43 ICm 3228/2016
č.j.: 43 ICm 3228/2016-96

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Evou Zvěřinovou v právní věci žalobce JUDr. Milan Suchánek, soudní exekutor exekutorského úřadu Praha 9, se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 245/10, IČO 66248981, zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalované JUDr. Stanislavě Vohradské, insolvenční správkyni dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , se sídlem insolvenční správkyně v Hostivici, Čsl. armády 1, o určení pořadí pohledávky za majetkovou podstatou, takto:

I. Žaloba, kterou by bylo určeno, že pohledávka věřitele JUDr. Milana Suchánka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9, se sídlem Pod Pekárnami 245/10, Praha 9, ve výši 161.082,60 Kč, je pohledávkou za majetkovou podstatou řádně uplatněnou podle ustanovení § 203 IZ, se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou ze dne 7.9.2016 domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za majetkovou podstatou dlužníka Vladimíra anonymizovano pohledávku ve výši 161.082,60 Kč. Žaloba žalobce byla odůvodněna tím, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.9.2012 byla nařízena exekuce proti povinnému Vladimíru Panochovi a žalobce byl pověřen k jejímu provedení. Žalobce, jako soudní exekutor, vydal dne 11.9.2012 exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí povinného a dále dne 12.2.2014 rozhodl o nařízení dražby na 14.4.2014. Dne 10.4.2014 podal na sebe dlužník těsně před zahájením dražebního jednání insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který byl Krajským soudem v Českých Budějovicích odmítnut, nicméně podání tohoto návrhu mělo za následek, isir.justi ce.cz

že nebylo možné exekuci provést. Dne 5.9.2014 podal dlužník v těsné blízkosti před zahájením dalšího dražebního jednání (8.9.2014) opakovaně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, přičemž i tento insolvenční návrh dlužníka byl Krajským soudem v Českých Budějovicích odmítnut, nicméně opětovně došlo ke zmaření termínu dražby, neboť nebylo možné provést exekuci. Poté, co pominuly účinky insolvenčního řízení, rozhodl žalobce usnesením ze dne 3.12.2014 o novém termínu dražby s datem 2.2.2015. Dne 30.1.2015 podal dlužník jako povinný opětovně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a vzhledem k předchozím úspěšným snahám dlužníka o zamezení dokončení procesu prodeje nemovitých věcí v exekučním řízení podáváním insolvenčních návrhů, podal žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako u soudu insolvenčního, návrh na nařízení předběžného opatření podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ ve spojení ustanovením § 82 odst. 2 písm. b) a rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.2.2015 bylo předběžné opatření nařízeno a žalobci bylo umožněno provést pravomocně nařízenou exekuci. Žalobce v této souvislosti vydal usnesení, kterým stanovil termín dražebního jednání na 16.3.2015 a po řádném ukončení dražebního jednání k dražbě nemovitých věcí dlužníka udělil žalobce příklep vydražiteli Petru Farkotovi. Proti usnesení o příklepu podal dlužník odvolání a Krajským soudem v Českých Budějovicích bylo usnesení žalobce jako soudního exekutora rozhodnutím ze dne 16.4.2015 potvrzeno. V mezidobí vydražitel řádně a včas vyplatil nejvyšší podání a stal se vlastníkem vydražených nemovitostí a žalobce po doplacení nejvyššího podání vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, když tyto určil částkou 161.082,60 Kč (viz částka, která je předmětem této žaloby). Příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci dne 10.4.2015. Následně žalobce předvolal účastníky řízení k rozvrhovému jednání na den 1.6.2015, vydal rozvrhové usnesení, proti kterému podal dlužník odvolání, nicméně před tím, než odvolací soud o podaném odvolání dlužníka rozhodl, byl dne 22.10.2015 zjištěn úpadek dlužníka s povolením řešení úpadku oddlužením a žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní. Dne 26.10.2015 rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích o odvolání dlužníka jako povinného s tím, že rozdělovaná podstata se v celé výši 866.016,99 Kč vydává insolvenční správkyni (včetně nákladů exekuce vzniklých žalobci v souvislosti s provedením dražby). Žalobce má za to, že se v daném případě jedná o pohledávku za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 1 písm. a) IZ a tuto svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka a tuto svou přihlášku pohledávky dne 6.6.2016 doručil dlužníku i žalované insolvenční správkyni (dne 7.6.2016) a Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce pak postupem podle § 203a IZ podal předmětnou žalobu. K výzvě soudu o vyjádření se k podané žalobě se žalovaná vyjádřila tak, že se jedná o pohledávku, která měla být přihlášena ve třicetidenní lhůtě uvedené v usnesení o zjištění úpadku ze dne 22.10.2015 a nejedná se o pohledávku za majetkovou podstatou a z tohoto důvodu navrhla zamítnutí žaloby. K nařízenému soudnímu jednání se řádně předvolaná žalovaná nedostavila (resp. žalovaná se k jednání soudu omluvila a požádala o jeho odročení jednání, přičemž tato listina byla žurnalizována do spisu až po provedeném jednání), proto bylo ve věci jednáno v její nepřítomnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 30.11.2016, č.j. 43 ICm 3228/2016-70 tak, že žalobě žalobce vyhověl, když určil, postupem podle § 169 odst.1) písm.f/ IZ, že pohledávka žalobce je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, jakožto náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z tohoto důvodu proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení. Současně soud přiznal žalobci podle úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě se dle názoru soudu v jeho prvním rozhodnutí nejednalo o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 IZ, ale právě o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 odst. 1 písm. f), neboť tím, že žalobce vydal do majetkové podstaty dlužníka celou částku, včetně částky představující jím vyčíslené a v žalobě odůvodněné náklady exekuce, zhodnotil majetkovou podstatu dlužníka o částku představující jeho náklady ve výši 161.082,60 Kč. Postupem podle § 169 odst. 1 písm. f) IZ soud žalobě žalobce vyhověl, přičemž vycházel z provedených důkazů, a to z usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 48 EXE 3138/2012-18 ze dne 3.9.2012 ze kterého bylo zjištěno, že ve věci oprávněného-Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. proti povinnému Vladimíru Panochovi (k uspokojení pohledávky 87.292,--Kč spolu s poplatky a smluvní pokutou) byla nařízena exekuce. Dne 11.9.2012 vydal žalobce exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věci povinného, dne 12.2.2014 vydal usnesení o nařízení dražebního jednání na den 14.4.2014, dále dne 23.7.2014 vydal žalobce usnesení o nařízení elektronické dražby na den 8.9.2014, dále usnesením ze dne 3.12.2014 nařídil žalobce elektronickou dražbu na den 2.2.2015. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.2.2015 bylo zjištěno, že insolvenčním soudcem bylo rozhodnuto ve věci dlužníka Vladimíra anonymizovano o návrhu žalobce nařízením předběžného opatření, kterým se umožňuje provést pravomocně nařízená exekuce prodejem nemovitých věci ve vlastnictví dlužníka. Následně žalobce vydal dne 16.3.2015 usnesení o udělení příklepu vydražených nemovitostí Petru Farkotovi za nejvyšší podání 866.000,--Kč. Toto usnesení bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 24 Co 837/2015 ze dne 16.4.2015. Dne 27.3.2015 vydal žalobce příkaz k úhradě nákladů exekuce, celkem ve výši 161.082,60 Kč a dne 1.6.2015 vydal žalobce usnesení o rozdělení podstaty. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.10.2015 pod č.j. 24 Co 1757/2015 bylo zjištěno, že usnesení žalobce jako soudního exekutora bylo změněno tak, že rozdělovaná podstata se v celé výši 866.016,99 Kč vydává insolvenční správkyni, žalované, do majetkové podstaty dlužníka (o skutkových okolnostech mezi účastníky v nebylo sporu a tyto odpovídají tvrzením žalobce v podané žalobě). Dále bylo ze systému ISIR doplněno dokazování o obsah usnesení o úpadku dlužníka, které bylo zahájeno ke dni 30.1.2015 a úpadek byl zjištěn dne 22.10. Výrok soudu o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěchem účastníků ve věci. K odvolání žalobkyně bylo shora citované rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2016 zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, a to mimo jiné s odůvodněním, že soud prvého stupně rozhodl v nepřítomnosti žalované i přes její žádost o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti (vysvětleno již shora). A dále byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen s otázkou, zda lze pohledávku žalobce podřadit pod § 168 či 169 IZ, neboť v takovém případě by se pohledávka do insolvenčního řízení nepřihlašovala a uplatnila by se písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními, kterou je insolvenční správce. Soudní exekutor měl být povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka veškeré jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako kterýkoli jiný věřitel dlužníka svou pohledávku z titulu nákladu exekuce přihlásit do insolvenčního řízení. Rozsudkem (jiným) Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 43 ICm 445/2016-57 ze dne 13. 10. 2016 bylo rozhodnuto tak, že se z majetkové podstaty dlužníka vylučuje výtěžek z exekuční dražby sp. zn. 085 EX 8600/12 provedené Exekutorským úřadem Praha 9, žalobcem, ve výši 866.016,99 Kč. Vymožené plnění z exekuce tak již bylo vyloučeno z majetkové podstaty dlužníka. Napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích je tak postaven na nedostatečných skutkových zjištěních.

