44 ICm 1482/2017
Č. j. 44 ICm 1482/2017-20 KSUL 44 INS 11326/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v incidenčním sporu

žalobce: Ing. Jan Rippel sídlem Dobroměřice 419, okres Louny insolvenční správce dlužnice Ekateriny anonymizovano , anonymizovano , bytem Žatec, Hošťálkovo náměstí 141 proti žalovanému: I-Xon a.s., IČO 28218761 sídlem Praha 3, Husitská 344/63, PSČ 130 00 zastoupen advokátkou Mgr. Šimonou Maškovou sídlem Praha 3, Husitská 63

o popření pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že smluvní úrok za poskytnutí úvěru v částkách 14 913,13 Kč a 11 884,97 Kč, popřený žalobcem, který byl součástí přihlášky věřitele P4 v insolvenčním řízení dlužnice Ekateriny anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 11326/2016, není pohledávkou uplatněnou po právu.

II. Žalovaný vůči žalobci nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 19.3.2017 se žalobce jako insolvenční správce dlužnice Ekateriny anonymizovano (dále dlužnice ) domáhal určení, že úrok za poskytnutí úvěru v částce

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková. isir.justi ce.cz

14.913,13 Kč z dílčí pohledávky č. 1 a úrok za poskytnutí úvěru v částce 11.884,97 Kč z dílčí pohledávky č. 3 z přihlášky žalovaného jako věřitele v insolvenčním řízení dlužnice vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 11326/2016, které žalobce jako insolvenční správce popřel co do pravosti a výše při přezkumném jednání konaném dne 23.2.2017, nejsou pohledávkami (příslušenstvím pohledávky) přihlášeným po právu. Obě pohledávky dotčené popěrným úkonem insolvenčního správce byly přihlášeny a přezkoumány jako vykonatelné; dílčí pohledávka č. 1 na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.6.2015 č.j. 68 C 908/2015-9 a dílčí pohledávka č. 3 na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.6.2015 č.j. 68 C 606/2015-9 (dále též rozsudky obvodního soudu ). Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena jako pohledávka z úvěrové smlouvy č. 211494093 uzavřené mezi dlužnicí a původním věřitelem MONETA Money Bank a.s. (na žalobce byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena ještě před řízením u obvodního soudu) a její součástí byl též smluvní úrok (úrok za poskytnutí úvěru) od 22.8.2016 do 7.11.2016 v částce 14.913,13 Kč. Dílčí pohledávka č. 3 byla přihlášena jako pohledávka z úvěrové smlouvy č. 202939235 uzavřené mezi dlužnicí a původním věřitelem MONETA Money Bank a.s. (na žalobce byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena ještě před řízením u obvodního soudu) a její součástí byl též smluvní úrok (úrok za poskytnutí úvěru) od 15.8.2014 do 7.11.2016 v částce 11.884,37 Kč. Žalobce popřel z přihlášených pohledávek (právě jen) smluvní úrok za poskytnutí úvěru za dobu od zesplatnění obou úvěrů do dne 7.11.2016 (tj. do dne předcházejícího dni rozhodnutí o úpadku dlužnice). Dlužnice přihlášené pohledávky žalovaného nepopřela. Insolvenční správce popřel