44 ICm 2530/2011
44 ICm 2530/2011-205 (KSUL 44 INS 7913/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrou Švamberkovou v právní věci žalobce Ing. Aleše Klaudy, se sídlem Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín 1, insolvenční správce dlužníka Vlastislava anonymizovano , anonymizovano , IČ 14857456, bytem Račetice 102, 438 01 Žatec 1, právně zastoupen Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem Na Vinici 1227/32, 405 02 Děčín, proti žalovanému Ing. Josefovi anonymizovano , anonymizovano , bytem Větrná 824, 431 51 Klášterec nad Ohří, právně zastoupen JUDr. Janem Kubálkem, advokátem, se sídlem Kaprova 42/14, 110 00 Praha 1, o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu,

takto:

I. Žaloba na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 21.4.2008 mezi žalovaným a Vlastislavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Račetice 102, 438 01 Žatec 1, kterou Vlastislav Hofman prodal žalovanému nemovitosti v k.ú. Loučná pod Klínovcem, a to spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 pozemku parc.č. 234 /2, a spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 pozemku parc.č. 1824/1 v k.ú. Klášterec nad Ohří, je v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 44 INS 7913/2010 neúčinná, se zamítá.

II. Žaloba na určení, že do majetkové podstaty dlužníka Vlastislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Račetice 102, 438 01 Žatec 1, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 44 INS 7913/2010 náleží spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 pozemku parc.č. 234/2, a spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 pozemku parc.č. 1824/1 v k.ú. Klášterec nad Ohří, se zamítá. (KSUL 44 INS 7913/2010)

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 42.956,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného JUDr. Jana Kubálka, advokáta, se sídlem Kaprova 42/14, 110 00 Praha 1.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 22.9.2011, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 23.9.2011, se žalobce Ing. Aleše Klaudy, se sídlem Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín 1, insolvenční správce dlužníka Vlastislava anonymizovano , anonymizovano , IČ 14857456, bytem Račetice 102, 438 01 Žatec 1, domáhal proti žalovanému Ing. Josefu anonymizovano , anonymizovano , bytem Větrná 824, 431 51 Klášterec nad Ohří, určení neúčinnosti kupní smlouvy uzavřená dne 21.4.2008 mezi žalovaným a Vlastislavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Račetice 102, 438 01 Žatec 1, kterou Vlastislav Hofman prodal žalovanému nemovitosti v k.ú. Loučná pod Klínovcem, a to spoluvlastnický podíl ve výši pozemku parc.č. 234/2 , 1/2 trvalý travní porost o výměře 66247 m2 za kupní cenu 100,-Kč, a spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 pozemku parc. 1824/1 v k.ú. Klášterec nad Ohří, orná půda o výměře 71261m2, č. rovněž za kupní cenu 100,-Kč, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 44 INS 7913/2010.

Žalobce v žalobě uvedl, že dlužník se v době svého úpadku zbavil nemovitostí, jejich hodnota byla daleko vyšší než hodnota, za kterou nemovitosti prodal žalovanému. Žalobce si nechal odhadnout kupní cenu nemovitostí v době jejich prodeje realitní kanceláří VESTA.Dle jejich stanoviska činí cena v místě a čase obvyklá v případě nemovitostí v k.ú. Loučná pod Klínovcem částku 8,-Kč/m2, tj. za celou nemovitost částku 529.976,-Kč a v případě nemovitosti v k.ú. Klášterec nad Ohří částku 15Kč/m2, tj. za celou nemovitost částku 1.068.915,-Kč.Žalobce poukázal na skutečnost, že dlužník kupní smlouvu uzavřel v době, kdy se nacházel v úpadku z důvodu platební neschopnosti. To žalobce dovozuje z obsahu přihlášek pohledávek, kdy věřitelé měli v době uzavření kupní smlouvy vůči dlužníkovi pohledávky po splatnosti déle jak 30 dnů v minimální výši 6.900.000,-Kč.

Právní zástupce žalobce k doplnění skutkových tvrzení při jednání uvedl, že o úpadku dlužníka může svědčit i pohledávka přihlášená insolvenčním správcem INSOLV v. o. s. jako věřitelem č. 36 přihláškou P37, přičemž z uvedené přihlášky je zřejmé, že dlužník v letech 2006-2007 některé své závazky hradil pouze díky půjčkám získaným od osoby tvořící s ním koncern, Stavební a investiční realizace S. I. R. spol. s r. o., které nikdy půjčky nevrátil. Nebyl zde nikdy předpoklad, že by je vrátit mohl a jsou v insolvenčním řízení dlužníka přihlášeny pod č. P37 jako dílčí pohledávky 3, 4, 5 v celkové výši 120 mil. Kč. Dlužník tak fakticky činil pouze jakési přeúvěrování svých závazků, ke kterému ve vztahu k jeho úpadku nelze přihlížet z pohledu odvrácení úpadku. Stavební a investiční realizace S. I. R. spol. s r. o. je v současné době též v konkursu.

