44 ICm 2653/2011
(44 ICm 2653/2011-52) KSPA 44 INS 6314/2011-C3-13

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou v právní věci žalobce REATYS s.r.o., se sídlem Křeslická 1532/2a, Praha 10, Vršovice, IČO 29021481 zastoupeného Mgr. Vlastimilem Robešem, advokátem v Mikulově, Alfonse Muchy 3, proti žalované JUDr. Evě Mlčochové, se sídlem Purkyňova 37, Svitavy, insolvenční správkyni dlužníka JEMA Svitavy, a.s., o určení pořadí pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka žalobce ve výši 800.000,-Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka JEMA Svitavy, a.s., se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 936,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu 5. října 2011 se MABID, a.s., se sídlem Svitavy, Průmyslová 2068/5, IČO 288 02 021 (dále jen právní předchůdce žalobce) domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 800.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka JEMA Svitavy, a.s. je pohledávkou za majetkovou podstatou. Tvrdil, že jako kupující uzavřel s dlužníkem jako prodávajícím dne 5.1.2011 kupní smlouvu podle obchodního zákoníku s předmětem prodeje a koupě pětiosého obráběcího centra MAKA-CNC Centre CM 25T, rok výroby 2005 za tzv. výchozí kupní cenu 2.500.000,-Kč včetně DPH. Vznikl mu závazek uhradit kupní cenu a dlužníkovi po úhradě kupní ceny mu věc vydat. Dne 12.1.2011 uhradil dlužníkovi část kupní ceny 800.000,-Kč a zbytek měl uhradit do 30.9.2011. Konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen 10.6.2011. Žalovaná mu dopisem doručeným 30.6.2011 oznámila, že nastala fikce odstoupení od kupní smlouvy podle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona. Současně ho upozornila na to, že se nemůže domáhat vrácení částečného plnění s odkazem na § 253 odst. 5 insolvenčního zákona. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 14.7.2011 k vrácení části kupní ceny 800.000,-Kč jakožto pohledávky za majetkovou podstatou dlužníka s odkazem na § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona, žalovaná odmítla částku zaplatit a vyzvala ho k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení., což učinil 29.7.2011 a přihlásil pohledávku z titulu nároku na vrácení části uhrazené kupní ceny ve výši 800.000,-Kč, jako pohledávku za majetkovou podstatou. Žalovaná při přezkumném jednání popřela pořadí pohledávky. Právní předchůdce (KSPA 44 INS 6314/2011) žalobce měl za to, že odstoupením kupní smlouva zanikla, žalobci zanikl závazek doplatit zbývající část kupní ceny a zároveň mu vznikla pohledávka na vrácení zaplacené části kupní ceny, a to okamžikem odstoupení, tedy dne 25.6.2011, kdy došlo k fikci odstoupení od kupní smlouvy. V důsledku fikce odstoupení byla kupní smlouva zrušena s účinky ex nunc ke dni 25.6.2011 a žalobci vznikl nový nárok na vrácení toho, co již dříve zaplatil. Jeho pohledávka vznikla až po rozhodnutí o úpadku, jde proto o pohledávku za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona.

Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že část kupní ceny ve výši 800.000,-Kč byla právním předchůdcem žalobce zaplacena. Trvala na tom, že na uvedený případ se vztahuje zejména odst. 5 ust. § 253 insolvenčního zákona. Podle jejího názoru se úprava v § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona vztahuje na případy, kdy insolvenční správce uzavřel smlouvu po rozhodnutí o úpadku nebo sdělil, že smlouvy splní, a poté smlouvy nesplnil nebo od těchto smluv odstoupil, tedy na případy, kdy správce nebo osoba s dispozičními oprávněními do smlouvy nějakým způsobem vstoupila.

