44 ICm 1526/2012
Č. j.: 44 ICm 1526/2012-273 (KSPA 44 INS 5380/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou v právní věci žalobce: Mgr. David Letošník, se sídlem Masarykovo náměstí 1484, 530 02 Pardubice, insolvenční správce dlužníka Ladislava Němce, zastoupeného JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484 proti žalovanému: Potamos CZ s. r. o., se sídlem Bubenská 943/8a, 170 00 Praha 7-Holešovice, IČO 259 69 714, zastoupenému JUDr. Petrem Cardou, advokátem ve Svitavách, Pod Věží 121/3 o neúčinnost právního úkonu takto:

I. Určuje se, že dodatek č. 1 ke smlouvě o budoucí smlouvě ze dne 15. 3. 2011 uzavřený mezi žalovaným a dlužníkem Ladislavem Němcem a kupní smlouva ze dne 15. 3. 2011 uzavřená mezi žalovaným a dlužníkem Ladislavem Němcem, na základě kterých došlo ke změně kupní ceny za zařízení prodejny na adrese Holice v Čechách, Bratří Čapků čp. 61 na 1.000.000 Kč, jsou vůči žalobci právně neúčinné.

II. Žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka Ladislava Němce, s nímž je vedeno řízení pod sp. zn. KSPA 44 INS 5380/2011, částku 1.000.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p. a. z částky 360.000 Kč jdoucím od 24. 3. 2011, s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p. a. z částky 360.000 Kč jdoucím od 25. 3. 2011, s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p. a. z částky 280.000 Kč jdoucím od 26. 3. 2011 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám JUDr. Blanky Šimkové, advokátky v Pardubicích, Masarykovo náměstí čp. 1484 na náhradu nákladů řízení 65 824 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové na náhradu nákladů, které stát platil, 11.917 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Dušková. isir.justi ce.cz (KSPA 44 INS 5380/2011) V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové soudní poplatek 2.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

1) Žalobou doručenou zdejšímu soudu 1. 6. 2012 se žalobce domáhal určení, že je vůči němu neúčinný dodatek ke smlouvě o budoucí smlouvě ze dne 15. 3. 2011, který uzavřel Ladislav Němec (dále jen dlužník), s nímž je vedeno insolvenční řízení pod sp.zn. KSPA 44 INS 5380/2011, a žalovaný, a že je neúčinná kupní smlouva mezi týmiž účastníky ze dne 15. 3. 2011, a dále žádal vydání částky celkem 1.000.000 Kč s úrokem z prodlení do majetkové podstaty. Tvrdil, že 10. 2. 2011 uzavřel žalovaný a dlužník smlouvu o budoucí smlouvě, ve které se dlužník jako budoucí prodávající zavázal uzavřít s žalovaným kupní smlouvu i na prodej zařízení prodejny v čp. 61 v ulici Bratří Čapků v Holicích (dále jen prodejna) za 2.000.000 Kč s daní z přidané hodnoty. Avšak dne 15. 3. 2011 uzavřeli dodatek č. 1 ke smlouvě o budoucí smlouvě, kupní cena za zařízení prodejny byla změněna na 1.000.000 Kč včetně DPH a týž den rovněž uzavřeli kupní smlouvu, ve které sjednali kupní cenu za zařízení prodejny ve výši 833.334 Kč + DPH, celkem ve výši 1.000.000 Kč. Žalobce měl za to, že dlužník uvedeným jednáním o změně kupní ceny ve svůj neprospěch nahradil původní závazek, a tak zkrátil možnost uspokojit věřitele, přičemž v té době byl prokazatelně v úpadku, měl totiž pohledávky po lhůtě splatnosti a byl v platební neschopnosti.

2) Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Především tvrdil, že dlužníkovi dodával zboží, věděl, že dlužník míní ukončit provoz prodejny a měl zájem provoz prodejny převzít, o čemž s dlužníkem jednal. Dlužník měl prodejnu v nájmu v budově ve vlastnictví města Holice. Dohodli se, že pokud žalovaný uzavře nájemní smlouvu s městem Holice, zároveň také odkoupí od dlužníka zařízení prodejny. Ve smlouvě o budoucí smlouvě sjednali budoucí kupní cenu 2.000.000 Kč, neboť dlužník tvrdil, že se jedná o zánovní zařízení, avšak teprve po získání souhlasu města Holice s uzavřením nájemní smlouvy žalovaný zjistil, že hodnota zařízení nedosahuje uvedené částky, je podstatně nižší, a proto sjednali dodatek ke smlouvě o budoucí smlouvě a následně uzavřeli kupní smlouvu s kupní cenou za zařízení celkem 1.000.000 Kč. O úpadku dlužníka nevěděl, v roce 2011 dlužníkovi dodával zboží a žádné nezaplacené pohledávky neměl.

3) Na přípravném jednání žalobce uvedl, že skutečně žalovaný zaplatil 1.000.000 Kč, tudíž žádá o zaplacení druhého milionu Kč, který byl sjednán v původní smlouvě o budoucí smlouvě s příslušným úrokem z prodlení podle splátek sjednaných v původním znění smlouvy. Měl za to, že žalovaný si musel být vědom toho, že je dlužník v době jednání o kupní smlouvě v úpadku. Se žalovaným jednal i navrhovatel v insolvenčním řízení, tj. společnost Kubík a. s. (dále jen navrhovatel) o postoupení pohledávek, aby měl navrhovatel výhodnější postavení v insolvenčním řízení, tudíž žalovaný si musel být vědom toho, že bude brzy s dlužníkem zahájeno insolvenční řízení, žalovaný tedy byl výslovně na stav úpadku dlužníka upozorněn.

4) Ve lhůtě poskytnuté účastníkům podle ust. §114c odst. 4 o. s. ř. žalovaný uvedl, že dne 14. 2. 2011 si jeho zaměstnanec prohlédl zařízení prodejny, pořídil soupis a ocenil ho. Po převzetí zařízení prodejny byla pořízena fotodokumentace. Některé části zařízení prodejny žalovaný prodal třetím osobám za ceny podstatně nižší, než jaké uváděl dlužník. K prokázání tvrzení označil důkazy.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Dušková. (KSPA 44 INS 5380/2011) 5) Žalobce v podání ze dne 30. 1. 2013 trval na tom, že dlužník i žalovaný v rozhodné době věděli, že se dlužník nachází v úpadku, že žalovaný využil situace ve svůj prospěch, uzavřel dodatek ke smlouvě o budoucí smlouvě a sjednal v následné kupní smlouvě kupní cenu o 50% nižší. Ke svým tvrzením označil důkazy.

6) Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly 3. 6. 2011, žaloba byla soudu doručena 1. 6. 2012, žaloba byla podána včas ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku.

7) Dne 20. 8. 2013 žalobce navrhl řízení přerušit, usnesením ze dne 18. 9. 2013 bylo řízení přerušeno a usnesením ze dne 23. 9. 2014 bylo v přerušeném řízení pokračováno.

8) Soud zjistil tento skutkový stav:

