43 ICm 147/2010
43 ICm 147/2010-65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl JUDr. Michalem Mědílkem jako soudcem v právní věci žalobkyně: ESSOX s.r.o. se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, IČ 26764652, proti žalované: Ing. Monika Martinová, Děčín IV, Plzeňská 85/4, insolvenční správkyně dlužníka Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Děčín, U Hřiště 312/9, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávky žalobkyně č. 1 ve výši 23.429,03 Kč a č. 2 ve výši 15.466,29 Kč, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení úpadce Jany anonymizovano jsou přihlášeny po právu.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou, která byla soudu doručena dne 19.4.2010, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že pohledávky žalobkyně v částkách 106.018,-Kč a 129.779,-Kč byly v rámci insolvenčního řízení vedeného na dlužníka Janu anonymizovano přihlášeny po právu z důvodů v žalobě podrobně uvedených.

Žalovaná se žalobou nesouhlasila; na svoji obranu uvedla, že důvodem popření části pohledávek žalobkyně byla skutečnost, že se jednalo o úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení vzniklé před rozhodnutím o úpadku, které přirostly až v době po rozhodnutí o úpadku, a dále o úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení, které se staly splatnými až po rozhodnutí o úpadku. Výše popřeného nároku činila 39.304,32 Kč. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Podle § 159 odst. 1 insolvenčního zákona incidenčními spory jsou a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, d) spory na základě odpůrčí žaloby, e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem, f) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.

Podle § 170 písm. a) a b) insolvenčního zákona v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, a úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku,

Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 502 odst. 1 věty první obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9100346819 ze dne 16.1.2007 bylo zjištěno, že touto smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a J. anonymizovano byl sjednán úvěr s maximální výší 200.000,-Kč s RPSN s pojištěním 26,85% p.a., přičemž výše měsíční splátky činila 2.786,-Kč. Nesplacena zůstala částka 298.611,-Kč.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9100496737 ze dne 4.3.2008 bylo zjištěno, že touto smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a J. anonymizovano byl sjednán úvěr s maximální výší 100.000,-Kč s RPSN s pojištěním 26,85% p.a., přičemž výše měsíční splátky činila 4.951,-Kč. Nesplacena zůstala částka 168.166,-Kč.

Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s J. anonymizovano dne 16.1.2007 smlouvu o spotř. úvěru č. 9100346819 a dne 4.3.2008 smlouvu o spotř. úvěru č. 9100496737; na základě těchto smluv byl J. anonymizovano poskytnut úvěr v celkové výši 300.000,-Kč, který však nebyl splacen, proto se žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného proti J. anonymizovano s pohledávkou v celkové výši 252.773,11 Kč, z níž byla insolvenční správkyní popřena pohledávka v celkové výši 39.304,32 Kč, která sestávala z částky 15.727,29 Kč (úroky z úvěru dle smlouvy č. 9100346819) a částky 23.577,03 Kč (úroky z úvěru dle smlouvy č. 9100496737). Tyto skutečnosti nebyly mezi účastnicemi sporné.

Jádro sporu spočívalo v tom, zda úroky z úvěru mohou být uspokojeny v rámci insolvenčního řízení, či zda jsou z uspokojení v smyslu ust. § 170 písm. a) a b) insolvenčního zákona vyloučeny. Jak plyne z předmětných úvěrových smluv-což platí obecně u každé úvěrové smlouvy-byly sjednány za poskytnutí peněžních prostředků úroky, jež jsou svojí podstatou jakousi odměnou za poskytnutí úvěru. Tyto úroky tu samozřejmě existují vždy od počátku úvěrové smlouvy a jako takové k úvěru přirostly již na počátku smluvního vztahu a jsou pak spláceny po sjednanou dobu sjednanými splátkami. Nelze proto u úroků z úvěru hovořit o tom, že by přirostly až po rozhodnutí o úpadku, když tu existovaly již před tímto rozhodnutím. Tomuto závěru svědčí i ust. § 502 odst. 1 věty první obchodního zákoníku, podle něhož povinnost platit úroky vzniká již od doby poskytnutí peněžních prostředků.

Soud má dále za prokázané, že součástí částky 23.577,03 Kč byly rovněž úroky z prodlení dle sazebníku ve výši 148,-Kč a součástí částky 15.727,29 Kč úroky z prodlení dle sazebníku v částce 261,-Kč, přičemž u těchto částek nebylo prokázáno, kdy k dlužné pohledávce přirostly.

Po zhodnocení všech uvedených skutečností shledal soud žalobu co do částek 23.429,03 Kč a 15.466,29 Kč důvodnou, proto jí v tomto rozsahu vyhověl.

Naproti tomu nemůže být důvodnou žaloba v rozsahu, který nebyl insolvenční správkyní popřen, tj. ohledně částek, 82.440,97 Kč a 114.051,71 Kč, neboť předmětem žaloby na určení pravosti a výše popřené pohledávky nemohou být pohledávky zjištěné. Z tohoto důvodu soudu nezbylo, než žalobu ohledně nároku přesahujícího výši popřených pohledávky zamítnout, což platí i pro úroky z prodlení v částkách 148,-Kč a 261,-Kč, u nichž nebylo prokázáno, že k dluhu přirostly před vydáním rozhodnutí o úpadku, proto ani v části nebyla žaloba uplatněna důvodně.

Podle § 151 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V tomto případě se ve věci plně úspěšná žalovaná práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, proto jí toto právo nebylo přiznáno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného do 15 dnů od jeho doručení.

V Ústí nad Labem dne 8. března 2011

JUDr. Michal Mědílek v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Elena Koloničná