44 ICm 3222/2012
70/44 ICm 3222/2012-130 (KSBR 44 INS 16149/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem, JUDr. Radkou Semelovou, v právní věci žalobce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., sídlem Doudlebská 5/1699, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka NOTTON s.r.o., IČ 60755440, právně zastoupeného JUDr. Ing. Michaelem Šefčíkem, obecným zmocněncem, Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha proti žalovanému FT Servis s.r.o., sídlem Hájecká 14, 618 00 Brno, IČ 60755440, právně zastoupenému Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, Kotlářská 51a, 602 00 Brno, o určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že smlouva o převzetí dluhu uzavřená dne 12.4.2011 mezi Ing. Petrem Babincem, bytem Praha 10, Veronské nám. 385, společností NOTTON s.r.o., se sídlem Praha 6, Laudova 1014/15 a společností FT Servis s.r.o., se sídlem Brno, Hájecká 14, je vůči věřitelům dlužníka NOTTON s.r.o. neúčinným právním úkonem, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 28.798,- Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2.11.2012 domáhal určení neúčinnosti smlouvy o převzetí dluhu uzavřené dne 12.4.2011 mezi Ing. Petrem Babincem, bytem Praha 10, Veronské nám. 385, žalobcem a žalovaným, dále se domáhal zaplacení 2,209.491,-Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobce v žalobě uvedl, že dne isir.justi ce.cz

29.12.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka NOTTON s.r.o., Praha 6, Klaudova 1014/15. Dne 23.12.2010 byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě převedl dlužník na žalovaného vlastnické právo k budově č.p. 59 zem.stav. postavené na pozemku parc.č. st. 60/1 a pozemku parc.č. st. 60/2, pozemku parc.č. st. 60/1, pozemku parc.č. st. 60/2, pozemku parc.č. 223, pozemku parc.č. 233/4, pozemku parc. č. 233/7, pozemku parc.č. 233/8, pozemku parc.č. 233/16, pozemku parc.č. 233/17 a pozemku parc.č. 722/32, to vše zapsáno Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Boskovice, v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Kunice na listu vlastnictví č. 163. Dle článku II. odst. 3 shora uvedené kupní smlouvy měla být uhrazena část kupní ceny ve výši 2,209.491,-Kč tak, že kupující převezme za prodávajícího jeho dluh v téže výši ze smlouvy o úvěru ze dne 19.března 2009, č. 0214140439, uzavřené mezi dlužníkem a Českou spořitelnou, a.s. Smluvní strany se výslovně dohodly, že v této části se považuje kupní cena za zaplacenou okamžikem převzetí výše uvedeného dluhu kupujícím. Dne 12.dubna 2011 byla mezi Ing. Petrem Babincem, bytem v Praze 10, Veronské nám. 385, PSČ 109 00 (jenž nabyl dne 16.března 2011 pohledávku vůči dlužníku ze smlouvy o úvěru označené výše), dlužníkem a žalovaným uzavřena smlouva o převzetí dluhu, čímž mělo dojít k úhradě zbývající části kupní ceny nemovitostí ve výši 2,209.491,-Kč. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že k uzavření smlouvy o převzetí dluhu (12.dubna 2011) došlo až poté, co nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 109 IZ (insolvenční zákon) (29.prosince 2010 v 13.29 hod.). Podle žalobce smlouva o převzetí dluhu představuje pro rozpor s ustanovením § 111 odst. 1 IZ ve vztahu k věřitelům neúčinný právní úkon. Jelikož k převzetí dluhu nedošlo, nebyla ze strany žalovaného příslušná část kupní ceny řádně uhrazena a žalovaný je s její úhradou v prodlení. Řízení ohledně požadavku na zaplacení 2,209.491,-Kč s příslušenstvím bylo vyloučeno k samostatnému projednání (věc je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 15/44 ICm 3137/2014).

Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podáních ze dne 16.10.2013 a 29.8.2014. Navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že kupní smlouva, kterou dlužník převedl na žalovaného nemovitosti zapsané Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Boskovice, v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Kunice na LV č. 163, byla uzavřena dne 23.12.2010, tedy před zahájením insolvenčního řízení. Kupní cena byla dle článku II. odst. 3 stanovena tak, že část kupní ceny bude uhrazena převzetím dluhu ve výši 2,209.491,-Kč tak, že kupující převezme za prodávající jeho dluh v téže výši ze smlouvy o úvěru ze dne 19.3.2009 č. 0214140439, uzavřené mezi dlužníkem a Českou spořitelnou a.s., kdy kupní cena se považuje za zaplacenou okamžikem převzetí uvedeného dluhu. V souladu s touto kupní smlouvou a ujednáními v ní obsaženými byla potom dne 12.4.2011 mezi Ing. Babincem (jenž nabyl dne 16.3.2011 pohledávku vůči dlužníkovi ze smlouvy o úvěru), dlužníkem a žalovaným uzavřena smlouva o převzetí dluhu, čímž došlo k úhradě zbývající části kupní ceny ve výši 2,209.491,-Kč. Žalovaný potvrdil i zahájení insolvenčního řízení na majetek společnosti NOTTON s.r.o. tak, jak tvrdí žalobce. Žalovaný tedy skutkový stav uvedený žalobcem vůbec nerozporoval. Měl však za to, že na posouzení věci nedopadá ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, protože podpisem dohody o převzetí dluhu plnil žalovaný svou povinnost uvedenou v kupní smlouvě a převzetím dluhu nedošlo žádným způsobem k nakládání s majetkovou podstatou nebo majetkem dlužníka. Majetek dlužníka se podpisem převzetí dluhu žádným způsobem nezměnil ani nezmenšil, změnila se toliko skladba dlužníkových dluhů, to však pro dlužníka výhodným způsobem, neboť se zbavil jednoho ze svých dluhů. Žalovaný poukazoval i na skutečnost, že žalobce napadá toliko dohodu o převzetí dluhu a nikoliv samotnou kupní smlouvu, přičemž na dohodu o převzetí dluhu nelze pohlížet izolovaně od kupní smlouvy. V podání ze dne 29.8.2014 potom žalovaný dospěl k závěru, že z kupní smlouvy ze dne 23.12.2010 nevznikla žalovanému povinnost zaplatit dlužníkovi částku 2,209.491,-Kč, nýbrž toliko nepeněžitá povinnost převzít dluh dlužníka ke třetí osobě, přičemž splatnost této nepeněžité povinnosti nebyla nijak dohodnuta. Ke splnění této nepeněžité povinnosti byla nezbytná součinnost dlužníka, kterou poskytl uzavřením smlouvy o převzetí dluhu ze dne 12.4.2011. Touto smlouvou dlužník nijak nepřípustně nenakládal s majetkovou podstatou. Protože podle žalovaného převzetím dluhu nedochází k uspokojení věřitele (mění se pouze osoba dlužníka), nelze hovořit o zvýhodňování věřitele. Ani v případě neúčinnosti smlouvy o převzetí dluhu by dlužníkovi nevzniklo právo na zaplacení částky 2,209.491,-Kč, stále by existovala nepeněžitá povinnost žalovaného převzít dluh dlužníka. Převzetím dluhu dlužník neposkytl věřiteli žádné plnění z majetkové podstaty. Z majetkové podstaty dlužníka neušlo nic, co by nebylo možné vrátit. Na výzvu soudu doplnil žalobce svá tvrzení tak, že v podání ze dne 9.6.2014 uvedl, že smlouva o převzetí dluhu byla uzavřena až 12.4.2010, tj. v době, kdy nakládání dlužníka s majetkem bylo ze zákona (§ 111 insolvenčního