usnesením ze dne 3. 6. 2011, č. j. KSPA 44 INS 5380/2011-A-20 soud zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a žalobce ustanovil insolvenčním správcem, řízení bylo zahájeno na návrh navrhovatele 30. 3. 2011, ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že se do řízení s dlužníkem přihlásilo celkem 28 věřitelů s pohledávkami ve výši 4.788.405,45 Kč, z nich navrhovatel přihlásil pohledávky ve výši 2.269.851,90 Kč, smlouvou o budoucí smlouvě ze dne 14. 2. 2011 (dále jen smlouva o budoucí smlouvě) se dlužník jako budoucí prodávají a žalovaný jako budoucí kupující dohodli na uzavření kupní smlouvy o prodeji zásob dlužníka, dále na prodeji zařízení prodejny za 2.000.000 Kč s DPH, přičemž cena za zařízení ve výši 1.000.000 Kč měla být splatná do 20 dnů od předání a ve výši 1.000.000 Kč do 40 dnů od předání s tím, že žalovaný má povinnost uzavřít kupní smlouvu jen tehdy, pokud s ním město Holice uzavře do 30. 4. 2011 smlouvu o nájmu nebytových prostor za podmínek uvedených ve smlouvě o budoucí smlouvě, v dodatku č. 1 ze dne 15. 3. 2011 ke smlouvě o budoucí smlouvě (dále jen dodatek) se dlužník a žalovaný dohodli na změně smlouvy o budoucí smlouvě tak, že kupní cena bude ve výši 833.334 Kč + DPH 20%, celkem 1.000.000 Kč, přílohu dodatku tvořil seznam 28 položek zařízení s uvedením jednotlivých cen a součtem 833.334 Kč bez DPH, seznam je opatřen otiskem razítka dlužníka a podpisy dvou osob, kupní smlouvou ze dne 15. 3. 2011 dlužník prodal žalovanému zařízení prodejny za kupní cenu 833.334 Kč + DPH, celkem 1.000.0000 Kč splatnou ve dvou splátkách po 360.000 Kč dne 23. 3. 2011 a dne 24. 3. 2011 a se třetí splátkou 280.000 Kč splatnou 25. 3. 2011, ze zprávy společnosti UPMANN STYLE s. r. o. ze dne 9. 3. 2011 podle žádosti žalovaného z 1. 3. 2011 soud zjistil, že zařízení prodejny je staré, s potřebou nových chladících agregátů, pokladní boxy jsou ve špatném stavu, nepoužitelná je i pravděpodobně nefunkční samoobslužná vitrína, společnost připojila tabulku ze dne 9. 3. 2011 s uvedením cen jednotlivých věcí maximálně ve výši 15.000 Kč, podle listiny označené odhad ceny dle soupisu-Holice ze dne 11. 3. 2011 s nečitelným podpisem a s uvedením 36 položek je odhadovaná cena zařízení prodejny pro žalovaného 467.400 Kč, z výpovědi svědka Martina Klementa, zaměstnance žalovaného, soud zjistil, že hodnotil zařízení prodejny, které bylo opotřebované, bez nových věcí, stanovil hodnotu na asi 500.000 Kč, radil se se společností UPMANN STYLE s. r. o., ze zprávy této společnosti vyšel při hodnocení zařízení prodejny, vyhotovil listinu označenou jako odhad ceny dle soupisu-Holice ze dne 11. 3. 2011, většinu ze zařízení žalovaný prodal, některé věci má dosud, svědek byl přítomen při pořízení fotodokumentace zařízení prodejny,