U dalšího jednání před soudem prvého stupně byl proveden důkaz výpisem z účtu UniCredit Bank, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná dne 6. 4. 2017 vydala České spořitelně a. s., celou částku 866.016,99 Kč, a to na základě rozsudku vydaného v řízení 43 ICm 445/2016 (k tomu podepsaný soud podotýká, že o shora popsaném skutkovém stavu nebylo ani v dalším doplněném řízení před soudem prvního stupně mezi účastníky sporu pochyb a soud prvního stupně proto odkazuje na závěry z jím provedených zjištění učiněných z listinných důkazů).

Právně soud věc hodnotí tak, že se v daném případě nejedná ani o pohledávku žalobce předpokládanou podle § 168 odst.1 písm a/ IZ, neboť se nejedná o pohledávku na náhradu hotových výdajů a odměny předběžného správce (a ani jiný druh pohledávky podle §168 IZ) a žalovaná tuto nemůže uspokojit, a dále ani o pohledávku třetích osob, zhodnocující majetkovou podstatu podle §169 odst.1 písm.f/ IZ (jak ji původně hodnotil ve svém rozhodnutí soud prvního stupně, neboť žalovaná pohledávku žalobce již vydala na základě shora citovaného rozsudku spol. Česká spořitelna a.s.), ale, v souladu se závěrem odvolacího soudu, měl být žalobce povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka veškeré jím v exekuci vymožené plnění a jako kterýkoli jiný věřitel dlužníka svou pohledávku z titulu nákladu exekuce přihlásit do insolvenčního řízení. S tímto odůvodněním tedy soudu nezbylo, než žalobu žalobce v plném rozsahu zamítnout.

V tomto řízení byla plně úspěšná žalovaná, za situace, kdy tato náhradu nákladů řízení nepožadovala, nebyla jí tato ani soudem přiznána.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

České Budějovice 29. listopadu 2017

Mgr. Eva Zvěřinová soudkyně