42 ICm 924/2014
Číslo jednací: 42 ICm 924/2014-35 (KSHK 42 INS 30832/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce VB Leasing CZ, s.r.o., se sídlem Heršpická 813/5, Brno, IČ 60751606, proti žalovanému Insolvency Project, v.o.s., se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, IČ 28860993, jako insolvenčnímu správci dlužníka K-Logitrans, s.r.o., se sídlem Brněnská 700/25, Hradec Králové, IČ 27487296, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní 248/35, Hradec Králové, zastoupen Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem se sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové, o pořadí pohledávek

t a k t o:

I. Určuje se, že pohledávky žalobce číslo P73-11 až P73-17 za dlužníkem K- Logitrans, s.r.o., uplatněné přihláškou ze dne 17. 12. 2013, jsou pohledávkami zajištěnými zajišťovacím převodem vlastnického práva k movitým věcem na základě smluv o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci ze dne 23. 6. 2011, ze dne 9. 8. 2011 a ze dne 16. 8. 2011.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 14. 3. 2014 se domáhal žalující věřitel vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávky žalobce č. P73-11 až P73-17 za dlužníkem K-Logitrans,s.r.o., uplatněné přihláškou ze dne 17. 12. 2013 jsou pohledávkami zajištěnými zajišťovacím převodem práva podle smluv o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci ze dne 23. 6. 2011, ze dne 9. 8. 2011 a ze dne 16. 8. 2011. Žalobu odůvodnil tím, že své pohledávky pod pořadovým číslem P73-11 až P73-17 přihlásil do insolvenčního řízení jako zajištěné, žalovaný insolvenční správce při přezkumném jednání popřel pořadí pohledávek s odůvodněním, že smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva jsou neplatné. Žalobce namítl, že insolvenční správce v popěrném úkonu neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti způsobují dle jeho názoru neplatnost smluv o zajišťovacím převodu práva, proto nemohl v žalobě podrobněji reagovat.

Žalovaný insolvenční správce ve vyjádření k žalobě uvedl, že smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva neobsahují náležitosti vyžadované pro takový smluvní typ aktuální judikaturou, zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2008, sp.zn. 31 Odo 495/2006. Žalovaný uvedl, že ve zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR jednu z podmínek platného sjednání zajišťovacího převodu formuloval takto: Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky) se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění . Takové ujednání podle názoru popírajícího insolvenčního správce v posuzovaných smlouvách chybí, což bylo důvodem pro popření práva na uspokojení ze zajištění. Proto navrhl zamítnutí žaloby.

Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 8. 10. 2014 vstoupil do tohoto řízení Jiří Slánský jako vedlejší účastník na straně žalobce. Svůj vstup do řízení zdůvodnil tím, že pro vedlejšího účastníka má případný neúspěch žalobce zásadně negativní dopad do jeho majetkové sféry, neboť za závazky dlužníka převzal smlouvou ze dne 28. 8. 2011 ručení. Vedlejší účastník zastává názor, že posuzované smlouvy dostojí všem požadavkům kladeným na smlouvu o zajišťovacím převodu práva zákonem i aktuální judikaturou. Navrhl, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

Z provedených důkazů zjistil insolvenční soud tento skutkový stav:

Z přihlášky žalobce do insolvenčního řízení ze dne 17. 12. 2013 insolvenční soud zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení celkem 17 dílčích pohledávek, když u pohledávek pod pořadovým číslem P73-11 až P73-17 uplatnil právo na uspokojení ze zajištění podle smluv o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 13. 2. 2014 bylo zjištěno, že pohledávky pod pořadovým č. P73-11 až P73-17 byly zjištěny co do důvodu a výše, insolvenční správce však popřel právo na uspokojení ze zajištění s odůvodněním, že smlouva o zajišťovacím převodu práva není platnou s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006. Z vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky bylo zjištěno, že insolvenční správce vyrozuměl žalujícího věřitele o výsledku přezkumného jednání a poučil jej o možnosti podat žalobu o určení pořadí pohledávek. Vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 24. 2. 2014.

