvěrované částce, avšak k zániku pohledávky z odměny nedošlo započtením proti poskytnutému úvěru, neboť dlužníkovi ke dni uzavření smlouvy vzniklo jen majetkové právo na poskytnutí úvěru, neboť smlouva o úvěru je smlouvou reálnou a peněžité pohledávky vzniknou až reálným plněním. U pohledávek popřených z důvodu neplatně sjednané smluvní pokuty pak žalobkyně bez bližšího určení odkázala na judikaturu s tím, že smluvní pokuta ve Výši 50 % maximální výše úvěru je nepřiměřená a odporuje účelu smluvní pokuty.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a v rozsáhlém odůvodnění především namítal, že jako důvod popření u vykonatelných pohledávek nemůže být uváděno jiné právní posouzení Věci, což V daném případě nastalo. Odkázal na judikaturu Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci, která svědčila v jeho prospěch.

Při jednání žalobkyně v osobě svého zástupce dále namítala, že rozhodčí nález vydaný Mgr. Landsmannem není veřejnou listinou podle § 134 o.s.ř. a navíc nebyl řádně doručen, neboť v rozhodčím řízení měl dlužník opatrovníka ustanoveného rozhodcem advokátku J UDr. Vaňkovou. Namítala, že oba advokáti, tedy jak Mgr. Landsmann, tak JUDr. Vaňková se navzájem ustanovují opatrovníkem v řízeních, ve kterých rozhodují jako rozhodci. Pokud jde o rozhodčí nález vydaný JUDr. Kolaříkem, měla za to, že neměl pravomoc v rozhodčím řízení rozhodovat a rozhodčí nález vydat.

Přezkumné jednání se konalo 25.10.2012, žaloba byla zdejšímu soudu doručena 25.112012, žaloba byla podána Včas.

Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

-usnesením z 28.8.2012, č.j. KSPA 44 INS 9711/2011-A-24 byl zjištěn úpadek dlužníka, soud povolil řešení úpadku oddlužením a žalobkyni ustanovil insolvenčním správcem, insolvenční řízení bylo zahájeno 3.6.2011,

-podle přihlášky pohledávky přihlásil žalovaný čtyři vykonatelné pohledávky, z toho pohledávku č. 1 ve Výši jistiny 140.924,-Kč a příslušenství, směnečný úrok a náklady rozhodčího řízení ve Výši 20.783,-Kč jako nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100234182 (dále jen smlouva o úvěru I), pohledávku č. 2 přihlásil ve Výši jistiny 101.253,-Kč a směnečný úrok 12.999,-Kč jako nedoplatek na směnečné sumě-smluvní pokuta ze zajišťovací směnky podle téže smlouvy, pohledávku č. 3 přihlásil ve Výši jistiny 99.119,-Kč a příslušenství směnečný úrok a náklady rozhodčího řízení ve Výši 13.825,-Kč, opět jako nedoplatek na směnečné sumě-nezaplacéné a zesplatněné splátky ze zajišťovací směnky podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100308953 (dále jen smlouva o úvěru II), pohledávku č. 4 přihlásil ve Výši jistiny 51.169,-Kč a příslušenství směnečný úrok 6.569,-Kč jako nedoplatek na směnečné sumě-smluvní pokuta ze zajišťovací směnky podle smlouvy o úvěru č. II, pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné podle rozhodčích nálezů,

