44 ICm 2954/2012
Číslo jednací: 4/44 ICm 2954/2012-49 KSBR 44 INS 14737/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkou Mikolajkovou v právní věci žalobce: JUDr. Petr Bohatý, Loděnice 177, PSČ 671 75, insolvenční správce dlužníka Anna anonymizovano , bytem Troskotovice 125, PSČ 671 78, právně zastoupen: Mgr. Milošem Ráboněm, advokátem, sídlem 602 00 Brno, Pekařská 403/12, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, náměstí Svobody 4, 602 00 Brno, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného-Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem nám. Svobody 4, 602 00 Brno ve výši 606,--Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Anny anonymizovano , vedeného Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 44 INS 14737/2012 z titulu pohledávky na daň z nemovitosti za rok 2012 není po právu a jako taková se nezjišťuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení Kč 7.200,--do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 9.10.2012 domáhal, aby soud určil, že výše uvedená pohledávka není po právu.

V žalobě uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.8.2012, sp. zn. KSBR 44 INS 14737/2012-A-12 (1) byl zjištěn úpadek dlužníka paní Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Troskotovice 125, PSČ 671 78 (dále jen dlužníků) a současně povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalobce byl uvedeným rozhodnutím insolventního soudu ustanoven insolvenčním správcem.

Dne 11.9.2012 žalovaný podal přihlášku ve výši 606,--Kč, v přihlášce je sporná pohledávka uvedená pod poř. číslem 1. Žalobce popřel na přezkumném jednání dne 4.10.2012 tuto pohledávku co do její pravosti. Vyrozumění o popření zaslal žalobce žalované dne 7.10.2012. Pohledávka je vykonatelná, vzhledem k tomu podává žalobce žalobu v souladu s ust. § 199 ins. zákona ve 30 denní lhůtě.

Žalovaný dne 10.5.2012 vyměřil v souladu s ust. § 13a zákona č. 338/192 Sb. o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů a podle ust. § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, daň z nemovitosti na rok 2012 a to tak, že daň z pozemků činí částku 136,--Kč a daň ze staveb činí částku 470,--Kč. Celkem činí vyměřená daň z nemovitosti na rok 2012 částku 606,--Kč a je splatná dnem 31.5.2012. Platební výměr, kterým žalovaný stanovil daň z nemovitosti, byl vydán dne 10.5.2012 pod č.j. 259591/12/293961709913 a je vykonatelný.

Dne 2.8.2012 žalovaný sestavil výkaz nedoplatků ke dni 31.7.2012, podle kterého žalovaný eviduje u dlužníka nedoplatek daně z nemovitosti ve výši 606,--Kč. Výkaz nedoplatků byl sestaven pod č.j. 376090/12/293961705420.

Dne 24.9.2012 dlužník předložil insolvenčnímu správci podací lístek poštovní poukázky, ze které vyplývá, že žalovanému bylo odesláno plnění ve výši 606,--Kč na pohledávku daně z nemovitosti za rok 2012. Plnění bylo žalovanému odesláno 4.9.2012.

Žalobce tak tvrdí, že pohledávka žalovaného zanikla splněním dne 4.9.2012 a účast žalovaného v insolvenčním řízení měla být následně ukončena.

Splnění pohledávky ještě před přezkumným jednáním se dle názoru žalobce neprotiví ust. § 242 daňového řádu, ust. § 140 insolvenčního zákona ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31.7.2013, sp. zn. 7 Asf 64/2011-55, které se zabývá aplikací ust. § 40a zákona č.337/1992 Sb. o správě daní a poplatků a na daný případ dle názoru žalobce nedopadá, neboť pohledávka žalovaného vznikla a byla zcela uhrazena v době, kdy byla již účinná právní úprava obsažená v zákoně č.280/2009 Sb., daňový řád. Žalobce svůj právní názor odůvodňuje níže.

