43 ICm 4011/2015
Č. j. 43 ICm 4011/2015-92

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Evou Zvěřinovou v právní věci

žalobce: AURINKO-DV s.r.o., IČO: 25176412 sídlem Úsilné 106, 370 10 České Budějovice zastoupený advokátkou JUDr. Věrou Bergerovou sídlem Zahradní 150, 373 63 Ševětín proti žalovaným: 1) JUDr. Filip Punda, IČO: 71471812 sídlem Pražská 100/II, 377 01 Jindřichův Hradec insolvenční správce dlužníka Mgr. Ing. Pavla anonymizovano , anonymizovano zastoupený advokátkou Mgr. Ing. Michaelou Kolářovou sídlem Pražská 100/II, 377 01 Jindřichův Hradec

2) Mgr. Ing. Pavel Nová anonymizovano bytem Arch. Teplého 764/II, 377 01 Jindřichův Hradec zastoupený advokátem JUDr. Tomešem Vytiskou sídlem Masarykovo nám. 1/II, 377 01 Jindřichův Hradec

o určení pravosti pohledávky, takto: I. Návrh, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalobce ve výši 120 000 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. KSCB 25 INS 15746/2015 proti dlužníku Mgr. Ing. Pavlu Novákovi je po právu, se zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová isir.justi ce.cz -2-Spis. zn.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému insolvenčnímu správci JUDr. Filipu Pundovi na nákladech řízení částku 20 109,17 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Michaely Kolářové.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému Mgr. Ing. Pavlu Novákovi na nákladech řízení částku 22 506 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomeše Vytisky.

IV. Žalobce je povinen uhradit na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích na náhradě nákladů státu 2 309,65 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 10. 2015 domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalobce ve výši 120 000 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka je po právu. 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce přihlásil svojí pohledávku za úpadcem podáním ze dne 7. 9. 2015, přičemž vyrozuměním ze dne 30. 9. 2015, které bylo žalobci doručeno dne 1. 10. 2015, vyrozuměl insolvenční správce žalobce o popření pravosti jeho pohledávky s tím, že peníze poskytnuté na základě dohody o půjčce ze dne 9. 4. 2015 byly vráceny a nárok žalobce požadovat plnění je promlčen. Peněžité plnění ve prospěch dlužníka poskytl právní předchůdce žalobce (Jindřich Mužík) dne 10. 4. 2010 bankovním převodem na účet dlužníka, poté co jej dlužník ústně o půjčku v této výši požádal, peníze měly být vráceny až je (dlužník) bude mít , a to s ohledem na kamarádské vztahy právního předchůdce žalobce a dlužníka a nouzi dlužníka, kterému hrozila sankce ze strany banky z důvodu provedení nepovoleného kontokorentu. Žalovaný dlužník peníze žalobci nevrátil, na urgence reagoval ta, že peníze vrátí, až např. prodá dům, chalupu apod.. Současně dlužník podal u Okresního soudu v Českých Budějovicích žalobu o zaplacení částky 78 180 Kč představující doplatek platu. Věřitel namítl částečné započtení a řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích bylo přerušeno do rozhodnutí Okresního soudu v Jindřichově Hradci, kde věřitel navrhl určení splatnosti pohledávky. 3. K podané žalobě se písemně vyjádřil žalovaný, a to i jménem druhého žalovaného, když uvedl, že finanční prostředky na základě dohody o půjčce ze dne 9. 4. 2010 byly vráceny a nárok z této půjčky je promlčen. Z tohoto důvodu prvý žalovaný jako insolvenční správce pravost pohledávky žalobce v celé výši popřel. Je to žalobce, kdo dluží žalovanému výplatu mzdových nároků ve výši 75 180 Kč. Tvrzení o zaplacení půjčky žalovaný 2/ dokládá také tím, že po několika měsících od uzavření dohody o půjčce poukázal jednatel žalobce na účet žalovaného 2/ částku v celkové výši 120 000 Kč představující dlužné nájemné. Měl-li by žalovaný 2/ vůči žalobci dluh vyplývající z dohody o půjčce, jeví se zcela logické, aby žalobce dluh na nájemném započetl na údajně trvající dluh ze smlouvy o půjčce. 4. Ze systému ISIR bylo zjištěno, z usnesení o úpadku dlužníka ze dne 6. 8. 2015, že ke dni 6. 8. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka s povolením řešení úpadku oddlužením a žalovaný 1/ byl ustanoven insolvenčním správcem, z obsahu protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 23. 9. 2015, bylo zjištěno, že k pohledávce žalobce P5 se vyjádřil insolvenční správce tak, že tuto v celém rozsahu popírá co do pravosti z důvodu promlčení a dlužník z důvodu promlčení a vrácení půjčky. Dále bylo doplněno dokazování o obsah přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení žalovaného 2/ ze dne 7. 9. 2015, jejímž předmětem byla částka 120 000 Kč a důvodem vzniku ústně uzavřená dohoda o půjčce ze dne 9. 4. 2010 ve výši 120 000 Kč s tím, že prostředky budou vráceny, až dlužník bude mít a s následným postoupením pohledávky původního věřitele Jindřicha Mužíka na žalobce.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová -3-Spis. zn.