Usnesením ze dne 8. listopadu 2011, č.j. KSPA 44 INS 6314/2011-P13-6 soud rozhodl o vstupu společnosti REATYS s.r.o. na místo věřitele MABID, a.s. do insolvenčního řízení. Nabyvatel pohledávky společnost REATYS s.r.o. se stala zároveň žalobcem v zahájeném incidenčním sporu.

K replice žalované žalobce předně uvedl, že jeho právní předchůdce v průběhu insolvenčního řízení odkoupil předmětný stroj od žalované za kupní cenu 2.800.000,-Kč včetně daně z přidané hodnoty, takže dlužník a po něm žalovaná za prodej stejného stroje získali od právního předchůdce žalobce částku 3.600.000,-Kč včetně DPH. Žalobce trval na tom, že jeho pohledávka je za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona. V den zjištění úpadku právní předchůdce žalobce neměl za dlužníkem žádnou pohledávku, naopak měl vůči dlužníkovi závazek doplatit 1.700.000,-Kč a teprve po odstoupení mu vznikla pohledávka ze smlouvy, od které bylo odstoupeno. Odkaz na ust. § 253 odst. 5 insolvenčního zákona považoval za nepřípadný. Žalobci škoda zásadně nevznikla, naopak mu vznikla po rozhodnutí o úpadku pohledávka. Ustanovení § 253 odst. 5 insolvenčního zákona považoval za ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem, vylučující právo věřitele na uplatnění své pohledávky.

Usnesením ze dne 10.6.2011, č.j. KSPA 44 INS 6314/2011-A-10 byl zjištěn úpadek dlužníka JEMA Svitavy, a.s., na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná.

Z přihláškového spisu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce přihlásil dne 28.4.2011 pod č. 1 nezajištěnou pohledávku 800.000,-Kč jako úhradu části sjednané kupní ceny. Podáním doručeným soudu 14.7.2011 vzal celou přihlášku zpět. Dne 29.7.2011 přihlásil pod č. 1 nezajištěnou pohledávku ve výši 800.000,-Kč, šlo o nárok na vrácení části uhrazené kupní ceny podle kupní smlouvy z 5.1.2011, nárok odvozoval od ust. § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona, šlo o pohledávku odpovídající právu na vrácení plnění ze smlouvy, od které bylo odstoupeno, pohledávku přihlásil jako pohledávka za podstatou.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 5.9.2011 soud zjistil, že žalovaná popřela pořadí pohledávky ve výši 800.000,-Kč přihlášené právním předchůdcem žalobce, neboť se nejednalo o pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka.

Z kupní smlouvy ze dne 5.1.2011 soud zjistil, že se dlužník jako prodávající a právní předchůdce žalobce jako kupující dohodli na převodu vlastnického práva k pětiosému (KSPA 44 INS 6314/2011) obráběcímu centru MAKA-CNC Centre CM 25T, rok výroby 2005 (dále jen obráběcí centrum) za tzv. výchozí kupní cenu 2.500.000,-Kč, jejíž výše měla být upravena podle ocenění znaleckým posudkem. Část kupní ceny ve výši 800.000,-Kč měla být uhrazena do 15.1.2011 a zbývající část do 30.9.2011. Podle čl. IV. bod 2 mělo vlastnické právo přejít z prodávajícího na kupujícího předáním a převzetím obráběcího centra.

Soud zjistil z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce u České spořitelny, a.s., že 12.1. 2011 byla z jeho účtu odepsána částka 800.000,-Kč.

Z přípisu žalované ze dne 29.6.2011 soud zjistil, že oznámila právnímu předchůdci žalobce, že nastala zákonem předpokládaná fikce odstoupení od kupní smlouvy ze dne 5.1. 2011 a odkázala na § 253 insolvenčního zákona, upozornila, že se věřitel nemůže domáhat vrácení částečného plnění.

Z přípisu právního předchůdce žalobce ze dne 14.7.2011 doručeného žalované 15.7.2011 soud zjistil, že vyzval žalovanou k vrácení části uhrazené kupní ceny 800.000,-Kč s odkazem na § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona jako pohledávky za majetkovou podstatou dlužníka.