v uvedeném rozsahu přihlášené pohledávky proto, že v žalobách u obvodního soudu nebyla uvedena v tvrzení, z čeho by měl vyplývat nárok úvěrového věřitele na úrok za poskytnutí úvěru po jeho zesplatnění. Oběma rozsudky obvodního soudu byl žalobci úrok za poskytnutí úvěru přiznán, ačkoliv nebyl (a vzhledem k chybějícím žalobním tvrzením ani nemohl být) soudem posouzen. Přitom podle smluvní úpravy těchto úvěrů, a sice podle čl. 44d písm. b) všeobecných obchodních podmínek (dále VOP ) byl úrok za poskytnutí úvěru po zesplatnění úvěru nahrazen smluvní pokutou, takže na úrok (smluvní úrok za poskytnutí úvěru) od okamžiku jeho zesplatnění již věřitel právo neměl. S ohledem na toto popření (části) vykonatelné pohledávky byla podána popěrná žaloba. Popření vykonatelných pohledávek má žalobce za přípustné, když má za to, že důvodem popření není právní posouzení nároku při nezměněném skutkovém posouzení věci, ale porovnání skutkových tvrzení v přihlášce a skutkových tvrzení v nalézacích řízeních.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby bylo určeno, že žalovaný má za dlužníkem pohledávky v žalobcem popřeném rozsahu. Podle obsahu (kdy jde o popěrnou žalobu insolvenčního správce na vykonatelnou pohledávku a nepřichází tak v úvahu vzájemný návrh věřitele /na určení pravosti a výše pohledávky/) proto toto vyjádření považuje soud za návrh, aby popěrná žaloba insolvenčního správce byla zamítnuta. Žalovaný uvedl, že obě úvěrové smlouvy se řídily obchodním zákoníkem, poukázal na rozhodná zákonná ustanovení (§ 497, 502, 503 odst. 3 a 506 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník /dále obch. zák. /) s tím, že zesplatnění úvěrů (k odstoupení od úvěrové smlouvy byl věřitel oprávněn) nemá dopad na povinnost dlužnice zaplatit smluvní úrok od poskytnutí úvěru až do okamžiku vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Poukázal na judikaturu- rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 304/94 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1401/2014 . Žalobce, jemuž byly úvěrové pohledávky postoupeny, uplatnil tyto pohledávky včetně nároku na smluvní úrok u obvodního soudu a tento nárok mu byl pravomocně přiznán a dlužnicí pak nebylo ani zčásti plněno. Podotkl, že přihláškou neuplatnil nárok na zaplacení úroku v plném rozsahu.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 20.4.2016 byl spor přikázán k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Usnesením ze dne 8.8.2017 č.j.-11 vyzval soud účastníky, aby sdělili ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Oběma účastníkům bylo usnesení doručeno 8.8.2017 a oba sdělili, že s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce dále sdělil, že žalovaný v obraně proti žalobě podle jeho názoru nevedl nic, čím by vyvrátil žalobní tvrzení, že popřený nárok je v rozporu se všeobecnými obchodními podmínkami. Zůstává tak podle názoru žalobce otázkou jen to, zda popření vykonatelné pohledávky bylo přípustné.

V souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o.s.ř. ), jehož ustanovení se v incidenčním sporu použijí přiměřeně (§ 7 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon /dále IZ /), soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky (a spisů obvodního soudu připojených na základě důkazního návrhu žalobce) a na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku. Rozsudek byl vyhlášen 28.2.2017.

Podle § 199 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (odst. 1) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (odst. 2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. (odst. 3)

Soud se předně zabýval tím, zda byla žaloba podána včas. Přezkumné jednání, na němž žalobce popřel část žalovaným přihlášené pohledávky, se konalo 23.2.2017 (insolvenční rejstřík-KSUL 44 INS 11326/2016, B-5). Insolvenční správce podal popěrnou žalobu u soudu 19.3.2017, tedy ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání. Podal ji tudíž včas. Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) dán nebyl a proto se soud žalobou zabýval dále věcně.

Soud z insolvenčního rejstříku (KSUL 44 INS 11326/2016) dále zjistil, že

-dne 8.11.2016 byl zjištěn úpadek dlužnice, bylo povoleno řešení jejího úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce a věřitelé byli vyzváni k podání přihlášek do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (A-13)

-přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu 16.11.2016 přihlásil žalovaný pohledávku včetně příslušenství v částce 137.830,29 Kč, kdy šlo o vykonatelné peněžité nezajištěné splatné pohledávky ze dvou úvěrových smluv, a to dílčí pohledávku č. 1 (jistina 29.904,11 Kč, smluvní úrok do 21.8.2014 v částce 2.755,50 Kč, smluvní úrok 22,5 % p.a. od 22.8.2014 do 7.11.2016 v částce 14.913,13 Kč, smluvní poplatky 576,-Kč a náhrada nákladů nalézacího řízení v částce 13.040,20 Kč), a dílčí pohledávku č. 2 (smluvní pokuta v částce 9.600,01 Kč), kdy obě byly titulovány rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.6.2015 č.j. 68 C 908/2015-9 a obě vyplývaly z úvěru č. 211494063

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

dílčí pohledávku č. 3 (jistina 32.415,81 Kč, smluvní úrok do 14.8.2014 v částce 1.852,48 Kč, smluvní úrok 16,4 % p.a. od 15.8.2014 do 7.11.2016 v částce 11.884,97 Kč, smluvní poplatky 1.295,-Kč a náhrada nákladů nalézacího řízení v částce 13.048,20 Kč), a dílčí pohledávku č. 4 (smluvní pokuta v částce 6.544,88 Kč), kdy obě byly titulovány rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.6.2015 č.j. 68 C 606/2015-9 a obě vyplývaly z úvěru č. 202939235 (přihláška P4)

-dne 23.2.2017 se konalo přezkumné jednání, kde byla přezkoumána vykonatelná peněžitá splatná nezajištěná pohledávka žalovaného (P4) ze dvou úvěrových smluv v celkové částce včetně příslušenství 137.830,29 Kč a ta byla (jen) insolvenčním správcem popřena v části, nakolik šlo o smluvní úrok za poskytnutí úvěru za dobu od 22.8.2016 do 7.11.2016 v částce 14.913,13 Kč (úvěr č. 211494063) a nakolik šlo o smluvní úrok za poskytnutí úvěru od 15.8.2014 do 7.11.2016 v částce 11.884,37 Kč (úvěr č. 202939235), přičemž popřena byla co do pravosti a výše z důvodu, že nárok na uplatnění smluvního úroku po zesplatnění úvěru z ničeho nevyplývá, věřitel neodkázal na ustanovení úvěrové smlouvy, z něhož by nárok vyplýval, z příloh přihlášky (všeobecných obchodních podmínek) původního věřitele naopak vyplývá, že po zesplatnění úvěru dlužná částka již není smluvním úrokem navyšována a smluvní úrok je nahrazen smluvní pokutou, přičemž smluvní pokuta byla také věřitelem přihlášena; dlužnice pohledávku ani zčásti nepopřela (protokol z přezkumného jednání a upravený seznam, B-5).

Z příloh přihlášky soud učinil tato zjištění:

-Mezi GE Money Bank, a.s. (IČO 25672720) jako úvěrovým věřitelem a dlužnicí jako úvěrovou dlužnicí byla dne 16.5.2013 uzavřena smlouva o úvěru č. 211494063. Věřitel se zavázal poskytnout dlužnici úvěr 32.000,-Kč, dlužnice se zavázala vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit úrok 22,5 % p.a. v 72 splátkách po 882,56 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15.6.2013, a dále se zavázala platit poplatky a pojištění. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP a dlužnice podpisem smlouvy stvrdila, že jí byly předány a že s nimi souhlasí. Tento úvěr byl úvěrovým věřitelem zesplatněn k 10.7.2014, kdy činila dlužná částka 42.835,62 Kč (nesplacená jistina 29.904,11 Kč, smluvní úrok k 10.7.2014 2.710,06 Kč, úrok z prodlení k témuž dni 45,44 Kč, dlužné poplatky 276,-Kč, upomínka 300,-Kč a smluvní pokuta 9.600,01 Kč). (uvedená úvěrová smlouva a oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný)