5. Dokazování bylo doplněno o obsah žaloby o určení splatnosti závazku podané žalobcem proti druhému žalovanému dne 9. 9. 2015, kterou by mělo být určeno, že doba splatnosti závazku, ve výši 120 000 Kč, žalovaného vůči žalobci, je nejpozději do 30. 10. 2015 a dále bylo doplněno dokazování o usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 15 C 177/2015-39, kterým bylo přerušeno řízení o návrhu na zaplacení částky z titulu dlužných mzdových nároků ve výši 75 180 Kč ve vztahu žalobce (dlužníka) Mgr. Ing. Pavla anonymizovano , proti žalovanému AURINKO-DV s.r.o., a to do pravomocného rozhodnutí v řízení o žalobě o určení splatnosti závazku. Důkaz byl také proveden výpisy z běžného účtu, ze kterých má soud za prokázané, že jednatel žalobce uhradil na účet dlužníka po uzavření smlouvy o půjčce částky z titulu dlužného nájemného třikrát 30 000 Kč, dále 20 000 Kč a 10 000 Kč, v měsíci srpnu 2010o. 6. S těmito zjištěními soud I. stupně učinil ve věci závěr, že pohledávka je promlčena, neboť promlčecí lhůta začala plynout druhým dnem po poskytnutí částky. Dnem, kdy se žalobce mohl domáhat po žalovaném plnění poprvé je den 11. 4. 2010 (částka byla poskytnuta 10. 4. 2010, což tvrdil žalobce a žalovaní toto tvrzení nerozporovali). Byla-li pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka dne 7. 9. 2015, byla přihlášená po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Rozsudkem ze dne 6. 1. 2016 pod č. j.-25 soud žalobu podanou žalobcem s odůvodněním shora zamítl a rozhodl o nákladech řízení. 7. Do výroku I. a II. rozsudku si podal žalobce odvolání. Současně si podal odvolání žalovaný 1/ do výroku II. pokud jde o povinnost žalobce nahradit tomuto žalovanému náklady řízení. 8. K podanému odvolání byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2017, pod č. j. 101 VSPH 409/2016-43 s odůvodněním, že odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu I. stupně, že přihlášená pohledávka věřitele je promlčena. Odvolací soud současně odkázal na ustanovení § 563 OZ (ve znění do 31. 12. 2013), podle kterého není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o splnění věřitelem požádán . Podle § 564 OZ je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy. Odvolací soud dále uvedl, že žalovaní se k žalobcem tvrzené splatnosti nevyjádřili, je tedy na žalobci, aby jím tvrzenou splatnost (tedy že splatnost dluhu byla dohodnuta tím způsobem, že dlužník splatí půjčku, až na to bude mít) prokázal, neboť tato okolnost má podstatný význam pro vyvrácení námitky promlčení s ohledem na to, že v případě splatnosti ponechané na vůli dlužníka začíná běžet tříletá promlčecí doba po uplynutí doby splatnosti stanovené soudním rozhodnutím. Pokud by tedy žalobce prokázal svá tvrzení o splatnosti ponechané na vůli dlužníka, nebyla by jeho pohledávka promlčena a bylo by nutno se dále zabývat tvrzením žalovaných, že půjčka již byla splacena. 9. U dalšího jednání před Krajským soudem v Českých Budějovicích jako soudem I. stupně byl žalobce poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit dokazování ke svým tvrzením, k vyvrácení námitky promlčení vznesené žalovanými, a tedy k tvrzením žalobce, že byla splatnost dluhu ponechána na vůli dlužníka s tím, že dluh bude splatný, až dlužník bude mít na jeho zaplacení. 10. Dokazování bylo doplněno o výslech svědka Bodláka, který uvedl, že s panem Novákem měli smluvní vztah od roku 2001 do roku 2010, kdy si tento pronajímal pozemek. Smluvní vztah byl ukončen výpovědí pro neplnění si povinností nájemce hradit nájemné řádně a včas. V souvislosti s ukončením smluvního vztahu pan Novák podepsal dne 22. 7. 2010 uznání závazku na zaplacení částky 72.635,-Kč, představující dlužné nájemné ve výši 22.500,-Kč za měsíce květen až červenec 2010 + služby. Dlužnou částku pan Novák uhradil dne 11. 8. 2010, a to skoro celou, zůstalo k zaplacení 1.800,-Kč, přičemž tuto částku doplatil dne 30. 9. 2010, a to včetně doplatku dlužného nájemného za jeden měsíc běhu trvání výpovědní lhůty. Pokud je předmětem sporu i