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Dušková. (KSPA 44 INS 5380/2011) ze znaleckého posudku č. 387/16/15 ze dne 29. 3. 2015 znalce Mgr. Josefa Neumanna soud zjistil, že znalec stanovil obecnou hodnotu movitých věci (zařízení prodejny) ve stavu, ve kterém se nacházely ke dni 15. 3. 2011, na částku 587.100 Kč včetně DPH (čl. 174), vyjma trezoru na zdi, kamerového systému-8 kamer, PC, chladícího boxu + agregátu, stolů, židlí, kuchyňského náčiní (podle posudku položky č. 13, 14, 17, 19 a 28), neboť tyto věci mu nebyly předloženy k prohlídce a hodnotu nebylo možné zjistit ani jiným způsobem, k ocenění provedeného společností UPMANN STYLE s. r. o., kde byla použita metoda porovnávací, znalec uvedl, že kvůli chybějící porovnatelné nabídce nelze nabídku odkupu nebo stanovení ceny nijak hodnotit, ze svědecké výpovědi dlužníka soud zjistil, že cena za zařízení prodejny byla nižší než 2.000.000 Kč, problémy s placením závazků měl poslední 2 roky, a to i na podzim roku 2010, s jednatelem žalovaného dojednával podmínky prodeje, žalovaný před uzavřením smlouvy o budoucí smlouvě zařízení zběžně viděl, dlužník zadal pokyn k vystavení daňového doklad na 2.000.000 Kč, sám předložil správci daně doklad na 1.000.000 Kč, částku ve výši 1.000.000 Kč od žalovaného obdržel, v době uzavření jak smlouvy o budoucí smlouvě, tak i kupní smlouvy byl radním města Holice, pro nájemce se vypisovalo výběrové řízení, o jeho výběru rozhodovala rada, dlužník podepsal seznam zařízení s uvedením ceny 2.000.000 Kč (čl. 71), seznam jako přílohu ke smlouvě o budoucí smlouvě vyhotovil, svědek Mgr. Aleš Velc, zástupce navrhovatele, uvedl, že 14. 3. 2011 byl přítomen v Litomyšli v kanceláři navrhovatele jednání Ing. Kubíka a pana Vodičky, jednatele žalovaného (dále také jen jednatel) o postoupení pohledávky navrhovatele za dlužníkem žalovanému, navrhovatel hodlal pohledávku postoupit za úplatu o 20-30 % nižší, než činila samotná pohledávka, žalovaný měl informace o výši závazků dlužníka, věděl o jeho věřitelích, uvedl, že si může koupit pohledávky za dlužníkem i od jiných věřitelů, z jeho výslechu soud také zjistil, že bylo jisté, že žalovaný přebírá prodejnu dlužníka, svědek Ing. Martin Kubík uvedl, že 14. 3. 2011 jednal s jednatelem, který věděl o závazcích dlužníka, hovořili o některých dodavatelích, kteří byli věřiteli dlužníka, např. Pekárna Lično, bylo zřejmé, že jednatel ví, že dlužník směřuje do konkursu, žalovaný měl zájem vstoupit do společnosti ČEPOS a.s. k zajištění lepších obchodních podmínek, jednatel sdělil, že při převzetí prodejny bude hradit částku vyšší než 2.000.000 Kč, což odpovídalo částce, o které jednal svědek s dlužníkem při jednání o převzetí prodejny, kdy dlužník žádal za vybavení prodejny 2.500.000 Kč, což svědek považoval za adekvátní, navrhovatel byl ochoten při postoupení pohledávky snížit odměnu za postoupení o 30%, svědek uvedl, že do ceny zařízení se promítá umístění prodejny, po jednání dne 14. 3. 2011 jednal s jednatelem ještě telefonicky 17. 3. 2011 a na osobní schůzce 27. 3. 2011, z výpovědi manželky dlužníka Jaroslavy Němcové soud pouze zjistil, že věděla, že ekonomická situace dlužníka nebyla dobrá, do zařízení prodejny se neinvestovalo, zařízení bylo staré, s malou hodnotou, z výpovědi Hany Ábelové soud zjistil, že pracovala u dlužníka od roku 1993 jako účetní, připravovali podklady pro odpověď na přípis finančního úřadu ze dne 3. 5. 2011, obsah odpovědi nezná, vystavovala fakturu č. 11029 na 2.000.000 Kč ze dne 30. 3. 2011 k tíži žalovaného, z výpovědi účastníka Stanislava Vodičky, jednatele žalovaného, soud zjistil, že se s Ing. Kubíkem setkal v době, kdy přebíral prodejnu dlužníka, navrhovatel měl pohledávky za dlužníkem a o těchto pohledávkách jednali, žalovaný měl zájem vstoupit do společenství ČEPOS a.s. a pokud by Ing. Kubík nevetoval vstup žalovaného do této společnosti, byl ochoten pohledávky dlužníka vyrovnat, prodejnu viděl za provozu, nejprve při rozhovoru v kanceláří mu dlužník řekl, že cena zařízení činí 2.000.000 Kč, při předávání prodejny zjistil, že hodnota věcí je nižší, než byla původně uvedena, např. chladírna byla velmi