zákona) omezeno. Uspokojování věřitelů mimo insolvenční řízení jednoznačně znamená obcházení základních principů insolvenčního řízení a především zvýhodňování věřitelů. Převzetí dluhu prakticky znamenalo úhradu pohledávky jednoho z dlužníkových věřitelů, ačkoliv tento by měl být po zahájení insolvenčního řízení uspokojen z majetkové podstaty dlužníka stejně jako ostatní jeho věřitelé. Došlo-li by tedy k přihlášení věřitele, na rozdíl od jeho uspokojení prostřednictvím převzetí dluhu, tak by správce získal do majetkové podstaty pohledávku za žalovaným ve výši 2,209.491,-Kč (z titulu úhrady kupní ceny prodaných nemovitostí), která by podstatně změnila skladbu dlužníkovy majetkové podstaty. Dlužník totiž nemá jiný majetek než je zmíněná pohledávka, resp. správci se nepodařilo jiný majetek dohledat. Jelikož v době provedení neúčinného právního úkonu již byly nastoleny účinky zahájení insolvenčního řízení, měl věřitel postupovat tak, že si přihlásí svoji pohledávku do insolvenčního řízení a žalovaný měl úhradu části kupní ceny provést ve prospěch majetkové podstaty dlužníka. Dále žalobce uváděl, že dlužník má v insolvenčním řízení cca 100 věřitelů. Po skutkové stránce byla věc mezi žalobcem a žalovaným nesporná. Věc zůstala sporná pouze v rovině právní. Soud z tohoto důvodu své dokazování omezil toliko na provedení důkazu smlouvou o převzetí dluhu ze dne 12.4.2011 a kupní smlouvou ze dne 23.12.2010 a dále potom listinami získanými z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně sp.zn. 44 INS 16149/2010, týkajícími se soupisu majetkové podstaty dlužníka. Z kupní smlouvy uzavřené mezi NOTTON s.r.o. jako prodávajícím a FT Servis s.r.o. jako kupujícím ze dne 23.12.2010 soud zjistil, že prodávající smlouvou prodal nemovitosti, a to: -budova Kunice č.p. 59 zem.stav. postavená na pozemku parc.č. st 60/1 a pozemku parc.č. st. 60/2 -pozemek parc. st. 60/1 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1163 m2 -pozemek parc. st. 60/2 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 123 m2 -pozemek parc. 223 ostatní plocha o výměře 88 m2 -pozemek parc. 233/4 ostatní plocha o výměře 1195 m2 -pozemek parc. 233/7 ostatní plocha o výměře 1936 m2 -pozemek parc. 233/8 ostatní plocha o výměře 940 m2

-pozemek parc. 233/16 ostatní plocha o výměře 1169 m2 -pozemek parc. 233/17 ostatní plocha o výměře 187 m2 -pozemek parc. 722/32 ostatní plocha o výměře 134 m2, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Boskovice, v obci a k.ú. Kunice na LV č. 163. Kupní cena byla dohodnuta ve výši 2,989.691,-Kč a měla být uhrazena následujícím způsobem: 690.509,-Kč bylo uhrazeno před podpisem smlouvy na účet prodávajícího, 89.691,-Kč odpovídající daňové povinnosti-dani z převodu nemovitostí měl kupující zaplatit na účet příslušného finančního úřadu poté, co bude proveden vklad vlastnického práva v jeho prospěch a ohledně zbývající části kupní ceny ve výši 2,209.491,-Kč bylo dohodnuto, že bude zaplacena převzetím dluhu prodávajícího kupujícím. Mělo se jednat o dluh prodávajícího vůči České spořitelně a.s. ze smlouvy o úvěru č. 0214140439, na základě které byl prodávajícímu poskytnut úvěr ve výši 2,560.000,-Kč, přičemž výše dosud nesplaceného úvěru činí právě dohodnutou částku 