-Mezi týmiž osobami byla dne 17.5.2011 uzavřena smlouva o úvěru č. 202939235. Věřitel se zavázal poskytnout dlužnici úvěr 58.000,-Kč, dlužnice se zavázala vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit úrok 16,4 % p.a. v 60 splátkách po 1.422,80 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15.6.2011, a dále se zavázala platit poplatky a pojištění. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP a dlužnice podpisem smlouvy stvrdila, že jí byly předány a že s nimi souhlasí. Tento úvěr byl úvěrovým věřitelem zesplatněn k 16.6.2014, kdy činila dlužná částka 42.108,17 Kč (nesplacená jistina 32.415,81 Kč, smluvní úrok k 16.6.2014 1.787,66 Kč, úrok z prodlení k témuž dni 64,82 Kč, dlužné poplatky 995,-Kč, upomínka 300,-Kč a smluvní pokuta 6.544,88 Kč). (uvedená úvěrová smlouva a oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný)

-Podle článku 44 d písm. b) VOP, při prohlášení úvěru za splatný rozhodnutím banky je klient povinen do 10 dnů od obdržení oznámení zaplatit (i) jistinu úvěru, (ii) úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení úvěru za splatný a (iii) smluvní pokutu rovnou výši úroků a poplatků, případně dalších částek, jež by byl klient povinen platit bance po dni prohlášení úvěru za splatný (dále je uveden vzorec výpočtu smluvní pokuty). (VOP připojené k přihlášce)

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 68 C 606/2015 soud zjistil, že žalovaný v incidenčním sporu u obvodního soudu v procesním postavení žalobce podal na dlužnici žalobu na zaplacení pohledávky z úvěru poskytnutého dlužnici podle smlouvy č. 202939235 ze dne 17.5.2011 společností GE Money Bank a.s., když od této smlouvy věřitel dne 16.6.2014 odstoupil; na žalobce byla pohledávka postoupena 16.6.2014. Zažalována byla částka 42.108,17 Kč, což byl dluh na jistině 32.415,81 Kč, smluvní úrok 16,4 % p.a. z dlužné jistiny k 14.8.2014 v částce 1.787,66 Kč, smluvní pokuta 6.544,88 Kč (tj. 20 % z úhrnu splátek po dni prohlášení úvěru za splatný), poplatky 1.295,-Kč, zákonný úrok z prodlení k 14.8.2014 v částce 64,82 Kč a dále (v petitu) byl uplatněn nárok na zaplacení smluvního úroku 16,4 % p.a. z částky 32.415,81 Kč od 15.8.2014 do zaplacení. O věci bylo za souhlasu účastníků rozhodnuto bez nařízení jednání. Rozsudkem ze dne 8.6.2015 č.j. 68 C 606/2015-9 uložil soud dlužnici povinnost zaplatit žalobci částku 42.108,17 Kč se smluvním úrokem 16,4 % p.a. z částky 32.415,81 Kč od 15.8.2014 do zaplacení a nahradit nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že banka byla oprávněna prohlásit úvěr za splatný a dlužnice pak byla povinna do 10 dnů od obdržení oznámení splatit bance jistinu úvěru, úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru k jistině úvěru, případně další částky, jež náležely žalobci podle smlouvy o úvěru, a smluvní pokutu. Učinil závěr, že požadované nároky-včetně nároku na zaplacení smluvního úroku 16,4 % z částky 32.415,81 Kč od 15.8.2014 do zaplacení-jsou důvodné.

