44 ICm 3249/2012
(44 ICm 3249/2012-17) KSPA 44 INS 19776/2011-P14-2







ČESKÁ REPUBLIKA

,ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Krajský soud V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou V právní Věci žalobkyně JUDr. Evy Mlčochové, se sídlem Purkyňova 37, Svitavy, insolvenční správkyně dlužníků Olgy anonymizovano , anonymizovano a Daniela Antonína anonymizovano , anonymizovano oba bytem Radiměř 30 proti žalovaně Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5-Smíchov, IČO 00006963 o žalobě na popření vykonatelné pohledávky takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka č. 1 žalované ve Výši 2.590,-Kč, pohledávka č. 2 ve Výši 453,-Kč, pohledávka č. 3 ve Výši 10.058,-Kč, pohledávka č. 4 ve Výši 2.440,-Kč a pohledávka č. 5 ve Výši 7.956,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků Olgy anonymizovano a Daniela Antonína anonymizovano , oba bytem Radiměř 30, u Kraj ského soudu V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích pod sp.zn. KSPA 44 INS 19776/2011 nejsou po právu co do pravosti a Výše, se zamítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu 5.11.2012 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávky č. 1 až č. 5 přihlášené žalovanou do insolvenčního řízení s Olgou anonymizovano a Danielem Antonínem Sčepkou (dále jen dlužníci) vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSPA 44 INS 19776/2011 nejsou po právu, protože jsou promlčené podle § 18 zákona č. 589/1992 Sb. ve znění účinném do 31.12.2008. Pohledávky byly přihlášeny ve Výši 2.590,-Kč, 453,-Kč, 10.058,-Kč, 2.440,-Kč a 7.956 Kč. Pohledávky vznikly v roce 1993 (pohledávka č. 1 a č. 2), v roce 1994 (č. 3 a č. 4) a pohledávka č. 5 v roce 1996 a podle znění zákona v roce 1993 až 1996 se právo vymáhat pojistné promlčovalo za deset let od právní

KSPA 44 INS 19776/2011-P14-2 moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. V této době zákon neobsahoval větu, že promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu, která byla do zákona vtělena až od 1.1.2009. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2011, sp.zn. 20 Cdo 2464/2009, ve kterém Nejvyšší soud posuzoval pohledávky vzniklé v obdobné době jako v této projednávané Věci a dospěl k závěru, že podáním návrhu na výkon rozhodnutí u soudu nedochází ke stavení promlčecí doby.

Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.6.2011, sp.zn. 3 Ads 7/2011, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil, že v tomto případě je nutné použít zásadu analogie legis a postupovat podle ust. § 100 až 114 občanského zákoníku, který je obecným právním předpisem ve vztahu ke zvláštnímu zákonu č. 589/ 1992 Sb. Podle ust. § 112 obč. zákoníku pokud uplatní věřitel v promlčecí době právo u soudu a řádně V řízení pokračuje, promlčecí doba po dobu řízení neběží. Vzhledem k tomu, že všechny exekuční tituly, které žalovaná uvedla v přihlášce, byly předmětem soudního výkonu rozhodnutí, promlčecí doba se stavěla podle občanského zákoníku.

Přezkumné jednání se konalo 1.11.2012, žaloba byla zdej šímu soudu doručena 5.11.2012, žaloba byla podána Včas ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání.

Z označených a provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

-dne 23.5.2012 soud zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení úpadku oddlužením a ustanovil žalobkyni insolvenčním správcem usnesením č.j. KSPA 44 INS 19776/2011-A-14,

-ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že žalovaná přihlásila 6 pohledávek celkem ve Výši 26.852,-Kč, a to bud jako dlužné pojistné na sociálním zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo jako dlužné penále, z přihlášených pohledávek žalobkyně popřela pohledávku č. 1 až č. 5 celkem ve Výši 23.497,-Kč, uznala pohledávku č. 6 ve Výši 3.355,-Kč,

-při přezkumném jednání žalobkyně popřela pohledávku žalované č. 1 až č. 5 ve Výši 2.590,-Kč, 453,-Kč, 10.058,-Kč, 2.440,-Kč a 7.956,-Kč co do pravosti kvůli promlčení, pohledávku přihlášenou pod č. 6 ve Výši 3.355,-Kč žalobkyně uznala, pohledávky byly přihlášené jako vykonatelné,