2,209.491,-Kč. Vklad vlastnického práva k nemovitostem byl povolen Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, katastrální pracoviště Boskovice k datu 30.12.2010. Ze smlouvy o převzetí dluhu uzavřené dne 12.4.2011 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi Ing. Petrem Babincem, jako věřitelem, NOTTON s.r.o. Praha, jako dlužníkem a FT Servis s.r.o. Brno, jako novým dlužníkem. Ve smlouvě bylo konstatováno, že dlužník NOTTON s.r.o. má závazek vůči věřiteli plynoucí ze smlouvy o úvěru č. 0214140439 vůči České spořitelně a.s. Tato pohledávka České spořitelny a.s. ze smlouvy o úvěru byla dne 16.3.2011 postoupena na věřitele. V souladu s kupní smlouvou ze dne 23.12.2010 převzal nový dlužník za dlužníka NOTTON s.r.o. výše označený dluh z úvěrové smlouvy. Věřitel dal podpisem smlouvy souhlas k převzetí dluhu. Oba dlužníci prohlásili, že mají za to, že tak byla zaplacena část kupní ceny podle ujednání v kupní smlouvě z 23.12.2010. Z listin týkajících se aktuálního soupisu majetkové podstaty dlužníka NOTTON s.r.o. bylo zjištěno, že dlužník nemá žádný majetek. Soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 15/-61 ze dne 12.9.2014 a žalobu zamítnul s tím, že pokud se žalobce domáhá vyslovení neúčinnosti právního úkonu podle ust. § 111 odst. 3 insolvenčního zákona, má soud za to, že neúčinnost v něm zamýšlená nastává ze zákona. Žaloba potom podle soudu je nadbytečná a tudíž nedůvodná.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce, neboť nesouhlasil s právním hodnocením věci soudem prvního stupně. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením č.j., 13 VSOL 41/2015-101 ze dne 9.2.2016 zrušil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroků I. (výrok, kterým byla žaloba na určení, že smlouva o převzetí dluhu uzavřená dne 12.4.2011 mezi Ing. Petrem Babincem a společností NOTTON s.r.o. Praha je vůči věřitelům dlužníka NOTTON s.r.o. neúčinným právním úkonem) a výroku II. (výrok o nákladech řízení). Odvolací soud konstatoval, že insolvenční zákon v podobě účinné do 31.12.2013 postup v případě neúčinných právních úkonů ve smyslu ust. § 111 insolvenčního zákona výslovně neupravoval, tedy podání odpůrčí žaloby i v tomto případě nevylučoval a spor o neúčinnost právního úkonu-právního úkonu neúčinného ze zákona-se tak mohl navenek projevit i jako spor zahájený odpůrčí žalobou. Zákonem č. 294/2013 Sb. bylo však ustanovení § 235 odst. 2 insolvenčního zákona novelizováno právě vzhledem k problémům praxe s řešením otázky, zda i právní úkony (právní jednání) neúčinné ze zákona, coby následek jednání uskutečněných dlužníkem po zahájení insolvenčního řízení, mají být řešeny cestou odpůrčí žaloby nebo jinak, a řešení přijal ve prospěch řešení sporu odpůrčí žalobou. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby se tedy věcně zabýval neúčinností žalobcem označeného právního úkonu dlužníka a věc znovu projednal.

Při novém projednání věci soudem prvního stupně účastníci řízení znovu potvrdili, že věc je po skutkové stránce mezi nimi zcela nesporná a skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně v rozsudku č.j. 15/-61 ze dne 12.9.2014 považují za správná. Soud proto již další dokazování v této fázi řízení neprováděl.