Žalobce dále doplnil svá skutková tvrzení při jednání tak, že uvedl, že úmysl dlužníka je v prvé řadě evidentní z naprosto absurdní ceny, za kterou byly pozemky zcizeny. Výše závazků dlužníka v dané době a výše kupní ceny, k tomu aby úmysl dlužníka ztrátě věřitele byl dostatečně zřejmý a prokázaný. Žalobce uvedl, že má za to, že po něm nelze k prokázání úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele, požadovat, aby předložil přímý důkaz o tomto úmyslu, (KSUL 44 INS 7913/2010) tedy nějako listinu nebo svědectví, ze kterého bude zřejmé prohlášení dlužníka o jeho úmyslu, ale nutně musí postačovat prokázání tohoto úmyslu z okolností, které učinění právního úkonu provázely. Dlužník totiž může a většinou tak činí právní úkony, aniž by je jakkoliv komentoval nebo s jinými osobami konzultoval nebo svůj úmysl jakkoliv navenek sděloval a fakticky tak úmysl zůstává pouze v hlavě a myšlenkách dlužníka, což na skutečnosti, že tento úmysl existuje, nic nemění. Má za to, že úmysl byl žalovanému znám nebo mu vzhledem ke všem okolnostem měl být znám. Žalobce má za to, že právě s ohledem na všechny okolnosti je zřejmé, že se nejednalo o standardní převod majetku dlužníka, ale jednalo se o převod zcela nestandardní, kdy kupní cena je v podstatě symbolická, reálně převod simuluje darování.

K žalobě se podáním ze dne 27.7.2012 vyjádřil žalovaný a uvedl, že v odpůrčí žalobě je pouze uvedeno, že z pohledu právní úpravy neúčinnosti v insolvenčním řízení se jedná o převod, kterým dlužník jednoznačně úmyslně zkrátil uspokojení ostatních věřitelů . Tuto skutečnost žalobce nekonkretizuje a neprokazuje úmysl dlužníka a neposkytl k tomu žádný důkaz. V případě, že by bylo postaveno najisto, že dlužník se snažil úmyslně zkrátit své věřitele, rozhodně žalovanému tato skutečnost nebyla a ani nemohla být známa. Žalovaný byl v době uzavření kupní smlouvy spoluvlastníkem nemovitostí. V době spoluvlastnictví s dlužníkem byl žalovaný jediným, kdo nemovitosti spravoval a financoval, a to od samého počátku v průběhu všech let bez jakéhokoliv přispění dlužníka. S ohledem na skutečnost, že dlužník jakoukoliv finanční i naturální spoluúčast na správě odmítl, žalovaný dlužníku navrhl, aby mu nemovitosti prodal. Při stanovení výše kupní ceny bylo přihlédnuto právě k faktu, že správu nemovitostí zabezpečoval žalovaný. Dále žalovaný uvedl, že součástí pozemku parc.č. 1824/1 v k.ú. a obci Klášterec nad Ohří je vysokotlaký plynovod, který po svém obvodu v rozsahu ochranného pásma omezuje dispozici s pozemkem, resp. jej tímto úplně znehodnocuje.

Ve svém vyjádření ze dne 7.11.2012 žalovaný uvedl, že má za to, že kupní smlouva je platná a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1776/2007, ve kterém uvedený soud rozhodl, že obecně platí a je samozřejmostí, že účastníci kupní smlouvy nejsou v zásadě vázáni či omezeni ve sjednání výše kupní ceny, která není upravena cenovým předpisem. Mohou si tak sjednat i cenu, která se odchyluje od ceny obvyklé, zejména jde-li o cenu podstatně nižší. Platné právo nemá žádné ustanovení o sjednání příliš nízké kupní ceny, pokud taková cena není v rozporu s cenovými předpisy.

Žaloba byla podána včas dle ust. § 239 odst. 1 IZ. Soudu byla doručena dne 16.4.2011, tedy do jednoho roku od rozhodnutí o úpadku (24.9.2010).

