43 ICm 869/2016
43 ICm 869/2016-78 (43 INS 5699/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. René Příhodou v právní věci žalobce Ing. Soni Aubrechtové se sídlem Bělehradská 3347/7, 434 01 Most, insolvenční správkyně dlužnice Ireny anonymizovano , anonymizovano , IČ: 12006122, trvale bytem Modrá 6, Jílové 407 02 proti žalovanému Petru anonymizovano , bytem n , o žalobě na neúčinnost právního úkonu učiněného dlužníkem,

takto:

I. Určuje se, že právní úkony mezi dlužnicí Irenou anonymizovano , anonymizovano , IČ: 120 06 122, trvale bytem Modrá 6, 407 02 Jílové a jejím synem Petrem Pravdou, bytem , kterými došlo k bezúplatnému převodu movitého majetku osobního automobilu Renault Thalia, VIN VF1LB2UO538316880, RZ 4U2 8160 a nákladního vozidla Seat Altea, VIN VSSZZZ5PZ, 7RO 42663, RZ 7U4 4478, na žalovaného, jsou v insolvenčním řízení, které je vedeno Krajským soudem v Ústí nad Labem, pod sp. zn. KSUL 43 INS 5699/2015 vůči věřitelům dlužníka Ireny anonymizovano , anonymizovano , IČ: 120 06 122, n e ú č i n n é.

II. Žalovanému se ukládá ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozsudku vydat osobní vozidlo Renault Thalia, VIN VF1LB2UO538316880, isir.justi ce.cz

Pokračování 43ICm 869/2016

RZ 4U2 8160 a nákladní vozidlo Seat Altea, VIN VSSZZZ5PZ7RO 42663, RZ 7U4 4478, žalobkyni, insolvenční správkyni dlužnice Ireny anonymizovano , anonymizovano .

III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou ze dne 15.03.2016, doručenou krajskému soudu dne 16.03.2016 domáhala, aby soud rozhodl, že právní úkon darování mezi dlužnicí Irenou anonymizovano na straně jedné coby dárce a jejím synem Petrem Pravdou coby obdarovaným na straně druhé (v soudním řízení coby žalovaný), na základě kterého dlužnice Irena anonymizovano darovala svému synovi Petru anonymizovano osobní automobil Renault Thalia, VIN VF1LB2UO538316880, RZ 4U2 8160 a nákladní vozidlo Seat Altea, VIN VSSZZZ5PZ7RO42663, RZ 7U4 4478 je vůči věřitelům v insolvenčním řízení, které je vedeno Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 43 INS 5699/2015, neúčinný. Žalobkyně opřela svoje žalobní tvrzení o vlastní vyjádření insolvenční dlužnice Ireny anonymizovano která uvedla, že automobily bezúplatně převedla na svého syna Petra Pravdu v soudním řízení coby žalovaného. Dále žalobkyně poukazuje na skutečnost, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly dne 5.3.2015, a uvedla další významnou skutečnost, že dlužnice movitý majetek převedla na svého syna Petra Pravdu dne 25.2.2015; tedy jeden týden před podáním insolvenčního návrhu, kterým žádala soud o povolení oddlužení. Poukázala na majetkovou dostatečnost dlužnice v době, kdy oba automobily bezúplatně převáděla na žalovaného, mohla uhradit své závazky po splatnosti. Namísto toho dlužnice bezúplatně převedla majetek na osobu blízkou, a tím se dopustila úmyslně zkracujícího právního úkonu ve smyslu ustanovení § 242 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenční zákon-IZ). Žalobkyně je přesvědčena, že odporovat lze právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. V případě úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného v daném případě ve prospěch osoby dlužníku blízké, má se za to, že byl dlužníkův úmysl této osobě znám. V závěru právní zástupce žalobkyně požadoval, aby soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaný uvedl, že nezná důvody pro které je žaloba podána, na svoji obranu předložil faktury týkající se oprav obou vozidel a fotografie vozidla Seat Altea ze svatby, které obdržel ústním darem od rodičů v srpnu 2013 po smrti bratra, který měl vozidlo od rodičů půjčené. Oficiálně rodiče předali vozidlo Seat Altea jako dar před svědky na svatbě žalovaného dne 12.7.2014. K přepsání vozidla došlo až jeden týden před insolvencí, bylo to z důvodu nedbalosti a zdravotního stavu matky. O insolvenci své matky se dozvěděl až přibližně 2