Právní argumentaci účastníků řízení lze shrnout následujícím způsobem: Žalobce uváděl, že k uzavření smlouvy o převzetí dluhu (tento úkon považuje za neúčinný) došlo dne 12.4.2010, tj. v době, kdy nakládání dlužníka s majetkem bylo ze zákona omezeno, a to konkrétně ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. V daném případě se tedy jednalo o takové nakládání dlužníka s majetkovou podstatou a majetkem, kterým došlo k podstatné změně ve skladbě využití nebo určení majetku, případně o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Převzetím dluhu totiž prakticky došlo k úhradě pohledávky jednoho z dlužníkových věřitelů. K uspokojení dlužníkových věřitelů však za trvání insolvenčního zákona má docházet postupem podle tohoto zákona a pohledávky si věřitelé mají uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou. Uspokojování věřitelů mimo insolvenční řízení pak znamená jednoznačné obcházení základních principů insolvenčního řízení a především zvýhodňování věřitelů. Došlo-li by tedy k přihlášení narozdíl od jeho uspokojení prostřednictvím převzetí dluhu, pak by správce získal do majetkové podstaty pohledávku za žalovaným ve výši 2,209.491,-Kč, která by podstatně změnila skladbu dlužníkovy majetkové podstaty (dlužník nemá jiného majetku, než je zmíněná pohledávka). Uzavřením smlouvy o převzetí dluhu tedy došlo ke snížení aktiv dlužníka. Žalobce poukazoval na skutečnost, že dohodnutá cena nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 23.12.2010, jejíž uzavření předcházelo uzavření smlouvy o převzetí dluhu, činila 2,209.491,-Kč. Podle smluvních ujednání část kupní ceny 690.509,-Kč byla zaplacena převodem na účet a část ve výši 89.691,-Kč příslušnému finančnímu úřadu jako daň z převodu nemovitostí. Podle žalobce tak zbývá doplatit část kupní ceny ve výši 2,209.491,-Kč. Podle žalobce nelze ujednání článku II. odst. 3 kupní smlouvy vykládat tak, že část kupní ceny ve výši 2,209.491,-Kč lze zaplatit jedině uzavřením smlouvy o převzetí dluhu a nikoliv splněním (bankovním převodem). Tato část kupní ceny podle žalobce ani uhrazena být nemohla, protože smlouva o převzetí dluhu je vůči věřitelům dlužníka neúčinná. Podle žalobce vzhledem k formulaci užité v kupní smlouvě, podle níž část kupní ceny se považuje za uhrazenou okamžikem převzetí dluhu kupujícího, k úhradě kupní ceny v části 2,209.491,-Kč nedošlo a opravňuje to žalobce požadovat po kupujícím, tedy po žalovaném, její úhradu. Podle žalobce měl po zahájení insolvenčního řízení věřitel postupovat tak, že si přihlásí svoji zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení a žalovaný měl úhradu části kupní ceny provést ve prospěch majetkové podstaty dlužníka. Za tohoto stavu by potom částka ve výši 2,209.491,-Kč byla rozvržena mezi všechny věřitele. Uzavřením smlouvy o převzetí dluhu došlo k zvýhodnění jednoho z věřitelů, a to v daném případě Ing. Babince, protože jeho pohledávka vůči dlužníkovi byla nahrazena pohledávkou vůči žalovanému, v důsledku čehož se Ing. Babinec mohl uspokojit mimo insolvenční řízení, tedy v rozporu s účelem insolvenčního zákona. V daném případě tak došlo v rozporu s ust. § 111 insolvenčního zákona v podstatné změně ve skladbě majetku dlužníka.