Žaloba byla projednána, navržené a předložené listinné důkazy byly provedeny. Při jednání dne 29.3.2013 byl jako svědek vyslechnut dlužník Vlastislav Hofman, který uvedl, že v minulosti pozemky od pana Mračka pořídil, poté zjistili, že to nemůže vyhovovat tomu záměru, který měli naplánován, měla tam proběhnout bytová výstavba, neboť město Klášterec nad Ohři na ty nemovitosti vystavilo stavební uzávěru z důvodu plánovaného obchvatu města Klášterce. Dále uvedl, že nemovitosti ležely ladem a nedalo se na nich nic dělat. Rovněž uvedl, že pozemky koupil od žalovaného na začátku roku 2002 jeden za 200.000,-Kč a druhý za cca 250.000,-Kč. Nezaznamenal, že by se na pozemcích v současné době stavělo. Dále uvedl, že je tam vysokotlaký plynovod a je tam omezení 100 metrů, přičemž plynovod tam byl od samého počátku, ale to omezení tam nebylo stanoveno v takové šíři. (KSUL 44 INS 7913/2010)

Na dotaz soudu proč nemovitosti neprodal Ing. Mráčkovi alespoň za nabývací cenu svědek uvedl, že v letech 2002-2008 se o pozemky celou tu dobu nestaral, pan Mráček tam musel vynaložit i nějaké náklady, bydlel nedaleko, o pozemky se staral, nevynaložil žádné náklady, ve finále se rozhodl, že kupní cena by měla zpětně pokrýt finanční náklady, které s tím pan Mráček měl. Dle vyhlášky obce porosty sekal. Orná půda byla rovněž zarostlá, takže tu též sekal. Dále svědek uvedl, že neví jak často Ing. Mráček pozemky sekal, ale důležité bylo, že nepřišly žádné stížnosti, takže předpokládá, že je sekal 2x do roka. V okolí je zástavba a lidé by si kvůli alergiím stěžovali, proto byla tak přísná vyhláška města Klášterec nad Ohří. Dodal, že finální cenu, která je těch 100,-Kč, stanovili tak, že při tvorbě té ceny se vzala v potaz činnost pana Mračka, kdy běžné náklady, které zemědělci dostávají na udržování zemědělské plochy jsou cca 10.000,-Kč ročně. Byla uzavřena ústní dohoda, že se pan Mráček bude o ty pozemky starat. Kalkulace byla hektary, počet let a 10.000,-Kč za hektar za rok. V podstatě z těch kalkulací vycházelo, že by se to mělo převést téměř zadarmo, ale do kupní ceny jsme dali 100,-Kč. Nakonec jsme se shodli na kupní ceně ve výši 100,-Kč za spoluvlastnický podíl na pozemku.

K dotazu soudu, jak se zná s Ing. Josefem Mráčkem svědek uvedl, že v podstatě z obchodního styku z roku 2001. V obci, kde dělá starostu, tj. v obci Račetice má pan Mraček výrobnu plastových oken, takže s ním běžně přichází do styku, potkává se s ním. V letech 2002-2004 dokonce byl pan Mráček společně s ním ve SPOLEČNOSTI INVESTIČNÍHO ROZVOJE a. s., jako člen představenstva, a svědek tam byl jako předseda představenstva. A protože tato společnost uzavřela dohodu se společností ELTODO na výstavbu průmyslové zóny v Kadani byl na základě odsouhlasení ELTODEM jmenován jako člen představenstva do SPOLEČNOST INVESTIČNÍHO ROZVOJE a. s. Jinak se osobně nestýkají, nenavštěvují se, čistě se jedná o obchodní vztah. Nejsou příbuzní.

Na dotaz soudu, co Ing. Mraček v době uzavření předmětné kupní smlouvy věděl o jeho podnikání svědek uvedl, že v podstatě o fyzické osobě téměř nic. Průmyslovou zónu stavěla SPOLEČNOST INVESTIČNÍHO ROZVOJE a. s., resp. byla investorem. On jako fyzická osoba spíše projektoval a stavěl menší věci.

K dotazu soudu, zda-li v roce 2008 věděl Ing. Mraček něco o tom, jak se mu dařilo v podnikání svědek uvedl, že neví, ale on ho neinformoval, ale jemu se v té době dařilo také dobře. Jednoznačně se domnívá, že v roce 2008 nebyl v úpadku.