KSPA 44 INS 9711/2011-P3-2 podle smlouvy o úvěru I ze dne 20.10.2008 se žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi revolvingový úvěr s částkou kvyplacéní 93.000,-Kč, s maximální výší úvěru 197.892,-Kč, podle bodu 18.1 smluvních ujednání měli po dohodě žalovaného a dlužníka pravomoc k řešení veškerých sporů ze smlouvy rozhodci a mezi nimi JUDr. Eva Vaňková a Mgr. Marek Landsmann, smlouva o úvěru I byla uzavřena ve znění dodatku z 27.1.2010 s odkladém splátek a ve znění dodatku z 7.4.2010 o dočasném snížení splátek, smluvní odměna byla sjednána za každý revolving ve Výši 73.880,-Kč, úvěr byl splatný podle původní verze smlouvy v 36 měsíčních splátkách po 5 497,-Kč, po dodatku č. 2 v 45 splátkách, podle oznámení z 24.6.2010 činil dluh dlužníka vůči žalovanému 244.177,-Kč, z toho smluvní pokuta ve Výši 50 % činila 98.946,-Kč z maximální Výše úvěru, podle kopie směnky vlastní vystavené 20. října 2008 se dlužník zavázal zaplatit žalovanému 244.177,-Kč dne 8. července 2010, návrhem ze dne 9.7.2010 bylo zahájeno rozhodčí řízení před rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem o zaplacení 244.177,-Kč s příslušenstvím, zrozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 4.11.2010, č.j. La 4646/10-19 vyplývá, že rozhodce uložil dlužníkovi zaplatit žalovanému 244.177,-Kč s 6 % úrokem p.a. od 9.7.2010 do zaplacení a nahradit náklady řízení, z odůvodnění pak soud zjistil, že směnečný peníz obsahoval i zůstatek na dlužných splátkách podle splátkového kalendáře ve Výši 142.924,-Kč a smluvní pokuty podle čl. 13.4 ve Výši 98.946,-Kč, dále rozhodce uvedl, že ustanovil dlužníkovi opatrovníka, protože rozhodcem zasílané písemnosti se nedařilo dlužníkovi doručit a nebylo možné aplikovat náhradní doručení, postupoval proto podle čl. 18.4 a 18.6 smluvních ujednání, rozhodčí nález nabyl právní moci 5.11.2010 a 9.11.2010 se stal vykonatelným, z karty klienta-dlužníka zhotovené žalovaným soud zjistil, že ze sjednaných 45 splátek bylo uhrazeno zcela pouze 17 splátek, na 18. splátku bylo zaplaceno jen 2.001,-Kč, podle smlouvy o úvěru II z 13.8.2009 se žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi revolvingový úvěr s částkou k vyplacení 50.000,-Kč s maximální výší úvěru 119.052,-Kč, podle bodu 18.1 smluvních ujednání měli po dohodě žalovaného a dlužníka pravomoc k řešení veškerých sporů ze smlouvy rozhodci J UDr. Eva Vaňková nebo Mgr. Marek Landsmann a dále jediný rozhodce určený společností Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o. ze seznamu rozhodců touto společností vedeného nebo jediný rozhodce určený společností Rozhodčí společnost, s.r.o. ze seznamu rozhodců touto společností vedeného s tím, že v obou případech smluvní strany smlouvy o úvěru II prohlásily, že měly možnost se před podpisem smlouvy se seznamem rozhodců seznámit, pro případ, že nikdo z rozhodců nebude ochoten nebo moci funkci rozhodce přijmout nebo vykonávat, dohodly se strany na náhradním způsobu určení rozhodce, který měl být určen žalovaným ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou, podle bodu 18.7 se na rozhodčí řízení nevztahovaly jednací a poplatkové řády uveřejněné na stránkách společnosti Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o. a společnosti Rozhodčí společnost, s.r.o., neboť rozhodčí řízení se mělo Vždy řídit pravidly sjednanými v této rozhodčí doložce a podpůrným řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, smlouva o úvěru II. byla změněna dvěma dodatky ze dne 26.1.2010 o odkladu splátek č. 4 a č. 5 a v dodatku ze dne 7 .4.2010 bylo sjednáno dočasné snížení splátek č. 6, 7, 8 a 9, úvěr tak byl splatný celkem ve 44 měsíčních splátkách po 2 778,-Kč vyjma splátky 4 a 5,

KSPA 44 INS 9711/2011-P3-2

-podle oznámení z 24.6.2010 dlužník dlužil žalovanému 150.288,-Kč, z toho smluvní pokuta ve Výši 50 % z Výše úvěru činila 50.004,-Kč, zbývající dlužné splátky podle splátkového kalendáře činily 99.119,-Kč,