Pokračování 43ICm 869/2016 měsíce potom co už v insolvenci byla, neboť nikdo z rodiny o této skutečnosti nevěděl, uvedl žalovaný. Co se týče vozidla Renault Thalia žalovaný uvedl, že jej převzal v dobré víře pro těhotnou manželku, ale z důvodů velké finanční zátěže se rozhodl vozidlo matce vrátit, která vrácený dar ale odmítla, ústně vrátil dar tedy pouze otci, který ale neprovedl nutnou technickou prohlídku a nezaplatil zákonné pojištění vozidla, a proto předal doklady a RZ do depozita ke dni 17.8.2015. V závěru žalovaný uvedl, že se žalobou nesouhlasí, obě auta v době úmrtí bratra obdržel darem ještě dříve, než se dozvěděl o úpadku dárkyně jeho matky, Ireny anonymizovano , v květnu 2015. Žalobě by dle názoru žalovaného nemělo být vyhověno, neboť žalobkyně žalovanému měla říci, že o auta nemá zájem. Žalovaný nakonec uvedl, že je ochoten vydat vozidlo Renault Thalia, neboť darováním byli ukráceni věřitelé v insolvenčním řízení. Co se týče vozidla Seat Altea však vydat vozidlo ochoten není, o úpadku své matky nevěděl, dar obdržel v dobré víře. Náhrady nákladů řízení se vzdal a navrhnul, aby ani soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni.

Soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužnice Ireny anonymizovano bylo zahájeno na návrh dlužnice Ireny anonymizovano , která dne 5.3.2015 Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručila insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud zjistil její úpadek a současně navrhovala, aby soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením-plněním splátkového kalendáře. Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením č. j. KSUL 43 INS 5699/2015-A-7 ze dne 17.03.2015 zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením dle návrhu dlužnice, když účinky rozhodnutí o úpadku nastaly zveřejněním v insolvenčním rejstříku, tj. dnem 17.03.2015. Současně insolvenční soud nařídil první přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů, když insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Přezkumné jednání a první schůze věřitelů se uskutečnila před Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 20.05.2015, bylo přezkoumáno a zjištěno pět pohledávek pěti věřitelů v celkové výši 391.020,61 Kč., a to jako pohledávky nezajištěné.

Ze zprávy insolvenčního správce, vydaná dne 28.04.2015, v průběhu insolventního řízení insolvenční soud zjistil mimo jiné, že dlužnice týden před podáním insolvenčního návrhu převedla čtyři osobní automobily na osoby blízké a dále, že dlužnice zatajila skutečnost, že jí byla dcerou vrácena nemovitost na základě souhlasného prohlášení o vrácení daru. Dlužnice dále zatajila další příjem z odměny pěstouna ve výši 5.500,-Kč a rovněž zatajila, že je vlastníkem vozidla Škoda Octavia RZ 6U5 1801, které bylo v jejím vlastnictví. S ohledem na výše uvedené insolvenční správkyně (žalobkyně) ve zprávě insolvenčního správce ze dne 28.04.2015 navrhla povolené oddlužení neschválit a prohlásit na majetek dlužnice konkurz. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen krajský soud) usnesením KSUL 43 INS 5699/2015-B-20 ze dne 1.6.2015 k návrhu insolvenční správkyně oddlužení dlužnice Ireny anonymizovano neschválil a prohlásil na majetek dlužnice konkurz. Účinky prohlášení konkurzu nastaly zveřejněním usnesení KSUL INS 5699/2015-B-20

Pokračování 43ICm 869/2016 v insolvenčním rejstříku ve smyslu ustanovení § 245 odst.1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále jen IZ); tj. dnem 1. 1.6.2015.

Podle § 235 odst. 1 věta prvá IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných.

Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolventního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba), není-li stanoveno jinak.

