43 ICm 935/2016
Číslo jednací: 43 ICm 935/2016-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Evou Zvěřinovou v právní věci žalobce: Čestmír anonymizovano , anonymizovano , bytem v Soběslavi, Tř. E. Beneše 136/55, proti žalovanému: Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Révová 19, zastoupeného JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 3161/13, o určení neexistence pohledávky,

takto:

I. Žaloba, kterou by bylo určeno, že popření pohledávky P 1 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení žalobce jako dlužníka vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod KSCB 28 INS 25406/2015 je po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 13.600,-Kč, přičemž tato částka bude uspokojena v insolvenčním řízení žalobce ve stejném pořadí jako pohledávka P1, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 17.3.2016 domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za žalobcem pohledávku přihlášenou pod P1 do insolvenčního řízení žalobce, neboť pohledávka je promlčena. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému vznikl za žalobcem závazek ze směnky, který byl projednán Krajským soudem v Českých isir.justi ce.cz

Budějovicích pod č.j. Sm 38/2000-8 ve spojení s vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích 12 Cm 338/2000-30 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 9 Cmo 918/2000-16 s tím, že celkový dluh i s příslušenstvím představoval částku 6.631.749,79 Kč.

Ve věci se vyjádřil žalovaný tak, že nárok žalobce neuznává, námitka promlčení nemůže obstát, neboť nárok žalovaného byl uplatněn v roce 2003 u soudního exekutora Mgr. Martiny Douchové, na základě usnesení Okresního soudu v Táboře. Zde je po celou dobu řádně vedená exekuce a z desetileté promlčecí doby tak uplynuly maximálně dva roky.

Ve věci byl před soudem prvního stupně proveden důkaz směnečným platebním rozkazem ze dne 6.4.2000 vydaným pod č.j. Sm 38/2000-8 a dále již citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze, jak byly označeny v podané žalobě. Ze zprávy Mgr. Martiny Douchové, soudní exekutorky, ze dne 16.10.2015 bylo zjištěno, že proti povinnému Čestmíru Lohonkovi je vedeno exekuční řízení na základě usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20.3.2003 vydaného pod č.j. 4 Nc 4006/2003-5 k uspokojení pohledávky oprávněného (v tomto řízení žalovaného). V exekučním řízení nebylo na pohledávku oprávněného vymoženo žádné plnění. Ze systému ISIR bylo dále zjištěno, že dne 18.12.2015 bylo rozhodnuto o úpadku žalobce s povolením řešení úpadku oddlužením. Do insolvenčního řízení žalobce přihlásil žalovaný svou pohledávku pod P1 v celkové výši 6.631.749,29 Kč jako pohledávku z vydaného směnečného platebního rozkazu s příslušenstvím, označeného shora. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 16.2.2016 bylo zjištěno, že žalobce, v postavení dlužníka, popřel pohledávku žalovaného, a to z důvodu promlčení a její neúměrné výše.

Ve svém prvním rozhodnutí soud konstatoval, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení žalobce jako dlužníka byla přihlášena po právu a není promlčena za situace, kdy z provedených důkazů vyplývá, že na základě vydaného směnečného platebního rozkazu a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze zahájil žalovaný k vymožení své pohledávky exekuční řízení u Exekutorského úřadu v Táboře, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Táboře ze dne 20.3.2003. V žádném případě tak nemohlo dojít k uplynutí desetileté promlčecí lhůty z vydaného a pravomocného soudního rozhodnutí. Námitka žalobce na délku exekučního řízení, případně neúměrnou výši žalované pohledávky rovněž dle názoru soudu není důvodná, neboť to byl především žalobce, kdo si své povinnosti ze shora citovaných soudních rozhodnutí měl plnit a neplnil, a to ani z části, což nemůže jít v žádném případě k tíži žalovaného, pokud se mu v exekučním řízení vedeném proti žalobci nepodařilo ničeho vymoci a celková dlužná pohledávka tak stále narůstala o zákonný směnečný úrok, případně o náklady řízení. S tímto odůvodněním tedy soud ve věci rozhodl rozsudkem dne 30.6. 2016 tak, že žalobu žalobce o určení pravosti, resp. nepravosti přihlášené pohledávky žalovaného zamítl, čemuž odpovídal i výrok o nákladech řízení podle úspěch, resp. neúspěchu žalobce ve věci.

