43 ICm 3531/2015
Č. j. 43 ICm 3531/2015-116

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Evou Zvěřinovou v právní věci

žalobce: Petr anonymizovano , anonymizovano bytem Vilová 168, 390 01 Tábor zastoupený advokátem Mgr. Janem Procházkou sídlem Husovo náměstí 583/18, 390 02 Tábor proti žalovaným: 1) Ing. Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO: 45055017 2) Vendula anonymizovano , narozena 4. 7. 1970, IČO: 63265834 oba bytem Jana z Ústí 1125, 391 01 Sezimovo Ústí oba zastoupeni advokátem JUDr. Přemyslem Kubíčkem sídlem Kasárenská 4, 370 01 České Budějovice 3) IKT INSOLVENCE v.o.s., IČO: 29113091 sídlem Palackého 389/8, 301 00 Plzeň insolvenční správce dlužníků Ing. Jiřího anonymizovano a Venduly anonymizovano o určení pravosti a výše pohledávky,

takto: I. Žaloba žalobce proti žalovaným Ing. Jiřímu anonymizovano a Vendule anonymizovano o určení pravosti pohledávky přihlášené pod P22 dílčí 4, vedené v insolvenčním řízení dlužníků u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. KSCB 25 INS 18291/2014, se zamítá.

II. Určuje se, že žalobce má za dlužníky pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníků vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. KSCB 25 INS 18291/2014 pod P22 dílčí 4, jako pohledávku přihlášenou po právu.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová isir.justi ce.cz -2-Spis. zn.

III. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 9. 2015 domáhal na soudu vydání rozhodnutí, který by bylo určeno, že má za žalovanými dlužníky pohledávku č. P22 (v rozsahu 4 dílčích pohledávek) v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 18291/2014 jako pohledávku přihlášenou po právu co do důvodu a výše. 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce přihlásil dne 28. 4. 2015 svou pohledávku vedenou pod č. P22, a to se čtyřmi dílčími pohledávkami, v celkové výši 1 741 149,76 Kč. 3. Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 756 000 Kč z titulu úmyslně způsobené škody, způsobené výběrem finančních prostředků z účtu žalobce dlužníkem (namítnuto, že pohledávka nevznikla a je promlčená). 4. Dílčí pohledávka č. 2 ve výši 240 000 Kč vznikla tím, že dne 7. 7. 2009 byla mezi žalobcem a společností DAVOCAR, s. r. o., uzavřena smlouva o zprostředkování prodeje automobilu tov. zn. Toyota za částku 339 000 Kč, které bylo ve vlastnictví žalobce. Po prodeji vozidla za částku 240 000 Kčbyla tato částka se souhlasem žalobce poukázána na účet dlužníka, jednalo se tedy o bezdůvodné obohacení (namítnuto započtení pohledávky a její promlčení). 5. Ve vztahu k dílčí pohledávce č. 3 ve výši 180 000 Kč byla mezi žalobcem a dlužníkem uzavřena dohoda o uznání dluhu ve výši 180 000 Kč se závazkem pravidelně dluh splácet splátkami po 25 000 Kč (namítnuto promlčení). 6. K dílčí pohledávce č. 4 žalobce uvedl, že v zásadě se jedná rovněž o uznání dluhu, neboť 18. 6. 2013 byla vyhotovena listina označená jako potvrzení a dlužníkem podepsána s notářsky ověřeným podpisem, ze které vyplývá, že žalobce splácel za dlužníka od 20. 6. 2009 do 20. 11. 2009 částku 16 000 Kč a od 20. 12. 2013 částku 10 000 Kč měsíčně k hypotečnímu úvěru č. 200/2009/09/2/01. Z tohoto potvrzení je zřejmé, že věřitel zaplatil za dlužníka částku 506 000 Kč. 7. K výzvě soudu o vyjádření se k podané žalobě se vyjádřil zástupce prvého a druhého žalovaného tak, že dílčí pohledávka 1 (dále už jen DP1), byla dlužníky popřena co do pravosti z důvodu, že nevznikla a pokud by vznikla je promlčená, DP2 zanikla započtením na dluh věřitele vůči dlužníkům ve výši 2 500 000 Kč a je rovněž promlčena, DP3 zanikla shodně jako pohledávka DP2. Ke dni podání vyjádření dluží žalobce dlužníkům ještě částku nejméně 2 100 000 Kč představující nevypořádané zálohy na kupní cenu rodinného domu. Třetí žalovaný se k podané žalobě vyjádřil k pohledávce DP1 a DP2 tak, že tyto jsou promlčené a žalobce neprokázal jejich vznik, k pohledávce DP3 tak, že uznání závazku je neplatné a pohledávka je promlčená a k pohledávce DP4 se třetí žalovaný vyjádřil tak, že pohledávka byla částečně uznána co do částky 90 000 Kč, zbývající část ve výši 406 000 Kč byla popřena z důvodu promlčení. 8. Ze systému ISIR byl sdělen obsah usnesení o zjištění úpadku žalovaných s povolením oddlužení ze dne 2. 4. 2015, dále obsah přihlášky pohledávky žalobce ze dne 4. 5. 2015 tak, jak byla žalobcem popsána a odůvodněna v podané žalobě (odesláno dne 30. 4. 2015), dále vyrozumění o popření přihlášené pohledávky ze dne 25. 8. 2015 a protokolem o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 20. 5. 2015 k důvodům popření dílčích pohledávek žalobce tak, jak vyplývají z podání žalovaných a dále z připojeného seznamu přihlášených pohledávek představujících přílohu protokolu z přezkumného jednání. Dokazování bylo dále provedeno smlouvou o zprostředkování prodeje uzavřenou dne 7. 7. 2009 mezi zprostředkovatelem DAVOCAR, s. r. o., a objednatelem-žalobcem, dále dohodou uzavřenou mezi žalobcem a dlužníkem dne 31. 3. 2012, kterou dlužník uznal svůj dluh ve výši 180 000 Kč vůči žalobci a zavázal se je splatit v pravidelných půlročních splátkách, vždy k poslednímu dni v šestém a dvanáctém měsíci ve výši 25 000 Kč. Z rozdílu výpisu běžného účtu žalobce bylo zjištěno, že za období od 6/2009 do

