43 ICm 995/2010
43 ICm 995/2010-19 (KSUL 43 INS 2702/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kašparovou v právní věci žalobce Mgr. Martina Koláře, Masarykovo nám. 3/3, Děčín, insolvenčního správce dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Březenecká 4750, Chomutov, proti žalovanému FINWAY a.s., IČ 28420098, se sídlem K Brance 1171/11, 155 00 Praha 5, o určení popřené pohledávky ve výši 74.300,-Kč

takto:

I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení proti dlužníku Jaroslavu Foltýnovi, anonymizovano , bytem Březenecká 4750, Chomutov vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 43 INS 2702/2010, není v částce 74.300,-Kč po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Soud ukládá žalovanému, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto roz- sudku zaplatil soudní poplatek za návrh na zahájení řízení částce 1.000,-Kč, a to buď v kolcích, nebo na účet soudu č. 3703-3024-411/0710, variabilní sym- bol 435099510. (KSUL 43 INS 2702/2010)

Odůvodnění:

Žalobce se ve své žalobě doručené soudu dne 20.08.2010 domáhal určení, že vyko-natelná pohledávka žalovaného, přihlášená přihláškou č. 1 není po právu ve výši 74.300,-Kč (jako součet smluvní pokuty ve výši 54.300,-Kč a smluvní pokuty ve výši 20.000,-Kč). Uve-dl, že žalovaný poskytl dlužníkovi na základě smlouvy o úvěru č. 8080000167 ze dne 05.05.2008 úvěr ve výši 50.000,-Kč. Dle č.l. III. smlouvy o úvěru se dlužník zavázal uhradit věřiteli celkem částku 100.500,-Kč (tj. jistinu, úrok a další poplatky) v 36ti pravidelných mě-síčních splátkách. Dne 21.07.2010 insolvenční správce při přezkumném jednání popřel část vykonatelné pohledávky žalovaného, a to co do výše 74.300,-Kč přihlášené pohledávky. Správce je přesvědčen, že výše takto uplatněných smluvních pokut je v daném případě nepři-měřená v míře, které jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť součet těchto smluvních pokut zajišťujících závazek dlužníka Jaroslava anonymizovano uhradit řádně a včas úvěr představuje více jak 100 % z jistiny poskytnutého úvěru. Samotné smluvní pokuty nejsou podloženy žádnou reálnou škodou vzniklou věřiteli v důsledku prodlení dlužníka, tj. závazku, který pokuta zajiš-ťovala. Smluvní pokuta je především paušalizovanou náhradou škody, tj. měla by být ade-kvátní k výši škody vzniklé porušením závazku, jehož splnění jistí. Takto je konstruováno rovněž moderační právo soudu. Jelikož insolvenční správce není oprávněn smluvní pokutu moderovat, přihlášku pohledávky žalovaného popřel s tím, že dává soudu na zvážení využití tohoto práva v rámci incidenčního sporu.

Dále žalobce uvedl, že smluvní pokuta ve výši 54.300,-Kč za prodlení je uplatněna vedle toho, že na jistině je v přihlášce uplatňována nejenom skutečně jistina úvěru, ale i úrok a poplatky. Není proto zřejmé, jakou škodu smluvní pokuta zajišťuje, když nezajišťuje škodu na ušlém úroku, který je v jistině požadován. Smluvní pokuta 20.000,-Kč je uplatňo-vána vedle nákladů přiznaných žalovanému v rámci rozhodčího řízení, v přihlášce pohledáv-ky uplatněných a insolvenčním správcem uznaných ve výši 43.420,-Kč.

Žalobce navrhl provést důkaz insolvenčním spisem vedeným pod sp. zn. KSUL 43 INS 2702/2010, zejména pak přihláškou žalovaného.

K podané žalobě se podáním ze dne 9.9.2010 vyjádřil žalovaný. Na svou procesní obranu uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku vykonatelnou, vykonatelný ti-tul nebyl napaden a důvodem popření tak nemůže být jiné právní posouzení věci. Takový po-stup je nepřípustný a navrhoval zamítnutí žaloby. Přesto se vyjádřil k důvodům, které vedly žalobce k popření pohledávky.

Žalovaný uvedl, že smluvní pokuty jež jsou předmětem žalobcova popření, jsou žalo-vaným nárokovány na základě svobodně a vážně uzavřené Smlouvy o úvěru č. 8080000167 ze dne 05.05.2008, kde se v č. IV smluvní strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,2 % z původní jistiny-z částky 50.000,-Kč, tedy v denní výši 100,-Kč. Dále žalovaný argumento-val tím, že smluvní pokuta plní kromě funkce zajišťovací také funkci preventivní, reparační (paušalizovaná náhrada škody) a rovněž funkci sankční. K výši smluvní pokuty žalovaný uvádí, že výše smluvní pokuty, jak je uvedeno výše, je 0,2 % za každý den prodlení, což je dle (KSUL 43 INS 2702/2010) názoru žalovaného výše přiměřená a v souladu s dobrými mravy. Na podporu svých tvrzení žalobce odkázal na judikaturu dovolacího soudu.