K odvolání žalobce byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.6. 2016 zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze pod č.j. 301 VSPH 573/2016-30 ze dne 27.1. 2017, s odůvodněním, že soud I. stupně nedostál náležitému odůvodnění rozhodnutí, které je tedy nepřezkoumatelné, neboť nejsou vyjádřeny úvahy soudu I. stupně, které by umožnily jeho skutkové a právní závěry přezkoumat, z odůvodnění rozhodnutí není patrné, 1/ zda se soud vůbec zabýval otázkou, jestli jsou splněny předpoklady nutné k tomu, aby se mohl zabývat důvodností žalobcova nároku jako takového, 2/ není patrný závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností uplatněného nároku uplatněného incidenční žalobou zabývat, např. zda byla pohledávka přihlášena včas, zda nevykazuje vady bránící jejímu přezkumu, zda byla popřena řádně, zda žalobce svůj nárok odůvodňuje stejnými skutečnostmi jako ve svém popěrném úkonu, zda byla podána včas, zda jsou účastníci věcně legitimováni apod. Odůvodnění napadeného rozhodnutí dále postrádá uvedení 3/ konkrétních pro rozhodnutí věci podstatných skutkových zjištění včetně důkazů, z nichž byla učiněna, včetně náležitého odůvodnění, 4/ proč soud I. stupně dospěl k závěru, že nárok žalovaného nebyl promlčen, zda a kdy začala běžet promlčecí doba a jaké okolnosti brání tomu, aby uplynula, 5/ zda věc byla posouzena podle norem občanského či obchodního práva, odůvodnění 6/ námitky neúměrné výše předmětné pohledávky a 7/ délky exekučního řízení, které by měly být relevantně podpořeny právní argumentací.

U dalšího jednání před soudem prvního stupně dne 23.3. 2017 nenavrhli doplnit dokazování ve věci, žalobce se ke svému tvrzení o neúměrné výši předmětné pohledávky, vyjádřil tak, že vychází z té konkrétní částky, která byla předmětem přihlášené pohledávky a pokud jde o neúměrnou délku exekučního řízení, pak konstatuje, že exekutor ani žalovaný po 13 let ničeho nečinili. Žalobce se k délce exekučního řízení vyjádřil tak, že v době, kdy byla nařízena exekuce, vymáhal exekutor po žalobci ještě další pohledávky a některé i částečně vymohl. K pohledávce, která je předmětem sporu, se ale nedostal.

Z obsahu spisu a systému ISIR činí soud tento závěr: -insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem žalobce ze dne 12.10.2015, -dne 18.12.2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka s povolením řešení úpadku oddlužením, -dne 4.11.2015 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka svou pohledávku z titulu vydaného směnečného platebního rozkazu Sm 38/2000-8, vydaného Krajským soudem v Českých Budějovicích, ve spojení s rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze citovanými již shora 1/z titulu jistiny ve výši 3.167.000 Kč, 2/ příslušenství ve výši 3.258.615,29 Kč odpovídajícímu zákonnému směnečnému úroky 6% z částky 1.600.000,-Kč od 2.8.1998 a z částky 1.567.000,-Kč od 1.10.1998 k datu vyhotovení přihlášky, 20.10.2015 a 3/náklady řízení ve výši 206.132,-Kč, rozhodnutí nabylo PM 13.4. 2001, -dne 16.2.2016 proběhlo přezkumné jednání, kterého se žalovaný věřitel neúčastnil, -na přezkumném jednání žalobce popřel pohledávku žalovaného zcela, z důvodu promlčení a neúměrné výše , o tomto popření byl zástupce žalovaného vyrozuměn insolvenčním správce dne 1.3.2016, insolvenční správce pohledávku žalovaného uznal, -proti povinnému dlužníku je vedeno exekuční řízení na základě usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20.3.2003 vydaného pod č.j. 4 Nc 4006/2003-5, -ze zprávy Mgr. Martiny Douchové, soudní exekutorky, ze dne 16.10.2015 bylo zjištěno, že k uspokojení pohledávky oprávněného (v tomto řízení žalovaného) nebylo na pohledávku oprávněného vymoženo žádné plnění.

