44 ICm 1188/2011
44 ICm 1188/2011-13 (KSUL 44 INS 14403/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrou Švamberkovou v právní věci žalobce Ing. Jan Rippel, se sídlem Dobroměřice 419, 440 01 Louny, insolvenční správce dlužníků Vladimíra anonymizovano , anonymizovano a Ivany Vavrouškové, nar. 8. 11. 1980, oba bytem Solany 45, 411 15 Třebívlice, proti žalovanému Mgr. Kamilu Košinovi, se sídlem Zdíkov 79, 384 73 Stachy, o žalobě na určení, že vykonatelná pohledávka není po právu

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku z titulu náhrady nákladů exekuce ve výši 7.800,-Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 12.5.2011, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 12.5.2011, se žalobce Ing. Jan Rippel, se sídlem Dobroměřice 419, 440 01 Louny, insolvenční správce dlužníků Vladimíra anonymizovano , anonymizovano a Ivany Vavrouškové, nar. 8. 11. 1980, oba bytem Solany 45, 411 15 Třebívlice, domáhal proti žalovanému Mgr. Kamilu Košinovi, soudnímu exekutorovi, určení oprávněnosti popření vykonatelné pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 14403/2010 ve věci dlužníků Vladimíra anonymizovano a Ivany Vavrouškové. Pohledávka žalovaného ve výši 7.800,-Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení přihláškou č. 11, přičemž tato pohledávka spočívá v nároku žalovaného na náhradu nákladů exekuce, a to odměny soudního exekutora dle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora (dále jen vyhláška) ve výši 3.000,-Kč + 20 % DPH, náhrady hotových výdajů exekutora dle ust. § 13 odst. 1 vyhlášky ve výši 3.500,-Kč + 20 % DPH. Žalobce jako insolvenční správce tuto (KSUL 44 INS 14403/2010) vykonatelnou pohledávku při zvláštním přezkumném jednání dne 26.4.2011 popřel pro pravost. Důvody popření uvedl žalobce následující: 1) Exekuční řízení se zahájením insolvenčního řízení nepřerušuje, pouze nelze exekuci provést. Z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by účastník jakéhokoli nepřerušeného řízení mohl uplatnit své náklady vzniklé účastí v nepřerušeném řízení v jiném zahájeném či probíhajícím řízení, přičemž z exekučního řádu ani z insolvenčního zákona nelze vyvodit opak. 2) Exekuční řád řeší v ust. § 46 odst. 6 situaci, kdy exekutor část pohledávky oprávněného vymohl a nevydal oprávněnému tak, že exekutor vydá usnesení, kterým po odpočtu svých nákladů exekuce vydá zbývající výtěžek insolvenčnímu správci. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu řešit i opačnou situaci, tj. případ, kdy exekutor nevymůže nic nebo méně, než jsou jeho náklady, tak, že by exekutor mohl uplatnit svůj nárok na náklady exekuce v insolvenčním řízení, pak by to v zákoně bylo řešeno. 3) Dle ust. § 87 odst. 4 exekučního řádu může exekutor náklady exekuce a náklady oprávněného na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládajícím zaplacení peněžité částky. V § 59 odst. 1 exekučního řádu je uvedeno, jakým způsobem může být provedena exekuce ukládající zaplacení peněžité částky-ani tam není uvedeno, že by exekuce mohla být provedena přihláškou k insolvenčnímu řízení. 4) Exekuční příkazy stejně jako příkazy k úhradě nákladů exekuce jsou právním úkonem prováděné exekuce a nejsou vykonatelné mimo exekuční řízení. Vyplývá to z ust. § 40 odst. 1 exekučního řádu, když exekuční příkazy nejsou vyjmenovány mezi exekučními tituly. Mimo exekuční řízení lze uplatnit teprve nárok vyplývající z usnesení exekutora nebo exekučního soudu o zastavení exekuce dle § 55 exekučního řádu. 5) Příkazy k úhradě nákladů exekuce mají být vydávány z logiky věci ke konci exekučního řízení, když exekutor má nárok na odměnu podle skutečně vymoženého plnění (§5 odst. 1 a § 6 vyhlášky MS č. 330/2001 Sb.). Vydá-li exekutor takový příkaz dříve, jedná se buď o neplatný právní úkon pro obcházení zákona dle ust. § 39 OZ (§ 92 exekučního řádu odkazující na vyhlášku MS ČR), případně takový úkon je jen propočtem nároků a nemůže nabýt právní moci. Příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 040Ex 2632/10-12 je propočten v rozporu s tím, že nebylo vymoženo nic, ve výši, jako kdyby byl vymožen celý nárok. Byť ve své přihlášce žalovaný uvádí, že přihlašuje do insolvenčního řízení pouze minimální náklady exekutora , pak tato formulace nenahrazuje platný příkaz k úhradě nákladů exekuce odpovídající skutečné výši vymoženého nároku a v němž budou číselné údaje v souladu s nárokem uvedeným v přihlášce pohledávky. Žalobce v té věci navíc odkazuje na poslední odstavec usnesení Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 18 EXE 6209/2010-9, kterým byla nařízena exekuce, z něhož zcela jasně vyplývá, že žalovaný měl vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce až po vymožení nároku a nikoli na počátku exekučního řízení.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Předmětná žaloba byla podána včas.