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová -4-Spis. zn.

nějaký podnájemní vztah, tento byl dle svědka v nájemní smlouvě vyloučen. O tom, že by společnost svědka účtovala větší částky za metry, příp. jinak nadhodnocovala nájem, svědek neví. 11. Svědek Mužík (původní věřitel a jednatel žalobce) ve věci uvedl, že někdy v dubnu 2010 přišla na telefon dlužníka SMS o doplacení kontokorentu a dlužník požádal svědka, zda by mu půjčil. Svědek půjčil dlužníku převodem na jeho účet částku 120.000,-Kč. Ke splatnosti dluhu uvedl dlužník, že částku vrátí, až mu přijdou peníze zpět. Svědek dlužníka několikrát upomínal, ten slíbil, že peníze vrátí, až prodá chalupu. Peníze ale nevrátil dodnes. Kolik platil dlužník nájem společnosti MEDIA PRINT s.r.o. svědek neví, dlužníku ale platil za nájemné 30.000,-. S dlužníkem svědek uzavřel ještě jednu půjčku, z této ještě dluží 25.000,-Kč, které svědek dlužníku půjčil na koupi traktoru. Pokud uváděl, že dlužník slíbil, že peníze vrátí, až se mu vrátí z banky nazpátek, pak svědek přesně, neví, zda dlužníku měla peníze vrátit banka, které doplácel kontokorent, či zda měl dlužník znovu o kontokorent požádat. Žalovaného dlužníka začal svědek upomínat asi tři měsíce po uzavření smlouvy o půjčce, upomínal jej průběžně, peníze by ale nikdy nevymáhal, kdyby dlužník sám neoprávněně nenapadl svědka, že mu dluží peníze. Že by svědek peníze proti dlužníku započetl (svědek platil dlužníku částku 30.000,-Kč každý měsíc za pronájem nemovitostí, které dlužník dále platil společnosti MEDIA PRINT s.r.o.), to svědka nenapadlo, resp. nemohl si peníze započíst, protože by byl vystěhován z pozemku. Pokud dlužník dnes tvrdí, že peníze vrátil, resp. že je pro svědka nechal ve stole, pak je to lež, pan Novák by nikdy nedal korunu, aniž by si to nenechal podepsat. 12. Svědek Zabilka ve své výpovědi uvedl, že ví, že předmětem sporu je dluh z doby, kdy se stěhovali (žalobce) z prostor u pana anonymizovano . V té době byl svědek zaměstnancem žalobce. Svědek ví, že pan Novák dlužil panu Mužíkovi. V roce 2011 byl přítomen v buňce rozhovoru, kdy pan Mužík čekal na pana anonymizovano , chtěl si s ním popovídat o jeho dluhu. Pan Novák mu řekl, že peníze nemá, že by musel prodat nějakou nemovitost. Zda v té době nějakou nemovitost vlastnil, svědek neví. Jak dál probíhala jednání ohledně dluhu, také neví. Až v roce 2012 poslal pan Mužík svědka pro traktor k panu Novákovi. Měl ho přivést panu Mužíkovi do Černého Údolí. Pan Novák mu dal podepsat smlouvu, že pan Mužík má zaplatit panu Novákovi 65 000 Kč. Smlouvu svědek nečetl, domníval se, že jsou takhle domluveni. Teprve ve firmě dostal od pana Mužíka vyčiněno, že traktor měl být na zápočet na dluh, ne že se za něj mělo zaplatit, takže pak smlouvu víceméně zrušili. Jakou částku měl pan Novák dlužit panu Mužíkovi, svědek neví, ví, že dluh byl dost vysoký. O tom, že pan Novák dluží peníze panu Mužíkovi, vím od pana Mužíka. Věděli to ale všichni zaměstnanci. To byl také důvod, proč se z areálu pana anonymizovano stěhovali. Že to je ten důvod ke stěhování, věděl svědek od pana Mužíka. Pan Mužík platil panu Novákovi částku 30 000 Kč za nájem. Jestli se domlouvali o nějakém zápočtu, svědek neví. S panem Mužíkem má vztahy jako s bývalým zaměstnavatelem, když u něj ve firmě končil, nezůstal mu tento nic dlužen, resp. zřejmě něco málo, protože se spolu domluvili tak, že si z firmy (žalobce) svědek může půjčit auto. Takže se zcela vyrovnali, i když asi částečně v naturáliích. Kdy měl vrátit pan Novák peníze panu Mužíkovi, o tom pan Mužík svědku nic neřekl. 13. Dále byl ve věci slyšen svědek Princ, zaměstnanec žalobce, který uvedl, že i on ví, že předmětem sporu je půjčka, kdy si asi před sedmi nebo osmi lety pan Novák půjčil od pana Mužíka peníze a pak se spolu dohadovali, kdy mu pan Novák peníze vrátí. Svědek se ve firmě pana Mužíka často vyskytoval (zaměstnancem je až od roku 2010 nebo 2011), a to z toho důvodu, že oba účastníci měli zázemí na Rudolfovské, kde byla stavební buňka, kde byla kancelář a svědek se tam často cestou na oběd stavoval. Dvakrát si vyslechl rozhovor, kdy pan Mužík chtěl po panu Novákovi vrácení peněz. Jednalo se asi o částku 100 000 Kč. Ptal se, kdy mu pan Novák vrátí peníze a pan Novák se vždy zasmál s tím, že neboj se, já ti je vrátím, až budu moct . O tom, že by mezi účastníky padlo, že pan Novák vrátí peníze panu Mužíkovi, až prodá nemovitost, svědek neví, ale ví, že mu pan Novák říkal, že nějakou chalupu bude prodávat. Společnost AURINKO svědek zakládal a také ji vlastnil, poté ale potřeboval postavit určitou nemovitost, jednatelem společnosti AURINKO se stal pan Mužík a byla dohodu, že když společnost AURINKO pomůže postavit

