43 ICm 1904/2011
43 ICm 1904/2011-28 (KSUL 43 INS 4732/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kašparovou v právní věci žalobce Oblastní stavební bytové družstvo Děčín, IČ 00212504, se sídlem Jeronýmova 425, Děčín IV, zastoupeného JUDr. Františkem Zaorálkem, advokátem se sídlem Thomayerova 25/3, Děčín IV, proti žalovanému Mgr. Tomáši Linhovi, se sídlem Trojanova 18, Praha 2, insolvenčnímu správci dlužníka Antonie Zahradníkové, nar. 22.4.1947, bytem 5. Května 764, Česká Kamenice, zastoupenému JUDr. Josefem Cupkou, advokátem se sídlem AK Trojanova 18, Praha 2, o žalobě na určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalobce ve výši 8.074,-Kč uplatněná v insolvenčním řízení proti dlužníku Antonii Zahradníkové, nar. 22.4.1947, se pokládá v této výši za pravou a za zjištěnou, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 5.808,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného advokáta JUDr. Josefa Cupky. (KSUL 43 INS 4732/2011)

Odůvodnění:

Dne 25.7.2011 byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručena žaloba žalobce Oblastní stavební bytové družstvo Děčín proti žalovanému Mgr. Tomáši Linhovi, insolvenčnímu správci dlužníka Antonie Zahradníkové (dále jen dlužník), na určení pravosti popřené pohledávky žalobce. Žalobce tvrdil, že žalobcem přihlášená pohledávka v částce 9.074,-Kč se sestává z nákladů nalézacího řízení 4.790,-Kč přiznaných rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č.j. 20C 68/2006-13 ze dne 29.6.2006, který nabyl právní moci dne 29.8.2006, z nákladů exekučního řízení ve výši 4.284,-Kč, které žalobci vznikly podáním návrhu na provedení exekuce. Okresní soud v Děčíně usnesením č.j. 7 Nc 5277/2007-4 ze dne 10.10.2007 nařídil exekuci na majetek dlužníka. Vzhledem k tomu, že dlužník přihlášenou pohledávku co do výše 3.790,-Kč nepopřel a nepopřel ani pohledávku ve výši 4.284,-Kč představující náklady věřitele v exekučním řízení, je žalobce přesvědčen, že nemůže obstát právní názor žalovaného, že částka 5.284,-Kč (správně 8.074,-Kč) představující náklady řízení v popřené výši, nebyla žlobcem prokázána. Žalobce proto navrhuje, aby soud určil pravost pohledávky žalobce ve výši 8.074,-Kč.

K podané žalobě se podáním doručeným soudu dne 18.8.2011 vyjádřil žalovaný Mgr. Tomáš Linha, insolvenční správce dlužníka Antonie Zahradníkové, který uvedl, že se žalobce domáhá určení pravosti své pohledávky ve výši 8.074,-Kč, přičemž na přezkumném jednání byla jeho pohledávka popřena toliko do výše 5.284,-Kč. V rozdílu těchto částek, tedy v částce 2.790,-Kč, je tak žaloba nedůvodná. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 9.074,-Kč, která se skládala z jistiny ve výši 3.790,-Kč a příslušenství 5.284,-Kč, které bylo specifikováno jako náklady řízení, náklady exekuční a náklady přihlášení do insolvenčního řízení. Podle žalovaného nebyla prokázána výše nákladů exekučního řízení, když v exekučním příkaze je pouze uvedeno, že exekuce je též nařízena k vymožení povinnosti povinného uhradit oprávněnému náklady oprávněného, avšak jejich výše má být stanovena v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Ten však žalobce nedokládá. Žalobce rovněž nedoložil existenci další pohledávky ve výši 1.000,-Kč, která má představovat náklady přihlášení do insolvenčního řízení. Popření pohledávky má žalovaný za důvodné a proto navrhl zamítnutí žaloby.

Soud nejprve zkoumal včasnost podání žaloby-z insolvenčního rejstříku je zřejmé, že přezkumné jednání se konalo dne 29.6.2011. Žaloba byla podána 25.7.2011, tedy včas ve 30 denní lhůtě (§ 198 odst. 1 IZ).

Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobci byla výzva k vyjádření doručena dne 14.1.2014, žalovanému pak dne 16.1.2014. Ve výzvě byli účastníci poučeni, že pokud se ve lhůtě 10 dnů nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce ani žalovaný se do dnešního dne k této výzvě nevyjádřili, je tak dána fikce jejich souhlasu. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky dle ust. § 115a o.s.ř., nenařizoval soud jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. (KSUL 43 INS 4732/2011)

Z insolvenčního spisu sp.zn. KSUL 43 INS 4732/2011 byl proveden důkaz rozhodnutím o úpadku a povolení oddlužení (č.l. A-11) a usnesením o schválení oddlužení (č.l. B-4), kterým je prokazován stav insolvenčního řízení i pasivní legitimace žalovaného. Z protokolu o přezkumném jednání (č.l. B-3) je zřejmé jednak to, jak byla přezkoumána pohledávka žalobce, a rovněž to, že žaloba byla podána ve třicetidenní lhůtě po přezkumném jednání, a tedy včas.

Důkaz byl proveden dále přihláškou P1 a listinami z této přihlášky.

Z přihlášky č. P1 byl proveden důkaz formulářem přihlášky, kde žalobce uplatnil stejný právní důvod pohledávky jako v žalobě. Důkaz byl proveden rovněž rozsudkem Okresního soudu v Děčíně (shodně i na č.l. 4), kterým byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 4.790,-Kč (shodně i na č.l. 5) a usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 10.10.2007 (shodně na č.l.6), z něhož soud zjistil, že tímto usnesením soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 29.6.2006 č.j. 20C 68/2006-13 k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 3.790,-Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízní stanoveny exekuci na majetek dlužníka, přičemž provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Zdeněk Pánek, Exekutorský úřad Děčín. Důkaz byl dále proveden exekučními příkazy, z něhož bylo zjištěno, že způsobem provedení exekuce bylo přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu a srážky ze mzdy a jiných příjmů. Z návrhu na provedení exekuce (č.l.5) mimo jiné vyplynulo, že dlužník na pohledávku žalobce přiznanou rozsudkem Okresního soudu v Děčíně uhradil dne 19.2.2007 částku 1.000,-Kč. Návrhem se tedy žalobce (oprávněný) domáhal nařízení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 3.790,-Kč a pro náklady exekuce ve výši 4.284,-Kč. Podle vyčíslení představovaly tyto náklady náklady právního zastoupení vyčíslené podle § 3 a § 12 vyhl.č.484/2000 Sb. a vyhl.č. 177/1996 Sb., v částce 3.600,-Kč + 19% DPH ve výši 684,-Kč, celkem tedy 4.284,-Kč.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Do insolvenčního řízení přihlásil žalobce pohledávku v celkové výši 9.074,-Kč, sestávající z jistiny ve výši 3.790,-Kč představující náklady řízení přiznané rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č.j. 20C 68/2006-13 ze dne 29.6.2006 a dále příslušenství představující náklady exekučního řízení a náklady spojené s přihlášením pohledávky do insolvenčního řízení. Pohledávka žalobce byla při přezkumném jednání žalovaným insolvenčním správcem popřena co do pravosti a výše 5.284,-Kč, představující nárok na náhradu nákladů exekučního řízení a nákladů spojených s přihlášením pohledávky do insolvenčního řízení. Zbývající část pohledávky ve výši 3.790,-Kč byla správcem (žalovaným) uznána. Dlužník pohledávku nepopřel. Z provedených důkazů má soud dále za prokázané, že žalobce má za dlužníkem pohledávku jemu přiznanou na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 29.6.2006. S ohledem na skutečnost, že dlužník svou povinnost tímto rozhodnutím mu uloženou dobrovolně nesplnil, podal žalobce dne 4.10.2007 návrh na nařízení exekuce prostřednictvím svého právního zástupce. V návrhu vyčíslil náklady oprávněného ve výši 4.284,-Kč (odměna advokáta podle vyhl.č.484/2000 Sb. v částce 3.000,-Kč, 2x režijní paušál podle vyhl.č.177/1996 Sb. a 19% DPH). Okresní soudu v Děčíně nařídil usnesením č.j. 7 Nc 5277/2007-4 ze dne 10.10.2007 exekuci na majetek povinného (dlužníka), provedením exekuce pověřil soudního exekutora (KSUL 43 INS 4732/2011)

Mgr. Zděňka Pánka. Exekuce byla nařízena k uspokojení pohledávky oprávněného ve částce 3.790,-Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny.

Podle § 55b odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), při rozhodování postupuje exekutor obdobně podle občanského soudního řádu.

Podle § 87 odst. 2 exekučního řádu má oprávněný právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku. Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný.

Podle odstavce 4 citovaného ustanovení náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 88 odst. 1 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Rozhodnutí o nákladech exekuce (v projednávané věci náhrada nákladů oprávněného), tedy zákon svěřuje primárně soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce. Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví exekutor, přenáší se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek (§ 88 odst. 3 a 4 exekučního řádu).

Příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.3.2008). Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává především v exekučním řízení, v němž byl vydán (§87 odst. 4 exekučního řádu).

Usnesením ze dne 10.10.2007 Okresní soud v Děčíně nařídil exekuci na majetek povinného (dlužníka), aniž náklady oprávněného stanovil. Za náklady spojené s uplatněním pohledávky se považují také náklady soudního, v daném případě exekučního řízení, což je v soudní praxi nepochybné. Z této úpravy jednoznačně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, která má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za Komentář,1. vydání.Praha:C.H.Beck, 2009, str. 1009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2007, sp.zn. 29 Cdo 238/2007, publikovaný v časopise Soudní judikatura 7/2008 pod č. 92). Výrok o náhradě nákladů řízení je totiž jako rozhodnutí o procesním nároku zpravidla závislý na rozhodnutí ve věci samé a je výrazem procesního uspořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů.

Protože tedy jde o nárok procesní, vzniká pohledávka teprve rozhodnutím soudu-v daném případě rozhodnutím soudního exekutora na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce o přiznání náhrady nákladů (srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 28.7.2004, sp.zn. 32 Odo 529/2003). Rozhodnutí o nákladech oprávněného má tedy konstitutivní povahu. V posuzované věci, kdy soudním exekutorem nebyl příkaz k úhradě nákladů exekuce podle (KSUL 43 INS 4732/2011) ust. § 88 exekučního řádu vydán, nelze než souhlasit s námitkou žalovaného, že o nákladech žalobce v exekučním řízení nebylo rozhodnuto, a proto pohledávka žalobce ve výši 4.284,-Kč nevznikla.

Popření se dále týkalo pohledávky ve výši 1.000,-Kč přihlášené z titulu nákladů spojených s přihlášením pohledávky do insolvenčního řízení. Podle § 170 písm. f) IZ se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, náklady účastníků vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení. Ani ohledně této pohledávky tedy žaloba podána důvodně nebyla.

Soud tedy po zhodnocení všech skutečností dospěl k závěru, že popření pohledávky žalobce bylo důvodné.

Důvodnou nemůže být žaloba dále v rozsahu, který nebyl insolvenčním správcem popřen, tj. ohledně částky 2.790,-Kč, neboť předmětem žaloby na určení pravosti a výše popřené pohledávky nemohou být pohledávky zjištěné.

Z těchto důvodů proto soudu nezbylo, než žalobu, kteoru se žalobce odmáhal určení pravosti své pohledávky uplatnění v insolvenčním řízení, z výše uvedených důvodů zamítnout.

Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, který byl ve věci úspěšný. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobce náklady řízení žalovanému nahradit. Incidenční spor o určení popřené pohledávky je ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o určením, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje (pro rozhodnou dobu) za tarifní hodnotu částka 25.000,-Kč, které odpovídá mimosmluvní odměna dle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve výši 2.100,-Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 19/2012 ze dne 30.5.2013). Žalovanému tak náleží odměna za zastupování ve výši 4.200,-Kč a 2x režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. za 2 úkony (převzetí právního zastoupení a vyjádření k žalobě dne 18.8.2011) po 300,-Kč, celkem 4.800,-Kč. Celková výše nákladů řízení se zvyšuje o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalovaného je plátcem DPH. Soud proto žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.808,-Kč (včetně DPH) s tím, že je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobce.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 12. února 2014 JUDr. Jana Kašparová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení Markéta Hypšová