44 ICm 1011/2013
44 ICm 1011/2013-49 (KSUL 44 INS 27684/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrou Švamberkovou v právní věci žalobce Beneš-insolvenční správce, v.o.s., IČ: 22793518, se sídlem V Luhu 18, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka Eriky anonymizovano , anonymizovano , bytem 432 01 Kadaň, U Stadionu 1225, právně zastoupen JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou, se sídlem V Luhu 18, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Home Credit a.s., IČ: 26978636, se sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, o žalobě na určení pravosti a výše vykonatelné pohledávky

takto:

I. Pohledávka žalobce, přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. KSUL 44 INS 27684/2012, ve věci dlužníka Eriky anonymizovano , anonymizovano , bytem 432 01 Kadaň, U Stadionu 1225, je v částce 59.730,74 Kč insolvenčním správcem popřena po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.707,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Zuzany Mayerové, advokátky, se sídlem V Luhu 18, 140 00 Praha 4.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 18.3.2013, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 18.3.2013, se žalobce Beneš-insolvenční správce, v.o.s., IČ: 22793518, se sídlem V Luhu 18, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka Eriky anonymizovano , anonymizovano , bytem 432 01 Kadaň, U Stadionu 1225, domáhal proti žalovanému Home Credit a.s., IČ: 26978636, se sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, určení oprávněnosti popření vykonatelné pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 27684/2012. Popřená pohledávka žalovaného ve výši 59.730,74 Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení přihláškou č. 7. Přihláškou č. 7 v rámci pohledávky č. 1 žalovaný do insolvenčního řízení (KSUL 44 INS 27684/2012) přihlásil částku 6.076,11 Kč z titulu nedoplatku z poskytnutého úvěru na základě smlouvy o poskytnutí úvěru č. 3706361231 ze dne 26.6.2007; v rámci pohledávky č. 2 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 12.138,00 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení, které proběhlo jako nalézací řízení o pohledávce č. 1; v rámci pohledávky č. 3 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 256,89 Kč z titulu smluvní pokuty představující ušlý úrok z výše uvedeného úvěru; v rámci pohledávky č. 4 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 18.406,90 Kč z titulu nedoplatku z poskytnutého úvěru na základě smlouvy o poskytnutí úvěru č. 3707092045; v rámci pohledávky č. 5 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 15.405,74 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení, které proběhlo jako nalézací řízení o pohledávce č. 4; v rámci pohledávky č. 6 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 7.347,10 Kč z titulu smluvní pokuty představující ušlý úrok z výše uvedeného úvěru. Správce při přezkumném jednání dne14.2.2013 popřel celou přihlášku č. 7 ve výši 59.730,74 Kč pro pravost a výši. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávku popřel z důvodu neplatné rozhodčí doložky, tudíž nicotného rozhodčího nálezu a vznesl námitku promlčení.

Žalovaný prostřednictvím advokáta, který ani k výzvě soudu nedoložil tvrzenou plnou moc (k výzvě zaslal soudu jinou listinu) ve svém vyjádření ze dne 18.3.2013 uvedl, že s předmětnou žalobou nesouhlasí a má za to, že insolvenční správce postupoval v rozporu s ust. § 199 odst. 1 IZ. S ohledem na skutečnost, že soud nemá doloženo právní zastoupení, soud nepřihlédl ani ke zpětvzetí pohledávky č. 2 ve výši 12.138,-Kč a pohledávky č. 5 ve výši 15.405,74 Kč.

Dne 24.10.2013 se uskutečnilo soudní jednání, ke kterému se bez omluvy nedostavil žalovaný, soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti žalovaného.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Předmětná žaloba byla podána včas.

Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí 12 Cmo 496/2008 zaujal stanovisko, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce (rozhodců) ad hoc, nebo konkrétního způsobu jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce (rozhodců) a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným řádně ve smyslu § 13 zák. č. 216/1994 Sb. na základě zvláštního zákona a odkazuje na touto právnickou osobou stanovené statuty a řády ke jmenování a výběru rozhodců, jakož i způsobu vedení rozhodčího řízení a stanovení pravidel o nákladech řízení, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná. Statuty stálých rozhodčích soudů jsou veřejné (§ 13 odst. 2 ZRŘ), zveřejněná jsou v Obchodním věstníku. Uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze potvrdil svým rozhodnutím velký senát Nejvyššího soudu ČR ve svém usnesení sp.zn.31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011, kde uvedl, že jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 OZ pro rozpor se zákonem. (KSUL 44 INS 27684/2012) Z nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 3057/2010 ze dne 1.11.2011 a sp.zn. II. ÚS 2164/2010 vyplývá, že rozhodčí řízení musí zaručovat ve spotřebitelských věcech srovnatelná procesní práva, které by měl spotřebitel v soudním řízení, kdyby se k řešení sporu v rozhodčím řízení nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva).

V ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku je upraveno, že ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

V ust. § 55 občanského zákoníku je upraveno: (1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. (2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. (3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

V ust. § 56 občanského zákoníku je upraveno: (1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. (3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, (KSUL 44 INS 27684/2012) k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.

