44 ICm 3199/2012
(Spisová značka: 44 ICm 3199/2012-24) KSPA 44 INS 22947/2011-P2-3







ČESKÁ REPUBLIKA

,ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Krajský soud V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou V právní Věci žalobce 1. správcovská a konkurzní, V.o.s., se sídlem tř. Míru 67, Pardubice, insolvenčního správce dlužníka Růženy Jakešove, bytem Dolní Černá 366, zastoupeneho Mgr. Martinem Červinkou, advokátem V České Třebové, Čechova 396, proti žalovane'mu Česká televize, se sídlem Na hřebenech II 1132/4, Praha 4, IČO 00027383, o určení pravosti a Výše popřené pohledávky takto:

I. Žaloba o určení, že vykonatelná část pohledávky žalovaného přihlášená bez uplatnění práva na zajištění ve Výši 9 480,-Kč nebyla V popřené Výši 8 520,-Kč přihlášena po právu, se zamítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu 31. října 2012 se žalobce domáhal určení, že část vykonatelne pohledávky žalovaneho přihlášená do insolvenčního řízení Růženy Jakešove (dále také jen dlužník) vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSPA 44 INS 22947/2011 není ve Výši 8 520 Kč po právu, nebot se jedná o náklady právního zastoupení, které nebyly žalovaným účelně vynaloženy. Žalobce měl za to, že nároky žalovaneho jsou relativně nesporné, nadto uplatňované stále stejným způsobem, nejednalo se o složitý spor a žalovaný má interní právní útvar, takže nebylo zapotřebí Věc zadat advokátní kanceláři. Za těchto okolností právní zástupce žalobce považuje úhradu nákladů právního zastoupení žalovaneho v souvislosti s vedením nalezacího řízení za odporující základním zásadám insolvenčního řízení a ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ). Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. července 2012, dle

KSPA 44 INS 22947/2011-P2-3 kterého je při rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného řízení vedle základní zásady úspěchu ve Věci nutné klást důraz na účelnost takových nákladů, Včetně nákladů na zastupování advokátem, přičemž na zřetel musí být brán též účel civilního procesu jako takového, tedy poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům, nikoli zneužití procesního práva, jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhod nepředpokládaných procesním právem.

Žalovaný nesouhlasil s žalobou zejména proto, že řízení, z něhož vzešel již pravomocný právní titul k přiznané pohledávce (platební rozkaz), netrpělo žádnými vadami. Námitky měly být vzneseny již v nalézacím řízení ohledně předmětné pohledávky, což se nestalo. Navrhl žalobu zamítnout. Při jednání pak doplnil, že pokud by dlužník reagoval na předžalobní upomínky, k soudnímu jednání by vůbec nemuselo dojít.

Přezkumné jednání se konalo 18. října 2012, žaloba byla zdejšímu soudu doručena 31. října 2012, tedy ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, žaloba tak byla podána včas.

Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

-usnesením č.j. KSPA 44 INS 22947/2011-A-14 ze dne 29. srpna 2012 soud zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a žalobce ustanovil insolvenčním správcem, insolvenční řízení bylo zahájeno 9. prosince 2011,

-z přihlášky pohledávky žalovaného se podává, že přihlásil pouze náklady řízení spojené se soudním vymáháním dlužných televizních poplatků a že z celkové Výše přihlášené pohledávky 15 .600 Kč je část pohledávky ve Výši 9.480 Kč vykonatelná, pohledávka byla přiznána platebním rozkazem Okresního soudu V Ústí nad Orlicí,

-podle potvrzení České pošty s.p. ze dne 27.1.2011 dlužník přihlásil televizní přijímač V dubnu 1991,

-podle platebního rozkazu ze dne 1. dubna 2011, č.j. 12 C 20/2011-10 Okresní soud V Ústí nad Orlicí uložil dlužníkovi zaplatit žalovanému 1 485 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení ve Výši 8 520 Kč, přičemž žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem JUDr. Daliborem Kalcso, rozhodnutí nabylo právní moci 2. června 2011, výrok o nákladech řízení byl potvrzen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.5.2011, z jehož odůvodnění vyplývá, že žalovaný uplatnil v nalézacím řízení právo na zaplacení televizního poplatku a že dlužník dluh na televizním poplatku již zaplatil,

-při přezkumném jednání dne 18. října 2012 žalobce popřel vedle nevykonatelné části pohledávky ve Výši 6 120 Kč část vykonatelné pohledávky do Výše 8 520 Kč, nebot tyto náklady právního zastoupení nepovažoval za účelně Vynaložené s ohledem na relativně nespornou povahu nároku a skutečnost, že žalovaný disponuje vlastním právním oddělením, zbývající část pohledávky žalovaného ve Výši 960 Kč žalobce uznal, stejné skutečnosti soud zjistil i z přezkumného listu-seznam přihlášených pohledávek ze dne 18.10.2012.