-podle kopie směnky vlastní vystavené 13. srpna 2009 se dlužník zavázal zaplatit žalovanému 150.288,-Kč dne 8. července 2010,

-dne 23.7.2010 byl Rozhodčí společnosti Pardubice, s.r.o. doručen návrh žalovaného proti dlužníkovi na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu na zaplacení 150.288,-Kč s příslušenstvím,

-z rozhodčího nálezu z 21.9.2010, č.j. 102 Rozh 2446/2010-8 vydaného rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem soud zjistil, že rozhodce uložil dlužníkovi zaplatit žalovanému 150.288,-Kč s 6 % ročním úrokem od 9.7.2010 do zaplacení a nahradit náklady řízení, z odůvodnění pak soud zjistil, že směnečný peníz obsahoval i zůstatek na dlužných splátkách podle splátkového kalendáře ve Výši 99.119,-Kč a smluvní pokutu podle čl. 13.4 smlouvy o úvěru II ve Výši 50.004,-Kč, rozhodce byl podle odůvodnění určen ze seznamu rozhodců vedeného Rozhodčí společností Pardubice, s.r.o., souhlasil se svým ustanovením do funkce rozhodce a tuto funkci přijal, rozhodoval podle ujednání obsaženého ve smlouvě o úvěru II, v průběhu řízení vyzval dlužníka, aby se vyjádřil k návrhu, ten si Však písemnost na poště nepřevzal a protože se řízení řídilo pravidly sjednanými v rozhodčí doložce a podpůrně řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, považovala se zásilka určená do vlastních rukou za doručenou dne 13.8.2010,

-podle karty klienta-dlužníka ke smlouvě úvěru II ze sjednaných 44 splátek bylo uhrazeno 5 splátek a na 6. splátku pouze 889,-Kč,

-z rozhodčího spisu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna soud zjistil tyto skutečnosti: a) usnesením č.j. La 4646/10-14 z 27.7.2010 rozhodce vyzval dlužníka, aby se vyjádřil k návrhu žalovaného o zaplacení 244.177,-Kč s příslušenstvím. b) z doručenky adresované dlužníkovi s označením písemnosti La 4646/10-14 soud zjistil, že adresát nebyl zastižen a zásilka byla uložena a vrácena rozhodci, c) ze žádosti rozhodce z 30.8.2010 soud zjistil, že rozhodce požádal Okresní soud v Ústí nad Orlicí o zjištění údajů z evidence obyvatel týkající se dlužníka, jehož známý pobyt byl na adrese Česká Třebová, Trávník, d) z odpovědi Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze 17.9.2010 soud zjistil, že podle Centrální evidence obyvatel je trvalý pobyt dlužníka na adrese Trávník 1999, Česká Třebová, e) z doručenky k rozhodčímu nálezu soud zjistil, že rozhodčí nález byl doručen opatrovníkovi dlužníka J UDr. Evě Vaňkové 5.11.2010,

-z protokolu o přezkumném jednání z 25.10.2012 soud zjistil, že žalobkyně popřela pohledávku č. 1 přihlášenou ve Výši 161.707,-Kč do Výše 88.180,45 Kč, pohledávku č. 2 přihlášenou ve Výši 114.252,-Kč popřela do Výše 111.649,-Kč, pohledávku č. 3 přihlášenou ve Výši 112.944,-Kč popřela do Výše 68.596,07 Kč a pohledávku č. 4 přihlášenou ve Výši 57.738,-Kč popřela do Výše 56.423,-Kč, pohledávku č. 1 a č. 3 popřela kvůli nesprávně uplatněnému příslušenství a počítaného úroku, pohledávku č. 2 a č. 4 popřela v rozsahu smluvní pokuty, jejíž výše odporovala dobrým mravům, její sjednání považovala za neplatné.

Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že 3.6.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem a dne 28.8.2012 byl zjištěn jeho úpadek, povoleno řešení úpadku oddlužením a žalobkyně ustanovena insolvenčním správcem. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení celkem 4 pohledávky podle dvou smluv o revolvingovém úvěru a k nim

KSPA 44 INS 9711/2011-P3-2 vystavených směnek, z toho pohledávky č. 1 a č. 3 jako nezaplacené splátky a k nim náležející příslušenství a pohledávky č. 2 a č. 4, které tvoří nezaplacené smluvní pokuty v obou případech ve Výši 50 % z Výše úvěru. Žalobkyně při přezkumném jednání pohledávky popřela do části, a to pohledávku č. 1 do Výše 88.080,45 Kč, pohledávku č. 2 do Výše 111.649,-Kč, pohledávku č. 3 do Výše 68.596,07 Kč a pohledávku č. 4 do Výše 56.423,-Kč. Pohledávky č. 1 a č. 3 popřela z toho důvodu, že žalovanému na ně nevznikl nárok, neboť je přihlásil jako jistiny, jednalo se Však o příslušenství, které nebylo uplatněno řádně a včas. Pohledávky č. 2 a č. 4 popřela, neboť smluvní pokuta nebyla ve smlouvách o úvěru I. a II. řádně sjednána, mělo se jednat o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Dále má soud za prokázané, že všechny pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné, z toho pohledávky č. 1 a č. 2 podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 4.11.2010 a pohledávky č. 3 a č. 4 podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jiřího Kolaříka ze dne 21.9.2010. V řízení vedeném rozhodcem Mgr. Landsmannem byl dlužník zastoupen opatrovníkem JUDr. Vaňkovou, neboť dlužník nepřebíral písemnosti rozhodce, a tudíž po dotazu a po šetření v Centrální evidenci obyvatel prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, kde nebyl zjištěn jiný pobyt, než který uvedl žalovaný v návrhu na zahájení rozhodčího řízení, nezbylo, než dlužníkovi ustanovit opatrovníka. Dlužník neplnil své závazky ze smlouvy o úvěru I řádně, ze sjednaných 45 splátek uhradil pouze celých 17 splátek a na 18.splátku jen část. Podobně v případě úvěru podle smlouvy o úvěru II, který měl být splacen ve 44 splátkách, dlužník zaplatil pouze 5 splátek, z toho splátky č. 4 a 5 byly odloženy na pozdější dobu, na splátku č. 8 zaplatil pouze 889,-Kč. Z uvedeného má soud za prokázané, že dlužník neplnil splátkový kalendář ani do Výše 50 % sjednaných splátek, takže podle názoru soudu závažně porušil své povinnosti. Žalovaný uzavřel s dlužníkem rozhodčí doložku, podle které mohli rozhodovat rozhodci uvedení v rozhodčí doložce, a to bud Mgr. Marek Landsmann, JUDr. Vaňková nebo osoba ze seznamu rozhodců vedených společnostmi Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o. nebo Rozhodčí společnost, s.r.o. Rozhodčí nález vydal jednak Mgr. Marek Landsmann, který byl výslovně uveden v rozhodčí doložce, a rozhodčí nález ze dne 21.9.2010 vydal JUDr. Jiří Kolařík, který byl vybrán Rozhodčí společností Pardubice, s.r.o. Oba rozhodčí nálezy se staly pravomocnými a vykonatelnými. V případě obou smluv o úvěru se na rozhodčí řízení nevztahovaly jednací a poplatkové řády společnosti Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o. nebo společnosti Rozhodčí společnost, s.r.o., ale vztahovala se na ně pravidla sjednaná v rozhodčí doložce a podpůrně řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

Podle ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona jako důvod popření pravosti nebo Výše vykonatelné pohledávky (rozuměj insolvenčním správcem) přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření Však nemůže být jiné právní posouzení věci.

