44 ICm 2931/2016
č. j. (72) 44 ICm 2931/2016-55 (KSBR 44 INS 9340/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Vdovcovou v insolvenčním řízení

žalobce: Euro Benefit a.s., se sídlem Praha 7, Bubeneč, Letenské náměstí 157/4, PSČ 170 00, IČ 251 20 514,

právně zast. JUDr. Janem Rudolfem, advokátem, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, proti žalovanému: Ing. Martina Mitinová, se sídlem Přerov, Škodova 96/1, PSČ 750 02, jako insolvenční správce dlužníka Alice anonymizovano , anonymizovano , bytem Kostelec u Holešova 74, PSČ 768 43, právně zast. Mgr. Markem Vlkem, advokátem, se sídlem Přerov, Č. Drahlovského 871/17, PSČ 750 02, v incidenčním řízení o žalobě o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce společnosti Euro Benefit a.s., se sídlem Praha 7, Bubeneč, Letenské náměstí 157/4, PSČ 170 00, IČ 251 20 514 za dlužníkem Alicí anonymizovano , nar. 22.5.1971, bytem Kostelec u Holešova 74, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSBR 44 INS 9340/2016, je ve výši 33.672,18 Kč po právu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová isir.justi ce.cz

II. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce společnosti Euro Benefit a.s., se sídlem Praha 7, Bubeneč, Letenské náměstí 157/4, PSČ 170 00, IČ 251 20 514 za dlužníkem Alicí anonymizovano , nar. 22.5.1971, bytem Kostelec u Holešova 74, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSBR 44 INS 9340/2016, je ve výši 45.797,73 Kč po právu, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 8. 2016 se žalobce domáhal určení, že má za dlužnicí Alicí anonymizovano pohledávku v rozsahu částky 79.469,91Kč. Ve své žalobě žalobce uvedl, že přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice ze dne 14.6.2016 uplatnil žalobce svou pohledávku z titulu směnky vystavené dlužníkem na řad věřitele v celkové výši 99.099,50 Kč, spolu s 6% úrokem ročně z částky Kč 99.099,50 od 1.7.2014 do 17.5.2016, tj. celkem v částce Kč 110.290,96 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná. K výzvě žalované byla přihláška pohledávky doplněna tak, že soudu byl zaslán originál směnky a byla specifikována směnečná suma. Vyrozuměním žalovaného ze dne 14.7.2016 byl žalobce informován o popření pohledávky co do pravosti s odůvodněním, že směnka je neplatná z důvodu uvedení neexistujícího data splatnosti a též do výše, a to v rozsahu celkem Kč 59.171,40, když žalovaný namítl jednak neplatnost rozhodčí doložky, v důsledku čehož neměla dle jeho názoru žalobci vzniknout pohledávka v celkové výši Kč 31.481,-představující náklady rozhodčího a exekučního řízení a dále v částce Kč 27.690,40 představující úrok ze smlouvy. Žalobce nepovažuje popření pohledávky co do její pravosti za důvodné, neboť tvrzení žalovaného týkající se neplatnosti směnky z důvodu jejího vyplnění nemají oporu v předložených listinách. Žalobce namítá, že datum splatnosti uvedené na předmětné směnce, tedy datum 30.června 2014 je datem existujícím a řádně doplněným v souladu s ujednáním smluvních stran. Nepodložená tvrzení žalovaného týkající se snad doplnění či úpravy údajů na směnce se nezakládají na skutečnosti a žalovaný je nijak neprokázal. Není pravdou, že by číslovka 30 byla jakkoliv upravována a měněna a není též pravdou, že by žalobce místo slova června , představujícího název měsíce červen ve 2.pádě, na směnku vyplnil neexistující slovo černna . V obou případech se jedná o účelovou argumentaci žalovaného, který zcela odhlíží od specifik ručního písma u jednotlivých osob a též vlastností písařských pomůcek. Při pouhém pohledu na předloženou směnku je zřejmé, že číslovka nijak upravována nebyla, což ostatně vylučuje i samotný tvar obou číslic, které se vzájemně vůbec nepodobají a zatímco číslice 0 (nula) je velmi oblá, má číslice 1 výrazně ostré rysy vyznačující se přímostí a rovnou linkou. Ze samotné směnky a porovnáním s dalšími slovy a písmeny na směnce je potom zřejmé, že také název měsíce byl vyplněn na směnku zcela správně a je pouze specifikem daného manuskriptu, že se písmena n a v u osoby vyplňující danou směnku podobají. O účelovosti tvrzení žalovaného svědčí též fakt, že ačkoliv namítnul neexistující datum (název měsíce), nenamítal nesprávné nebo neurčité vyplnění směnečné sumy, v níž je písmeno v ve stejném provedení a podobě také obsaženo a částka by tak mohla být interpretována jako denadesátdeněttisícpadesáthaléřů . Datum splatnosti na směnce tak bylo vyplněno řádně, určitě a srozumitelně. Co se týká popěrného úkonu žalovaného co do výše Kč 59.171,40 žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného o neplatnosti rozhodčí doložky, když žalobce ani neuvádí, v čem tato neplatnost spočívá. Rozhodčí doložka byla sjednána ve