K dotazu soudu, proč předmětné nemovitosti prodával právě v roce 2008 svědek, uvedl, že tam byla stavební uzávěra, měl tam být obchvat, Ing. Mraček projevil zájem a vstoupila do toho i nějaká třetí osoba, nějaký restituent začal uplatňovat nárok. Až po roce 2010-2012 bylo rozhodnuto, že obchvat tam nepovede.

Rovněž uvedl, že nevzal při uzavírání kupní smlouvy v úvahu, že pokud by tam vedl obchvat, tak by stát musel pozemky za cenu obvyklou vykoupit, neboť tam nešlo o to spekulovat s pozemkem, když tam byla ta uzávěra, nešlo tam stavět, přestalo ho to zajímat. Kdyby se jejich záměr postavit domy povedl, dostal by Ing. Mraček jinou kupní cenu, a nebo by se podílel na dodávce oken. S ohledem na obchvat a plynovod byl pozemek v k.ú. Klášterec na Ohří neprodejný. (KSUL 44 INS 7913/2010)

Na dotaz, zda-li měl v době převodu nemovitostí zpět na pana Mračka dlužník závazky po splatnosti svědek uvedl, že je přesvědčený, že ano. A měl také pohledávky, které musely několikanásobně převyšovat případné závazky, které vesměs sporoval, z toho důvodu byly neuhrazené po splatnosti. Jinak v té době měl minimálně dvě zakázky v hodně převyšující částku 100mil. Kč. A myslí si, že i dokonce by z té doby našel hodnocení od Komerční banky a. s., že je spolehlivým partnerem. Zisk ze zakázek byl standartně ve výši 20 %. Nebyl si jistý, ale myslí, že se jednalo o zakázku na TESCO Klášterec za cca 56mil. Kč, a na halu pro firmu JMCR Kadaň cca za 70mil. Kč, dále měl drobné zakázky přes ten rok přes 10mil. Kč. Zakázky probíhaly meziročně, nebyl si jist, jak to bylo přesně v roce 2007-2008 probíhalo.

Na dotaz v jaké výši byly jeho pohledávky nesporné v době uzavření smlouvy v roce 2008 svědek uvedl, že by řekl, že nulové. Dále uvedl, že nebyl v úpadku a je si tímto tvrzením jist a rovněž uvedl, že nechtěl převodem nemovitostí zkrátit své věřitele, přičemž v té době, ani náznaky takového úmyslu mu nepřicházely na mysl, neboť v té době nebyl důvod.

Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na provedení důkazu údajem o výkupních, resp. vyvlastňovacích cenách pozemků v okrese Kadaň, územním plánem platným pro k.ú. Klášterec nad Ohří a účastnickou výpovědí žalovaného Ing. Mračka, kterou nebylo možné opakovaně provést ze zdravotních důvodů na straně žalovaného.