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová -3-Spis. zn.

8/2009 vybral žalovaný osobně 256 000 Kč z účtu žalobce. Dne 20. 5. 2014 byla Okresnímu státnímu zastupitelství doručena obžaloba na žalované dlužníky pro trestný čin podvodu ve vztahu ke sjednání úvěrové smlouvy u společnosti Raiffeisenbank, a.s., kterou společnosti způsobili škodu nejméně 2,5 milionu Kč. A dále bylo doplněno dokazování protokolem o hlavním líčení žalovaných dlužníků ze dne 23. 7. 2014. 9. Ve věci rozhodl soud rozsudkem ze dne 27.1.2016, č.j.-76 tak, že zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky DP 1, 2 a 4, neboť v této části vzal soud uplatnění námitky promlčení za důvodné (výrok I.). 10. U DP3 soud podané žalobě vyhověl, neboť uzavřel, že zde byla uznáním závazku založená desetiletá promlčecí lhůta a nárok žalobce tak není promlčen výrok II. A dále soud výrokem III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. 11. K odvolání žalobce do výroku I. a nákladového výroku III. soudu I. stupně byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 101 VSPH 284/2016-98, potvrzen, pokud jde o zamítnutí žaloby o určení pravosti dílčích pohledávek 1 a 2 evidovaných pod P22 v insolvenčním řízení dlužníků vedeného pod spis. zn. KSCB 25 INS 18291/2014, a dále byl zrušen ve zbývající části výroku I., III. a IV., pokud jde o určení pravosti dílčí pohledávky DP4 a nákladové výroky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, pokud jde o prmlčení DP 1 a 2 (výrok II. k pohledávce DP3 nebyl odvoláním napaden). 12. K pohledávce DP4 odvolací soud uvedl, že se ztotožnil se závěrem soudu I.stupně k posouzení chrakteru listiny, označené jako potvrzení podepsané dne 18. 6. 2013, které není uznáním závazku a tudíž v tomto případě nedošlo k prodloužení promlčecí doby o deset let. Soud I. stupně však opomněl, že se žalobce bránil námitce promlčení tím, že se promlčecí lhůta stavěla připojením se žalobce se svým nárokem k trestnímu stíhání dlužníků, a to podáním ze dne 22. 7. 2014. Poslední platbu, kterou za dlužníka splácel dluh z jeho úvěru, měl žalobce učinit dne 20. 4. 2013. Dvouletá subjektivní promlčecí doba by tedy skončila v dubnu 2015 a podáním v červenci 2014 nastaly účinky stavení lhůty postupem podle § 112 OZ. Nelze tedy souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že s ohledem na oprávněnou námitku promlčení již nebylo potřeba zabývat se otázkou existence pohledávky dílčí č. 4. Soud I. Stupně se tedy s ohledem na svůj závěr již nezabýval ostatními námitkami dlužníků, že 1/ žalobce na základě dohody s dlužníky hrazením jejich splátek úvěru snižoval svůj dluh vůči nim, a 2/ i kdyby dílčí pohledávka č. 4 existovala, zanikla z důvodu započtení na dluh 2,5 milionu Kč vůči dlužníkům. Dlužníci nebyli soudem I. stupně vyzváni postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání existence tvrzené dohody uzavřené mezi věřitelem a dlužníky, případně existence úkonu započtení na existující pohledávku dlužníka vůči věřiteli. 