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 68 C 908/2015 soud zjistil, že žalovaný v incidenčním sporu u obvodního soudu v procesním postavení žalobce podal na dlužnici žalobu na zaplacení pohledávky z úvěru poskytnutého dlužnici podle smlouvy č. 211494063 ze dne 16.5.2013 společností GE Money Bank a.s., když od této smlouvy věřitel dne 10.7.2014 odstoupil; na žalobce byla pohledávka postoupena 16.6.2014. Zažalována byla částka 42.835,62 Kč, což byl dluh na jistině 29.904,11 Kč, smluvní úrok 22,5 % p.a. z dlužné jistiny k 21.8.2014 v částce 2.710,06 Kč, smluvní pokuta 9.600,01 Kč (tj. 20 % z úhrnu splátek po dni prohlášení úvěru za splatný), poplatky 576,-Kč, zákonný úrok z prodlení k 21.8.2014 v částce 45,44 Kč; dále (v petitu) byl uplatněn nárok na zaplacení smluvního úroku 22,5 % p.a. z částky 29.904,11 Kč od 22.8.2014 do zaplacení. O věci bylo za souhlasu účastníků rozhodnuto bez nařízení jednání. Rozsudkem ze dne 8.6.2015 č.j. 68 C 908/2015-9 uložil soud dlužnici povinnost zaplatit žalobci částku 42.835,62 Kč se smluvním úrokem 22,5 % p.a. z částky 29.904,11 Kč od 22.8.2014 do zaplacení a nahradit nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že banka byla oprávněna prohlásit úvěr za splatný a dlužnice pak byla povinna do 10 dnů od obdržení oznámení splatit bance jistinu úvěru, úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru k jistině úvěru, případně další částky, jež náležely žalobci podle smlouvy o úvěru, a smluvní pokutu. Učinil závěr, že požadované nároky-včetně nároku na zaplacení smluvního úroku 22,5 % z částky 29.904,11 Kč od 22.8.2014 do zaplacení-jsou důvodné.

Soud v incidenčním sporu dále vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.); mezi stranami nebylo sporu o tom, že byly uzavřeny obě úvěrové smlouvy, že úvěry byly čerpány, že byly zesplatněny (pro prodlení dlužnice) a že obě úvěrové pohledávky byly postoupeny na žalobce, jenž o nich vedl u obvodního soudu řízení, v nichž bylo pravomocně rozhodnuto.

Insolvenční soud při rozhodování o popěrné žalobě insolvenčního správce-s ohledem na výše uvedená skutková zjištění-aplikoval dále uvedené právní normy a dospěl k dále uvedeným skutkovým a právním závěrům.

Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se řídí právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku (před 1.1. 2014) dosavadními

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková. předpisy; sporná věc (když jde o úvěrové smlouvy z let 2011 a 2013) se tak posuzuje podle občanského zákoníku (dále obč. zák.), resp. podle obch. zák., jež byly k tomuto datu zrušeny (§ 3080 bod 1. a 72. o.z.).

Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 502 odst. 1 věty první obch. zák., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

Podle § 503 odst. 3 věta druhá obch. zák., úroky je povinen (dlužník) zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

Podle § 506 věty první obch. zák., je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky.

Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že věřitel, který odstoupil od úvěrové smlouvy pro nesplácení úvěru dlužníkem, je oprávněn i po tomto odstoupení (tedy až do zaplacení pohledávky) na dlužníkovi požadovat jak úrok z úvěru, tak i úrok z prodlení (ve sjednané nebo právními předpisy stanovené výši). Právo věřitele na úrok i po odstoupení od úvěrové smlouvy (i po zesplatnění úvěru) tedy vyplývá ze zákona.

Daná ustanovení (vyjma prvně uvedeného základního ustanovení o úvěrové smlouvě) mají ovšem dispozitivní povahu (§ 263 odst. 1 a 2 obch. zák.), tedy bylo možno se od nich odchýlit. Jde pak o to, zda se smluvní úprava v posuzovaném vztahu od této zákonné dispozitivní úpravy odchýlila, tedy zda smlouva vylučovala právo věřitele požadovat úrok po zesplatnění úvěru. Smluvní úpravu nároků banky při předčasném ukončení smluvního vztahu (při prohlášení úvěru za splatný) obsahuje článek 44 d písm. b) VOP, a to v té podobě, že klient má v takovém případě do 10 dnů zaplatit bance (i) jistinu úvěru, (ii) úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení úvěru za splatný a (iii) smluvní pokutu rovnou výši úroků a poplatků, případně dalších částek, jež by byl klient povinen platit bance po dni prohlášení úvěru za splatný. Podle této smluvní úpravy tedy po oznámení banky o zesplatnění úvěru měl věřitel právo na doplacení dlužné jistiny, jakož i úroku a úroku z prodlení narostlých ke dni prohlášení úvěru za splatný, zatímco závazky, které by měl klient povinnost platit bance při řádném plnění smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný, byly smluvně substituovány smluvní pokutou.