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová

všeobecných obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí předmětné smlouvy o úvěru. Součástí těchto všeobecných obchodních podmínek bylo i ujednání, že se smluvní strany domluvily na vedení tzv. zjednodušeného řízení bez ústního jednání, pouze na základě písemných podkladů, nebo alternativně pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly ze smlouvy nebo v návaznosti na ni, má v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení jedním rozhodcem. Strany se domluvily, že případné spory vzniklé mezi nimi z právních vztahů založených touto smlouvou nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů, podle platného práva České republiky. Náklady rozhodčího řízení a náklady právního zastoupení uhradí ta strana, která neměla ve sporu úspěch, a to v takovém poměru, v jakém ve sporu podlehla. Výši nákladů řízení a jejich rozdělení určí rozhodce ve svém nálezu. Žalobce je přesvědčen, že předmětná rozhodčí doložka byla sjednána platně a plně v souladu s právními předpisy platnými v době uzavření úvěrové smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Na této skutečnosti potom nic nemění ani fakt, že dlužník zmiňovanou smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ačkoliv žalobce považuje za zcela nesprávný též závěr žalovaného, který na přezkumném jednání popřel pohledávku taktéž v rozsahu úroku z úvěru ve výši Kč 27.690,40, když žalovaný uvádí, že tento nárok žalobci nevznikl, rozhodl se žalobce pro částečné zpětvzetí své pohledávky právě v tomto rozsahu, a nadále trvá na své přihlášce a nároku pouze v rozsahu Kč 71.409,10, spolu s 6% úrokem ročně z částky Kč 71.409,10 od 1.7.2014 do 17.5.2016 (Kč 8.059,81), tj. v celkové výši Kč 79.469,91. 2. Žalovaný se k řízení vyjádřil svým podáním došlým soudu 12.10.2017, v němž uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalovaný předně poukazuje na pochybnosti ohledně uvedeného data splatnosti směnky, která způsobuje neplatnost směnky, a proto žalovaný popřel pravost pohledávky. Dlužník v předmětné smlouvě o úvěru ze dne 19.2.2008 s žalobcem vystupoval v postavení spotřebitele a jde o typickou formulářovou smlouvu. Žalovaný se před popřením pohledávky zabýval otázkou platnosti rozhodčí doložky a zabýval se i složením přihlášené částky 99.099,50 Kč. Žalobce do této sumy započítal úroky z úvěru ve výši 27.690,40 Kč, náklady rozhodčího řízení ve výši 21.791,-Kč a náklady v exekučním řízení ve výši 9.696,-Kč. Rozhodčí doložka je součástí všeobecných obchodních podmínek smlouvy o úvěru, kdy tyto podmínky mají text oproti smlouvě napsán velmi malým drobným písmem, jsou velmi rozsáhlé a nepřehledné. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách upravuje problematiku nekalých ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Problematikou se také opakovaně zabýval i Ústavní soud ČR, například v nálezu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I ÚS 3512/11, kdy konstatoval, že by v obchodních podmínkách ve spotřebitelských smlouvách neměly být skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo smluvní pokuta). Ohledně pravomoci rozhodce pak žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.2.2015, č.j. 23 Cdo 3085/2014. Žalovaný také odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2013, č.j. 13 VSOL 35/2013-55, v němž dospěl k závěru, že za situace, kdy v rozhodčí doložce není sjednána možnost přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, naopak se předpokládá řízení jako jednoinstanční, nejsou naplněny podmínky procesního charakteru, které by zaručovaly rovné zacházení a takové rozhodčí doložky jsou absolutně neplatné. V důsledku toho došlo k vydání rozhodčího nálezu v rozporu se zákonem, není vykonatelný a pohledávka žalobce představující náklady rozhodčího řízení a exekučního řízení nemůže být po právu. Co se týká částky 27.960,40 Kč představující úroky z úvěru, tyto již nejsou předmětem žaloby, neboť o tuto částku žalobce žalobu nepodal.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová

3. K vyjádření žalovaného žalobce zaslal soudu dne 6.11.2017 své vyjádření, ve kterém žalobce nesouhlasí se závěry žalovaného. Žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a má za to, že byla rozhodčí doložka sjednána platně a založila pravomoc rozhodce vydat v daném sporu rozhodnutí a takovéto rozhodnutí je proto nezpochybnitelným a platným exekučním titulem. Rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem. V této smlouvě se smluvní strany dohodly, že veškeré spory vzniklé ze smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní budou řešeny a rozhodovány u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel, přičemž jediný rozhodce bude jmenován předsedou Rozhodčího soudu, anebo alternativně Mgr. Lenkou Kolačkovskou. Mgr. Lenka Kolačkovská byla tedy jako rozhodce jmenovitě uvedena ve smlouvě o úvěru, s jejím výběrem obě strany souhlasily a nelze proto tento způsob rozhodování považovat za sjednaný k tíži dlužníka. Rozhodčí doložka byla obsažena přímo ve smlouvě o úvěru, resp. ve Všeobecných obchodních podmínkách, které tvoří její nedílnou součást. Byla uvedena stejně velkým písmem jako ostatní ujednání a dlužnice její znění stvrdila svým podpisem. V žádném případě proto nelze pochybovat o tom, že dlužník o rozhodčí doložce věděl a s jejím zněním souhlasil. V posuzovaném případě rozhodčí doložka obsahuje konkrétní jméno rozhodce, je zde tedy zcela transparentním způsobem sjednáno, kdo bude případný spor rozhodovat. Samotné sjednání rozhodčí doložky nelze automaticky považovat za neplatné, ale je třeba vždy v konkrétním případě posuzovat jednotlivé okolnosti jejího sjednání. Ačkoli u spotřebitelských smluv je inklinace na stranu spotřebitele ve většině případů zcela zřejmá, je nutno mít na zřeteli, že rozhodčí smlouva byla sjednána k ochraně práv obou účastníků smlouvy, a pokud by své závazky ze smlouvy neplnil žalobce, má dlužník stejné možnosti domáhání se práva (podání žaloby k rozhodci) jako žalobce. K hodnocení rovnosti podmínek a spravedlnosti řízení nelze přistupovat pod dojmem konkrétního procesního postavení účastníků v předmětném rozhodčím řízení, kdy byl žalovanou stranou dlužník, ale je třeba posuzovat rovnost podmínek v době jejich sjednání, kdy se každý z účastníků mohl v budoucnu ocitnout v jakémkoli procesním postavení v rozhodčím řízení. Žalobce odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.5.2009, č. j. 12 Cmo 496/2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, dle kterého je rozhodčí smlouva obsahující přímé určení rozhodce platná. Rovněž tak neplatnost rozhodčí doložky proto, že v ní dohodnutá procesní pravidla dlužníkovi nezaručují spravedlivé řízení (možnost přezkoumání rozhodčího nálezu), není dána. Možnost přezkoumání rozhodčího nálezu je uvedena v zákoně. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení (dále jen ZRŘ ) konkrétně v § 31 a násl., kde je přímo zákonodárcem garantována možnost přezkoumat rozhodčí nález před soudem, což rozhodčí doložka nikterak neomezuje. Dále s ohledem na možnost odkladu vykonatelnosti a možnosti uplatnění přezkumu rozhodčího nálezu i po lhůtě stanovené v zákoně o rozhodčím řízení v exekučním řízení je ochrana účastníků (i spotřebitele) rozhodčího řízení posouzením před soudy plně až nadstandardně zachována i v případě dohody o jednoinstančním rozhodčím řízení. Přezkoumání věci před soudem ve dvojstupňovém řízení dlužník zbaven nebyl. Spotřebiteli nebylo bráněno v uplatnění práva či užití opravného prostředku, nebyl zbaven práva podat žalobu, ať již k rozhodci nebo následně u soudu ve dvoustupňovém řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Smlouva o úvěru, včetně rozhodčí doložky, byla sjednána v dobré víře, když dlužník byl s jejím obsahem předem důkladně seznámen (internet, zástupce věřitele) a po seznámení sám požádal žalobce o její uzavření a poskytnutí úvěru ve své plné odpovědnosti. Proto se dají smluvní podmínky jen stěží považovat za individuálně nesjednané. Ovšem i smluvní podmínka individuálně nesjednaná může být považována za nepřiměřenou pouze tehdy, pokud způsobuje