Žalobce dále uvedl, že dle sdělení dlužníka úhradu učinila třetí osoba, později doplnil, že se jedná o paní Kateřinu Knotkovou. Úhrada byla ještě učiněna před přezkumným jednáním, které se uskutečnilo dne 4.10.2012. Pokud žalovaný úhradu učiněnou na přihlášenou pohledávku identifikoval jako přeplatek na daňovém účtu dlužníka, dopadá dle názoru žalobce na případ úprava obsažená v ust. § 242 odst. 2 z.č. 280/2009, který je dle důvodové zprávy k daňovému řádu lex specialit vůči zákonu č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobu jeho řešení. V souladu s ust. § 242 odst. 2 úhrada učiněna dlužníkem 4.9.2012 (tedy ještě před přezkumným jednáním konaným 4.10.2012) na pohledávku vzniklou 1.1.2012 (tj. v den předcházející účinnosti o rozhodnutí o úpadku, ke kterému došlo 16.8.2012) byla v souladu s tímto ustanovením použita na úhradu splatné pohledávky žalovaného. Uvedenému postupu nebrání ani pravidla vymezená v ust. § 140 odst. 2, 3 insolvenčního zákona.

Uvedenému postupu dle názoru žalobce nebrání ani pravidla vymezená v ust. § 140 odst. 2, 3 insolvenčního zákona, upravující možnosti provést započtení a to i s ohledem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 2VSOL 106/2009-B-26 ve věci KSOS 36 INS 1078/2009, ve kterém odvolací soud vyjádřil právní názor pro případ,kdy je insolvenčním soudem vydáno rozhodnutí o úpadku spojené s rozhodnutím o způsobu jeho řešení a lhůta určená ust. § 140 odst. 2 insolvenčního zákona pro kompenzační úkon věřitele tak uplyne dříve, než lhůta určená k přihlášení pohledávky. Dle uvedeného rozhodnutí může věřitel platně učinit započtení i po prohlášení konkursu,pokud splňuje kriteria uvedená v ust. § 140 odst. 3 insolvenčního zákona.

Úhrada dlužníka ve výši 606,--deponovaná na účtu žalovaného tak nenáleží podle ust. § 409 odst. 1 insolvenčního zákona do majetkové podstaty dlužníka a nemůže být použita pro uspokojení pohledávek věřitelů. Ostatní věřitelé nemohou být úhradou pohledávek ještě před přezkumným jednáním poškozeni, žalovaný nemohl být vůči ostatním věřitelům zvýhodněn, neboť speciální úprava v ust. § 242 odst. 2 takový způsob kompenzace umožňuje a navíc v dané věci budou uspokojeny pohledávky všech přihlášených věřitelů v rozsahu 100 %.

Žalovaným byl v dané věci původně Finanční úřad Brno-venkov, se sídlem Příkop 8, 604 24 Brno. Vzhledem k tomu, že s účinností zákona č. 456/2011 Sb. ve znění změn a doplňků zanikla ke dni 1.1.2013 Finanční ředitelství zřízená dle z.č. 531/1990 Sb. o územních finančních orgánech, přešel výkon správy daní na Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, 602 00 Brno, soud tedy nadále na straně žalovaného pokračoval s tímto subjektem.

Žalovaný ve svém vyjádření s žalobcem shodně uvedl, že byl zjištěn úpadek dlužníka Anny anonymizovano a bylo povoleno oddlužení výše uvedeným rozhodnutím zdejšího soudu. Též shodně uvedl údaje o přihlášce pohledávky ve výši 606,--Kč. Potvrdil, že dlužník poukázal dne 4.4.2012 žalovanému platbu ve výši 606,--Kč na daň z nemovitosti prostřednictvím poštovním poukázky. Platba byla připsána na účet správce 6.9.2012. S žalobcem se žalovaný neshoduje v názoru na možnost použít platbu na nedoplatek daně z nemovitosti za rok 2012.

Dle § 3 zákona č. 280/2009 SB., daňový řád, v účinném znění (dále jen daňový řád ), a § 13b odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, v tehdy účinném znění, vznikla předmětná daň z nemovitostí na rok 2012 dne 1.1.2012. Ust. § 242 daňového řádu stanoví pro potřeby insolventního řízení možnosti použití přeplatku na úhradu nedoplatku, které ve své podstatě není ničím jiným než započtením pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.7.20123 č.j. 7 Afs 64/2011-55). Přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, nejpozději do jejich přezkoumání při přezkumném jednání. Přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných daňových pohledávek za majetkovou podstatou.