13. U jednání soudu dne 6. 12. 2017 žalovaný insolvenční správce namítl absenci pasivní legitimace dlužníků, neboť bylo zrušeno oddlužení a na majetek dlužníků byl prohlášen konkurs. Důkaz k tomuto tvrzení byl proveden ze systému ISIR usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2016, právní moc dne 24. 9. 2016, ze kterého bylo zjištěno, že bylo zrušeno schválené oddlužení a na majetek dlužníků byl prohlášen konkurs. 14. V řízení soud ve vztahu k žalovaným dlužníkům 1. a 2. konstatuje, že žaloba proti nim byla zamítnuta s odůvodněním, že bylo zrušeno řešení úpadku oddlužením a byl prohlášen konkurs. Podle § 192 odst. 3 IZ není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zajištění. Jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. V rámci způsobu řešení úpadku konkursem se totiž neuplatní u dlužníka výjimka ze shora citovaného ustanovení, vtělená zde pro případ řešení úpadku dlužníka oddlužením, je zřejmé, že popěrný úkon dlužníka za současného stavu insolvenčního řízení nemá žádných účinků ve smyslu ustanovení § 410 odst. 2 IZ (IZ ve znění učinění popěrného úkonu,

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová -4-Spis. zn.

nově § 410 odst. 5 IZ), a je tak zřejmé, že popěrný úkon dlužníka nemá žádných účinků, a proto soud žalobu vůči žalovaným dlužníkům v již projednávané věci zamítl, neboť žalovaní dlužníci pozbyli v průběhu řízení pasivní legitimaci.

15. Ve vztahu k žalovanému insolvenčnímu správci soud dle pokynu odvolacího soudu učinil tomuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání tvrzené dohody uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem, případně k prokázání existence úkonu započtení na existující pohledávku dlužníků vůči věřiteli (ke zkoumání zániku pohledávky). K tomu insolvenční správce uvedl, že popření pohledávky učinil jeho právní předchůdce, žalovaný insolvenční správce odkazuje na stanovisko svého právního předchůdce, nicméně důkazy k prokázání svých tvrzení po poučení (shora) nemá. Za této situace, vzhledem k důkazní nouzi žalovaného insolvenčního správce, soud žalobě žalobce, v části týkající se DP4 vyhověl, neboťuzavřel, že tato není promlčena s phledem na stavení lhůt připojením se žalobce s nárokem k trestnímu stíhání dlužníků a současně nebyla prokázána dohoda žalobce s dlužníky o splátkách úvěru na dluh žalobce vůči dlužníkům a ani zánik pohledávky úkonem započtení.

16. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení §142 odst.2 o.s.ř., neboť žalobce měl úspěch u pohledávek DP 3a4 a neúspěch u pohledávek DP 1a2, soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a ve vztahu k inolvenčnímu správci rozhodl soud podle §202 IZ neboť se jednalo o spor o pravost pohledávky.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

České Budějovice 24. 1. 2018

Mgr. Eva Zvěřinová v. r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: Alena Linhová