44 ICm 1490/2013
(44 ICm 1490/2013-27) KSPA 44 INS 30963/2012-P10-3







ČESKÁ REPUBLIKA

,ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Krajský soud V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou vprávní věci žalobkyně JUDr. Evy Mlčochové, se sídlem Svitavy, Purkyňova 37, insolvenčního správce dlužníka Roberta anonymizovano , proti žalovanému JUDr. Ondřeji Marešovi, LLM., se sídlem Litoměřice, Masarykova 679/33, IČO 66253799 o popření vykonatelné pohledávky takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 1 žalovaného ve výši 7 865,-Kč přihlášená přihláškou pohledávek (č. P10) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Město 145, 569 32, u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice pod sp.zn. KSPA 44 INS 30963/2012, není po právu.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové 5.000,-Kč za soudní poplatek do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu 26.4.2013 se žalobkyně domáhala určení, že není po právu vykonatelná pohledávka ve výši 7.865,-Kč přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSPA 44 INS 30963/2012 s dlužníkem Robertem Hermanem a evidovaná pod č. P10, kterou měly tvořit náklady exekuce podle usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4.2.2011 a příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 5.3.2013. Žalovaný v exekučním řízení proti dlužníkovi nic nevymohl a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal až po zahájení insolvenčního řízení a k tomu nebyl oprávněn.

KSPA 44 INS 30963/2012-P10-3

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně uvedl, že pro popření pohledávky není rozhodující, že v exekučním řízení ničeho nevymohl, jako soudní exekutor mapuje majetkovou situaci dlužníka a může být nepřímým iniciátorem řízení o úpadku. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu vPraze ze dne 26.1.2012, sp.zn. 101 VSPH 209/2011. Pohledávku přihlásil po právu, pokud by tak neučinil, byla by narušena zásada procesní rovnosti věřitelů podle § 5 insolvenčního zákona. Dlužník nevznesl v exekučním řízení žádné námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce.

V projednávané věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, a proto se soud dotázal účastníků podle § 115a o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se účastníci ve lhůtě 7 dnů, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se nevyjádřil, soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

Přezkumné jednání se konalo 11.4.2013, žaloba byla zdejšímu soudu doručena 26.4.2013, žaloba byla doručena ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, žaloba byla podána včas.

Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

-soudu je známo ze své činnosti, že 10.12.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka Romana anonymizovano spojený s návrhem na povolení oddlužení, téhož dne byla zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení,

-usnesením ze dne 20.2.2013, čj. KSPA 44 INS 30963/2012-A-13 soud zjistil úpadek dlužníka Romana anonymizovano , povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalobkyni,

-z přihlášky pohledávky žalovaného se podává, že přihlásil nezajištěnou pohledávku 7.865,-Kč jako úhradu nákladů exekučního řízení podle usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4.2.2011 o nařízení exekuce, pohledávku doložil pravomocným usnesením Okresního soudu ve Svitavách a pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 5.3.2013,

-Okresní soud ve Svitavách dne 4.2.2011 usnesením čj. 9Exe 126/2011-32, které nabylo právní moci 10.8.2011, nařídil exekuci na majetek dlužníka a exekucí pověřil žalovaného,

-podle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 5.3.2013, čj. 124 EX 337/11-69, který nabyl právní moci 28.3.2013, byl povinný Robert Herman povinen uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce v částce 7 865,-Kč,

-při přezkumném jednání 11.4.2013 žalobkyně popřela pohledávku co do pravosti, zejména proto, že žalovaný v exekučním řízení nic nevymohl a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal až po zahájení insolvenčního řízení.

Soud má prokázáno, že dne 10.12.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem Robertem Hermanem, dne 20.2.2013.byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení, žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku evidovanou pod č. 10 ve výši 7 .865,-Kč, kterou žalobkyně popřela, žalovaný odvozoval svou pohledávku z příkazu

KSPA 44 INS 30963/2012-P10-3 kúhradě nákladů exekuce ze dne 5.3.2013 a z pravomocného usnesení soudu o nařízení exekuce.

Podle ust. § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád vplatném znění, je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.

Podle ust. § 5 písm. b) insolvenčního zákona věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti.

Jak bylo uvedeno shora, insolvenční řízení bylo zahájeno 10.12.2012, příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán 5.3.2013. Jak vyplývá z judikatury týkající se uplatňování práv v insolvenčním řízení, která měla vzniknout v exekučním řízení, lze práva nabytá v rámci exekučního řízení vykonat a vymoci pouze v exekučním řízení. V té souvislosti soud odkazuje např. na rozsudek Vrchního soudu vPraze č.j. 103 VSPH 111/2012-29 ze dne 5.9.2012 (KSUL 44 INS 1443/2010). V průběhu insolvenčního řízení před zdejším soudem bylo vydán exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce, který ve spojení s usnesením o nařízení exekuce je exekučním titulem. Nařízenou exekuci nelze v průběhu insolvenčního řízení provést. Také lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007, podle kterého je příkaz ve spoj ení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává pouze v exekučním řízení, v němž byl vydán. Tedy jediným případem, kdy lze uspokojit náklady exekuce v průběhu insolvenčního řízení je stanoven v § 46 odst. 7 exekučního řádu v platném znění, a to za situace, kdy při zahájení insolvenčního řízení měl exekutor k dispozici výtěžek exekuce, který po odečtu nákladů exekuce odevzdá insolvenčnímu správci. Protože nebylo nic vymoženo před zahájením insolvenčního řízení, soud dospěl k závěru, že žalobkyně oprávněně popřela spornou pohledávku, protože ji v insolvenčním řízení nelze uspokojit, přičemž žalovaný připustil, že v exekučním řízení nebylo nic vymoženo.

Žalovaný argumentoval kromě jiného i tím, že exekutor svou činností mapuje majetkovou situaci dlužníka, čímž může nepřímo iniciovat úpadkové řízení, tedy svou odměnu si zaslouží. Podle názoru soudu na projednávanou věc tato argumentace nepřiléhá, nebot insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem dlužníka, nikoliv věřitele. Pokud jde o odkaz na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26.1.2012, soudu je známo jiné rozhodnutí tohoto soudu, na které se shora odkazuje, se závěrem, že exekutor neměl k dispozici žádný výtěžek exekuce, zněhož by mohl odečíst náklady exekuce ve smyslu § 46 odst. 6 exekučního řádu, a proto vrchní soud v obdobně věci vyhověl insolvenčnímu správci domáhajícímu se určení, že pohledávka exekutora nebyla do insolvenčního řízení přihlášena po právu. Rovné možnosti žalovaného jako věřitele nebyly omezeny, soud přistupoval k žalovanému stejně jako k ostatním věřitelům.

Vzhledem k výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud žalobě vyhověl köťA 44 lNö 30903/2urz-ťru-3

Učastníkům nevznikly v řízení žádné náklady, soud proto nepřiznal náhradu nákladů žádnému z nich.

Protože je žalobkyně osvobozena od soudního poplatku, soud uložil žalovanému, který neměl úspěch ve věci, zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč podle Sazebníku soudních poplatků, položka 13 bod 1 písm. a), a to s odkazem na ust. § 2 odst. 3 zákona 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění. Lhůta tří dnů je stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Pardubicích dne 15. srpna 2013

JUDr. Ivana Bulisová v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iveta Popílková

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.09.2013 a vykonatelnosti dne 14.09.2013. Připojení doložky provedla Petra Bláhová dne 17.09.2013.