Žalovaný dále poukázal na úpravu v ust. § 140 odst. 2 z.č. 182/2006 Sb. dle kterého započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku je přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Dle odst. 3 písm. a/ cit. ust. není započtení přípustné, jestliže se dlužníkův věřitel ohledně své započítatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem. Na úhradu daňového nedoplatku, který byl přihlášen do insolvenčního řízení tak dle názoru žalovaného mohl být použit pouze přeplatek na téže dani, který sice vznikl po rozhodnutí o úpadku, avšak před rozhodnutím o způsobu jeho řešení. Žalovaný má za to, že platbou dlužníka ve výši 606,--Kč vznikl vratitelný přeplatek ve smyslu ust. § 154 daňového řádu, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. U jednání potom žalovaný doplnil své vyjádření tak, že má za to, že platba byla hrazena na pohledávku za podstatou, nelze ji tedy použít k započtení ve smyslu výše citovaného paragrafu 242 daňového řádu.

Mezi stranami je nesporné a z usnesení KSBR 44 INS 14737/2012-A-12 vyplývá, že dne 16.8.2012 byl zjištěn úpadek výše uvedené dlužnice a povoleno oddlužení

Mezi stranami je nesporné a z usnesení zdejšího soudu KSBR 44 INS 14737/2012-B-10 ze dne 9.10.2012 vyplývá, že uvedeného dne bylo schváleno oddlužení dlužníka Anny anonymizovano plněním splátkového kalendáře.

Mezi stranami je nesporné a z protokolu o jednání konaném dne 4.10.2012 vyplývá, že byly přezkoumány pohledávky, ze seznamu přihlášených pohledávek potom vyplývá, že pohledávka byla správcem popřena z důvodu, že zanikla splněním dne 4.9.2012.

Mezi stranami je nesporné a z uvedených listin též vyplývá, že insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Mezi stranami je nesporné a z přihlášky pohledávky, která je vedena pro věřitele č. 5 vyplývá, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z titulu daně nemovitosti na rok 2012 ve výši 606,--Kč, tato byla vyměřena platebním výměrem na daň z nemovitosti na rok 2012 č.j. 259591/12/2939611709913 dne 10.5.2012, mezi stranami je též nesporné, že se jedná o vykonatelnou pohledávku a tato skutečnost vyplývá z výkazu nedoplatků sestavenému k 31.7.2012.

Z ústřižku poštovní poukázky vyplývá, že dne 4.9.2012 byla hrazena daň z nemovitostí ve výši 606,--Kč a jako odesílatel je uvedena dlužnice Anna anonymizovano .

Z výpovědi svědkyně paní Kateřiny Knotkové vyplývá, že tato uhradila za dlužnici daň z nemovitostí na rok 2013 a to v květnu 2013. Daň, která byla hrazena 4.9.2012, tj. daň z nemovitostí za rok 2012 za dlužnici nehradila.

Z výše uvedeného dokazování vyplývá, že ve smyslu ust. § 136 a násl. ins. zákona bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a insolvenčním správcem smyslu ust. § 136 odst. 2 písm. b/ byl ustaven žalobce. Zároveň bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 397 a násl. ins. zákona o povolení oddlužení. Usnesením z 9.10.212 potom bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře ve smyslu ust. § 398 a násl. insolvenčního zákona. Žalobce popřel na přezkumném jednání konaném dne 4.10.2012 pohledávku ve smyslu ust. co do její pravosti ve smyslu ust. § 192 a násl. insolvenčního zákona, jednalo se o pohledávku vykonatelnou, proto byl správce povinen podat žalobu, kterou uplatní své popření proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Přezkumné jednání se konalo dne 4.10.2012, přihláška podaná soudu dne 9.10.2012 je tedy přihláškou podanou včas v zákonné lhůtě. Jako důvod popření správce uplatnil skutečnost, pro kterou pohledávku popřel, tj. zánik pohledávky (§199 odst. 3 insolvenčního zákona). Žalobce tvrdil, že pohledávka zanikla proto, že došlo k jejímu zániku ve smyslu ust. § 242 odst. 2 z.č. 280/2009 Sb. daňový řád, poté uvedl, že ji uhradila třetí osoba. Úhrada třetí osobou, tj. paní Kateřinou Knotkovou prokázána nebyla, neboť svědkyně vypověděla, že uhradila za dlužnici pohledávku z titulu daně z nemovitostí až za následující rok, tj za rok 2013.

Zbývá tedy posoudit, zda došlo k zániku přihlášené pohledávky ve smyslu ust. § 242 odst. 2 z.č. 280/2009 Sb. Vykonatelná pohledávka, která je předmětem tohoto řízení vznikla za účinnosti citovaného zákona č. 280/2009 Sb. (daňový řád). Shodně s žalobcem soud zastává názor, že judikát Nejvyššího správního soudu č.7Afs 64/2011-55 ze dne 31.7.2013 na danou věc nedopadá, neboť řešil situaci započtení pohledávek dle ust. z.č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, který neobsahoval žádné ustanovení shodné s ust. § 242 odst. 2 z.č. 280/2009 Sb. (daňový řád).

Ust § 242 z.č. 280/2009 Sb. (daňový řád) je ustanovení speciálním a to i vůči ust. insolvenčního zákona upravujícím započtení, tedy vůči ust. § 140 z.č. 182/2006. Jedná se o nepřímou novelizaci insolvenčního zákona. V odst. 1 § 242 daňového řádu se stanoví, které pohledávky jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, jsou to ty pohledávky, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení. Sporná pohledávka je daní z nemovitosti, která vznikla dne 1.1.2012, která byla ve smyslu ust. § 13 a/ vyměřena i splatná 31.5.2012, tj. před účinností rozhodnutí o úpadku. Nejedná se tedy o pohledávku za majetkovou podstatou. Žalobce proto nemá pravdu v tom, že platba učiněná na tuto pohledávku je platba za podstatovou pohledávku, je nerozhodné, že platba byla učiněna

po účinnosti rozhodnutí o úpadku. Soud má shodně s žalovaným za to, že platbu nelze považovat přímo za platbu na daňovou pohledávku, vzhledem k tomu, že dle ust. § 111 insolvenčního zákona je dlužník oprávněn peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Dle § 140 ods. 1 ins. zák. pak v rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce)

Pokud tedy dlužnice platila po zahájení insolvenčního řízení daňovou pohledávku, pak ji z hlediska správce daně možno považovat za přeplatek , který by bylo třeba vrátit, tedy o vratitelný přeplatek. Je to přeplatek, který ve smyslu ust. § 242 odst. 2 daňového řádku vznikl na základě daňových povinností (daň z nemovitosti), které vznikly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku. Zároveň správce daně vede vůči dlužníkovi nedoplatek na dani z nemovitostí, tedy na stejném osobním daňovém účtu. Vzhledem k tomu, že tato pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou, použije se přeplatek ve smyslu ust. § 242 odst. 2 daňového řádu na její úhradu, a to nejpozději do jejich přezkoumání při přezkumném jednání. Protože se nejedná o přeplatek na jiném osobním daňovém účtu, nemůže učinit správce žádný úkon k převedení tohoto přeplatku, soud tedy má za to, že lze tento přeplatek považovat za použitý na úhradu dané daňové pohledávky.

Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci byly přiznány náklady řízení za zastoupení advokátem, a to za 4 úkony právní pomoci převzetí věci, dále podání žaloby a účast na 2 jednáních. Dle vyhl. č. 177/1990 Sb. ve znění změn a doplňků za 4 úkony právní pomoci dle § 9 odst. 1 cit. vyhlášky 1.500,--Kč, tj. za převzetí věci, vyjádření ze dne 27.5.2014 a účast na dvou jednáních, tj. 6.000,--Kč, dále 4x paušál 300,--, tj. Kč 1.200,--. Celkem činí náklady řízení Kč 7.200,--.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí .

Krajský soud v Brně dne 29.9.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Mikolajková, v.r. Eliška Šobová samosoudce