Zcela odlišný právní názor na posuzovanou věc zaujímal žalovaný. Podle něj právním úkonem-smlouvou o převzetí dluhu uzavřenou mezi Ing. Babincem (věřitel), dlužníkem

(dosavadní dlužník) a žalovaným (nastupující dlužník) z 12.4.2011, nijak nedošlo k podstatné změně ve skladbě majetkové podstaty dlužníka. Uzavření této smlouvy předcházelo sjednání kupní smlouvy ze dne 23.12.2010. Tento právní úkon žalobce nijak nerozporoval a účinky této smlouvy nejsou pro účely insolvenčního řízení nijak dotčeny. Kupní smlouva, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k nemovitostem na žalovaného, byla uzavřena dne 23.12.2010, tedy před zahájením insolvenčního řízení. Podle žalovaného nelze tuto smlouvu hodnotit jako čistou kupní smlouvu, jedná se o smlouvu kombinovanou, resp. inominátní. Povinnost kupujícího nebyla ve smlouvě stanovena pouze jako povinnost k zaplacení kupní ceny, nýbrž také jako povinnost k převzetí dluhu prodávajícího, jakožto povinnost nepeněžitá. Z kupní smlouvy žalovanému vedle povinnosti zaplatit tam určené finanční částky, vznikla též povinnost převzít dluh dlužníka k jeho věřiteli ve výši 2,209.491,-Kč. Tomu odpovídalo i právo dlužníka toto od kupujícího požadovat. Částku 2,209.491,-Kč tak dlužník na základě smlouvy nemohl požadovat k zaplacení, mohl pouze žádat, aby v tomto rozsahu byl převzat jeho závazek. Povinnost žalovaného z kupní smlouvy byla splněna právě uzavřením smlouvy o převzetí dluhu ze dne 12.4.2011, jehož neúčinnosti se žalobce žalobou dovolává. Tato smlouva se však podle žalovaného nijak nemůže týkat majetkové podstaty dlužníka, jelikož nijak nesnižuje jeho aktiva. Dohoda se nijak netýká majetkové podstaty způsobem zapovězeným ust. § 111 insolvenčního zákona. Touto dohodou nedochází ke krácení aktiv dlužníka, jelikož nejde o plnění dlužníkova závazku, nýbrž jeho pohledávky. Na základě této dohody dlužník žalovanému neposkytl žádné plnění, není tak zde nic, co by mohlo být vydáno ve smyslu ust. § 237 odst. 1 insolvenčního zákona. Za nesprávnou považuje argumentaci žalobce, že nebyla řádně uhrazena příslušná část kupní ceny, neboť podle kupní smlouvy ze dne 23.12.2010 žalovaný nikdy neměl povinnost k zaplacení částky 2,209.491,-Kč. Podle žalovaného je nesprávná i argumentace žalobce, že převzetí dluhu prakticky znamená úhradu pohledávky jednoho z dlužníkových věřitelů . Obsah závazku se převzetím dluhu nijak nemění, dochází pouze ke změně v osobě dlužníka. Podle žalovaného je žaloba neopodstatněná a žalobce ji pouze obchází skutečnost, že nijak nenapadl kupní smlouvu ze dne 23.12.2010. Pokud by žalovaný měl na úhradu kupní ceny zaplatit zbývající částku 2,209.491,-Kč (v důsledku aplikace ustanovení insolvenčního zákona o neúčinnosti právního úkonu), došlo by k nepřípustné modifikaci obsahu povinnosti žalovaného z kupní smlouvy ze dne 23.12.2010, kterou by bylo možné měnit pouze se souhlasem obou smluvních stran. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

Pokud se týká právního hodnocení věci, soud se přiklonil k argumentaci žalovaného. Soud v řízení zjistil, že dne 23.12.2010 byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě převedl dlužník na žalovaného vlastnické právo k nemovitostem označeným v žalobních tvrzeních, za dohodnutou kupní cenu 2,989.691,-Kč. Smluvní strany-NOTTON s.r.o. (dlužník) jako prodávající a FT Servis s.r.o. (žalovaný) jako kupující, se dohodly, že sjednaná kupní cena za převáděné nemovitosti bude uhrazena následujícím způsobem: -690.509,-Kč bylo uhrazeno před podpisem kupní smlouvy na účet prodávajícího. Prodávající potvrdil převzetí této částky. -část kupní ceny ve výši 89.691,-Kč, odpovídající daňové povinnosti-dani z převodu nemovitostí, bude prodávajícím zaplacena tak, že tuto částku zaplatí kupující na účet příslušného finančního úřadu poté, co bude proveden vklad vlastnického práva v jeho prospěch. -část kupní ceny ve výši 2,209.491,-Kč bude považována za zaplacenou okamžikem převzetí dluhu prodávajícího kupujícím. Dluh je vymezen v článku II. 3. kupní smlouvy. Jedná se o dluh prodávajícího vůči České spořitelně a.s. ze smlouvy o úvěru