V závěrečných návrzích oba účastníci setrvali na svých návrzích. Právní zástupce žalobce uvedl, že samotná převodní cena 100,-Kč je natolik absurdní, že již z ní musí nade vší pochybnost plynout úmysl dlužníka zkrátit věřitele i fakt, že žalovaný, jakožto nabyvatel o tomto úmyslu musel vědět. I při zohlednění pouze spoluvlastnického podílu na pozemcích se vzhledem k výměrám pozemků pohybuje cena za m2 v řádu haléřů, tedy ceně, která by snad mohla odpovídat silně ekologicky zatíženým pozemkům, ale nikoliv pozemkům předmětným. Žalovaný v průběhu celého řízení neuvedl, ani nedoložil žádnou skutečnost, která by takto absurdní cenu fakticky simulující darování opodstatňovala. Pokud jde o jakási omezení, která mají na pozemcích váznout, ať již jde o stavební závěru, či plynovod, pak tyto nemohou znehodnocovat pozemky do té míry, jak se snaží tvrdit žalovaný, zejména v případě plynovodu žalovaný nedoložil, že by ochranné pásmo zahrnovala pozemek celý, a to jak s ohledem na faktické vedení tohoto plynovodu, tak šířky ochranných pásem a z nich plynoucích omezeních dle energetického zákona. Tyto skutečnosti měl povinnost tvrdit a prokázat žalovaný. Žalovaný rovněž nikde nedoložil, proč by pozemky neměly mít alespoň cenu pozemku zemědělských, která je za 1 m2 opět značně vyšší, než kupní cena 100,-Kč za převáděný celek. Ani případné vedení silničního obchvatu by cenu pozemku nesnižovalo na fakticky nulovou hodnotu. Příslušné důkazy vztahující se k obchvatu navrhoval žalobce pouze z důvodu procesní opatrnosti a rovněž má za to, že se jednalo o břemeno důkazní na straně žalované, aby prokázala negativní dopad těchto skutečností na cenu pozemků. Žalobce má proto za to, že nepřiměřenost kupní ceny z průběhu dokazování jednoznačně vyplývá. Jak již žalobce uvedl, úmysl zkrátit věřitele a ta skutečnost, že tento úmysl musel být se zřetelem ke všem okolnostem žalovanému znám plyne právě ze zcela zjevné nepřiměřenosti kupní ceny. Případný požadavek na prokázání úmyslu a faktu, že tento úmysl měl být žalovanému znám, je absurdní a jde zcela jednoznačně za meze doložitelného a tedy prokazatelného ze strany žalované. Soud musí k prokázání úmyslu a povědomí o tomto úmyslu na straně žalovaného zvážit veškeré okolnosti převod provázející. Mezi ně mimo jiné patří i skutečnost, že dlužník (KSUL 44 INS 7913/2010) a žalovaný byli obchodními partnery, kteří se znali a nepochybně určité věci nemuseli říkat zcela výslovně. Žalobce má za to, že do kupní ceny není možné zohlednit případné činnosti žalovaného, jak uvedl ve svém posledním vyjádření, takto zpětně by na základě pouhého tvrzení by bylo možné vždy dotvrdit, že ve skutečnosti kupní cena byla jiná než písemně sjednaná a byla kompenzovaná jinak . V této věci je nutné zdůraznit, že žalovaný svoji argumentací ohledně údržby pozemků sám připustil, že cena 100,-Kč byla sama o sobě nepřiměřená. Žalovaný ohledně provedených prací neunesl břemeno důkazní ani břemeno tvrzení, kdy nijak nedoložil ani neuvedl rozsah těchto prací a není tedy zřejmé, jak by měly tyto práce ovlivnit kupní cenu. Pokud by tyto práce byly opravdu provedeny, tak jejich úhrada převodem pozemků v době, kdy dlužník byl prokazatelně v úpadku představuje zvýhodňující právní úkon, ve smyslu § 241 IZ a žalobce se v této věci domnívá, že s ohledem na obchodní vztah mezi dlužníkem a žalovaným je nutné žalovaného a dlužníka považovat pro danou převodní smlouvu za osoby blízké sui generis. Žalobce se rovněž domnívá, že pro nestandardní postup mezi subjekty lze mít za to, že se jednalo o převod pozemků bez přiměřeného plnění mezi osobami blízkými i ve smyslu ust. § 240 IZ.

Právní zástupce žalovaného uvedl, že žalobce neprokázal ve smyslu ust. § 242 IZ, že by byl dlužník v době uzavření předmětných kupních smluv v úpadku a že by měl dlužník úmysl zkrátit uspokojení věřitelů. Žalobce neprokázal, že by žalovanému měl být jakýkoliv úmysl dlužníka znám, nebo i ke všem okolnostem musel být znám. Žalovaný uvedl, že i v případě, že by soud měl za to, že dlužník se snažil úmyslně zkrátit své věřitele, rozhodně žalovanému tato skutečnost nebyla a ani nemohla být známa. Žalovaný uvedl, že není osobou blízkou vůči dlužníkovi a že s dlužníkem netvoří koncern, nelze tudíž na předmětné kupní smlouvy aplikovat ustanovení §240 a §241 IZ. Z výpovědi svědka anonymizovano zcela jednoznačně vyplynulo, že se po celou dobu o předmětné nemovitosti nestaral. Udržování těchto pozemků bylo zcela na žalovaném, s čímž mu vznikaly další náklady. V této souvislosti byla mezi panem anonymizovano a žalovaným sjednána kupní cena, která tuto skutečnost zohlednila. Žalobcem navrhovaný důkaz spisem 43 ICm 908/2010, konkrétně protokolem z jednání se nevztahuje k zakázce, na kterou odkazuje dlužník ve své svědecké výpovědi.

Podle § 235 IZ jsou neúčinnými takové právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných.