Dle názoru soudu z výše uvedeného plyne, že jsou splněny předpoklady nutné k tomu, aby se mohl zabývat důvodností žalobcova nároku jako takového, žalobce popřel pohledávku žalovaného z důvodu pravosti (promlčena) a výše (neúměrná) na přezkumném jednání dne 16.2.2016. Podle §410 odst. 1 IZ byla žaloba podána ve lhůtě 30 dnů od tohoto jednání, a tedy včas. Žalobce jako popírající (dlužník) je k podání žaloby aktivně legitimován, žalovaný (věřitel), jehož pohledávka byla popřena a vůči němuž je podána žaloba je legitimován pasivně. Pohledávka žalovaného byla přihlášena včas, ještě před rozhodnutím o úpadku a stanovením lhůty pro podání přihlášek pohledávek, nevykazuje vady bránící jejímu přezkumu, neboť má všechny náležitosti podle §174 IZ. Svůj žalobní nárok odůvodňuje žalobce stejnými skutečnostmi jako ve svém popěrném úkonu, tedy promlčením pohledávky a její neúměrnou výši.

Za situace, kdy skutková zjištění učiněná soudem shora, pokud jde o průběh insolvenčního řízení, obsah přihlášky pohledávky a popěrného úkonu žalobce, nebyla mezi účastníky sporná, odkazuje soud pokud jde o zjištění skutkového stavu na své závěry shora, a dále se soud zabýval otázkou důvodnosti podané žaloby a dospěl k závěru, že tato není důvodná, neboť nárok žalovaného nebyl promlčen, tento mu byl přiznán pravomocným rozhodnutím soudu ve směnečném řízení, podle z.č. 191/1950 Sb a pohledávky žalovaného je vykonatelná. Desetiletá promlčecí lhůta ( §110 odst.1 z.č. 40/1964 Sb.) pak započala běžet uplynutím lhůty stanovené ve směnečném platebním rozkazu, po nabytí právní moci dne 13.4. 2001 dnem 17.4. 2001 a její běh stavělo zahájené exekuční řízení (§112 z.č. 40/1964 Sb.), zahájené nejpozději usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 20.3. 2003, a tuto podle §109 odst.1 písmc. c/ IZ nelze již po zahájení insolvenčního řízení provést, což je okolností, která současně brání jejímu uplynutí. Námitka délky exekučního řízení pak dle názoru soudu není věcí žalovaného a nelze mu to jakkoli klást za vinu (logicky by se jistě žalovaný věřitel nebránil, pokud by na jeho pohledávku bylo alespoň něco vymoženo, což se v průběhu trvání exekučního řízení nestalo) a rovněž námitka neúměrné výše předmětné pohledávky není dle názoru soudu věcí žalovaného a rovněž mu tuto nelze klást k tíži, neboť to byl především žalobce, kdo si své povinnosti ze shora citovaných soudních rozhodnutí měl plnit a neplnil, a to ani z části, takže jeho celková dlužná pohledávka stále narůstala o 6% zákonný směnečný úrok. Tyto námitky, na výši a délku trvání exekučního řízení, pak dle názoru soudu prvního stupně nejsou přípustné, vzhledem k ust. § 410 odst. 3 IZ

S odůvodněním shora soud ve věci rozhodl opětovně tak, že žalobu, kterou by bylo určeno, že popření pohledávky P1 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení žalobce, zamítl.

Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. V daném případě byl plně úspěšný žalovaný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů za čtyři úkony právní služby po 3.100,-Kč a čtyřikrát režijní paušál po 300,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u Krajského soudu v Českých Budějovicích. V Českých Budějovicích dne 23.3. 2017

Mgr. Eva Zvěřinová, v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Alena Linhová