K paušální náhradě nákladů spojených s vymáháním dlužné částky žalovaný uvedl, že paušální náhrada spojených s vymáháním dlužné částky je nárokována žalovaným v souladu s č.l. IV smlouvy o úvěru č. 8080000167 ze dne 5.5.2008 v dohodnuté výši 20.000,-Kč, když žalovaný vynaložil náklady v souvislosti s vymáháním dlužné částky.

Žalobce vyjádřil podáním doručeným soudu dne 01.10.2012 souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Podáním doručeným soudu dne 27.09.2012 vyjádřil souhlas s rozhodnu-tím bez jednání také žalovaný. Žalovaný rovněž ve svém vyjádření odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu v jiných incidenčním sporech.

Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky dle ust. § 115a o.s.ř., rozhodl soud v souladu s tímto usnesením bez nařízení jednání, když oba účastníci s takovým postupem pře-dem vyslovili souhlas.

Soud provedl důkazy z insolvenčního spisu sp.zn. KSUL 43 INS 2702/2010. Stav in-solvenčního řízení i aktivní legitimace žalobce a pasivní legitimace žalované jsou prokazová-ny rozhodnutím o úpadku č.l. A-13 ins.spisu a přihláškou pohledávky č.1. Způsob přezkou-mání pohledávky žalovaného je zřejmý z protokolu o přezkumném jednání ze dne 21.7.2010 č.l. B-4.

Z protokolu o přezkumném jednání soud zjistil, že toto se konalo dne 21.7.2010. Žalo-ba podaná dne 20.8.2010 tedy byla podána včas. Vznik pohledávky je prokazován smlouvou o úvěru č. 8080000167 ze dne 5.5.2008, vykonatelnost pohledávky pak vyplývá z rozhodčího nálezu sp.zn.7354/2008 ze dne 16.3.2009. Zajištění pohledávky zřízením zástavního práva k nemovitostem (bytové jednotce č.4750/79 v budově č.p.4750 na parcele č.4865/61 včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemcích, vše zapráno na LV č. 3024) bylo prokázáno smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 5.5.2008. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č.200903 ze dne 15.5.2009 soud zjistil, že pohledávka vyplývající ze specifikované smlouvy o úvěru byla postoupena ze společnosti SMART HYPO s.r.o. na žalovaného. Způsob, jakým měl být úvěr splácen, vyplývá ze splátkového kalendáře.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudní-ho řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů do-spěl soud k následujícím závěrům. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou po-hledávky č. 1 vykonatelnou pohledávku ve výši 233.605,-Kč dle rozhodčího nálezu č.j. 7354/2008 ze dne 16.03.2008. Jednalo se o částku 83.112,00 Kč na jistině a 150.493,-Kč na příslušenství a smluvních pokutách. Právním důvodem vzniku pohledávky byla Smlouva o úvěru č. 808000167 ve výši 50.000,00 Kč. Dlužník se zavázal zaplatit žalovanému částku 100.500,-Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy ve výši 4.000,-Kč a poplatek za vyplacení exekucí ve výši 3.000,-Kč a částku 93.500,-Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2.597,-Kč. Svou povinnost dlužník nesplnil, když uhradil pouze 10.388,-Kč, tedy čtyři splátky (05/2008-08/2008) a poplatky za vyplacení exekucí a uzavření smlouvy ve výši celkem (KSUL 43 INS 2702/2010)

7.000,-Kč. Tuto pohledávku přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Jaroslava anonymizovano přihláškou č. 1. Žalobce pohledávky představující smluvní pokuty ve výši 74.300,-Kč popřel a do 30 dnů od konání prvního nezkumného jednání podal inci-denční žalobu.

Podle § 199 odst. 1) IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2) téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím pří-slušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posou-zení věci. Podle odst. 3), v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Popřením vykonatelné pohledávky se žalobce (insolvneční správce) nedomáhá zruše-ní rozhodčího nálezu, popření pohledávky přiznané pravomocným rozhodčím nálezem zna-mená pouze tolik, že soud v incidenčním řízení zkoumá pravost, výši, eventuelně pořadí (podle rozsahu popření) přihlášené vykonatelné pohledávky a právním důsledkem tohoto po-pření (bude-li incidenční žalobě správce soudem v incidenčním sporu vyhověno) je pouze to, že tato pohledávka nebude v insolvenčním řízení uspokojena podle zásad insolvenčního říze-ní, nikoliv však to, že se tímto rozsudkem ruší příslušný rozhodčí nález. Skutečnosti uváděné žalobcem v incidenční žalobě nepředstavují jiné právní posouzení věci, nýbrž žalobce v žalo-bě uvádí pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel, to jest neplatnost ujednání o výši smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy. Jde o námitky skutkové, protože jejich právní posouzení náleží výlučně soudu a tyto námitky dlužník v rozhodčím řízení neuplatnil.