V projednávané Věci žalovaný přihlásil vykonatelné pohledávky podle pravomocných rozhodčích nálezů, žalobkyně je také jako vykonatelné posoudila a popřela je do části. Rozhodčí nálezy vydali rozhodci, kteří měli pravomoc ve sporech rozhodnout, jednalo se o rozhodnutí příslušného orgánu. Rozhodcé Mgr. Landsmann byl výslovně uveden v rozhodčí doložce jako osoba s pravomocí rozhodnout, rozhodce JUDr. Kolařík byl ustanoven rozhodcem podle ujednání obsaženého V rozhodčí doložce ke smlouvě o úvěru II. Tento způsob ujednání je s odkazem na judikaturu Vrchního soudu v Praze platný a rozhodce byl určen V souladu se zákonem o rozhodčím řízení. V té souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č.j. 5 Cmo 107/2013-79, ve kterém vrchní soud posoudil rozhodčí doložku, která stanovovala rozhodce JUDr. Kolaříka rozhodcem, jako kbťA 44 le 9'/ 1 1/ZU1 l-ťá-Z způsob, který je V souladu s právem, protože stejně jako V projednávaném případě byl dán způsob Výběru rozhodce dvěma osobám, Rozhodčí společnosti Pardubice, s.r.o. nebo Rozhodčí společnosti, s.r.o. ze seznamů vedených těmito osobami, a stranám byl tento seznam znám. Vrchní soud dovodil, že způsob Výběru rozhodce neodporuje ustanovení § 7 zákona o rozhodčím řízení a nejedná se ani o ujednání způsobující Významnou nerovnováhu V právech a povinnostech stran V neprospěch spotřebitele. Kromě toho jako V tomto proj ednávaném případě bylo použití rozhodčích řádů určeno ustanovením čl. 18.7. Podobně Vrchní soud V Praze rozhodl i V rozsudku ze dne 10. prosince 2012, č.j. 9 Cmo 446/2012-97. Rozhodce JUDr. Kolařík byl určen způsobem jednoznačným a měl pravomoc ve sporu rozhodnout. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10.7.2013, sp.zn. 31 Cdo 958/2012, který se zabýval rovněž posouzením rozhodčí doložky, pak má soud za to, že závěr Nejvyššího soudu nelze vztáhnout na projednávaný případ. V případě posuzovaném Nejvyšším soudem se nejednalo o transparentní pravidla pro Výběr rozhodce. Ve Věci projednávané před zdejším soudem bylo navíc použití rozhodčích řádů právnických osob Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o. a Rozhodčí společnost, s.r.o. přímo vyloučeno. Soud tak dospěl s ohledem na uvedenou judikaturu k závěru, že oba rozhodčí nálezy byly vydány osobami, které měly pravomoc ve věcech rozhodnout, a tudíž se jedná ve Všech čtyřech případech o pohledávky vykonatelné.

V případě rozhodčího nálezu Mgr. Landsmanna byl rozhodčí nález řádně odůvodněn, a to i pokud se jedná o ustanovení opatrovníka dlužníkovi, jehož pobyt nebyl znám.

V souvislosti s popíráním pohledávky přiznané rozhodcem, který byl pravomocný ve Věci rozhodnout, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.7.2013, sen.zn. 29 ICdo 7/2013, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příslušným orgánem je i rozhodce nebo rozhodčí soud, podobně i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 392/2011 ze dne 31.7.2013. Pokud V insolvenčním řízení insolvenční správce snáší výhrady proti části pohledávky spočívající V neplatně sjednané smluvní pokutě a pro příslušející úrok (směnečný), a proti pohledávce z jistiny přiznané tímto rozhodčím nálezem, a nejsou-li zpochybněna skutková zjištění, jedná se o jiné právní posouzení Věci, které je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo Výše takové pohledávky zapovězeno ustanovením § 199 odst. 2 části Věty za středníkem insolvenčního zákona.

Vzhledem k Výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud žalobu zamítl.

Soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. Žalovaný sice měl úspěch ve Věci, ale podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, Výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu V Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Pardubicích dne 16. prosince 2013 JUDr. Ivana Bulisová V.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Petra Bláhová

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 01.02.2014. Připojení doložky provedla Iveta Popílková dne 14.02.2014.