č. 0214140439, na základě které byl prodávajícímu poskytnut úvěr ve výši 2,560.000,- Kč (mimo jiné za účelem koupě převáděných nemovitostí), přičemž hodnota nesplacené části úvěru činí 2,209.491,-Kč. Z obsahu kupní smlouvy je dále možné zjistit, že ve prospěch věřitele prodávajícího- České spořitelny a.s. vázne na převáděných nemovitostech na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 19.3.2009 s účinky vkladu práva ke dni 23.3.2009 a smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 19.3.2009 s právními účinky vkladu práva ke dni 23.3.2009 zástavní právo smluvní, zajišťující pohledávku z úvěrové smlouvy č. 0214140439. Platnost ani účinnost kupní smlouvy z 23.12.2009 nebyla nijak zpochybněna. Věřitelem pohledávky prodávajícího z úvěrové smlouvy č. 0214140439 ve výši 2,209.491,-Kč se následně stal Ing. Petr Babinec, bytem Praha 10, Veronské nám. 385, který nabyl dne 16.3.2011 pohledávku od České spořitelny a.s. Dne 29.12.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka NOTTON s.r.o. Praha. Následně dne 12.4.2011 byla mezi Ing. Petrem Babincem, dlužníkem a žalovaným uzavřena smlouva o převzetí dluhu v souladu s ujednáním článku II.3. kupní smlouvy ze dne 23.12.2010 a dluh dlužníka NOTTON s.r.o. Praha k úhradě pohledávky vůči věřiteli Ing. Petr Babincovi, vzniklé ze smlouvy o úvěru č. 0214140439 ve výši 2,209.491,-Kč převzal jako nový dlužník žalovaný. Tím splnil svůj závazek z kupní smlouvy z 23.12.2010. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že obsah smluvních ujednání kupní smlouvy z 23.12.2010 nelze měnit jinak než dohodou smluvních stran a že z této kupní smlouvy nikdy pro kupujícího- žalovaného nevyplývala povinnost k zaplacení části kupní ceny ve výši 2,209.491,-Kč v hotovosti nebo převodem prodávajícímu-žalobci (dlužníkovi). Pokud dlužník tento svůj závazek z kupní smlouvy-převzít dluh, nesplnil před zahájením insolvenčního řízení, závazek nezaniknul a trval i po zahájení insolvenčního řízení. Pokud by nebyl kupujícím tento závazek splněn, byl oprávněn žalobce (dlužník) splnění závazku vymáhat, např. žalobou na nahrazení projevu vůle při uzavření dohody o převzetí dluhu. Sodu není z tvrzení účastníků řízení ničeho známo o tom, že by závazek k převzetí dluhu zaniknul některým ze zákonem předvídaných způsobů. Dlužník (kupující) tedy uzavřením dohody o převzetí dluhu splnil svou povinnost, závazek, který přijal v rámci ujednání kupní smlouvy z 23.12.2010. Samotným uzavřením této smlouvy nedošlo k žádnému plnění z majetkové podstaty dlužníka a podle názoru soudu se nezměnila podstatně ani skladba majetku nacházejícího se v majetkové podstatě dlužníka. Soud má za to, že na právní jednání, spočívající v uzavření dohody o převzetí dluhu, ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nedopadá, neboť tímto jednáním nedošlo k nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení tak, jak je uvedeno v § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. Toto ustanovení dále uvádí, že peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Převzetím dluhu nedošlo k plnění peněžitého závazku, proto ani z tohoto důvodu předmětné ustanovení na posuzované právní jednání nedopadá. Soud z uvedeného důvodu žalobu zamítnul.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný a soud mu proto přiznal, náhradu nákladů právního zastoupení za 7x úkon právní pomoci po 3.100,-Kč a 7x paušál po 300,-Kč za převzetí věci, 2x písemné podání žaloby a 4x účast u soudního jednání podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradu 21 % DPH z odměn a náhrad za právní zastoupení ve výši 4.998,-Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí u obecného soudu povinného.

Krajský soud v Brně dne 27.9.2016 JUDr. Radka Semelová, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jaroslava Bártová