43 ICm 1058/2010
43 ICm 1058/2010-24 (KSUL 43 INS 3834/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kašparovou v právní věci žalobce Petra Mikeše, trvale bytem Jirkovská 5046, 430 04 Chomutov, proti žalovanému ESSOX, s.r.o., IČ 26764652, se sídlem Senovážné nám. 231/7, České Budějovice, o žalobě na určení pravosti popřené vykonatelné pohledávky,

tak to :

I. Žaloba doručená soudu dne 30.8.2010, kterou se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky č. 1 ve výši 167.117,-Kč a pohledávky č. 2 ve výši 12.099,58 Kč přihlášených žalovaným do insolvenčního řízení, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 43 INS 3834/2010, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou ze dne 27.8.2010, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 30.8.2010, se žalobce Petr Mikeš jako insolvenční dlužník domáhal proti žalovanému ESSOX, s.r.o. určení, že po právu jsou vůči dlužníku pohledávky žalovaného č. 1 ve výši 167.117,-Kč a pohledávky č. 2 ve výši 12.099,58 Kč. Žalobce v žalobě uvádí, že dne (KSUL 43 INS 3834/2010)

1.10.2007 uzavřel se spolužadatelkou paní Janou Šrámkovou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 9100441875, na jejímž základě byla na účet spolužadatelky převedena částka 100.000,-Kč, jejíž úhrada měla být prováděna měsíčními splátkami ve výši 2.533,-Kč. Na výzvu žalovaného k úhradě dlužné částky v důsledku prodlení s úhradou 3 měsíčních splátek, reagoval žalobce dopisem ze dne 10.2.2009 s návrhem způsobu řešení. Nato obdržel žalobce další dopis s návrhem dohody o splacení celé pohledávky formou měsíčních splátek ve výši 7.000,-Kč. Žalobce se domnívá, že žalovaný přistoupil k takovému řešení zcela úmyslně a vědomě s navržením řešení zcela pro žalobce nesplnitelného a likvidního. Žalobce je přesvědčen, že postup žalované v celé záležitosti nasvědčuje záměrnému prodlužování doby k co možná největšímu navýšení závazků v podobě příslušenství. Žalobce má za to, že postup žalovaného, který umožňují obchodní podmínky žalovaného, mohl být použit pouze v případě neochoty k jednání ze strany žalobce, což není případ žalobce. Žalobce je toho názoru, že jednání žalovaného je v rozporu s § 3 odst. 1 obč. zákoníku. V žalobě pak žalobce ještě provedl částečně zpětvzetí popření pohledávky č. 2 co do částky 725,50 Kč.

K žalobě se podáním doručeným soudu dne 16.9.2010 vyjádřil žalovaný. Na svou procesní obranu uvedl, že pohledávka č. 1, kterou přihlásil do insolvenčního řízení, se opírá o pravomocný a vykonatelný titul, a to rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem ze dne 21.12.2009 a povinností žalobce tedy bylo uhradit žalovanému částku v rozhodčím nálezu uvedenou spolu s úrokem prodlení, smluvní pokutou a náklady řízení. Zdůraznil, že žalovaný byl nucen podat žalobu pouze a jen z důvodu nehrazení pravidelných splátek. Byl to právě žalobce, kdo byl nečinný a k výzvě rozhodce se nevyjádřil. Tvrzení žalobce, že žalovaný záměrně navyšoval závazky žalobce žalovaný nerozumí, neboť podle jeho názoru to nebyl žalovaný, kdo svým chováním zapříčinil podání žaloby a vydání rozhodčího nálezu. K popřené části pohledávky č. 2 pak žalovaný uvedl, že rozporovaný administrativní poplatek byl vyúčtován v souvislosti s ukončením úvěrové smlouvy a v souvislosti se sesplatněným pohledávky oprávněně a v souladu se Sazebníkem poplatků.

Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky dle ust. § 115a o.s.ř. nenařizoval soud jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

Soud provedl všechny důkazy předložené oběma stranami. Z formuláře přihlášky P1 soud zjistil, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení celkem 2 pohledávky za dlužníkem, a to pohledávku č. 1 ve výši 239.437,12 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9100441875 ze dne 1.10.2007, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 152.280,-Kč a jejího příslušenství ve výši 87.157,12 Kč a pohledávku č. 2 ve výši 12.530,53 Kč, která vyplývala ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené v souladu s čl.IV. Obchodních podmínek, a sestávala z dlužné jistiny ve výši 11.374,08 Kč a jejího příslušenství ve výši 1.156,45 Kč. Z usnesení o úpadku a povolení oddlužení (č.l. A-8 ins. spisu) a z usnesení o schválení oddlužení (č.l. B-5 ins.spisu) je zřejmý stav insolvenčního řízení. Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání (v insolvenčním spise č.l. B-9) vyplývá, že pohledávku žalovaného popřel pouze dlužník, a to z důvodu neoprávněného navýšení pohledávky o příslušenství. Podle § 410 odst. 2 věta první IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Dlužník je proto v tomto sporu aktivně legitimován, neboť dlužník popřel (KSUL 43 INS 3834/2010) vykonatelnou pohledávku. Protože přezkumné jednání proběhlo dne 2.8.2010 a žaloba byla podána dne 30.8.2010, je žaloba včasná.