-z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalovaná přihlásila 6 pohledávek, a to pohledávku č. 1 ve Výši 2.590,-Kč, jednalo se o nezaplacené pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kpohledávce byl vydán platební výměr č. 237/433 ze dne 13.9.1993, pod č. 2 přihlásila pohledávku ve Výši 453,-Kč pro nezaplacení pojistného, k pohledávce vydán platební výměr č. 238/433 ze dne 13.9.1993, pod č. 3 přihlásila pohledávku 10.05 8,-Kč, jednalo se o nezaplacení pojistného podle výkazu nedoplatků č. 171/94 ze dne 25.7.1994, pod pohledávkou č. 4 přihlásila 2.440,-Kč, rovněž se jednalo o nezaplacení pojistného podle výkazu nedoplatků č. 496/94 ze dne 11.12.1994, pod č. 5 přihlásila pohledávku 7 .956,-Kč, rovněž pro nezaplacení pojistného podle výkazu nedoplatků č.j. 1134/96 ze dne 26.9.1996,

-platební výměr č. 237/433 nabyl právní moci 5.10.1993, platební výměr č. 238/433 nabyl právní moci 5.10.1993, výkaz nedoplatků č. 171/94 se stal splatným 13.9.1994, tímto dnem se stal vykonatelným, výkaz nedoplatků č. 496/94 se stal vykonatelným 19.12.1994 a výkaz nedoplatků č. 1134/1996 se stal vykonatelným 4.10.1996,

-dne 22.10.1996 byl Okresnímu soudu v Chomutově doručen návrh na povolení výkonu rozhodnutí prodejem movitých Věci, návrh podala Okresní správa sociálního

KSPA 44 INS 19776/2011-P14-2 zabezpečení Chomutov ve Věci povinného Daniela anonymizovano , jednalo se o výkon vykonatelných platebních výměrů č.j. 237/433, č.j. 238/433 a výkazů nedoplatků č. 496/94, č. 171/94 a č.j. 1134/96,

-usnesením ze dne 2.2.2007 Okresní soud V Chomutově zastavil výkon rozhodnutí oprávněného Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově proti povinnému Danielu anonymizovano , nebot při výkonu nebyly nalezeny, a tudíž ani sepsány postižitelné věci, usnesení nabylo právní moci 28.2.2007 .

Další důkazy účastníci neoznačili.

Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 23.5.2012 soud zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení úpadku oddlužením a žalobkyni ustanovil insolvenčním správcem. Žalovaná přihlásila (přihláška doručena 22.6.2012) do insolvenčního řízení vedeného s dlužníky 6 pohledávek, z toho pohledávky č. 1 až č. 5 žalobkyně popřela kvůli promlčení. Pohledávky byly přiznány bud platebním výměrem (pohledávky č. 1 a č. 2) nebo výkazem nedoplatků (pohledávky č. 3 až č. 5). Soud má za prokázané, že všechna uvedená rozhodnutí jsou vykonatelná, a to platební výměr č. 237/433 dnem 5 .10.1993, platební výměr č. 238/433 dnem 5.10.1993, výkaz nedoplatků č. 171/94 dnem 13.9.1994, výkaz nedoplatků č. 496/94 dnem 19.12.1994 a výkaz nedoplatků č. 1134/96 je vykonatelný dnem 4.10.1996. Žalovaná pro všechny tyto vykonatelné pohledávky podala návrh na výkon rozhodnutí u Okresního soudu V Chomutově dne 22.10.1996, přičemž toto vykonávací řízení bylo zastaveno 2.2.2007, usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci 28.2.2007.

Podle ust. § 112 obč. zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušeného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Podle ust. § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení ve znění účinném k 20.8.2008 právo vymáhat pojistné se promlčuje za deset let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.