Soud má prokázáno, že dne 9.12.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem, dne 29.8.2012 byl zjištěn úpadek a povoleno řešení úpadku oddlužením, žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve Výši 15 600 Kč, vykonatelnou v části 9 480 Kč dle pravomocného platebního rozkazu ze dne 1.4.2011, žalobce popřel v této vykonatelné části pohledávku do Výše 8 520 Kč s tím, že tyto náklady řízení za zastoupení advokátem nebyly účelně vynaloženy.

KSPA 44 INS 22947/2011-P2-3

Podle ustanovení § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon (dále jen insolvenční zákon ) jako důvod popření pravosti nebo Výše vykonatelné pohledávky (rozuměj insolvenčním správcem) přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření Však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s j ejím uplatněním.

V projednávané Věci žalovaný přihlásil částečně vykonatelnou pohledávku podle pravomocného platebního rozkazu okresního soudu V celkové Výši 15 600 Kč, vykonatelná v části 9 480 Kč. Žalobce ji také jako částečně vykonatelnou v této Výši posoudil a popřel ji do Výše 8 520 Kč, tj. v rozsahu pravomocně přiznaných nákladů na právní zastoupení V nalézacím řízení (nevykonatelnou část pohledávky popřel do Výše 6 120 Kč). Následně žalobce v insolvenčním řízení brojil proti těmto nákladům na právní zastoupení s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu ve Věci neúčelně vynaložených nákladů právního zastoupení.

Jak již judikoval Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 18. července 2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013, tyto námitky proti nákladům právního zastoupení přiznaným pravomocným platebním rozkazem jsou V rovině právní (argumentem, že věřiteli/žalovanému tyto náklady nepřísluší, nebot nebyly účelně vynaloženy) jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo Výše vykonatelné pohledávky zapovězeno ustanovením § 199 odst. 2 části Věty za středníkem insolvenčního zákona. Žalobcem podané námitky proti pravomocně přiznaným nákladům právního zastoupení tedy spočívají v jiném právním posouzení, které samo o sobě není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo Výše přihlášené vykonatelné pohledávky, ovšem pouze za předpokladu, že z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu žádné právní posouzení Věci neplyne. Byt se jednalo o platební rozkaz, který se podle ust. § 172 odst. 1 ve spojení s ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. neodůvodňuje, nalézací soud musel věc právně zhodnotit a teprve poté mohl návrhu na vydání platebního rozkazu, potažmo přiznání nákladů řízení vyhovět. V souladu s judikaturou Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že i v řízení, které končí vydáním platebního rozkazu, soud zkoumá předpoklady pro vydání tohoto rozhodnutí, tedy především, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. Nejvyšší soud posuzoval i požadované příslušenství pohledávky s tím závěrem, že pokud v insolvenčním řízení insolvenční správce snáší výhrady proti příslušenství přiznané v jím posuzovaném případě pravomocným rozsudkem pro uznání, jedná se o jiné právní posouzení Věci a to je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo Výše takové pohledávky zákonem zapovězeno. Nejvyšší soud se sice zabýval příslušenstvím pohledávky přiznané rozsudkem pro uznání, avšak zdejší soud má za to, že pokud jsou podle občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky i náklady spojené s jejím uplatněním, pak insolvenční správce nemůže popírat ani tuto část pohledávky, jedná-li se o příslušenství přiznané pravomocným rozhodnutím.

I kdyby se nejednalo o vykonatelnou pohledávku, soud má za to, že žalovaný má právo na zaplacení nákladů za zastoupení advokátem. Žalovaný je veřejnoprávní instituce, avšak nehospodaří s majetkem státu, ale se svým majetkem a je na jeho ekonomickém uvážení, zda pro jednání v soudních sporech zvolí služby advokátní kanceláře za úplatu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24.7.2012, sp.zn. II.ÚS 1588/12 a ze dne 9.10.21012, sp.zn. kbťA 44 lNö 2294//ZU1 1-ťZ-á

II.ÚS 2104/12). Příjmy žalovaného spočívají zejména V televizních poplatcích a pokud jejich zaplacení žalovaný vymáhá, jedná jako řádný hospodář, právo vymáhá svým Vlastním jménem. Nejedná se tedy o šikanózní návrh, kterým by žalovaný chtěl získat další příjmy, jak lze usuzovat z jednání jiných subjektů skupujících pohledávky a následně se domáhajících jejich zaplacení soudní cestou s uplatněním náhrady nákladů řízení za zastoupení advokátem. Soudu je znám nález Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp.zn. I.ÚS 3344/12, ve kterém se jiný senát neztotožňuje se závěry senátu II..ÚS. Pokud Však žalovaný není závislý na státním rozpočtu, pak podle názoru zdejšího soudu jedná po právu, když vymáhá nezaplacené částky jako řádný hospodář a k tomu účelu si zj edná zastoupení advokátní kanceláří.

Vzhledem k Výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud žalobu zamítl.

Soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. Zalovaný sice měl úspěch ve Věci, ale podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, Výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu V Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Pardubicích dne 7.listopadu 2013

JUDr. Ivana Bulisová V.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Petra Bláhová

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.11.2013. Připojení doložky provedla Iveta Popílková dne 11.12.2013.