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Dušková. (KSPA 44 INS 5380/2011) stará, dohodli se s dlužníkem, že předávané věci původně uvedenou hodnotu nemají, dlužník mu sdělil, že má jiné závazky, že je uhradí, že největší závazek má vůči navrhovateli, jinak jednatel o dlužníkových závazcích přehled neměl, k jednání s Ing. Kubíkem došlo na konci týdne, na přelomu roku 2010 a 2011 žalovaný měl pohledávky za dlužníkem, nikterak objemově velké, listinu o vrácení faktury č. 11029, která neodpovídala dodatku, podepsal a požádal o vystavení řádného daňového dokladu, jednatel zaplatil hotově fakturu č. 4/2011, vystavenou Ing. Petrem Staskem dne 15. 3. 2011 o pobytu v Suchdole nad Lužnicí, popřel, že by v době od 12. od 15. 3. 2011 jel do Litomyšle, po celou tuto dobu byl v Suchdole nad Lužnicí, z výpovědi svědkyně Lenky Müllerové soud zjistil, že jednatel je jejím přítelem a v březnu 2011 byli v jižních Čechách na prodlouženém víkendu, do Litomyšle jednatel nejel, svědkyně si víkendový pobyt pamatovala, neboť 6. 3. 2011 jí zemřel otec a 12. 3. odjela na víkend, z výpovědi svědka Ing. Petra Staska soud zjistil, že v roce 2011 s bývalou manželkou pronajímali bytový dům v Suchdole nad Lužnicí, na jednatele si pamatoval, při zahájení pobytu v roce 2011 s ním mluvil, informoval ho o změně příchodu do penzionu, z výpovědi svědkyně Ing. Andrey Staskové soud zjistil, že s bývalým manželem pronajímali nemovitost v Suchdole nad Lužnicí, fakturu ze dne 15. 3. 2011 na 1 800 Kč zaplacenou v hotovosti vyhotovila po dohodě s bývalým manželem, na detaily pobytu osob si nevzpomněla, z výpovědi Mgr. Ladislava Effenberka, starosty města Holice v březnu 2011, soud pouze zjistil, že město Holice při přenechání nebytového prostoru-prodejny do nájmu postupovalo podle zákona, obdrželo nabídky od žalovaného a od společnosti JIP a. s., nájemní vztah byl uzavřen se žalovaným, podle jeho názoru dlužník nemohl ovlivnit, s kým město nájemní smlouvu uzavře, uvedl, že dlužník dluží i městu Holice, výši dluhu svědek neznal, z výpovědi svědka Ing. Pavla Maršálka, zaměstnance navrhovatele, soud zjistil, že Ing. Kubík jednal s jednatelem v březnu 2011 v kanceláři Ing. Kubíka, Zámecká 7, Litomyšl, svědek pouze zprostředkoval kontakt mezi Ing. Kubíkem a jednatelem, kontakt na něj sháněl přes syna jednatele, k jednání došlo v pondělí 14. 3. 2011 vpodvečer, neboť svědek poté 15. 3. 2011 vytvořil počítačový soubor týkající se pohledávek za dlužníkem, pro stanovení hodnoty za vybavení prodejny je významné její fungování, ocenění prodejny v Holicích může být v řádu několika miliónů, o tuto prodejnu měl navrhovatel zájem, takže předání mohlo být za úplatu 2.000.000 Kč až 2.500.000 Kč, ale i vyšší, navrhovatel věděl, že žalovaný má přebírat prodejnu, neboť informace tohoto typu jsou na trhu, kde se navrhovatel pohybuje, známé, ČEPOS a. s. je obchodní aliance vytvářející lepší podmínky pro akcionáře a žalovaný chtěl do této společnosti vstoupit, ke dni výslechu svědka žalovaný nebyl akcionářem společnosti ČEPOS a. s.

