44 ICm 2068/2011
44 ICm 2068/2011-36 (KSUL 44 INS 7731/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrou Švamberkovou v právní věci žalobce Mgr. et Mgr. Milana Svobody, se sídlem Na Hrázi 195/13a, 405 02 Děčín VII., insolvenční správce dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , 403 35 Libouchec 190, proti žalované Komerční bance, a.s., se sídlem Na Příkopě 969/33, 11000, Praha 1, IČ 45317054, právně zastoupena JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4, o žalobě na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 10.955,29 Kč není pohledávkou po právu

takto:

I. Žaloba ze dne 12.7.2011 na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSUL 44 INS 7731/2011 ve výši 10.955,29 Kč není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 12.7.2011, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 7.8.2011, se žalobce Mgr. et Mgr. Milana Svobody, se sídlem Na Hrázi 195/13a, 405 02 Děčín VII., insolvenční správce dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , 403 35 Libouchec 190, domáhal proti žalovanému Komerční bance, a.s., se sídlem Na Příkopě 969/33, 11000, Praha 1, IČ 45317054, určení oprávněnosti popření vykonatelné pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 7731/2011. Pohledávka žalovaného ve výši 10.955,29 Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení přihláškou č. 4. Přihláškou č. 4 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 196.847,48 Kč, spočívající v pohledávce č. 1 ve výši 16.485,56 Kč, pohledávce č. 2 ve výši 94.268,20 Kč tj. v jistině ve výši 60.695,92 (KSUL 44 INS 7731/2011) Kč, v náhradě nákladů řízení ve výši 22.701,60 Kč, v úroku ve výši 8,90 % ročně z částky ve výši 48.493,99 Kč, jdoucím od 26.10.2010 do 1.6.2011, v úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z dlužné částky ve výši 55.135,93 Kč ročně jdoucím od 26.10.2010 do 1.6.2011 a dále v pohledávce č. 3 ve výši 86.093,72 Kč, tj. v jistině ve výši 53.636,23 Kč, v náhradě nákladů řízení ve výši 20.865,60 Kč, v úroku ve výši 15,90 % ročně z částky ve výši 42.111,24 Kč, jdoucím od 26.10.2010 do 1.6.2011, v úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z dlužné částky ve výši 50.496,50 Kč ročně jdoucím od 26.10.2010 do 1.6.2011. Při přezkumném jednání dne 18.7.2011 byla zjištěna pohledávka č. 1, pohledávka č. 2 byla popřena co do výše 5.818,18 Kč v části příslušenství, tj. smluvního úroku z prodlení a pohledávka č. 3 byla popřena co do výše 5.237,11 Kč v části příslušenství, tj. smluvního úroku z prodlení. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávky popřel z důvodů, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru není možné sjednat úrok z prodlení smluvně nad rámec zákonného úroku z prodlení. Uvedenou nepřípustnost smluvního úroku z prodlení nad rámec zákonného úroku z prodlení konstatoval svým rozsudkem ze dne 18.12.2008, ve věci vedené pod sp.zn. 15 Co 707/2008 Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, přičemž toto rozhodnutí bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2010 pod číslem Rc 83/2010. Zákonný úrok z prodlení v případě pohledávky č. 2 činí z částky 60.695,92 Kč za dobu od 26.10.2010 do 31.5.2011 částku 2.552,11 Kč a v případě pohledávky č. 3 činí zákonný úrok z prodlení z částky 55.135,93 Kč za dobu od 26.10.2010 do 31.5.2011 částku 2.337,36 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný nebyl oprávněn do insolvenčního řízení přihlásit smluvní úrok z prodlení v případě pohledávky č. 2 ve výši 5.718,18 Kč, když na přezkumném jednání insolvenční správce nedopatřením popřel pohledávku v rozsahu o 100,-Kč vyšším a v tomto rozsahu žalobu nepodal a v případě pohledávky č. 3 ve výši 5.237,11 Kč, jelikož v tomto rozsahu nemohl žalovaný s dlužníkem úrok z prodlení ve spotřebitelském úvěru sjednat a úrok z prodlení tak v této výši nevznikl. Žalobce dále uvedl, že uvedený důvod popření představuje skutečnosti, které nebyly dlužníkem uplatněny v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, na základě nichž se pohledávky žalovaného staly vykonatelné.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Předmětná žaloba byla podána včas.