K podané žalobě se podáním ze dne 28.11.2011 vyjádřil rovněž žalovaný. Ten uvedl, že na své pohledávce trvá a že náklady exekuce určuje dle ust. § 88 odst. 1 exekučního řádu, soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který vydal dne 4.11.2010, č.j. 040 Ex 2632/10-12, když příslušná ustanovení e.ř. nestanoví, v jaké fázi exekučního řízení je soudní exekutor povinen tento příkaz vydat. Dále uvedl, že uplatňuje výše uvedenou pohledávku (KSUL 44 INS 14403/2010) v insolvenčním řízení z důvodu, kdy insolvenční zákon stanoví, že po skončení insolvenčního řízení rozhodnutím o oddlužení dlužníka, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek včetně těch, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a nelze je nadále vymáhat. Dále žalovaný uvedl, že souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.

Žalobce podáním ze dne 14.12.2011 sdělil soudu, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

Podle ust. § 87 odst. 1 EŘ patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemnosti, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 87 odst. 3 téhož zákona hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Z odst. 4 téhož ustanovení pak plyne, že náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle ust. § 88 odst. 1 EŘ platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ust. § 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal. Ust. § 89 EŘ pak určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.3.2008) dovozuje, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy. Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem.

Podle názoru odvolacího soudu (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 69 ICm 729/2010, 102 VSPH 15/2011-49, KSUL 69 INS 3380/2010) má exekutor právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z EŘ ani z vyhlášky nevyplývá.

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud zejména vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a judikatuře soudů k závěru, že žaloba není důvodná.

V dané věci žalovaný předložil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 4.11.2010, č.j. 40 Ex 2632/10-12, který nabyl právní moci dne 3.12.2010, vydaný exekutorem a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 18 EXE 6209/2010-9 ze dne 25.6.2010, o nařízení (KSUL 44 INS 14403/2010) exekuce a dlužník námitky nepodal, neboť příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci a o nákladech exekuce nerozhodoval soud. Z této skutečnosti vyplývá, že pohledávka exekutora vznikla. Odměna soudního exekutora je v souladu s ust. § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora (dále jen vyhláška) ve výši 3.000,-Kč + 20 % DPH, a náhrada hotových výdajů exekutora je v souladu s ust. § 13 odst. 1 vyhlášky ve výši 3.500,-Kč + 20 % DPH. Žalovaný je plátcem DPH, jak vyplývá z veřejného registru MF ČR.

Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný. Žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil. Za použití ust. § 202 odst. 1 IZ soud žalovanému žádnou náhradu nákladů nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 9. února 2012 JUDr. Petra Švamberková v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lenka Koláčková