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová -5-Spis. zn.

svědku nemovitost, svědek panu Mužíkovi celou společnost předá. O sjednané splatnosti půjčky nebo důvodu, proč částka byla půjčena, svědek neví. V rozhovoru mezi účastníky ale zaznělo, že pan Mužík říkal panu Novákovi: Už jsi mi slíbil, že mi ty peníze dáš, a ještě jsi mi je nedal . A ze strany pana anonymizovano bylo řečeno: Až budu mít, tak zaplatím . 14. Vázán právním názorem odvolacího soudu se soud I. stupně v řízení po zrušení rozhodnutí primárně zabýval otázkou, zda žalobce prokázal svá tvrzení o splatnosti pohledávky tím způsobem, že dlužník splatí půjčku, až na to bude mít. Za situace, kdy tato svá tvrzení dle názoru soudu I. stupně žalobce nijak neprokázal, soud se již nezabýval dalším zrušovacím důvodem, resp. následným prokazováním tvrzení žalovaných, že půjčka byla splacena. 15. Skutková tvrzení, pokud jde o zjištění učiněná soudem ze systému IRIS a dále pokud jde o datum poskytnutí finančních prostředků ve výši 120.000,-Kč, skutečnost že p. Mužík zaslal žalovanému 2/ v srpnu 2010 částku celkem 120.000,-Kč a dále pokud jde o zjištění učiněná z řízení, vedených mezi žalobcem a žalovaným dlužníkem (doplatek mzdy a určení splatnosti půjčky) byla mezi účastníky v zásadě nesporná a na tato svá zjištění soud odkazuje. K otázce splatnosti půjčené částky soud dále doplnil dokazování o výslech svědků Bodláka, Zabilky, Mužíka a Prince a činí závěr, že z výpovědi žádného svědka nevyplývá, že by splatnost půjčky (doba plnění) byla ponechána na vůli dlužníka, jak předpokládá ustanovení § 564 OZ citovaného shora. Sám původní věřitel a jednatel žalobce ohledně splatnosti půjčky uvedl, že dlužník slíbil vrácení částky, až mu přijdou peníze zpět (zřejmě by při doplacení přečerpaného kontokorentu mohl dlužník kontokorent zase nově čerpat a až mu přijdou peníze zpět by tak bylo otázkou času pro zaúčtování bankou), což ale neznamená plnění ponechané na vůli dlužníka, a odporuje to i dalšímu vyjádření svědka Mužíka, že dlužníka urgoval o vrácení peněz už asi tři měsíce po uzavření smlouvy o půjčce, ve které měla být splatnost ponechána na vůli dlužníka. Pochybnosti o tvrzení ohledně splatnosti půjčky pak vzbuzuje i skutečnost, že žalobce v době trvání údajného dluhu dlužníka platil tomuto na svůj dluh na nájemném, v měsíci srpnu 2010, tedy podle svého vyjádření v době, kdy již měl dlužníka o zaplacení dluhu urgovat (asi tři měsíce po uzavření půjčky, která byla poskytnuta 10. 4. 