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová

významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rozhodčí smlouva, její vlastní sjednání ani žádné její ustanovení se neodchyluje od zákona a neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dohoda účastníků o postupu vedení rozhodčího řízení je uzavřena platně. Žalobce se rovněž ztotožňuje i s názorem vysloveným Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí ze dne 29.9.2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, podle kterého: rozhodčí smlouva, jíž se strany dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden z osmi jednoznačně určených rozhodců s tím, že výběr jednoho z nich je na straně, která podá rozhodčí žalobu, je bez ohledu na to, že nebyla sjednána individuálně, platným právním úkonem; nejde o ujednání, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klausule. a dále: vyloučení přezkumu rozhodčího nálezu jinými rozhodci bez dalšího (automaticky) nezpůsobuje neplatnost rozhodčí smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel. 4. Závěrem řízení žalovaný setrvával na svým stanoviscích, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. 5. Z insolvenčního spisu zdejšího soudu vyplývá, že je u Krajského soudu v Brně vedeno insolvenční řízení dlužnice Alice anonymizovano , a to pod sp. zn. KSBR 44 INS 9340/2016, když usnesením ze dne 17.5.2016, č.j. KSBR 44 INS 9340/2016-A-12 byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo jí povoleno oddlužení. 6. Před zkoumáním důvodnosti incidenční žaloby je nutné zabývat se nejdříve otázkou, zda tato byla podána včas.

7. Ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu.

8. Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání. Žalobu podávají proti insolvenčnímu správci, nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčního soudu pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Dle odst. 2 může v žalobě podle odstavce 1 žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

9. Přezkumné jednání, na kterém žalovaný zařadil pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení žalobcem jako nevykonatelnou a na němž žalovaný tuto pohledávku co do pravosti a co do výše 59.171,40 Kč popřel, se uskutečnilo dne 14. 7. 2016. Žaloba na určení pravosti popřené pohledávky byla soudu doručena dne 15. 8. 2016. 10. Je zřejmé, že incidenční žaloba byla žalobcem podána včas. Žaloba také byla podána aktivně legitimovaným žalobcem proti pasivně legitimovanému žalovanému. 11. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami: -protokol o přezkumném jednání ze dne 14.7.2016, včetně seznamu přihlášených pohledávek -přihláška žalobce do insolvenčního řízení, včetně doplnění přihlášky

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová

-smlouva o úvěru ze dne 19.2.2008, včetně všeobecných obchodních podmínek na č.l. 46, 47 spisu -rozhodčí nález ze dne 20.4.2009 č.j. 1911/2009 -sesplatnění smlouvy o úvěru ze dne 18.6.2008 -směnka na částku 99.099,50 Kč ze dne 19.2.2008 -příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 21.6.2011 č.j. 137 Ex 9673/09-26.