9) Soud provedl i důkaz fotodokumentací regálů, polic, ale z fotodokumentace není zřejmé, zda se skutečně jedná o zařízení prodejny. Soud proto k tomuto důkazu nepřihlížel a nehodnotil ho. Soud dále provedl důkaz fakturami vystavenými Ing. Vítězslavem Kyselým ze dne 6. 12. 2010 s připojeným dodacím listem, fakturou společnosti SWS a. s., fakturou společnosti Kromexim Material Handling ČR a. s., které byly vystaveny k tíži žalovaného a byly předloženy k prokázání tvrzení, že cena za zařízení prodejny, která byla původně sjednána ve výši 2.000.000 Kč, byla nepřiměřená. Soud dále provedl důkaz příjmovými pokladními doklady vystavenými žalovaným od 23. 3. 2011 do 17. 12. 2012, kterými žalovaný přijímal finanční prostředky-kupní ceny za prodej použitého zařízení z prodejny. Soud k těmto důkazům nepřihlížel, nehodnotil je, neboť ke skutkovému zjištění pro rozhodnutí ve věci dospěl na základě jiných důkazů a tyto důkazy byly

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Dušková. (KSPA 44 INS 5380/2011) nadbytečné. Soud neprovedl důkaz o zaplacení faktury č. 4/2011 z účetnictví Ing. Petra Staska, neboť jmenovaný příjmový pokladní doklad k faktuře č. 4/2011 nepředložil.

10) Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že 30. 3. 2011 bylo s dlužníkem zahájeno insolvenčního řízení a dne 3. 6. 2011 byl zjištěn jeho úpadek a na jeho majetek prohlášen konkurs, žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 28 věřitelů s pohledávkami ve výši 4.788.405,45 Kč. Navrhovatel přihlásil pohledávky ve výši 2.269.851,90 Kč. Dále má soud za prokázané, že 14. 2. 2011 uzavřel dlužník a žalovaný smlouvu o budoucí smlouvě, ve které se dohodli na uzavření kupní smlouvy, kterou žalovaný od dlužníka odkoupí kromě jiného i zařízení prodejny za 2.000.000 Kč včetně DPH, přičemž seznam zařízení prodejny byl přílohou smlouvy o budoucí smlouvě. Část ceny za zařízení ve výši 1.000.000 Kč byla splatná do 20 dnů a část ve výši 1.000.000 Kč do 40 dnů od předání. Žalovaný byl povinen uzavřít kupní smlouvu jen tehdy, když s ním město Holice do 30. 4. 2011 uzavře smlouvu o nájmu nebytových prostor za podmínek uvedených ve smlouvě o budoucí smlouvě. Dne 15. 3. 2011 se dlužník a žalovaný dohodli na dodatku a změnili kupní cenu za zařízení prodejny na 833.334 Kč plus daň z přidané hodnoty se sazbou 20%, tedy celkem 1.000.000 Kč. Seznam zařízení s uvedením cen jednotlivých věcí je přílohou dodatku, kde je uvedeno celkem 28 položek vybavení obchodu s potravinami, seznam je opatřen otiskem razítka dlužníka a připojeny dva podpisy. Téhož dne 15. 3. 2011 uzavřel dlužník a žalovaný kupní smlouvu o prodeji a koupi zařízení prodejny za kupní cenu 833.334 Kč plus daň z přidané hodnoty se sazbou 20%, celkem 1.000.000 Kč s tím že kupní cena bude zaplacena ve splátkách po 360.000 Kč dne 23. 3. 2011 a dne 24. 3. 2011 a ve výši 280.000 Kč dne 25. 3. 2011. Soud má dále za prokázané, že 14. března 2011 jednal jednatel a Ing. Martin Kubík o postoupení pohledávky navrhovatele za dlužníkem žalovanému. Z výpovědi svědka Mgr. Velce má soud za prokázané, že při tomto jednání, kterého se svědek zúčastnil, jednatel uvedl, že může koupit pohledávky i od jiných věřitelů dlužníka za nižší ceny. Z výpovědi Ing. Martina Kubíka má soud za prokázané, že jednatel věděl o závazcích dlužníka, uváděl některé dlužníkovy věřitele, např. Pekárna Lično. Žalovaný měl zájem vstoupit do společnosti ČEPOS a.s. Svědek Ing. Kubík jednal s jednatelem poté telefonicky a dále osobně dne 27. 3. 2011. Z výpovědi Jaroslavy Němcové, manželky dlužníka pak má soud za prokázané, že ekonomická situace dlužníka nebyla v roce 2011dobrá, vybavení prodejny bylo staré, bez investic. Z výpovědi svědkyně Ábelové má soud pouze za prokázané, že připravovala poklady pro odpověď na dotaz finančního úřadu týkající se částky za prodej zařízení prodejny. Z faktury č. 4/2011 ze dne 15. 3. 2011 má soud za prokázané, že částka 1.800 Kč byla k tíži Stanislava Vodičky za 2 osoby za pobyt od 12. 3. do 15. 3. 2011, částka byla zaplacena 15. 3. 2011 v hotovosti. Ze znaleckého posudku Mgr. Josefa Neumanna má soud za prokázané, byť s určitou výhradou, kdy nebyla zohledněna hodnota pěti položek (trezor na zdi, kamerový systém-8 kamer, počítač, chladicí box a agregát a stoly, židle a kuchyňské náčiní), že zařízení prodejny mělo v době prodeje žalovanému hodnotu 587.100 Kč včetně DPH. Obdobně má soud za prokázané i z posouzení ceny společností UPMANN STYLE s. r. o., že hodnota prodávaného zařízení prodejny nemohla dosáhnout částky 2.000.000 Kč včetně DPH.