Provedené důkazy soud hodnotil postupem podle § 132 o.s.ř., tedy podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Potřeba provedení jiných důkazů nevyšla v řízení najevo.

Z provedené přihlášky vyplývá, že si žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení šest nezajištěných pohledávek v celkové výši 59.730,74 Kč. Pohledávkou č. 1 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 6.076,11 Kč z titulu nedoplatku z poskytnutého úvěru na základě smlouvy o poskytnutí úvěru č. 3706361231 ze dne 26.6.2007; v rámci pohledávky č. 2 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 12.138,00 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení, které proběhlo jako nalézací řízení o pohledávce č. 1; v rámci pohledávky č. 3 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 256,89 Kč z titulu smluvní pokuty představující ušlý úrok z výše uvedeného úvěru; v rámci pohledávky č. 4 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 18.406,90 Kč z titulu nedoplatku z poskytnutého úvěru na základě smlouvy o poskytnutí úvěru č. 3707092045; v rámci pohledávky č. 5 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 15.405,74 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení, které proběhlo jako nalézací řízení o pohledávce č. 4; v rámci pohledávky č. 6 žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil částku 7.347,10 Kč z titulu smluvní pokuty představující ušlý úrok z výše uvedeného úvěru. Přihláška byla doručena soudu dne 23.1.2013. Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 14.2.2013 vyplývá, že přihlášená pohledávka byla popřena insolvenčním správcem v plném rozsahu pro pravost a výši. Z přiložené smlouvy o úvěru č. 3706361231 ze dne 26.6.2007 vyplývá, že se žalovaný zavázal poskytnou dlužníku finanční prostředky ve výši 7.160,-Kč, které se dlužník zavázal vrátit ve 12 splátkách po 668,-Kč. Z přiložené smlouvy o úvěru č. 3707092045 ze dne 9.7.2007 vyplývá, že se žalovaný zavázal poskytnou dlužníku finanční prostředky ve výši 15.999,-Kč, které se dlužník zavázal vrátit v 54 splátkách po 509,-Kč.

Součástí obou smluv jsou i totožné úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s.-TRIO, kde byla v hlavě 14, ust. § 15 uzavřená rozhodčí doložka následujícího znění: Veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a jehož funkce je upravena v organizačním řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. ze Seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s. se sídlem Sokolská třída 60, Praha 2, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společností pro rozhodčí řízení a.s.. Obě výše uvedené rozhodčí doložky jsou neplatné pro rozpor se zákonem, neboť neurčují jednoznačným způsobem rozhodce a ani neobsahují odkaz na určení rozhodce stálým rozhodčím soudem. Rozhodce Mgr. jiří Vágner vydal dne 17.6.2009 rozhodí nález sp.zn. H/2009/02265 a rozhodčí nález sp.zn. H/2009/02264. Vydané rozhodčí nálezy soud považuje s ohledem na neplatnou rozhodčí doložku za nicotné.

V řízení žalobce vznesl námitku promlčení s tím, že k zesplatnění pohledávek č. 1, č. 3, č. 4 a č. 6 došlo 13.5.2008 a byly přihlášeny do insolvenčního řízení 23.1.2013. Jedná se o spotřebitelské smlouvy, takže délku promlčecí doby je nutné posoudit dle občanského zákoníku, kdy objektivní promlčecí lhůta je tříletá, takže pohledávky žalované číslo 1, 3, 4 a 6 jsou promlčeny a existují pouze ve formě naturální obligace a nelze se jich v soudním řízení domoci. V hlavě 14, ust. § 6 úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s.-TRIO bylo smluveno, že klient prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých společnosti v souvislosti s uzavřením ÚS, ÚP, Smlouvy o RÚL, Smlouvy o RÚU, zejména právo na vrácení úvěru či RÚL, RÚU, právo na úhradu příslušenství a smluvních pokut, práva případně (KSUL 44 INS 27684/2012) vzniklá v důsledku skončení ÚS, Smlouvy o RÚL či Smlouvy o RÚU a práva ze zajištění splnění závazku klienta a to na dobu deseti let ode dne, kdy promlčení lhůta počala poprvé běžet. Uvedené smluvní ujednání je dle ust. § 55, 56 občanského zákoníku a ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku neplatné, neboť představuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Jelikož je rozhodčí doložka neplatná, neměl rozhodce vydat ani výše uvedené rozhodčí nálezy, a proto žalovanému nepřísluší ani nárok na úhradu pohledávek č. 2 a 5, kde žalovaný v insolvenčním řízení uplatnil náhradu nákladů rozhodčího řízení.Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalobce. Žalobce uplatnil náklady advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony á 3100,-Kč úkon v částce 6200,-Kč + DPH 1302,-Kč; dva režijní paušály podle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 600,--Kč + DPH 126,-Kč a cestovné ve výši 1223,-Kč + DPH 256,-Kč (Praha-Ústí nad Labem a zpět, 184 km, 8,5 l/100 km průměrná spotřeba, nafta 34,70 Kč/l). Soud shledal uplatněné náklady v souladu s právními předpisy, a proto v bodě II. výroku usnesení rozhodl o tom, že žalovaný je povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 9.707,-Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 24. října 2013 JUDr. Petra Švamberková v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Markéta Polcarová