Podle § 237 odst 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle § 239 odst. 1 věta prvá IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními , a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty.

Podle § 238 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 238 odst. 4 věta prvá IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno.

Opatřením předsedy insolovenčního soudu ze dne 25.04.2016 byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Insolvenční správce coby žalobce doručil odpůrčí žalobu insolvenčnímu soudu dne 16.03.2016, když krajský soud má za osvědčené, že dnem 17.03.2015 byl Krajským soudem v Ústí nad Labem usnesením č. j. KSUL 43 INS 5699/2015-A-7 ze dne 17.03.2015 zjištěn úpadek dlužnice Ireny anonymizovano . Ve smyslu ustanovení § 239 odst. 3 IZ je odpůrčí žaloba podána včas.

Věcná příslušnost zdejšího soud u je dána ve smyslu § 159 odst.1 písm. d) IZ, neboť spory na základě odpůrčí žaloby jsou jedním z druhů incidenčních sporů dle IZ. Místní příslušnost zdejšího soudu je dána dle § 7b odst. 1 IZ, neboť pro insolvenční řízení je

Pokračování 43ICm 869/2016 příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka, kterým je s ohledem na místo trvalého bydliště dlužnice Okresní soud v Děčíně.

Soud provedl dokazování listinami spisu, vzal do úvahy procesní vyjádření účastníků řízení a provedl důkaz listinami uloženými v elektronickém insolvenčním rejstříku.

Z podání Magistrátu města Děčína, odboru správních činností a obecního živnostenského úřadu, č. j. MDC/OSC/29570/2015/HA ze dne 03.04.2015 se podává, že dlužnice Irena anonymizovano byla vlastníkem i provozovatelem několika vozidel a to zejména vozidla-osobní automobil, RZ 4U2 8160, typ Renault THALIA B,datum registrace 19.09.2007; v období od 07.09.2012 do 25.02.2015 jako vlastník, v období od 19.09.2007 do 25.02.2015 jako provozovatel. Dále byla jmenovaná vlastníkem a provozovatelem nákladního automobilu RZ 7U4 4478, typ SEAT ALTEA XL 5P, datum první registrace 4.6.2007, v období od 14.05.2013 do 26.02.2015.

Z vyjádření žalovaného k žalobce, doručené soudu dne 18.5.2016 se podává vysvětlení týkající se vozidla SEAT ALTEA RZ 7 U 4 4478, které žalovný měl ústně dostat darem od rodičů již v srpnu 2013 po smrti bratra, jenž měl vozidlo půjčené. Oficiálně měli vozidlo žalovanému rodiče předat na jeho svatbě dne 12.7.2014. K přepsání vlastníka vozidla na Magistrátu města Děčína z dlužnice na žalovaného došlo až týden před insolvencí z důvodů nedbalosti a zdravotního stavu dlužnice. Z elektronické korespondence dlužnice se žalobkyní ze dne 19.5.2015 se podává z vyjádření dlužnice, že vozidla měla napsána na sebe z důvodů, že má nízkou pojistku, a syn Petr Pravda se tak chtěl pojistit ohledně uzavřeného manželství ze dne 12.7.2014, protože nemohl vědět, zda-li se novomanželé někdy nerozvedou, a pak by o auto přišel. Z prohlášení rodičů žalovaného, otce Ivana Pravdy a matky Ireny anonymizovano (dlužnice) ze dne 24.2.2015 se podává, že rodiče darovali synovi Petru anonymizovano (žalovanému) osobní automobil červené bravy Renault THALIA, a to bezúplatně z důvodů, že si budou pořizovat jiný automobil. Z usnesení vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem KSUL 43 INS 5699/2015-A-7, KSUL 43 INS 5699/2015-B-1 ze dne 05.03.2015 má soud za osvědčené, že insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice Ireny anonymizovano , soud povolil řešení úpadku oddlužením ve smyslu § 397 odst. 1 IZ , insolvenčním správcem ustanovil Ing. Sońu Aubrechtovou-žalobkyni, když účinky rozhodnutí o úpadku nastaly zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku; tj. dne 17.03.2015. Z Protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů, konaná dne 20.05.2015 u Krajského soudu v Ústí nad Labem se podává, že k uvedenému dni bylo podáno celkem 5 přihlášek věřitelů, dlužnice uvedla, že automobil SEAT ALTEA XL je ve vlastnictví syna Petra Pravdy a zavázala se, že předloží darovací smlouvy k vozidlům jež jsou předmětem daru. Insolvenční správkyně upravila svoji zprávu o dosavadní činnosti insolvenčního