V daném případě tedy s ohledem na obsah smlouvy (která představuje odchylku od zákonného pravidla, podle něhož věřitel i po odstoupení od úvěrové smlouvy právo na úrok za poskytnutí peněžních prostředků má) skutečně věřitel právo na úroky po zesplatnění úvěru neměl; měl (má) právo na skutkově odlišný nárok, a to na smluvní pokutu.

Insolvenční soud tedy dospěl k právnímu závěru, že právo na smluvní úrok po zesplatnění úvěru věřitel neměl.

Stejný závěr přitom soud učinil ve skutkově obdobném sporu (kde jen byla pohledávka postoupena jiné osobě) vedeném pod sp. zn. 71 ICm 2199/2015 (KSUL 71 INS 4157/2015);

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková. toto řízení pravomocně (po rozhodnutí odvolacího soudu) skončilo. Tam ovšem šlo o nevykonatelnou pohledávku a o žalobu věřitele na určení pohledávky.

Otázkou v tomto řízení zůstává, zda za situace, kdy jde o součást vykonatelné pohledávky, bylo popření učiněno v souladu s ustanovením § 199 odst. 2 IZ, podle něhož jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí a kdy důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Z obou výše uvedených rozsudků obvodního soudu vyplývá, že obvodní soud učinil z předložených listinných důkazů (úvěrových smluv včetně VOP) skutkové zjištění o tom, jaké nároky má věřitel při předčasném zesplatnění úvěru, a na základě tohoto zjištění (a na základě tohoto závěru o skutkovém stavu) věřiteli, tj. žalovanému v incidenčním sporu, jenž byl v nalézacích řízeních v pozici žalobce, přiznal též nárok na zaplacení smluvního úroku v žalobami požadovaném rozsahu (tj. od srpna 2014, byť k zesplatnění obou úvěrů došlo o něco dříve, v červnu a červenci toho roku). Uložil tedy dlužnici jako žalované povinnost zaplatit věřiteli smluvní úrok po zesplatnění úvěru, ačkoliv-a v tom je soud se žalobcem zajedno-úvěrová smlouva (čl. 44 d písm. b) VOP) tento nárok věřitele vylučovala. Obvodní soud měl ovšem při vydání svých rozhodnutí stejný skutkový podklad jako má insolvenční soud v incidenčním sporu; a nárok přiznal. Insolvenční soud naproti tomu posoudil nárok s opačným závěrem, a sice že věřitel (podle této smluvní úpravy) na smluvní úrok po zesplatnění úvěru právo nemá. Skutkový stav je tedy stejný (nezměněný) a jen právní posouzení (právní závěr, jaký nárok z toho vyplývá, resp. zda z něj vyplývá nárok na zaplacení smluvního úroku za poskytnutí úvěru po jeho zesplatnění věřitelem) se liší. Důvodem popření však nemůže být-jak vyplývá z ustanovení § 199 odst. 2 IZ-jen jiné ( správné ) právní posouzení věci (žalobce v posledním vyjádření adresovaném soudu správně vystihl, že zásadní otázkou incidenčního sporu je právě otázka přípustnosti jím učiněného popření).

Popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem tedy z vyložených důvodů nebylo přípustné a jeho popěrná žaloba je vzhledem k tomu nedůvodná.

Proto ji soud zamítl.

Nákladový výrok odpovídá tomu, že uspěšný žalovaný (ve sporu o určení pohledávky) nemá podle § 202 odst. 1 IZ na náhradu nákladů řízení vůči žalobci-insolvenčnímu správci-právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 a § 160 odst. 3 IZ).

Ústí nad Labem 28. února 2018

Mgr. Jiří Fellner, v.r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.