Dopisem ze dne 19.7.2011 žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobce, že pohledávka musí být přihlášena do insolvenčního řízení, nejedná se o pohledávku za podstatou.

Z vyrozumění z 12.9.2011 soud zjistil, že žalovaná oznámila právnímu předchůdci žalobce, že při přezkumném jednání popřela pořadí jeho pohledávky č. 1 ve výši 800 000,-Kč, neboť se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou, pohledávka zůstala sporná co do pořadí.

Vyrozumění bylo adresátovi doručeno 7.10.2011. Žaloba byla zdejšímu soudu doručena dne 5.10.2011, žaloba byla podána včas.

Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 26.8.2011 soud zjistil, že pod položkou č. 42 je uvedeno obráběcí centrum s oceněním 2.800.000,-Kč, jde o dlouhodobý hmotný majetek.

Ze zápisu č. 1 ze schůze prozatímního věřitelského výboru ze dne 21.10.2011 soud zjistil, že věřitelský orgán udělil žalované souhlas k prodeji movitých věcí, včetně dlouhodobého hmotného majetku, mimo dražbu nejvyšší nabídce, nejméně za cenu uvedenou v soupisu majetkové podstaty.

Usnesením ze dne 8.11.2011 udělil soud souhlas žalované k prodeji mimo dražbu části majetkové podstaty, a to i dlouhodobého hmotného majetku nejvyšší nabídce, nejméně za cenu uvedenou žalovanou v soupisu majetkové podstaty.

Při jednání dne 15.3.2012 uvedla žalovaná, že obráběcí centrum prodala žalobci, resp.jeho právnímu předchůdci.

Soud provedl i důkaz žádostí žalované ze dne 30.1.2012 a usnesením zdejšího soudu ze dne 2.2.2012, které však nemají vztah k věci, soud tyto důkazy nehodnotil a v řízení k nim nepřihlížel.

Po provedeném dokazování soud dospěl k těmto skutkovým závěrům: (KSPA 44 INS 6314/2011)

Soud má za prokázané, že 10.6.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka JEMA Svitavy, a.s., na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná. Právní předchůdce žalobce přihlásil do insolvenčního řízení kromě jiného i pohledávku ve výši 800.000,-Kč jako pohledávku za majetkovou podstatou. Z kupní smlouvy ze dne 5.1.2011 uzavřené podle obchodního zákoníku má soud za prokázané, že se kupující-právní předchůdce žalobce zavázal zaplatit prodávajícímu-dlužníkovi výchozí kupní cenu 2.500.000,-Kč (výše byla odvislá od znaleckého posudku) za obráběcí centrum s tím, že kupující měl zaplatil 800.000,-Kč do 15.1.2011, zbytek kupní ceny měl být zaplacen do 30.9.2011. Převod vlastnického práva a předání obráběcího centra bylo odloženo na dobu zaplacení celé kupní ceny podle čl. IV. bod 2 smlouvy. Po prohlášení konkursu dala žalovaná svým přípisem ze dne 29.6.2011 najevo, že došlo k fikci odstoupení od kupní smlouvy podle § 253 insolvenčního zákona. Žalovaná sepsala obráběcí centrum do majetkové podstaty dlužníka s oceněním 2,800.000,-Kč. Soud má za prokázané, že již před přihlášením pohledávky právní předchůdce žalobce žádal žalovanou o vydání částky 800.000,-Kč s odkazem na § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona. Žalovaná s vydáním částky nesouhlasila, měla za to, že nárok na vrácení části kupní ceny nevznikl, odkázala na § 253 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona. Při přezkumném jednání dne 5.9.2011 žalovaná popřela pohledávku 800.000,-Kč co do pořadí, nejednalo se o pohledávku za podstatou. Soud má za prokázané z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce u České spořitelny, a.s., že dne 12.1.2011 byla odepsána částka 800.000,-Kč, přijetí této částky žalovaná nesporovala. Věřitelský orgán dlužníka a soud souhlasily s prodejem obráběcího centra mimo dražbu nejvyšší nabídce, nejméně za cenu 2,800.000,-Kč. Soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalovaná v insolvenčním řízení prodala právnímu předchůdci žalobce obráběcí centrum.

Podle ust. § 253 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o insolvenčním řízení, nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvy budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit.

Podle odst. 2 téhož ustanovení jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.

Podle odst. 4 téhož ustanovení odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy, může druhý účastník uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

Podle odst. 5 téhož ustanovení druhý účastník smlouvy se nemůže domáhat vrácení částečného plnění, k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku, proto, že za toto plnění neobdržel od dlužníka vzájemné plnění.

Podle § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, od nichž bylo odstoupeno nebo které osoba s dispozičními oprávněními vypověděla.

Po právní stránce posoudil soud věc takto: (KSPA 44 INS 6314/2011) Mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem byla 5.1.2011 uzavřena kupní smlouva podle obchodního zákoníku, podle které byl převod vlastnického práva k obráběcímu centru odložen na dobu zaplacení celé kupní ceny a předání a převzetí stroje. Zároveň bylo sjednáno, že kupující zaplatí část kupní ceny ve výši 800.000,-Kč do 15.1.2011 a zbytek nejpozději do 30.9.2011. Po prohlášení konkursu došlo k fikci odstoupení od kupní smlouvy. Soud přihlédl při posuzování pořadí pohledávky 800.000,-Kč k ust. § 253 insolvenčního zákona. Soud má za to, že pohledávka 800 000,-Kč není pohledávkou za majetkovou podstatou, přihlédl k větě druhé § 253 odst. 4 insolvenčního zákona, podle které se za pohledávky za majetkovou podstatou považují pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu. V projednávané věci však nedošlo k pokračování smlouvy po prohlášení konkursu, tedy a contrario pohledávky druhého účastníka (žalobce) nemohou být pohledávkami za majetkovou podstatou. Kromě toho má soud za to, že na daný případ se vztahuje ustanovení § 253 odst. 5 insolvenčního zákona a druhý účastník se nemůže domáhat vrácení částečného plnění, k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku, proto, že za toto plnění neobdržel od dlužníka vzájemné plnění. Soud také vyšel z toho, že pokud by bylo možné toto plnění žádat, jednalo by se i o porušení pravidel uvedených v § 5 insolvenčního zákona, v tomto případě zásady, podle které by žádný z účastníků neměl být nedovoleně zvýhodněn oproti ostatním účastníkům, tedy ostatním věřitelům, kteří mají mít v insolvenčním řízení stejné možnosti, pokud mají zásadně stejné nebo podobné postavení. Pohledávka byla v insolvenčním řízení zjištěna co do pravosti a výše, žalobce by měl být uspokojen postupem podle rozvrhového usnesení.

Soudu je známo, že v právní teorii není k této věci přistupováno jednotně, viz J. Kotoučová a kolektiv, Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), komentář C.H.BECK, 1. vydání, 2010, strana 604 a následující.

Vzhledem k výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud dospěl k závěru, že žalobcova pohledávku 800 000,-Kč není pohledávkou za majetkovou podstatou, a proto žalobu zamítl.

Žalovaná měla v řízení plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení za cestovné ze Svitavy do Pardubic a zpět vozem BMW 123D, reg.zn. 3E4 7730, při překonání vzdálenosti celkem 140 km, náhrada za jízdné činí 780,-Kč. Žalovaná je plátce daně z přidané hodnoty, soud proto přiznal i náhradu této daně z přiznané náhrady, daň činí 156,-Kč, náklady činí celkem 936,-Kč. Lhůta tří dnů je stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Pardubicích dne 22. března 2012 JUDr. Ivana Bulisová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iveta Popílková