Pokračování 43ICm 869/2016 správce a navrhnula neschválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale navrhnula prohlášení konkurzu na majetek dlužnice. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem coby soudu insolvenčního sp. zn. KSUL 43 INS 5699/2015-B-20 ze dne 1.6.2015 soud zjistil, že nebylo schváleno oddlužení dlužníka Ireny anonymizovano a na její majetek byl prohlášen konkurz. Z vydané vyhlášky Krajským soudem v Ústí nad Labem č. j. KSUL 43 INS 5699/2015 ze dne 5.03.2015 soud zjistil oznámení o zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice Ireny anonymizovano , když účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku dne 5.03.2015. Z osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) čís. UB878065, má soud za osvědčené, že vlastníkem vozidla SEAT ALTEA,VIN VSSZZZ5PZ7RO42663, RZ 7U4 4478, ke dni 14.05.2013 byla Irena anonymizovano (dlužnice), a ke dni 26.02.2015 byl vlastníkem vozidla Petr Pravda, .

Z osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) čís. UF742830, Renault THALIA,VIN VF1LB2UO538316880, RZ4U28160,ke dni 17.08.20155 je vlastníkem Petr Pravda, .

Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Ve smyslu ustanovení § 240 IZ je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkově úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není 1/plnění uložené právním předpisem, 2/příležitostný dar v přiměřené výši, 3/poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo 4/ právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka. Soud má za prokázané, že úpadek dlužnice zjištěný insolvenčním soudem na základě podaného dlužnického návrhu na zahájení insolvenčního řízení samotnou dlužnicí dne 4.3.2015, který odůvodnila tak, že je předlužena a není v jejích silách 5 věřitelů s celkovým

Pokračování 43ICm 869/2016 závazkem 401 813,-Kč řádně a včas ze svých příjmů hradit v plné výši je dán. K naplnění skutkové podstaty ustanovení § 240 insolvenčního zákona se nevyžaduje dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění zpochybněného právního úkonu v úpadku, nebo vedl k dlužníkovu úpadku. Jde-li o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, pak skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, se předpokládá (viz NS ČR sp. zn. 29 ICdo 17/2013 ze dne 30.9.2015). Žalovaný coby osoba blízká u této skutkové podstaty neúčinnosti právního úkonu nemá jinou možnost obrany než prokázat, že dlužník v době uskutečnění tohoto právního úkonu nebyl v úpadku. Posouzení takového právního úkonu učiněného dlužníkem v rozhodné době vůči osobě blízké není podmíněno tím, zda tato osoba věděla o tom, zda v době učinění úkonu byl dlužník v úpadku, ani tím, že dlužník měl úmysl zpochybněným úkonem zkrátit uspokojení svých věřitelů. Žalovaný svým procesním postupem v řízení nebrojil proti skutečnosti, že by dlužnice nebyla v úpadku v době, kdy darovala oba osobní automobily žalovanému. Naopak, v řízení projevil vůli vozidlo Renault THALIA vydat žalobkyni, neboť úmyslem dlužnice (podle žalovaného) bylo zkrátit věřitele což u vozidla SEAT ALTEA takový úmysl dlužnice neměla. Skutkově má soud za prokázané, že dlužnice provedla úkony darování vozidla RZ 7A6 1973 ke dni 26.02.2015 a vozidla RZ 4U28160 ke dni 17.8.2015. Registry vozidel jsou z právního hlediska veřejnými registry, kde zápisy v těchto registrech konstituují vlastnické či další (provozovatel) právní poměry k vozidlům. Až teprve zápisem v registru vozidel došlo k faktickému převodu vlastnického práva na dalšího nového vlastníka. V daném případě nabyl žalovaný vlastnického práva k vozidlu SEAT ALZA RZ 7U4 4478 ke dni 26.02.2015 a k vozidlu Renault THALIA RZ 4U2 8160 ke dni 17.8.2015. Současně nutno podotknout, že Osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) je veřejnou listinou ve smyslu § 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., v platném znění,, kde provedené zápisy potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Soud dospěl k závěru, že vlastnická práva k vozidlům dlužnice ve smyslu ustanovení § 240 IZ převedla v době, kdy již byla v úpadku, s ohledem na zákonnou úpravu, kdy právní úkony darování vozidel učinila ve prospěch žalovaného coby svého syna, bez přiměřeného protiplnění. V daném prostředí není darování dvou osobních vozidel příležitostným darem, neboť osobní či nákladní automobil není věci příležitostného daru v přiměřené výši. Přiměřenou výši nutno posuzovat i s ohledem na majetkové a příjmové poměry účastníků takového úkonu, což v případě dárkyně Ireny anonymizovano nutno s ohledem na skutečnost, že dlouhodobě nebyla schopna hradit splatné závazky ve výši přesahující částku 400.000,-Kč pěti různým věřitelům nelze považovat dary v přiměřené výši odpovídající jejím majetkovým a příjmovým poměrům. Není od věci připomenout, že za obě vozidla coby dary neobdržela žádné protiplnění, což v soudním řízení prokazatelně vyplynulo. K naplnění skutkové podstaty ustanovení § 240 insolvenčního zákona se nevyžaduje dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění zpochybněného právního úkonu v úpadku nebo vedl k takovému úpadku dlužníka. Bylo proto na žalovaném, chtěl-li se