2010). Otázku sjednané splatnosti dluhu nevyjasnili ani ve věci slyšení svědci, kdy svědek Bodlák o dluhu účastníků neví ničeho, svědek Zabilka ví toliko, že v roce 2011 urgoval p. Mužík u dlužníka zaplacení dluhu (a má jít o dluh, u kterého byla splatnost údajně ponechána na vůli dlužníka) a dlužník odkázal na nějaký blíže neurčený prodej nemovitosti. Svědek Princ byl rovněž přítomen u jednání, kdy p. Mužík urgoval dlužníka o zaplacení částky, jejíž zaplacení již měl dlužník přislíbit (kolem 100.000 Kč), dlužník však pouze reagoval tak, že zaplatí, až bude mít. To jsou ale všechno zjištění o jednání účastníků smlouvy o půjčce z doby, kdy se již žalobce (p. Mužík) domáhal vrácení půjčených peněz, nic z toho však neprokazuje ujednání účastníků smlouvy o půjčce z doby při jejím uzavření o sjednání splatnosti půjčky, ponechané na vůli dlužníka podle § 564 OZ. 16. S těmito zjištěními činí soud i ve svém novém rozhodnutí závěr, že přihlášená pohledávka žalobce je promlčená, neboť nebylo v řízení prokázáno ujednání účastníků smlouvy o půjčce o splatnosti půjčky, ponechané na vůli dlužníka podle § 564 OZ. S tímto odůvodněním nezbylo soudu, než žalobu žalobce zamítnout. 17. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud přiznal plně úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení za zastupování účastníků advokátem, zástupci žalovaného 2/ celkem ve výši 20 109,17 Kč za čtyři úkony po 3 100 Kč, pětkrát režijní paušál po 300,-Kč, náhradu za promeškaný čas za osm půlhodin po 100 Kč + 21 % DPH, tedy 17 787 Kč + náklady cestovného za účast u jednání soudu dne 6. 1. 2016, dne 15. 11. 2017 a dne 21. 2. 2018 ve specifikaci cestovného tak, jako je součástí spisového materiálu na č. l. 80-82 spisu. 18. Zástupci žalovaného 1/ soud rovněž v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci přiznal právo na náhradu nákladů za pět úkonů po 3 100 Kč (tarifní hodnota podle § 9

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová -6-Spis. zn.

odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.) + pětkrát režijní paušál po 300 Kč + ztrátu času na cestě za šestnáct půlhodin po 100 Kč při cestě Jindřichův Hradec-České Budějovice a zpět + z těchto částek 21 % DPH, celkem 22 506 Kč. 19. Současně soud rozhodl postupem podle § 148 odst. 1/ o.s.ř. o přiznání nákladů svědečného svědku Bodlákovi ve výši 2.309,65 Kč a i tyto náklady soud uložil podle úspěchu ve věci k zaplacení žalobci, jak vyplývá z výroku IV. tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Toto rozhodnutí lze k návrhu soudně vykonat, pokud by povinnosti v něm uložené nebyly včas a řádně splněny.

České Budějovice 21. 2. 2018

Eva Zvěřinová v. r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová