44 ICm 2100/2016
Jednací číslo: 44 ICm 2100/2016-19 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 26157/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Finanční úřad pro Olomoucký kraj, Lazecká 545/22, 779 11, Olomouc, proti žalovanému: Mgr. Ing. Petr Konečný, Na Střelnici 1212/39, Olomouc, insolvenční správce dlužníka Květoslava Konečného, r. č. 55040517071 a Radmily Konečné, r. č. 5655271479, oba bytem Nová Dědina 12, 783 91 Uničov, o určení popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Květoslavem Konečným, r. č. 55040517071, Nová Dědina, 783 91 Uničov, pohledávku z titulu daně z nemovitých věcí za rok 2016 přihlášenou přihláškou ze dne 31. 3. 2016, zaevidovanou pod označením P4-1, v celkové výši 2.028 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 13. 6. 2016 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávku z titulu daně z nemovitých věcí za rok 2016 ve výši 2.028 Kč, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce skutkově uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku za dlužníkem ve výši 2.028 Kč, a to přihláškou pohledávky, která byla zaevidována pod označením P4-1. Na přezkumném jednání 12. 5. 2016 insolvenční správce pohledávku popřel. Důvodem popření pohledávky bylo, že dlužník svůj závazek vůči žalobci uhradil a doložil doklad o úhradě závazků. Žalobce prověřil, zda v době přezkumného jednání byla přihlášená pohledávka uhrazena a zjistil, že uhrazena nebyla s odkazem na ustanovení § 166 zákona č. 282/2009 Sb. daňový řád. Ze strany dlužníka došlo k úhradě částky dne 13. 5. 2016, tedy po konání přezkumného jednání, pro použití této částky na úhradu přihlašované pohledávky však nejsou splněny podmínky dle daňového řádu. Žalobce odkazuje na ustanovení § 242 odst. 2 daňového řádu. V době připsání na účet správce daně měla platba charakter přeplatku, nedošlo však k naplnění podmínky jejího použití na úhradu splatných daňových pohledávek, když daň z nemovitých věcí za rok 2016 je splatná ke dni 31. 5. 2016. Dále také s ohledem na datum úhrady 13. 5. 2016 by nedošlo k použití platby na tuto daň do přezkoumání pohledávky při přezkumném jednání, které se konalo 12. 5. 2016. V případě použití zaslané platby na přihlášenou pohledávku by postup žalobce byl v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení upravenými v § 5 IZ, kdy insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. Úhradou pohledávky žalobce v plné výši by došlo ke zvýhodnění jednoho věřitele oproti ostatním přihlášeným věřitelům, kteří by dosáhli pouze částečného uspokojení svých pohledávek.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 18. 10. 2016 a uvedl, že 1. 3. 2016 bylo Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci vydáno usnesení, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka a žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem. Dne 31. 3. 2016 přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení věřitel č. 4, tedy žalobce ve výši 2.028 Kč jako pohledávku na dani z nemovitých věcí za rok 2016 dle platebního výměru. Insolvenční správce měl za prokázané, že pohledávka byla uhrazena, což doložil poštovní poukázkou na částku 2.028 Kč s datem podání 11. 5. 2016. Žalovaný, poté co dlužník se vyjádřil a po zjištění rozhodných skutečností popřel pravost pohledávky 2.028 Kč. Žalobce byl v souladu s ustanovením § 197 odst. 2 IZ, vyrozuměn o popření pohledávky podáním z 26. 5. 2016. Žalovaný nerozporuje ustanovení § 242 odst. 2 daňového řádu a jeho specialitu ve vztahu k insolvenčnímu řízení, avšak úhradou dlužníkova závazku před přezkumným jednáním došlo k faktickému zániku jeho dluhu a ten tak nemohl být insolvenčním správcem uznán. Nemožnost připsání příchozí platby vzhledem k charakteru přeplatku dle daňového řádu dne 13. 5. 2016, tedy den po konání přezkumného jednání, oprávněným subjektem nebylo ve vztahu k řádnému přezkoumání přihlášky pohledávky relevantní skutečností odůvodňující její uznání insolvenčním správcem.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 IZ a § 161 odst. 1 věta poslední IZ, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

ICM R

Soud zjistil ze spisu KSOL 16 INS 26157/2014 následující:

Usnesením KSOL 16 INS 26157/2014-A28, že byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný.

Přihláškou pohledávky věřitele č. P4-žalobce, že tento 31. 3. 2016 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku 2.028 Kč jako pohledávku na dani z nemovitých věcí za rok 2016 dle platebního výměru č. j. 591096/16/3108-70764-802411 ze dne 31. 3. 2016.

Přezkumné jednání, na kterém byla pohledávka přihlášeného věřitele, tedy žalobce, popřena se konalo 12. 5. 2016. Důvodem popření pohledávky žalobce je uvedeno, že dlužník svůj závazek vůči žalobci zcela uhradil a doložil doklad o úhradě závazků.

Poštovní poukázkou A-doklad podací lístek, den podání 11. 5. 2016, daň z nemovitých věcí, částka 2.028 Kč, název příjemce Finanční úřad pro Olomoucký kraj, Lazecká 545/22, Olomouc.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že za den platby se považuje den, kdy platba byla připsána na účet správce dlužníka. Ze strany dlužníka došlo k úhradě částky 2.028 Kč dne 13. 5. 2016, tedy po konání přezkumného jednání.

Po provedeném a zhodnoceném důkazním řízení s ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 166 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád, ve znění pozdějších předpisů platí, že za den platby se považuje dle bodu a) u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb den, kdy byla připsána na účet správce daně.

Podle § 242 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád pohledávky za majetkovou podstatou a majetek dlužníka pro potřeby insolvenčního řízení je za majetek daňového subjektu považován vratitelný přeplatek s tím, že přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku se použije pouze na úhradu splatných daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatu nejpozději do jejich přezkoumání při přezkumném jednání.

Z výše uvedených zákonných ustanovení je zřejmé, že postup žalobce byl v souladu s těmito zákonnými ustanoveními. Pokud dlužník doložil poštovní poukázku, doklad o úhradě částky 2.028 Kč žalobci s tím, že k podání a odeslání této částky, tedy daně z věcí nemovitostí došlo 11. 5. 2016, proto, zda pohledávka byla uhrazena a kdy je rozhodující ve smyslu § 166 z. č. 280/2009 Sb., že k úhradě došlo až 13. 5. 2016, tedy po konání přezkumného jednání, kdy částka byla připsána na účet správce daně. Pak ve smyslu § 242 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. v době připsání na účet správce daně měla platba charakter přeplatku, nedošlo však k naplnění podmínky jejího použití na úhradu splatných daňových pohledávek, když daň z nemovitých věcí za rok 2016 je splatná až ke dni 31. 5. 2016, pak i s ohledem na datum úhrady 13. 5. 2016, nedošlo k použití platby na tuto daň do přezkoumání pohledávky při přezkumném jednání, které se konalo 12. 5.

ICM R

2016. Jak správně argumentoval žalobce s ohledem na shora uvedené a specialitu zákona č. 280/2009 Sb. ve vztahu k insolvenčnímu zákonu použitím zaslané platby na přihlášenou pohledávku by žalobce postupoval v rozporu s § 5 IZ, když úhradou pohledávky žalobce v plné výši by nepochybně došlo ke zvýhodnění žalobce oproti ostatním přihlášeným věřitelům, kteří by v rámci insolvenčního řízení dosáhly pouze částečného uspokojení svých pohledávek.

Z důvodu výše uvedených je zřejmé, že zejména s odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení ke dni přezkumného jednání 12. 5. 2016, pohledávka žalobce nebyla uhrazena, popěrný úkon ze strany žalovaného tedy nebyl důvodný.

Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativně za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 202 odst. 1 věta prvá IZ s k přihlédnutím k tomu, že v řízení úspěšnému žalobci náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 7. 11. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R