Z předložených smluv o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvy o výpůjčce bylo zjištěno následující:

Dne 23. 6. 2011 byla uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, když předmětem zajištění se staly nádrže na ADBLUE-BLUEMASTER 5000. Smlouva byla uzavřena za účelem zajištění závazků dlužníka z úvěrové smlouvy číslo 9117500113 ze dne 23. 6. 2011. Dne 9. 8. 2011 byla uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, když předmětem zajištění se staly zvedáky na automobil, zařízení pro měření geometrie, hydraulický lis a svářecí zařízení. Smlouva byla uzavřena za účelem zajištění závazků z úvěrové smlouvy číslo 9117500143 ze dne 9. 8. 2011. Dne 16. 8. 2011 byla uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, když předmětem zajištěním se stal přístroj W.EASY COMPLETE LIGHT-MULTIBTAND + SYSTEMOVÁ DIAGNOSTIKA WABCO. Smlouva byla uzavřena za účelem zajištění závazků z úvěrové smlouvy číslo 9117500146 ze dne 16. 8. 2011. Ve všech třech případech se jedná o obsahově totožné formulářové smlouvy žalujícího věřitele. V článku III. smluv je sjednán převod vlastnického práva tak, že těmito smlouvami převádí dlužník k zajištění závazků dlužníka na věřitele vlastnické právo k předmětu zajištění a věřitel toto vlastnické právo přijímá s tím, že věřitel nabývá vlastnické právo k předmětu zajištění účinností této smlouvy. V článku VIII. jsou obsažena ujednání zakotvující právo realizovat prodej předmětu zajištění věřitelem a ujednání o postupu takového prodeje. Podle těchto ujednání platí, že neuhradí-li dlužník ani na výzvu své splatné závazky, je věřitel oprávněn předmět zajištění zpeněžit a uspokojit se z jeho výtěžku. Věřitel je oprávněn předmět zajištění zpeněžit dle své volby buď o veřejné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb. nebo přímým prodejem podle dále sjednaných podmínek. Smluvní ujednání na tomto místě dále obsahují podrobný popis postupu věřitele v případě přímého prodeje. Výtěžek zpeněžení je věřitel oprávněn použít na úhradu všech splatných závazků, jejichž splnění je smlouvou zajištěno, zbývající část výtěžku prodeje je věřitel neprodleně povinen vyplatit dlužníkovi. Článek IX. obsahuje ujednání o účinnosti a trvání smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Podle odst. 2 písm. a) práva a povinností touto smlouvou založená pozbývají účinnosti dnem, kdy dlužník uhradí veškeré závazky, jejichž splnění je smlouvou o zajišťovacím převodu zajištěno, a to za předpokladu, je-li současně tento den předmět zajištění ve vlastnictví věřitele, tzn. nebyl-li v souladu s článkem VIII. věřitelem zpeněžen. Článek X. pak obsahuje ujednání o výpůjčce, na základě kterých věřitel přenechal dlužníkovi předmět zajištění do užívání.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil insolvenční soud následující právní závěr: Insolvenční soud nesdílí názor žalovaného insolvenčního správce, že zkoumané smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva jsou smlouvami neplatnými pro absenci ujednání, na základě kterých by byl dlužník oprávněn uhradit zajištěné pohledávky i poté, co se dostal do prodlení, a ujednání, na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.

Insolvenční soud dospěl k závěru, že posuzované smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva obsahují jak řádná ujednání o tom, jakým způsobem je věřitel oprávněn v případě prodlení dlužníka předmět zajištění zpeněžit, tak ujednání o tom, že dlužník je oprávněn i v době, kdy se již nachází na prodlení, své zajištěné závazky věřiteli uhradit a restituovat tak své vlastnictví k předmětu zajištění, to ovšem za předpokladu, že do doby úhrady věřitel podle smluvních ujednání předmět zajištění ještě nezpeněžil. S ohledem na skutečnost, že po celou dobu trvání smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva předmět zajištění dlužník užíval na základě smlouvy o výpůjčce a s ohledem na povahu předmětu zajištění, odpadá v tomto případě povinnost ujednat, na jaký

účel mají být v době prodlení dlužníka se zaplacením zajištěné pohledávky použity užitky vzešlé ze zajištění.

Vzhledem k tomu, že smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva byly shledány platnými smlouvami ve smyslu ust. § 553 obč.zák., soud žalobě na určení, že pohledávky věřitele pod pořadovým číslem P73-11 až P73-17 jsou pohledávkami zajištěnými, vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1 IZ, když úspěšný věřitel (ani vedlejší účastník má jeho straně) nemají ve sporu o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Hradci Králové dne 24. října 2014

JUDr. Jolana Maršíková, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková