43 ICm 2279/2015
Číslo jednací: 43 ICm 2279/2015-49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Evou Zvěřinovou v právní věci žalobce JUDr. Evy Šimkové, insolvenční správkyní dlužníka Kučera-Stavby s.r.o., IČ 62958241, se sídlem správce Chelčického 95/15, 370 01, České Budějovice, proti žalovanému IZOGARANT s.r.o., se sídlem v Praze 3, Husinecká 903/10, zastoupenému JUDr. Ing. Tomášem Bouzkem, advokátem v Českých Budějovicích, Krajinská 16, o určení neplatnosti či neúčinnosti dohody o narovnání takto:

I. Určuje se, že dohoda o narovnání, datovaná dnem 10.1.2014 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným, kterou proti pohledávkám dlužníka ve výši 562.434,--Kč byly započteny pohledávky žalovaného ve výši 445.000,--Kč je neúčinná.

II. Žaloba, kterou by bylo určeno, že dohoda o narovnání datovaná dnem 10.1.2014 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným, kterou proti pohledávkám dlužníka ve výši 562.434,--Kč byly započteny pohledávky žalovaného ve výši 445.000,--Kč je absolutně neplatná s e z a m í t á .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka 512.434,--Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že v části požadovaného příslušenství se žaloba z a m í t á .

IV. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek ve výši 5.000,--Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 9.6.2015 domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že dohoda o narovnání uzavřená mezi žalovaným a dlužníkem dne 10.1.2014 je vůči insolvenčním věřitelům právně neúčinná a současně, kterou by bylo určeno, že žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka 512.434,--Kč s příslušenstvím, zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 20.1.2014 s odkazem na ustanovení § 240 IZ. Podáním ze dne 26.8.2015 pak žalobkyně změnila žalobu i o případné tvrzení, že dohoda o narovnání uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným dne 10.1.2014 je absolutně neplatná, a případně, že se nejednalo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, ale o zvýhodňující právní úkon ve smyslu ustanovení § 241 IZ. U jednání soudu dne 14.10.2015 soud změnu žalobního petitu připustil. Žaloba žalobkyně byla odůvodněna tím, že dne 29.7.2014 bylo vydáno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pod č.j. KSCB 25 INS 12820/2014-A-9, kterým byl zjištěno úpadek dlužníka. Dne 10.1.2014 uzavřel dlužník se žalovaným dohodu o narovnání, na základě které uznal pohledávky žalovaného za dlužníkem v celkové výši 445.000,--Kč představující smluvní pokutu z důvodu opožděného předání a převzetí díla a tyto pohledávky dlužník započetl na úhradu svých pohledávek za žalovaným v celkové výši 562.434,--Kč, přičemž zbývající rozdíl údajně žalovaný zaplatil jednateli dlužníka v hotovosti při podpisu dohody o narovnání. Dle sdělení dlužníka žalovaný obě díla, která byla předmětem Smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem a tedy opravu fasády Mateřské školy v Blatné a zateplení bytového domu v Praze v Radotíně odmítal převzít, následně účelově vyúčtoval smluvní pokuty a uzavřením dohody o narovnání byla skutečná pohledávka dlužníka započtena proti neexistující pohledávce žalovaného, přičemž žalovaný vyplatil dlužníku nikoli 117.434,--Kč, ale pouze 50.000,--Kč. K výzvě soudu k podané žalobě se žalovaný vyjádřil tak, že smluvní pokuta za pozdní předání díla, která byla ve smlouvě o dílo v obou případech sjednána částkou 5.000,--Kč za každý den prodlení, byla vyúčtována řádně, neboť v případě díla Mateřská škola Blatná se úpadce ocitl v prodlení 55 dní, čemuž odpovídá částka 275.000,--Kč a v případě objektu bytového domu v Radotíně byl dlužník v prodlení 53 dní, čemuž odpovídá částka 265.000,--Kč. V rámci uzavřené dohody o narovnání byly smluvní pokuty fakturovány a vůči sporným pohledávkám úpadce započteny ve výši o 95.000,--Kč méně, než na jakou měl žalovaný nárok. Na vyúčtování smluvní pokuty neshledává žalovaný ničeho účelového, pouze využil svého práva ze smlouvy o dílo. Je na žalobci, aby prokázal záměrné oddalování převzetí díla, případně jiný průběh jednání o dohodě o narovnání, než jak vyplývá z písemného textu dohody. Dle názoru žalovaného, vzhledem k tomu, že do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili věřitelé s pohledávkami přes 6 mil. Kč, je i překvapivé tvrzení dlužníka, že by se na výplatu z dohody o narovnání spokojil s částkou 50.000,--Kč, nikoli s částkou 117.434,--Kč představující rozdíl v pohledávkách.

Ve věci byl proveden důkaz objednávkou žalovaného u dlužníka, pokud jde o zateplení Mateřské školy v Blatné ze dne 1.7.2013, Všeobecnými obchodně smluvními podmínkami k této objednávce a doplněním objednávky, pokud jde o bytový dům v Praze Radotíně, včetně rozpisu ceny díla. Z protokolu o předání a převzetí předmětu díla MŠ v Blatné byl zjištěn termín dokončení prací 2.12.2013, přestože z textu objednávky vyplývá termín dokončení díla 7.10.2013. V zásadě obsah smluvních ujednání ani sjednání smluvní pokuty nebylo mezi účastníky sporné, tak jako nebylo sporné pozdní dodání díla, které ale dlužník odůvodňoval absencí součinnosti žalovaného.

Po poučení k prokázání fiktivního charakteru dohody o narovnání u jednání dne 14.10.2015 žalobkyně nenavrhla doplnit dokazování, a to s novou argumentací zvýhodnění věřitele ve smyslu ustanovení § 241 IZ. K podání žalobkyně zástupce žalovaného namítl propadnutí roční lhůty za situace, kdy žalobkyně nově posoudila úkon dlužníka a žalovaného ve smyslu ustanovení § 241, jako zvýhodňující, nikoli jako úkon bez přiměřeného protiplnění, jak byla žaloba původně koncipována. Dokazování bylo dále doplněno o protokol o předání a převzetí díla, pokud jde o objekt v Praze-Radotíně, ze kterého bylo zjištěno, že dílo bylo předáno dne 18.12.2013, přejímací řízení bylo zahájeno 12.12.2013, oproti objednávce, kde byl termín dokončení díla 25.10.2013. K důkazům žalovaný dále předložil dohodu o jednostranném započtení závazků a pohledávek ze dne 30.12.2013, kterou dlužník započetl za žalovaným na svou pohledávku ve výši 562.434,--Kč, pohledávku z titulu vyfakturovaných smluvních pokut ve výši 445.000,--Kč s tím, že žalovanému zbývá doplatit dlužníku 117.434,--Kč. Touto dohodou o jednostranném zápočtu žalovaný argumentoval neplatností dohody o narovnání, neboť nároky mezi účastníky zanikly dohodou o započtení uzavřenou před dohodou o narovnání. Dokazování bylo dále doplněno o faktury dlužníka žalovanému a žalovaného dlužníku představující vyfakturování ceny díla a fakturaci smluvních pokut, jak současně shodně odpovídá skutkových tvrzením účastníků. Ze zápisu z jednání insolvenční správkyně a dlužníka ze dne 22.10.2014 bylo zjištěno, že jednatel dlužníka se k dohodě o narovnání vyjádřil tak, že tato byla podepsána koncem května 2014, byla antidatována, přičemž předávací protokol žalovaný odmítal podepsat s tím, že nemá čas a penále tak dle názoru dlužníka bylo vyúčtováno účelově. Z dohody o narovnání uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným s datem 10.1.2014 byla zjištěna skutková tvrzení tak, jak jsou uvedená v podané žalobě, narovnání pohledávky dlužníka za žalovaným a žalovaného za dlužníkem, včetně údaje o skutečnosti, že rozdílná částka ve výši 118.434,--Kč byla žalovaným uhrazena dlužníku v hotovosti při podpisu dohody. Žaloba je důvodná. V řízení se soud zabýval předně námitkou žalovaného, že dalším podáním žalobkyně kterým došlo k jinému označení neúčinnosti právního úkonu, jako právního úkonu zvýhodňujícího, nikoli bez přiměřeného protiplnění, jak byla původně žaloba podána, došlo k propadnutí roční lhůty a dospěl k závěru, že posouzení důvodů pro vyslovení neúčinnosti právního úkonu je otázkou právního posouzení soudu, a že v daném případě nedošlo k propadnutí lhůty předpokládané ustanovením § 239 odst. 3 IZ, tedy lhůty jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Soud se dále zabýval otázkou tvrzené absolutní neplatnosti a současně neúčinnosti právního úkonu dlužníka a žalovaného, a dospěl k závěru, že se nejedná o absolutně neplatný právní úkon, neboť má za prokázané, že zde existovaly pohledávky na straně dlužníka i na straně žalovaného, a tyto by za běžných obchodních podmínek byly způsobilé započtení i uzavření dohody o narovnání. Dále se soud zabýval pouze otázkou neúčinnosti právního úkonu ve smyslu ustanovení § 235 a násl. IZ a dospěl k závěru, že právní úkon, dohoda o narovnání, je neúčinným zvýhodňujícím právním úkonem podle § 241 odst. 1 a 2 IZ, neboť se tímto úkonem žalovanému dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkurzu. S ohledem na důkazy provedené přihláškami 1-11 (z celkového počtu 40 přihlášených pohledávek) ve výši dlužné částky 1,2 mil.Kč a s ohledem na obsah návrhu na prohlášení konkursu podaného dlužníkem, kde dlužník označuje své závazky částkou přes 5,5 mil.Kč se lhůtou splatnosti delší než 30 dní, lze učinit závěr, že v době podpisu dohody o narovnání již byl dlužník v úpadku a tím, že žalovaný nemusel přihlásit svou pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení, ale dostalo se mu uspokojení formou dohody o narovnání, dostalo se žalovanému vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu za situace, kdy dle tvrzení žalobkyně je v majetkové podstatě dlužníka částka přes 260.000,--Kč a jeho dluhy přesahují částku 6 mil.Kč. S tímto odůvodněním soud zamítl žalobu žalobkyně na určení absolutní neplatnosti právního úkonu dlužníka a žalovaného a vyhověl žalobě na určení neúčinnosti zvýhodňujícího právního úkonu, dohody o narovnání uzavřené dne 10.1.2014, a to i s povinností vydat plnění z dlužníkovo neúčinných právních úkonů v částce 512.434,--Kč (představující skutečnou pohledávku dlužníka za žalovaným ve výši 562.434,--Kč při odečtu skutečně vyplacené částky 50.000,--Kč, kterou dle tvrzení dlužníka žalovaný dlužníku uhradil), a to postupem podle § 237 odst. 1 IZ. Soud současně konstatuje, že nepřihlédl k argumentaci žalovaného, podle které se dohoda o narovnání vztahovala k již neexistujícím závazkům, které zanikly dohodou o jednostranném započtení ze dne 30.12.2013, neboť neúčinnost zápočtu nebyla předmětem podané žaloby, když předmětem podané žaloby byla dohoda o narovnání z 10.1.2014 a neúčinnosti této dohody se žalobkyně domáhala. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy dle názoru soudu byla v zásadě úspěšná žalobkyně, která se domáhala vyslovení neúčinnosti nebo neplatnosti právního úkonu a zaplacení částky do majetkové podstaty dlužníka. Za situace, kdy úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nepožadovala, nebylo jí toto ani přiznáno. Výrok, kterým žalovanému byla uložena povinnost zaplatit na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek z podané žaloby odpovídá ustanovení § 2 odst. 3 o.s.ř. Zákona č. 549/1991 Sb. Zákona o soudních poplatcích za situace, kdy plně úspěšná žalobkyně byla od poplatkové povinnosti osvobozena, přechází poplatková povinnost na žalovaného.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Toto rozhodnutí lze k návrhu soudně vykonat, pokud by povinnosti v něm uložené nebyly včas a řádně splněny. V Českých Budějovicích dne 18.11.2015

Mgr. Eva Zvěřinová v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení: J. Havlenová