11) Stanislav Vodička ve své výpovědi popřel, že by jednal s Ing. Kubíkem právě 14. 3. 2011 v Litomyšli. Uvedl, že toho dne byl na prodlouženém víkendu v Suchdole nad Lužnicí se svou přítelkyní paní Müllerovou, a tudíž se jednání 14. 3. 2011 v kanceláři Ing. Kubíka nemohl zúčastnit. Z jeho výpovědi má soud za prokázané, že jednal s Ing. Kubíkem na konci března 2011, když přebíral prodejnu, a hlavním předmětem tohoto jednání bylo postoupení pohledávky navrhovatele za dlužníkem žalovanému. Jednatel uvedl, že

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Dušková. (KSPA 44 INS 5380/2011) uvažoval o získání pohledávky za dlužníkem, avšak postoupení pohledávky na žalovaného podmínil tím, že mu Ing. Martin Kubík pomůže při vstupu do společnosti ČEPOS a. s., čímž by získal výhodnější podmínky pro svou obchodní činnost. Dále uvedl, že se s Ing. Kubíkem setkal v době, kdy přebíral prodejnu dlužníka. Také uvedl, že hovořil s dlužníkem o jeho závazcích, dlužník uvedl, že závazky má, ale že je uhradí a že největší závazek má vůči navrhovateli.

12) Soud dospěl k závěru, že bylo svědeckými výpověďmi Ing. Kubíka, Mgr. Velce a Ing. Maršálka prokázáno, že k jednání mezi Ing. Kubíkem za navrhovatele a jednatelem došlo dne 14. 3. 2011. Soud především vyšel z přesvědčivé výpovědi Ing. Maršálka, že dojednával schůzku jednatele a Ing. Kubíka a že následujícího dne po 14. 3. 2011, tj. dne 15. 3. 2011 vyhotovil soupis pohledávek navrhovatele za dlužníkem. Soud má zato, že jednatel se mohl dne 14. 3. 2011 vzdálit ze Suchdola nad Lužnicí, a to i proto, že měl zásadní zájem na vstupu žalovaného do společnosti ČEPOS a.s., a tím získat výhodné obchodní postavení na trhu s potravinami. Dále má soud za prokázané z výpovědi dlužníka, že jednatel viděl, byť zběžně, zařízení prodejny ještě před uzavřením smlouvy o budoucí smlouvě. Soud nepřihlédl k výpovědi svědkyně Müllerové, přítelkyně jednatele, její výpověď hodnotil jako nedůvěryhodnou.

13) Podle ust. § 241 odst. 3 písm. b) insolvenčního zákona zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch.