Při hodnocení platnosti či neplatnosti uzavřené smlouvy, resp. jejího ujednání o smluvní pokutě, je nutno především vyjít ze skutečnosti, že jde o spotřebitelskou smlouvu a proto je nutno na ni aplikovat ustanovení o ochraně spotřebitele. Smlouva o úvěru je svojí po-vahou spotřebitelskou smlouvou, na níž dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o někte-rých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva o půjčce za úplatu mezi společností SMART HYPO s.r.o. jako dodavatelem jednající při uzavření smlouvy v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem, neboť v řízení nebylo neprokázáno, že by dlužník jednal při uzavření smlouvy o úvěru v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti a že by mu úvěr poskytl nikoliv pro jeho osobní potřebu nebo pro potřebu jeho rodiny, tedy že by úvěr neposkytl k jeho osobní spotřebě. Na takovou smlouvu se proto subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku, a to jak ustanovení o spotřebitelských smlouvách (§ 52 až 57 obč.zák.), tak ustanovení občanského zákoníku o platnosti právních úkonů, tedy i ust. § 39 obč.zák.

Podle § 39 občanského zákoníku je mj. neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou ne-rovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto případě soud dospěl k závěru, že právním úkonem příčícím se dobrým mravům, který vytváří nerovnováhu ve spotřebitelském vztahu, (KSUL 43 INS 2702/2010) je právě ujednání o smluvní pokutě. Aby ujednání mohlo být v souladu s dobrými mravy, mu-sí být vyvážené, tedy získanému právu musí odpovídat povinnosti, které na sebe účastník smlouvy bere, a naopak. To v daném případě dovodit nelze. Dlužníku byla v případě smlouvy o úvěru poskytnuta částka 50.000,-Kč, avšak za poskytnutou částku se zavázal zaplatit více než dvojnásobek poskytnuté částky. Toto zhodnocení je samo o sobě dostatečným zajištěním toho, že se žalobci dostane více, než dlužníku půjčil, a to i v případě, kdy se dlužník žádného porušení povinností nedopustí.

Úvaha, zda konkrétní smluvní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. (Usnesení Nejvyššího soudu č.j. 33 Odo 810/2006 ze dne 27.07.2006). Soud proto zohlednit okolnosti konkrétního případu a došel k následujícím závě-rům.

Závazek dlužníka, že v případě prodlení se dvěma splátkami zaplatí smluvní pokutu, která je konstruována jako 0,2 % původní jistiny za každý započatý den prodlení je ve zjev-ném nepoměru s ostatními právy a povinnostmi ze smlouvy. Za těchto podmínek soud nemohl dospět k jinému závěru, než že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Soud přitom vycházel z povahy závazkového vztahu, když se ve své povaze jedná o spotřebitelský úvěr, nikoliv o závazek mezi podnikateli, rovněž zohlednil poměrně vysokou výši RPSN ve výši 83,80 % a skutečnost, že závazek byl dále zajištěn zástavním právem na nemovitosti dlužníka. Zástavní právo na nemovitosti dlužníka představuje samo o sobě dosta-tečné zajištění závazku. Smluvní pokuta tu tak vůbec neplní funkci zajišťovací, ale pouze funkci sankční.

Rozpor s dobrými mravy shledal soud i u smluvní pokuty ve výši 20.000,-Kč, která představuje náhradu nákladů v souvislosti s vymáháním dlužné částky. Jak vyplývá z ust. § 545 odst. 2 občanského zákoníku, představuje smluvní pokuta paušalizovanou náhradu ško-dy. V daném případě měla smluvní pokuta sanovat náklady vzniklé v souvislosti s vymáhá-ním dlužné částky, tyto náklady však byly uplatněny v přihlášce samostatně, a sice ve výši 11.543,-Kč představující náklady rozhodčího řízení a ve výši 43.420,-Kč představující ná-klady právního zastoupení. Věřitel by tyto náklady mohl uplatnit vedle smluvní pokuty pouze, pokud by to bylo mezi smluvními stranami dohodnuto. Ze smlouvy však nic takého nevyplý-vá.

Vzhledem ke spotřebitelskému charakteru závazku tak nemohl soud přistoupit ani k moderaci výše uvedených smluvních pokut, když posouzení platnosti dle § 39 občanského zákoníku je ve prospěch spotřebitele.

Ve světle shora uvedeného soud v dané věci shrnuje a uzavírá, že pohledávka žalova-ného přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 43 INS 2702/2010 není v částce 74.300,-Kč po právu a insolvenční správce tedy tuto pohledávku žalovaného ve výši 74.300,-Kč popřel důvodně.

Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, kte- (KSUL 43 INS 2702/2010) rý ve věci úspěch neměl. V souladu s tímto ustanovením by měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalobce. Protože však žalobci žádné náklady nevznikly, soud rozhodl v bodě II. výroku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení po-platek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu ná-kladů řízení nebo není-li též od poplatku podle § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních po-platcích a jeho žalobě bylo vyhověno. Soud proto musel podle výsledku řízení soudní popla-tek uložit žalovanému, který nebyl ve věci úspěšný. Soudní poplatek za žalobu činí 1.000,-Kč podle Položky 10 Sazebníku soudních poplatků (účinného ke dni zahájení řízení).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne do- ručení (§ 80 odst. 1 a § 160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 24. října 2012

JUDr. Jana Kašparová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Elena Hrabětová