Podle ust. § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení ve znění účinném od 1.1.2009 právo vymáhat pojistné se promlčuje za deset let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

Ve všech případech vydaných platebních výměrů a výkazů nedoplatků se tato rozhodnutí stala vykonatelná v době účinnosti § 18 odst. 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení podle znění ke dni 20.8.2008. V tomto období zákon neobsahoval ustanovení o tom, že promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu. Soudu je známo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 20 Cdo 2464/2009 ze dne 30.5.2011, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval posouzením promlčení práva přiznaného platebními výměry z roku 1998 a z roku 2001 a rozhodnutím o uložení pokuty z roku 1996. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právo vymáhat pojistné bylo promlčeno, nebot věta promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu byla do zákona doplněna až s účinností od 1.1.2009. Nejvyšší soud tak dovodil, že veřejnoprávní úprava účinná ke dni právní moci exekučního titulu, od níž běží promlčecí doba, institut stavení této doby neznala. Zdej šímu soudu je rovněž znám rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 3 Ads 7/2011-48 ze dne 28.6.2011, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil, že v případě vymáhání nedoplatků na sociálním zabezpečení vyměřených 20.9.1999 se promlčecí doba stavěla po dobu, kdy probíhal soudní výkon

KSPA 44 INS 19776/2011-P14-2 rozhodnutí, a tudíž nedošlo k promlčení nezaplaceného dlužného pojistného. Nejvyšší správní soud upozornil na to, že druhá Věta § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. se stala součástí tohoto zákona až v důsledku novelizace s účinností od 1.1.2009, tudíž na posuzovanou věc bylo třeba aplikovat zákon platný a účinný do tohoto dne, to jest ve znění § 18 odst. 2 právo vymáhat pojistné se promlčuje za deset let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno . Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že otázku promlčení je třeba vyložit s pomocí zásady analogie legis podle § 100 až 114 občanského zákoníku upravující promlčení i běh promlčecí doby po dobu řízení u soudu, a to konkrétně § 112 obč. zákoníku. Zároveň odkázal na jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1940/24, sp.zn. 20 Cdo 2219/2005 a sp.zn. 20 Cdo 2689/2008. Nejvyšší správní soud dovodil, že na věc nemá Vliv skutečnost, že došlo ke změně právní úpravy, a vyslovil názor, že znění § 18 odst. 2 zákoan o pojistném na sociální zabezpečení účinné od 1.1.2009 pouze přesněji zakotvilo pravidlo týkající se běhu promlčecí doby.

Podobně bylo možné postupovat i v případě zákona o pojistném na zdravotním pojištění č. 592/1992 Sb., podle jehož § 16 odst. 2 ve znění účinném ke dni 31.12.2004 právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, a rovněž toto ustanovení neobsahuje úpravu běhu promlčecí doby, takže i pro tento zákon bylo zapotřebí použít pravidla analogie zákona podle § 112 občanského zákoníku. Soud tedy má za to, že pokud zákon o pojistném na sociálním zabezpečení neobsahoval úpravu týkající se běhu promlčecí doby v době, kdy byla pravomocná a vykonatelná rozhodnutí žalované týkající se pohledávek č. 1 až č. 5, je třeba přihlédnout k úpravě obsažené v obecném právním předpisu, tedy v občanském zákoníku. V projednávané Věci tak běžela promlčecí doba nejdříve od 6.10.1993 do 22.10.1996, kdy bylo zahájeno vykonávací řízení. Poté do 28.2.2007 se promlčecí doba stavěla, běžela znovu od 1.3.2007 do 22.6.2012, kdy byla přihláška doručena soudu. Promlčecí doba činila méně než deset let. Promlčecí doba se stavěla po dobu vykonávacího řízení u Okresního soudu v Chomutově.

Rozhodovací činnost Nejvyššího soudu má vést ke sjednocení rozhodovací praxe nižších soudů. Přesto soud přihlédl k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a dále i k použití pravidla analogie legis i při použití zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, při jehož aplikaci se také přihlédlo k obecným ustanovením v občanském zákoníku. Soud byl dále veden zásadou zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků podle § 1 o.s.ř.

Vzhledem k Výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud dospěl kzávěru, že žaloba není důvodná, pohledávky žalované přihlášené pod č. 1 až č. 5 do insolvenčního řízení s dlužníky jsou po právu, nejsou promlčené. Soud proto žalobu zamítl.

Žalovaná měla plný úspěch ve věci, ale soud jí nepřiznal náhradu nákladů řízení s odkazem na ust. § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. nSPA 44 iNS 19//6/201 1-ť14-2 Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soud V Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Pardubicích dne 24. října 2013

J UDr. Ivana Bulisová V.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iveta Popílková

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.11.2013. Připojení doložky provedla Iveta Popílková dne 02.12.2013.