12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce přihlásil svoji pohledávku ve výši 99.099,50Kč spolu s 6% úrokem ročně z této částky od 1.7.2014 do 17.5.2016, celkem tedy ve výši 110.290,96 Kč, kdy důvod vzniku pohledávky žalobce označil směnku vystavenou dne 19.2.2008. Zároveň žalobce ve své přihlášce upřesnil, že směnka byla vystavena jako zajišťující ke smlouvě o úvěru, který nebyl doposud uhrazen. Pokud by z jakéhokoli důvodu z titulu směnky nebyla pohledávka považována za pohledávku po právu, přihlašuje žalobce pohledávku z titulu smlouvy o úvěru včetně příslušenství, eventuálně z titulu bezdůvodného obohacení s úrokem z prodlení v zákonné výši. V doplnění přihlášky ze dne 30.6.2016 pak žalobce specifikoval přihlašovanou pohledávku tak, že částka 99.099,50 Kč se skládá z 30.000,-Kč představující jistinu úvěru, částku 27.690,40 Kč představující úrok z úvěru, částku 9.672,70 Kč představující smluvní pokutu, částku 100 Kč představující poplatek za zaslání výzvy, částku 155,40 Kč představující část úroku z prodlení, částku 19.380,-Kč představující náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení, částku 2.411,-Kč představující poplatek za rozhodčí řízení a částka 9.690,-Kč Kč představující část nákladů právního zastoupení v exekučním řízení. 13. Přihláška žalobce byla na přezkumném jednání konaném dne 14. 7. 2016 přezkoumána jako nevykonatelná a insolvenčním správcem byla popřena pravost pohledávky a byla popřena také co do výše 59.171,40 Kč. Jako důvod popření žalovaný uvedl neplatnost směnky, neboť na směnce je uvedeno datum, které neexistuje-na směnce je uvedeno datum 30.černna 2014, navíc lze usoudit, že na směnce bylo původně napsána číslovka 31., každopádně platí, že toto datum neexistuje a směnka je proto neplatná. Současně také platí, že v okamžiku, kdy věřitel do blankosměnky doplnil jako datum splatnosti 31., zkonzumoval právo v rozsahu vyplnění a tedy takové právo na doplnění směnky o datum splatnosti zaniklo. Z opatrnosti žalovaný popřel pohledávku co do výše 31.481,-Kč, neboť směnka sloužila k zajištění spotřebitelského úvěru a v této částce odpovídá nákladům rozhodčího řízení a exekučního řízení, na které žalobce nemá právo, neboť rozhodčí doložka je neplatná a rozhodce tak neměl pravomoc rozhodovat. Dále popřel i částku ve výši 27.690,40 Kč co do výše úroku. 14. Žalobce ve své žalobě nepožadoval nadále rozhodovat o částce 27.690,40 Kč představující úrok z úvěru a žaloba byla podána jen co do určení částky ve výši 79.469,91 Kč. Předmětem žaloby tak zůstala jen částka ve výši 79.469,91 Kč. 15. Ze směnky datované dne 19.2.2008 bylo zjištěno, že tato byla vystavena v Kostelci u Holešova s prohlášením: ,,Za tuto vlastní směnku zaplatím částku 99.099,50 Kč (tato částka byla rukou rozepsána), datum splatnosti 30.června 2014 na řad společnosti Euro Benefit a.s., IČO 25120514, se sídlem Hradec Králové, Tř.SNP 402, s poznámkou bez protestu , s místem placení Praha . Směnka je podepsána dlužnicí Alicí anonymizovano jako výstavcem, která je identifikována jménem, příjmením, trvalým bydlištěm, rodným číslem. Soud z originálu směnky nezjistil, že by datum splatnosti 30. bylo přepsáno z původního data 31, z originálu tato skutečnost nijak nevyplývá. Dále soud zohlednil specifičnost rukopisu, kterým byla směnka vyplněna-porovnáním písmen pisatele v