V ust. § 240 IZ je upravena skutková podstata neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. (KSUL 44 INS 7913/2010)

Podle § 241 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

V ust. § 242 IZ je upravena skutková podstata neúčinnosti úmyslně zkracujících právních úkonů, kde je stanoveno, že odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Osoby blízké jsou definovány v občanském zákoníku a sice v ust. § 116 tak, že osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Koncern je definován v ust. § 66a obchodního zákoníku. Ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen "ovládaná osoba"). Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob. Ovládající osobou je vždy osoba, která a) je většinovým společníkem; to neplatí, jestliže je ovládající osoba určena podle ustanovení písmene b); b) disponuje většinou hlasovacích práv na základě dohody uzavřené s jiným společníkem nebo společníky, nebo c) může prosadit jmenování nebo volbu nebo odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo většiny osob, které jsou členy dozorčího orgánu právnické osoby, jejímž je společníkem. Jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení (dále jen "řízená osoba") jinou osobou (dále jen "řídící osoba"), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern (holding) a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern. Jednotnému řízení lze podrobit osoby i smlouvou (dále jen "ovládací smlouva").

Podle ust. § 3 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se (KSUL 44 INS 7913/2010) přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z provedených důkazů je nepochybné, že dne 21.4.2008 byla uzavřena platná kupní smlouva. Jednalo se o vážný, určitý, svobodně učiněný úkon a nebylo prokázáno, že by se jednalo o obcházení zákona, tedy že smyslem kupní smlouvy bylo zastřít například smlouvu darovací, když při stanovení výše ceny byly zohledněny udržovací práce a náklady s tím spojené, jak vyplynulo z výslechu dlužníka Vlastislava anonymizovano .

Předmětná kupní smlouva byla uzavřena dne 21.4.2008, přičemž insolvenční návrh společnosti Ferona a.s. byl doručen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 15.7.2010, čímž bylo zahájeno insolvenční řízení a o úpadku bylo rozhodnuto usnesením č.j. KSUL 44 INS 7913/2010-A-30 ze dne 23.9.2010, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 24.9.2010, tedy právní úkon byl učiněn více jak jeden rok před zahájením insolvenčního řízení. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl s dlužníkem v koncernu či by byl osobou blízkou s dlužníkem v tom smyslu, jak koncern definuje ust. § 66a obchodního zákoníku a osobu blízkou ust. § 116 občanského zákoníku. Dle názoru soudu nelze přisvědčit názoru žalobce, že je nutné posuzovat žalovaného za osobu blízkou s dlužníkem sui generis proto, že byly obchodní partneři. Z výše uvedených důvodů nelze posuzovat u napadeného právního úkonu jeho neúčinnost dle ust. § 240 IZ a 241 IZ, neboť žalovaný není osobou blízkou ani osobou v koncernu s dlužníkem a napadená kupní smlouva byla uzavřena více jak jeden rok před zahájením insolvenčního řízení.

Z provedených přihlášek pohledávek věřitelů č. 3, 4, 9, 17, 30, 36, 38, 21, 22, 37, 12, 25, 31, 3, 4, 9, 17, 30, 36, jakož i z knihy přijatých faktur k 31. 12. 2007, přehledu přijatých faktur za období 2005, 2006, 2007 a 2008; přiznání dlužníka k DPH za období 2005, 2006, 2007 a 2008; přiznání dlužníka k dani z příjmů za rok 2005, má soud za prokázané, že dlužník byl v době uzavření kupní smlouvy v úpadku ve formě platební neschopnosti. Z provedených důkazů má soud za to, že dlužník již k 31. 12. 2007 měl více věřitelů s pohledávkami po splatnosti déle než 30 dnů i více věřitelů s pohledávkami po splatnosti déle než 3 měsíce, tedy byl v úpadku již před uzavřením odporované smlouvy a nebylo prokázáno, že by se stav úpadku dlužníka do doby uzavření odporované smlouvy změnil. Účelovému a obecnému tvrzení svědka anonymizovano , že vesměs závazky po splatnosti sporoval, z toho důvodu byly neuhrazené po splatnosti, soud neuvěřil. Např. věřitel č. 3 Lafarge Cement, a.s. přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku, splatnou ke dni 17.2.2005 ve výši 474.658,-Kč. Věřitel č. 9 EKOSTAVBY Louny s.r.o. přihlásil vykonatelnou pohledávku ve výši 3.208.442,60 Kč, a to na základě notářského zápisu sepsaného dne 13.3.2008, kdy dlužník uznal závazek ve výši 5.308.442,60 Kč. Věřitel č. 35, přihláška č. 36 REMEI CZ, spol. s r.o. přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 90.620,00 Kč za odebrané zboží v roce 2005 a úroky z prodlení, které dlužník neuhradil. Věřitel č. 37, přihláška č. 38 Miroslav Tvrzník přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 386.035,16 Kč na základě pravomocného rozsudku č.j. 25 Cm 98/2008-52 vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem ze dne 10.12.2008, ze kterého vyplývá, že věřitel se žalobou doručenou soudu dne (KSUL 44 INS 7913/2010)

28.4.2008 domáhal zaplacení částky 246.330,-Kč s úrokem z prodlení z částky 84.966,-Kč od 1.4.2008 do 30.6.2007 atd. Všechny uvedené pohledávky byly při přezkumném jednání zjištěny.