K pohledávkám byl proveden důkaz Žádostí/ Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 9100441875 ze dne 1.10.2007 (č.l. P1-1). K pohledávkám žalovaný předložil jako důkaz rovněž sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. Podle čl.IV. všeobecných obchodní podmínek po uzavření smlouvy zařadil žalovaný žalobce mezi žadatele o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000,-Kč. Po akceptaci žádosti žalobce o vydání kreditní karty, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a žalobci přidělen úvěr ve výši 10.000,-Kč. Čerpání úvěru je jednak nesporné, jednak je prokazováno výpisy (č.l.P1-1). Upozornění žalobce na neplnění splátek úvěru je patrné z upomínek ze dne 26.11.2008, 26.12.2008 a 26.1.2009. Pohledávka č.2 byla zesplatněna dopisem ze dne 30.3.2009. Pohledávka ve výši 152.280,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 151.980,-Kč ode dne 1.3.2009 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 146,-Kč, dále smluvní pokuta ve výši 15.197,-Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 7.982,52 Kč byla žalované přiznána rozhodčím nálezem sp.zn. E/2009/03858 ze dne 21.12.2009 vydaným rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem (zjištěno z rozhodčího nálezu na č.l.15 a v insolvenčním spisu na č.l.P1-1). Tento rozhodčí nález nabyl právní moci dne 22.1.2010.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z nesporných tvrzeních a provedených důkazů je nepochybné, že pohledávky žalovaného vznikly (žalovaný poskytl žalobci úvěr ve výši 100.000,-Kč na základě smlouvy č. Žádostí/ Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 9100441875 ze dne 1.10.2007 a ve výši 10.000,-Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 0109137473 uzavřené v souladu s čl.IV. Všeobecných podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty společnosti ESSOX s.r.o. č. 300207 MIR ze dne 1.2.2007) a pohledávka ve výši 152.280,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 151.980,-Kč ode dne 1.3.2009 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 146,-Kč, smluvní pokuta ve výši 15.197,-Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 7.982,52 Kč byla žalovanému přiznána rozhodčím nálezem sp.zn. E/2009/03858 ze dne 21.12.2009 vydaným rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem, jenž nabyl právní moci dne 22.1.2010. Podle § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, pravomocný rozhodčí nález je soudně vykonatelný. Při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 2.8.2010 insolvenční správce pohledávku žalovaného zcela uznal jako pohledávku vykonatelnou a nezajištěnou. Pohledávku popřel toliko dlužník, a to z důvodu neoprávněného navýšení pohledávky žalovaného o příslušenství, jenž podle názoru žalobce vzniklo z důvodu úmyslné prodlevy žalovaného a nereagováním na výzvy žalobce k řešení vzniklé situace.

Podle § 410 odst. 3 IZ jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Dlužník je tedy co do možnosti účinně popírat vykonatelnou pohledávku věřitele omezen. Na rozdíl od důvodů popření vykonatelné pohledávky uvedených v § 199 odst. 2 IZ, jichž se mohl dovolávat insolvenční správce (KSUL 43 INS 3834/2010)

(důvodem popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu mohly být jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemohlo být jiné právní posouzení věci), může dlužník důvodně popřít vykonatelnou nezajištěnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu co do její pravosti nebo výše jen pro skutečnosti, které by byly důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Jiných popěrných důvodů se tedy dlužník nemůže úspěšně dovolávat. Pakliže popřel dlužník vykonatelnou pohledávku žalovaného z jiného než zákonem zakotveného důvodů, nemohl soud za této situace dospět k jinému závěru, než že žaloba není důvodná a proto jí zamítl.

Žalobce opakovaně uváděl, že žalovaného informoval o své finanční a životní situaci a žádal pokračování smlouvy s platbou pro každého z jedné poloviny, přičemž žalovaný reagoval návrhem na změnu v podobě měsíčních splátek ve výši 7.000,-Kč. Toto své tvrzení doložil žalobce dopisem ze dne 10.2.2009 a ze dne 16.2.200. Prokázání těchto skutečností ovšem na posouzení věci ničeho nemění. Oznámení platební neschopnosti a tíživé životní situace totiž dlužníku žádné automatické právo na vymáhání pohledávky toliko v rozsahu 1/2 nedává a stejně tak věřitel nemá povinnost na takové oznámení reagovat. Zcela na vůli věřitele pak je okamžik, kdy přikročí k vymáhání splatné pohledávky za dlužníkem. K připomínce dlužníka stran jeho ochoty úhrady toliko jedné poloviny závazku, lze, spíše jen pro vysvětlení žalobci, dodat, že v případě solidarity na straně dlužnické, je věřitel oprávněn domáhat se uspokojení pohledávky (tedy v celé výši), po kterémkoliv ze solidárně zavázaných dlužníků (tedy i proti jednomu z nich). Solidární spoludlužník odpovídá za závazek vůči věřiteli a věřitel je oprávněn svou pohledávku v insolvenčním řízení v plné výši vůči dlužníku uplatnit.

Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl ve sporu úspěšný žalovaný, měl by nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl v bodě II. výroku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 3. července 2013 JUDr. Jana Kašparová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Pánková