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová

rozepsané číslici, bylo možné dovodit, že v uvedeném datu 30. června, je skutečně uvedeno června a nikoli černna, jak tvrdil žalovaný. 16. Ze smlouvy o úvěru č. 9000210152 ze dne 19.2.2008 vyplývá, že mezi dlužnicí a žalobcem byla uzavřena smlouva o úvěru, jíž byl dlužnici poskytnut ze strany žalobce úvěr ve výši 30.000,-Kč s měsíční splátkou 961,-Kč. Součástí úvěrové smlouvy se staly i Všeobecné obchodní podmínky, které dlužnice také podepsala. Tyto všeobecné podmínky mimo jiné v čl. 11 obsahují rozhodčí doložku, kdy všechny spory vznikající ze smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu. Smluvní strany se dále domluvily na vedení tzv. zjednodušeného řízení ve smyslu § 27 Řádu, bez ústního jednání, pouze na základě písemných podkladů-nebo alternativně-smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly ze smlouvy nebo v návaznosti na ni, má dle zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení jedním rozhodcem. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodce. Rozhodcem pro tento účel je: Mgr. Lenka Kolačkovská. Součástí všeobecných obchodních podmínek bylo mimo jiné i v čl. 8 ujednání o smluvních pokutách jako možných sankcích. Úvěr byl sesplatněn žalobcem ke dni 18.6.2008. 17. Z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Lenky Kolačkovské ze dne 20.4.2009, č.j. 1911/2009 vyplývá, že bylo rozhodnuto o povinnosti dlužnice uhradit věřiteli Euro Benefit, a.s. pohledávku ve výši 67.513,20 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 67.463,10 Kč od 19.6.2008, spolu s náklady řízení ve výši 2411,-Kč představující poplatek za rozhodčí řízení a s částkou 19.380,-Kč představující náklady právního zastoupení. 18. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 21.6.2011 č.j. 137 Ex 9673/09-26 vyplývá, že náklady oprávněného v exekučním řízení byly určeny celkem částkou 9.990,-Kč. 19. Podle odst. 3 § 3028 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto vycházel ze znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen ObčZ ) ve znění účinném do 31.12.2013 a zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku. 20. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), neboť předmětem sporu je smlouva o úvěru, která je absolutním obchodem, resp. její režim je podřízen Obchodnímu zákoníku. Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 499 ObchZ za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

22. Podle § 3 odst. 1 ObčZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová

23. Podle § 56 odst. 1 ObčZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 24. Podle § 544 odst. 1 ObčZ, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2) stejného ustanovení smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Podle odst. 3) stejného ustanovení se ustanovení o smluvní pokutě použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

25. Směnečné závazky upravené zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb. se vyznačují nespornosti a abstraktností, což znamená, že směnka sama o sobě je jediným a zcela dostatečným důvodem pro placení. Dlužník se může bránit proti povinnosti platit na směnku námitkami, jejichž obsah může být čerpán jak z práva hmotného, tak i z práva procesního. Může se tedy bránit proti povinnosti platit na směnku i námitkami, jejichž původ leží v obecně právních vztazích, které směnku provázely, tzn. kauzální námitky. Základem těchto kauzálních námitek je existující směnečná dohoda, tj. dohoda předcházející vystavení směnky, kdy je mezi účastníky směnečného vztahu dohodnuto, za jakým účelem má být směnka vystavena a za jakých podmínek může být použita a proplacena. V incidenčním sporu týkajícím se závazku ze směnky lze uplatňovat stejné námitky jako v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2001 sp. zn. 32 Cdo 1338/2000). 26. S ohledem na tyto závěry pak soud zkoumal přihlášenou pohledávku ze směnky a musel přihlédnout ke kauzálním námitkám žalovaného. Soud nezjistil žalovaným tvrzenou neplatnost směnky, zabýval se však částkou uvedenou ve směnce a jejím složením, zda tato byla v souladu s hmotným či procesním právem. A s ohledem na skutečnost, že žalovaný popřel nejen pravost, ale i výši pohledávky, musel se soud zabývat jednotlivými složkami uplatněného nároku žalobce obsaženého na směnce.

27. V nálezu sp.zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 pak Ústavní soud dospěl k závěru, že ujednání obchodních podmínek ve spotřebitelských smlouvách nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledném, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládají smluvní pokutu (obdobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Smluvní podmínky tedy nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě smluvní partner spotřebitele ukryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že je spotřebitel přehlédne. Pokud tak učiní, nelze mu přiznat žádnou ochranu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová

28. Již opakovaně pak bylo judikováno, že při přezkumné činnosti pohledávek v rámci buď exekučního řízení, či řízení insolvenčního, prochází pohledávka tzv. testem své vykonatelnosti, k čemuž došlo i v rámci tohoto řízení.