Z výpisu z katastru nemovitostí (KÚ pro Ústecký kraj, KP Chomutov) č. 379 ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 19.1.2012 má soud za prokázané, že vlastníkem pozemku parc.č. 234/2 v k.ú. Loučná pod Klínovcem je žalovaný. Z výpisu z katastru nemovitostí (KÚ pro Ústecký kraj, KP Chomutov) č. 493 ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 19.1.2012 má soud za prokázané, že vlastníkem pozemku parc.č. 1824/1 v k.ú. Klášterec na Ohří je žalovaný, a tudíž je žalovaný pasivně legitimován ve věci.

Ze stanoviska realitní kanceláře VESTA k ceně nemovitostí ze dne 13.9.2011 vyplývá, že cena obvyklá dle jejich názoru a zkušeností pozemku v k.ú. Loučná pod Klínovcem by mohla být ve výši 8,-Kč/m2, přičemž odporován je převod spoluvlastnického podílu ve výši 1/2 k pozemku o výměře 66247 m2; a cena obvyklá pozemku v k.ú. Klášterec na Ohří je 15,-Kč/m2, přičemž odporován je převod spoluvlastnického podílu ve výši 1/4 k pozemku o výměře 71261 m2, tzn. že cena obvyklá spoluvlastnického podílu k pozemku v k.ú. Loučná pod Klínovcem by mohla být ve výši 264.988,-Kč a cena obvyklá spoluvlastnického podílu k pozemku v k.ú. Klášterec na Ohří by mohla být ve výši 267.228,75 Kč.

Z mapy se zakreslením vysokotlakého plynovodu na č.l. 44 spisu má soud za prokázané, že část pozemku parc.č. 1824/1 v k.ú. Klášterec na Ohří je zasažena stavbou vysokotlakového plynovodu, což bezpochyby snižuje hodnotu předmětného pozemku.

Z provedené smlouvy o převodu nemovitostí č. 135 R 97/42 ze dne 26.7.1997 má soud za prokázané, že žalovaný nabyl pozemek parc.č. 234/2 v k.ú. Loučná pod Klínovcem v roce 2001 od Pozemkového fondu ČR. Z provedené smlouvy o převodu pozemků č. 93 PR 01/42 ze dne 16. 11. 2001 má soud za prokázané, že žalovaný nabyl pozemek parc.č. 1824/1 v k.ú. Klášterec nad Ohří v roce 2001 od Pozemkového fondu ČR.

I soud má za to, že cena 200,-Kč za oba spoluvlastnické podíly k pozemkům je nepřiměřená, a to i když svědeckou výpovědí dlužníka Vlastislava anonymizovano bylo prokázáno, že při stanovení ceny byla zohledněna údržba nemovitostí žalovaným, byla na základě ústní dohody stanovena jasná kalkulace ceny za údržbu a svědek uvedl, že asi údržby prováděna byla, když nepřišly žádné stížnosti. Soud nepřihlédl v posuzování přiměřenosti kupní ceny k údržbě pravděpodobně prováděné žalovaným, neboť nebylo prokázáno, jakou konkrétní údržbu žalovaný prováděl a v jaké hodnotě. Dle názoru soudu tudíž byla kupní smlouva zkracujícím právním úkonem vůči věřitelům.

Z protokolu z jednání ze dne 2.11.2011 ze spisu sp. zn.: 43 ICm 908/2010 na č.l. 45-46 spisu soud nezjistil, že by dlužník měl tendenci při svém výslechu zakázky společnosti S.I.R. spol. s r. o., v likvidaci vydával za své zakázky .