Pokračování 43ICm 869/2016 odpůrčí žalobě ubránit, aby tvrdil a prokázal, že dlužnice v době uzavření darovací smlouvy nebyla v úpadku, což se mu nepodařilo. Soud dospěl k závěru, že dlužnice poskytla plnění spočívající v darování dvou vozidel bezúplatně, a vzhledem k tomu, že obdarovaným subjektem byl žalovaný coby syn dlužnice, tedy osoba blízká (§ 22 zákona čís. 89/2012 Sb., občanský zákoník) jedná se ze strany dlužnice o neúčinné právní úkony bez přiměřeného protiplnění dle ustanovení § 240 IZ, když zákon v takovém případě konstruuje vyvratitelnou právní domněnku, že právní úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku (§ 240 odst. 2 věta druhá IZ). Posouzení takového právního úkonu učiněného dlužníkem v rozhodné době vůči osobě blízké není podmíněno tím, zda tato osoba věděla o tom, zda v době učinění úkonu byl dlužník v úpadku, ani tím, že dlužník měl úmysl zpochybněným úkonem zkrátit uspokojení věřitelů. Žalovaný v soudním řízení nebrojil proti skutečnosti, že by dlužnice nebyla v úpadku; ani takovou okolnost či skutečnost nedokazoval, a taková skutečnost se v soudním řízení ani neprokázala, a proto nezbylo než žalobě vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 150 o.s.ř., když dovodil, že v daném řízení byla žalobkyně cele úspěšná, leč soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení z důvodu zvláštního zřetele, který spatřuje v omezených majetkových poměrech žalovaného, který coby dělník je samoživitelem rodiny, v soudním řízení spolupracoval, přispěl k hladkému průběhu řízení a projevil ochotu vydat vozidlo Renault THALIA ještě před skončením soudního jednání. Soud tak přihlédnul k majetkovým poměrům žalovaného a k jeho vyživovací povinnosti ke své rodině ve světle jeho příjmových možností. Soud taktéž zohlednil skutečnost, že žalovaný se stal účastníkem soudního řízení jenom proto, že byl obdarován vlastní matkou bez toho, že by k takovému soudnímu řízení zavdal podnět. Soud tak upřednostnil princip spravedlivosti, využil moderačního práva a nepřiznal žádnému z účastníků soudního řízení náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku se l z e odvolat do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Ústí nad Labem dne 8. srpna 2016

JUDr. René P ř í h o d a v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Petra Andrlová