Žalovaný v jednom ze svých vyjádření ze dne 6.6.2012 uvedl, že s předmětnou žalobou nesouhlasí. Vykonatelné pohledávky přihlášené do výše uvedeného insolvenčního řízení doložil žalovaný řádnými exekučními tituly, a to pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem sp.zn. K/2010/09819 vydaný rozhodcem JUDr. Tomášem Sokolem a pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem sp.zn. K/2010/10359 vydaný JUDr. Janem Sukem v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v platném znění. Dlužníku byla řádně poskytnuta možnost zúčastnit se obou výše uvedených rozhodčích řízení a náležitě se v těchto řízeních hájit. Dlužník však zůstal zcela pasivní, dle názoru žalovaného tak nelze vykonatelné pohledávky popírat v rámci insolvenčního řízení. Ve vyjádření ze dne 27.9.2011 žalovaný uvedl, že v průběhu obou rozhodčích řízení byl dlužník písemně vyzván dopisy ze dne 24.11.2010 resp. 30.11.2010, aby se v poskytnuté lhůtě 7 dnů vyjádřil k žalobě. Výzvy byly doručeny dne 29.11.2010 resp. (KSUL 44 INS 7731/2011) 12.12.2010 a dlužník se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Dlužník byl dále poučen, že pokud se v uvedené lhůtě nevyjádří, považují se skutečnosti uvedené v žalobě za nesporné. Ve vyjádření ze dne 6.6.2012 žalovaný dále uvedl, že žalovanému byla výše smluvního úroku z prodlení přiznána ve výrokové části obou rozhodčích nálezů, které posléze nabyly právní moci a vykonatelnosti. Dle názoru žalovaného by insolvenční správce v rámci svého působení v insolvenčním řízení již neměl zasahovat do pravomocně rozhodnutých řízení, a to především s odkazem na právní jistotu věřitele. Žalovaný rovněž odkázal na ust. § 199 IZ, kde ve druhém odstavci je výslovně uvedeno, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření vše nemůže být jiné právní posouzení věci . Žalovaný dále uvedl, že k tomuto ustanovení insolvenčního zákona se výslovně vyjádřil i Vrchní soud v Olomouci ve svém nedávném rozsudku ze dne 15.12.2011, č.j. 16 ICm 745/2010 (12 VSOL 8/2011-64) kde mimo jiného uvedl, že insolvenční správce je při popření vykonatelné pohledávky omezen nejen lhůtou, ale zejména vymezením důvodů pro které může popřít pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušeného orgánu . Vrchní soud v Olomouci dále uvedl, že ve vztahu k pohledávce na úrocích z prodlení se rovněž nelze zabývat námitkou rozporu sazby smluvených úroků s úpravou § 517 OZ, protože se jedná o právní posouzení a tato námitka žalobci podle § 199 odst. 2 IZ nepřísluší .

Žalovaný nesouhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, po nařízení jednání se z jednání omluvil s tím, že netrvá na odročení jednání, soud tedy dne 11.6.2012 jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst.3 o.s.ř.

Při jednání dne 11.6.2012 učinil žalobce nesporným, že rozhodčí nález vydaný Společností pro rozhodčí řízení sp.zn. K/2010/09819 ze dne 14.2.2011 a rozhodčí nález vydaný Společností pro rozhodčí řízení sp.zn. K/2010/10359 ze dne 19.2.2011 jsou platnými rozhodnutími. Dále učinil nesporným, že smlouva o úvěru ze dne 1.11.2007 je platná s výjimkou neplatného smluvního ujednání o smluvním úroku z prodlení, které je upraveno v čl. XXV. odst. 2 všeobecných smluvních podmínek. Mezi stranami zůstalo sporné, zda-li insolvenční správce může u vykonatelného rozhodnutí posoudit existenci nároku přiznaného pravomocným rozhodnutím.