29. V daném případě ve smlouvě o úvěru není rozhodčí doložka smluvena, ale je ukryta v bodě 11 všeobecných smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Tato smluvní ujednání jsou přitom psána drobnějším písmem a složitým stylem a mohla být proto pro neznalého spotřebitele zcela nesrozumitelná. To samo o sobě znamená, že ve světle závěrů ústavního soudu je nutné pohlížet na rozhodčí doložku jako na neplatnou, stejně tak jako na ujednání o smluvní pokutě. Navíc rozhodčí doložka byla sjednána v čl. 11 tak, že veškeré spory vzniklé ze smlouvy a v souvislosti s nimi budou rozhodovány v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel nebo alternativně jedním konkrétním rozhodcem, a to Mgr. Lenkou Kolačkovskou. Je otázka, zda takto alternativně konstruovaná rozhodčí doložka, kdy pravidlo určení rozhodce není jednoznačné, je určitá. Zcela určitě však bylo v rozhodčí doložce stanoveno, že rozhodce bude rozhodovat v jednoinstančním řízení, výlučně v písemném řízení bez ústního jednání, pouze na základě písemných podkladů. Jak odkazoval žalovaný ve svém vyjádření, i toto je důvod, pro který je nutné se na rozhodčí doložku dívat ve světle rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2013, č.j. 13 VSOL 35/2013-55 jako na neplatnou. Proto má soud ujednání o rozhodčí doložce za neplatné a rozhodčí nález, který byl na jejím podkladě vydán, za nicotný. Žalobci proto nemohla platně vzniknout pohledávka z titulu nákladů rozhodčího řízení, stejně jako nemohla vzniknout pohledávka z titulu nákladů exekučního řízení vedeného na základě tohoto rozhodčího nálezu. S ohledem na skutečnost, že smluvní pokuty byly také obsaženy ve všeobecných obchodních podmínkách, ve světle výše uvedeného závěru Ústavního soudu ČR, je nutné považovat i ujednání o smluvní pokutě za neplatné.

30. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce uzavřel s dlužnicí smlouvu o úvěru, na základě které poskytl dlužnici úvěr ve výši 30.000,-Kč. Dlužnice byla při uzavírání smlouvy jednoznačně v postavení spotřebitele. Je nepochybné, že dlužnice vyčerpala úvěr poskytnutý žalobcem. Žalobce tak dostál své povinnosti poskytnout na požádání dlužníka úvěr do sjednané výše. Dlužnici tak současně vznikla povinnost vrátit poskytnutý úvěr včetně sjednaných úroků a úplaty za jeho poskytnutí. Předmětná směnka pak byla směnkou zajišťovací k zajištění této povinnosti vyplývající z úvěru. Soud tedy s ohledem na tuto skutečnost považoval za pohledávku po právu částku představující jistinu úvěru ve výši 30.000,-Kč, pohledávku ve výši 100,-Kč jako poplatek za zaslání výzvy dle č. 7.8 všeobecných obchodních podmínek-když toto ujednání soud nepovažuje za neplatné, neboť toto ujednání má právě technický charakter, ke kterému mají všeobecné obchodní podmínky sloužit. Dále soud považoval za pohledávku po právu částku 155,40 Kč, představující část úroků z prodlení, neboť tyto soud nepovažuje za neplatné. Ze součtu těchto částek pak 6% úrok jako příslušenství požadované žalobcem od 1.7.2014 do 17.5.2016 činí částku 3.416,78 Kč a celkem tedy po právu soud shledal částku ve výši 33.672,18 Kč. Jelikož do směnečné sumy byly zahrnuty i částky představující smluvní pokutu, náklady právního zastoupení rozhodčího řízení, poplatek za rozhodčí řízení, část nákladů oprávněného v exekučním řízení, a k nim náležící příslušenství ve výši 6% od 1.7.2014 do 17.5.2016, v tomto rozsahu s ohledem na výše uvedené byla žaloba zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta i co do příslušenství 6% úrok od 1.7.2014 do 17.5.2016 z částky 27.690,40Kč, když tuto částku žalobce nepožadoval určit jako pohledávku po

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová

právu, neboť žalobu podával jen co do určení částky 79.469,91 Kč, aniž by však promítl snížení požadované částky i do snížení příslušenství k této částce.

31. Žaloba tak byla důvodná co do části.

32. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy v řízení o pravost přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, a to ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl neúspěšný pouze v části a proto žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

Brno 18. ledna 2018

Mgr. Markéta Vdovcová v.r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Kučerová