14) Podle ust. § 241 odst. 5 insolvenčního zákona zvýhodňujícím právním úkonem není:

a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

15) Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný v osobě jednatele dne 15. 3. 2011, kdy sjednával změnu smlouvy o budoucí smlouvě a kupní smlouvu, věděl, že dlužník má více věřitelů. O jiných závazcích dlužníka věděl, neboť se o nich dozvěděl buď přímo od dlužníka, nebo na jednání dne 14. 3. 2011 s Ing. Kubíkem.

16) Při posuzování této věci soud vzal za prokázané, že dlužník dohodl změnu závazku ve svůj neprospěch, neboť původně uzavřel smlouvu o budoucí smlouvě s kupní cenou 2.000.000 Kč a v dodatku změnil závazek ve svůj neprospěch na 1.000.000 Kč včetně DPH. Následně uzavřel kupní smlouvu na 1.000.000 Kč. Podle názoru soudu se jedná o změnu nebo nahrazení závazku v dlužníkův neprospěch. Dlužník uvedl, že částku 1 000 000 Kč od žalovaného obdržel, tudíž obdržel přiměřený prospěch, což je prokázáno ze znaleckého posudku a ocenění společností UPMANN STYLE s. r. o. Soud však dospěl k závěru, že žalovaný, v jehož prospěch bylo jednání učiněno, mohl při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku v době, kdy s ním sjednával dodatek a kupní smlouvu. O více věřitelích se žalovaný dozvěděl přímo od dlužníka a o více

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Dušková. (KSPA 44 INS 5380/2011) věřitelích hovořil také na jednání s Ing. Kubíkem. Žalovaný je obchodní korporací, a tudíž jsou na něho kladeny vyšší nároky na rozpoznání situace, ve které činí právní jednání. Z výpovědí Ing. Kubíka a Mgr. Velce je prokázáno, že se při jednání hovořilo o více věřitelích dlužníka. Pokud by žalovaný věnoval dlužníkovým obchodním vztahům a jejich plnění náležitou pečlivost, musel by poznat, že je dlužník v době, kdy s ním uzavíral smlouvy, v úpadku.

17) Podle ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

18) Žalobou se žalobce domáhal nejen určení, že dodatek a kupní smlouva jsou neúčinné, ale dále se také domáhal vydání peněžitého plnění do majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že se jedná o neúčinné právní jednání, vyhověl i požadavku žalobce na vydání peněžitého plnění podle § 239 odst. 4 insolvenčního zákona, proto uložil žalovanému vydat do majetkové podstaty částku 1.000.000 Kč s úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

19) Žalobce měl úspěch ve věci, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl zastoupen advokátem, soud proto přiznal náhradu za 16 úkonů právní služby po 3.100 Kč za jeden úkon podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, tedy na odměně částku 49.600 Kč. Dále přiznal náhradu paušálních výdajů za 16 úkonů právní služby po 300 Kč, tedy ve výši 4.800 Kč podle advokátního tarifu. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, soud proto přiznal i náhradu této daně se sazbou 21 % z odměny a náhrad, daň z částky 54.400 Kč činí 11.424 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 65.824 Kč.

20) Žalovaný zaplatil 8.000 Kč jako zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem. V řízení soud přiznal znalci znalečné ve výši 17.969 Kč usnesením ze dne 31. 5. 2016. Dále soud zaplatil svědečné svědkyni Ing. Staskové ve výši 1.948 Kč podle usnesení ze dne 10. 5. 2017. Soud uložil žalovanému, který neměl úspěch ve věci, zaplatit státu na účet Krajského soudu v Hradci Králové částku 11.917 Kč jako náhradu nákladů, které stát platil (ust. § 148 o. s. ř.)

21) Soud dále uložil žalovanému zaplatit na účet Krajského soudu v Hradci Králové soudní poplatek 2.000 Kč, neboť žalovaný neměl úspěch ve věci, žalobce je osvobozen od soudního poplatku, tudíž soud uložil tuto povinnost žalovanému podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Soudní poplatek je stanoven podle položky 13 bod 1 písm. d) sazebníku poplatků.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Pardubice 1. února 2018

JUDr. Ivana Bulisová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Dušková.