V rámci závěrečného návrhu žalobce uvedl, že se s argumentací žalovaného neztotožňuje, když žalovaný opomíjí, že jde o přezkum pohledávky v insolvenčním řízení. Jinak by žalovaný nemohl zaměňovat přezkum přihlášené pohledávky insolvenčním správce s obranou dlužníka v nalézacím řízení, kdy nelze tvrdit, že pokud chtěl dlužník jakkoli zpochybnit rozhodčí nálezy, měl se proti nim účinně bránit již v rozhodčím řízení nebo že by měl dlužník možnost podat návrhy na zrušení rozhodčích nálezů. Dle názoru žalobce insolvenční správce nemá při popírání pohledávky pouze ty možnosti, které má dlužník mimo insolvenční řízení. Případná argumentace nemožnosti popřít pohledávku pravomocně přiznanou rozhodčím nálezem nebo argumentace o podávání návrhu na zrušení rozhodčích nálezů je zcela nelogická. Insolvenční zákon obsahuje speciální zákonnou úpravu, kterou je insolvenčnímu správci dána možnost popírat vykonatelné pohledávky a to bez ohledu na to, jestli se pohledávka stala vykonatelnou v soudním nebo rozhodčím řízení. Žalobce má za to, že princip právní jistoty nemůže být nadřazen ochraně majetkových práv ostatních věřitelů, kdy míra uspokojení jejich zjištěných pohledávek závisí na výsledku incidenčních sporů o popření vykonatelných pohledávek. V situaci, kdy je dlužník v úpadku, není na výsledku incidenčního sporu nijak zainteresován dlužník, ale pouze ostatní věřitelé. Incidenční řízení představuje řízení sui generis a existence rozhodčího nálezu pro něj nemůže představovat (KSUL 44 INS 7731/2011) překážku věci rozhodnuté. S obdobnou logikou by představovalo pravomocné rozhodnutí překážku pro řízení dovolací, o žalobě na obnovu řízení, o ústavní stížnosti nebo i řízení na zrušení rozhodčího nálezu. Je proto evidentní, že zde překážka věci pravomocně rozhodnuté není, stejně jako v uvedených jiných řízeních. Žalobce má za to, že ustanovení § 199 odst. 2 IZ je nutné vykládat extenzivně a za jiné právní posouzení věci není možné považovat popření pohledávek promlčených nebo neexistujících. Pokud by totiž mělo být popírání pohledávek omezeno striktně v souladu s jazykovým výkladem uvedeného ustanovení, bylo by možné popírat vykonatelné pohledávky pouze z důvodu jejich úhrady po vydání příslušného rozhodnutí, na základě kterého je pohledávka vykonatelná. Veškeré ostatní důvody by představovaly jiné právní posouzení, což je v evidentním rozporu s úmyslem zákonodárce, kdy v insolvenčním řízení není možné připustit uspokojování pohledávek objektivně neexistujících. V době vydání předmětných rozhodčích nálezů byla již judikatura ohledně absolutní neplatnosti smluvních úroků z prodlení zcela konstantní. Žalobce rovněž uplatnil náhradu nákladů řízení za cestovné ve výši 290,-Kč.

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud zejména vzhledem ke shora uvedenému zákonnému ustanovení § 199 IZ a judikatuře Vrchního soudu v Olomouci k závěru, že žaloba není důvodná.

Z provedeného dokazování má soud za to, že bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, žalovaný si přihlásil do insolvenčního řízení řádně a včas výše uvedenou pohledávku, která byla při přezkumném jednání žalobcem částečně popřena. Dále má soud za to, že pohledávky žalovaného jsou doloženy pravomocnými rozhodčími nálezy, rovněž byl doložen právní titul pohledávek a sice smlouva o úvěru ze dne 1.11.2007, smlouva o úvěru ze dne 29.3.2006 a ze všeobecných obchodních podmínek spolu s oznámeními žalovaného vyplývá výše smluveného úroku z prodlení.

Žalobce učinil nesporným, že rozhodčí nález vydaný Společností pro rozhodčí řízení sp.zn. K/2010/09819 ze dne 14.2.2011 a rozhodčí nález vydaný Společností pro rozhodčí řízení sp.zn. K/2010/10359 ze dne 19.2.2011 jsou platnými rozhodnutími. V takovém případě soud platnost předmětných rozhodčích nálezů nezkoumal a má za to, že námitka rozporu sazby smluvených úroků s úpravou zákonného úroku z prodlení dle ust. § 517 OZ je jiným právním posouzením, které žalobci v souladu s ust. § 199 odst. 2 IZ v případě pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím nepřísluší, a to ani v případě, kdy se soud domnívá, že smluvený úrok z prodlení je v tomto případě absolutně neplatným právním úkonem dle konstantní judikatury soudů.

Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný. Žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil. Za použití ust. § 202 odst. 1 IZ soud žalovanému žádnou náhradu nákladů nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 11. června 2012 JUDr. Petra Švamberková v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lenka Koláčková