Zbývá posoudit zda-li úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitelů byl žalovanému znám nebo mu se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nikoliv. Jak vyplynulo ze svědecké výpovědi Vlastislava anonymizovano , tak ani dlužník si nepřipouštěl v roce 2008 jakoukoliv úpadkovou (KSUL 44 INS 7913/2010) situaci a věřil úspěšnosti svého podnikání, tudíž negativní dojem či reálnou situaci ohledně jeho věřitelů neměl žalovaný jak zjistit a nebylo ani prokázáno, že by to mohl zjistit. Nízkou cenu si žalovaný vykládal kompenzací údržby za šest let, kdy se spoluvlastník o pozemky nijak nestaral. Svolení s prodejem spoluvlastnických podílů k nemovitostem od dlužníka za tak nízkou cenu si žalovaný mohl také vykládat dalším nezájmem dlužníka o pozemky s ohledem na nemožnost realizace jejich podnikatelského záměru a tím, že předtím pozemky byly ve výlučném vlastnictví žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že napadená kupní smlouva není neúčinným právním úkonem ve smyslu § 242 IZ a proto podanou odpůrčí žalobu v bodě I. výroku rozsudku zamítl.

Dále se žalobce domáhal určení, že do majetkové podstaty dlužníka Vlastislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Račetice 102, 438 01 Žatec 1, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 44 INS 7913/2010 náleží spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 pozemku parc. 234/2, a spoluvlastnický podíl ve výši č. 1/4 pozemku parc.č. 1824/1 v k.ú. Klášterec nad Ohří, a to s odkazem na ust. § 236 IZ, že dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty a dle § 237 IZ mají tuto povinnost osoby, v jejich prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch . Podle § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno . Soud má za to, že není věcně legitimován k rozhodnutí, kterým by uložil povinnost žalovanému vydat plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně nezvolil procesní postup dle občanského soudního řádu stanovený pro případ věcné nelegitimace ve věci, a to s ohledem na skutečnost, že neshledal napadenou kupní smlouvu neúčinnou, proto by ani věcně příslušný okresní soud nemohl žalobnímu návrhu žalobce vyhovět, proto soud v bodě II. výroku rozsudku tuto část žalobního návrhu zamítl.

Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Podle výsledku řízení náleží v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu náhrada nákladů řízení žalovanému, který byl ve věci úspěšný. Právní zástupce žalovaného předložil soudu vyúčtování, ve kterém uplatnil na náhradě nákladů částku 47.070,-Kč včetně DPH za 9 úkonů právní služby á 3100,-Kč za úkon, tj. 3750,-Kč s DPH za úkon, za 9 režijních paušálů á 300,-Kč režijní paušál, 42 x 100,-Kč jako náhradu za promeškaný čas, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu a dále cestovné za 5 x 174 km ve výši 4.968,-Kč.

Advokátu žalovaného přísluší za jeden úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 13/2013 z 27.6.2013. Incidenční spor o neúčinnost právního úkonu je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (z ustanovení § 2 písm. d/ a § 160 insolvenčního zákona se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení), u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,-Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,-Kč jde o částku 3.400,-Kč. S připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714,-Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 4.114,-Kč za úkon. (KSUL 44 INS 7913/2010)

Soud přezkoumal uplatněné náklady řízení a dospěl k závěru, že právnímu zástupci žalovaného přísluší odměna za 8 úkonů právní služby a 8 režijních paušálů (1. úkon příprava a převzetí, 3. úkony za vyjádření ze dne 27.7.2012, 7.11.2012, 7.8.2013; 4. úkony za čtyři soudní jednání a sice konané dne 8.10.2012, 25.1.2013, 29.3.2013 a 8.8.2013. Dne 30.7.2012 se na jednání dostavil pouze právní zástupce žalobce a jednání bylo odročeno z důvodu pozdní omluvy právního zástupce žalovaného a tudíž právnímu zástupci žalobce náleží náhrada nákladů řízení, o které bude rozhodnuto v samostatném usnesení. Dne 30.8.2012 v 11,30 hod se jednání neuskutečnilo, neboť z důvodu nahlášené bomby v budově, byla budova ihned ráno evakuována a je pravdou, že soud nestačil účastníky telefonicky vyrozumět, neboť do 10 min musela být budova vyklizena. Účastníku tedy nenáleží náhrada za právní úkon a režijní paušál, ale pouze náhrada za promeškaný čas a cestovné. Soud tedy od uplatněné náhrady právního zástupce žalovaného odečetl uplatněný nárok za jeden úkon právní služby a jeden režijní paušál s DPH ve výši 4.114,-Kč, v ostatním má za to, že uplatněný nárok je oprávněný. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů ve výši 42.956,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 15. srpna 2013 JUDr. Petra Švamberková v. r. samosoudce

Za správnot vyhotovení: Bc. Lenka Koláčková