42 ICm 906/2015
Číslo jednací: 42 ICm 906/2015-70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce AS ZIZLAVSKY v.o.s., IČ: 28490738, Široká 36/5, Praha 1, insolvenční správce dlužníka Via Chem Group, a.s., zast.: JUDr. Zbyněk Petr, advokát, Široká 36/5, 110 00 Praha 1, proti žalovanému "Centrum pro ekonomiku a politiku", IČ 68402091, Opletalova 1284/37, 110 00, Praha-Nové Město, zast.: JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokát, Na Příkopě 23, Praha 1, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, o odpůrčí žalobě, takto:

I. Určuje se, že právní úkon dlužníka-uzavření smlouvy o prodeji cenných papírů mezi dlužníkem a žalovaným dne 3.4.2013, je vůči věřitelům přihlášeným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 1350/2014 neúčinný.

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 400.000,--Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení, částku ve výši 35.739,77 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR-Krajskému soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku částku 2.000,--Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení neúčinnosti shora označeného úkonu dlužníka s odůvodněním, že dlužník dne 3.4.2013 uzavřel jako prodávající se žalovaným jako kupujícím smlouvu o prodeji cenných papírů-4 ks dluhopisů emitovaných dlužníkem za jejich nominální hodnotu 400.000,--Kč (100.000,--Kč za 1 dluhopis) a jednalo se tak o zpětný odkup dluhopisů emitovaných dlužníkem. Podle emisních podmínek dluhopisů bylo emitováno celkem 12.000 ks takovýchto dluhopisů o jmenovité hodnotě 100.000,--Kč, které byly splatné k 1.10.2013 a k 1.10. byl splatný též úrok (výnos) z dluhopisu ve výši 6,9% ročně, když emitent si též vyhradil právo částečného nebo úplného splacení dluhopisů kdykoliv v období jejich splatnosti. Smlouva tak byla uzavřena přibližně půl roku před splatností dluhopisů. Cena byla bezhotovostně uhrazena dne 23.4.2013. Dne 15.5.2013 byly tyto dluhopisy v zaknihované podobě připsány na majetkový účet dlužníka. Tento úkon dlužník učinil v době, kdy se nacházel v úpadku, neboť dle tvrzení žalobce měl více věřitelů s pohledávkami splatnými více jak 30 dnů, které dlužník těmto věřitelům po dobu delší jak 3 měsíce nesplácel. Žalobce se tak domníval, že napadený úkon mohl být úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť dlužník zaplatil částku 400.000,--Kč za dluhopisy, které v době převodu této hodnoty nedosahovaly, neboť se dlužník nacházel v úpadku. Zároveň se též žalobce domníval, že se může jednat o neúčinný zvýhodňující právní úkon dlužníka, neboť dlužník uhradil svůj závazek z dluhopisu, a sice vyplatit jejich nominální hodnotu žalovanému, v plné výši a tímto zvýhodnil žalovaného před ostatními věřiteli, neboť ostatním majitelům dluhopisů dlužník nominální hodnotu ani výnos těchto dluhopisů neuhradil a tito věřitelé se na rozdíl od žalovaného byli nuceni přihlásit do insolvenčního řízení. Dle žalobce rozsah zjištěných pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení oproti zjištěnému majetku dlužníka je natolik veliký, že se nezajištěným věřitelům dostane nejvýše 25% uspokojení. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že předmětný úkon není neúčinným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť se dlužníku za zaplacení částky 400.000,--Kč dostalo jím elimitovaných dluhopisů. Žalovaný se též domníval, že se nejedná o zvýhodňující právní úkon dlužníka s odůvodněním, že žalovanému se nedostalo vyššího uspokojení z dluhopisů, než jaké by mu náleželo v konkursu, neboť v insolvenčním řízení dlužníka jsou zjištěny pohledávky jen pro účely reorganizace. Při zohlednění popěrných úkonů ostatních přihlášených věřitelů lze dospět k závěru, že rozsah zjištěných pohledávek je o pohledávky popřené ostatními věřiteli nižší než tvrzený žalobcem a poté při porovnání se zjištěnou hodnotou majetku dlužníka je zřejmé, že se ostatním nezajištěným věřitelům dostane plného stoprocentního uspokojení, pokud by byl úpadek dlužníka řešen konkursem. Zároveň též žalovaný uvedl, že je přesvědčen o skutečnosti, že v době učinění napadeného úkonu se dlužník nenacházel v úpadku. Žalovaný je také přesvědčen, že za stavu insolvenčního řízení, kdy je úpadek dlužníka řešen formou reorganizace se neuplatní ustanovení § 241 IZ insolvenčního upravující zvýhodňující úkony dlužníka, neboť tato skutková podstata dopadá pouze na situaci, kdy je úpadek dlužníka řešen konkursem, nikoli reorganizací. Žalovaný se taktéž domníval, že se za poskytnuté plnění dostalo žalovanému přiměřeného protiplnění, protože se stal vlastníkem svých dluhopisů a odkup proběhl za nominální cenu dluhopisů. Zpětný odkup dluhopisů svou povahou nikterak nevymyká obvyklé obchodní činnosti dlužníka a navíc tento zpětný odkup dluhopisů byl realizován za podmínek obvyklých obchodnímu styku a dlužník obdržel za poskytnuté plnění žalovanému přiměřené protiplnění ve formě dluhopisů a žalovaný nemohl při náležité pečlivosti poznat, že se dlužník nachází v úpadku, event. že by tento odkup mohl vést k úpadku dlužníka.

Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.3.2014 č.j. 28 INS 1350/2014-A-26 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17.10.2014 č.j. 2 VSPH 690/2014-A-48 má soud za prokázané, že úpadek dlužníka byl zjištěn ke dni 6.3.2014, žaloba byla soudu doručena dne 4.3.2015 a je tedy žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ustanovení § 239 odst. 3 IZ. Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.1.2014, č.j. 28 INS 1350/2014-A-4 má soud za prokázané, že insolvenční řízení bylo zahájeno ve věci dlužníka dne 22.1.2014. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 4.6.2014 (B76) a protokolu o zvláštním přezkumném jednání ze dne 5.1.2015 (B163) ve spojení se zprávou insolvečního správce o stavu insolvenčního řízení ze dne 6.9.2016 (B320) zjistil soud, že v tomto insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky v celkové výši 2.833.088.175,37 Kč, když v tomto insolvenčním řízení jsou zjištěny pohledávky nezajištěných nepodmíněných věřitelů v hodnotě 1.648.809.790,40 Kč. Z přihlášky P5 společnosti Markot Limited do tohoto insolvenčního řízení ve spojení s protokolem o přezkumném jednání a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.6.2015 č.j. 32 ICm 2266/2014-125, který nabyl právní moci dne 28.7.2015, zjistil soud, že tato společnost je jedním z věřitelů, kteří měli za dlužníkem pohledávku v době učinění napadeného úkonu ve lhůtě delší než 30 dnů po splatnosti, která nebyla dlužníkem hrazena po dobu delší jak tří měsíců po splatnosti. Z přihlášky P20 věřitele Energy Ústí nad Labem a.s. v spojení s protokolem o přezkumném jednání zjistil soud, že tato společnost je jedním z věřitelů, kteří měli za dlužníkem pohledávku v době učinění napadeného úkonu ve lhůtě delší než 30 dnů po splatnosti, která nebyla dlužníkem hrazena po dobu delší jak tří měsíců po splatnosti. Z přihlášky věřitele P58 Baltis Investment Kft ve spojení s protokolem o přezkumném jednání zjistil soud, že tato společnost je jedním z věřitelů, kteří měli za dlužníkem pohledávku v době učinění napadeného úkonu ve lhůtě delší než 30 dnů po splatnosti, která nebyla dlužníkem hrazena po dobu delší jak tří měsíců po splatnosti. Z popření pohledáveky jiným přihlášeným věřitelem-Městskou částí Praha 10 zaznamenané v insolvenčním rejstříku pod B43, B55 a B56 zjistil soud, že byly popřeny pohledávky věřitelů s přihláškami P5, P20 a P58. Ze znaleckého posudku Znaleckého ústavu A-CONSULT Plus spol. s r.o. ze dne 8.7.2016 č. 17-A/2016 a č. 17-B/2016 (B305-B308) zjistil soud ocenění dlužníkova majetku k datu 5.3.2014 (posudek č. 17-A/2016) a ocenění majetku dlužníka k 31.12.2015 (posudek č. 17-A/2016), přičemž tyto posudky v době rozhodování soudu nejsou schváleny usnesením schůze věřitelů ve smyslu ustanovení § 155 odst. 3 IZ, avšak mezi účastníky tohoto incidenčního sporu je nesporné, že hodnota majetku dlužníka ke dni 5.3.2014 činila částku mezi 500 mil. až 600 mil. Kč a ke dni 31.12.2015 částku mezi 700 mil. Kč a 800 mil. Kč, když takovéto rozpětí ocenění hodnoty dlužníkova majetku je dle závěru soudu v tomto incidenčním sporu dostačující. Mezi účastníky je pouze sporné, zda má soud vycházet z hodnoty ocenění majetku ke dni 5.3.2014, či ke dni 31.12.2015. Ze smlouvy o prodeji cenných papírů ze dne 3.4.2013 uzavřené mezi dlužníkem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím zjistil soud pravdivost skutkových tvrzení obsažených v žalobě o obsahu této smlouvy a předmětu koupě. Z výpisu účtu Raiffeisen Bank má soud za prokázané pravdivost žalobních tvrzení o uhrazení částky 400.000,--Kč jako kupní ceny za převáděné dluhopisy formou bezhotovostního příkazu. Z výpisů společnosti M-Securitis, obchodníka s cennými papíry a.s. zjistil soud, že předmětné dluhopisy byly připsány na majetkový účet dlužníka. Z emisních podmínek dluhopisů dlužníka zjistil soud splatnost dluhopisů nejpozději k 1.10.2013 s tím, že dlužník tyto dluhopisy mohl splatit kdykoli před datem nejzazší splatnosti. Dlužníkem předložený reorganizační plán (B38) soud nehodnotil, neboť tento reorganizační plán doposud není schválen věřiteli a v rámci hodnocení naplnění skutkové podstaty dle ustanovení § 241 IZ-viz dále, není obsah reorganizačního plánu ve věci podstatným.

Na základě výše provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Dlužník v době kratší než 1 rok před zahájením insolvenčního řízení uzavřel smlouvu o nákupu svých dluhopisů, za které uhradil nominální hodnotu dluhopisů 400.000,--Kč v plné výši. Tuto smlouvu dlužník uzavřel v době, kdy měl více věřitelů se splatnými pohledávkami delšími než 30 dnů, přičemž tyto pohledávky dlužník neplnil po dobu delší jak 3 měsíců po lhůtě splatnosti. V insolvečním řízení, jsou zjištěny pohledávky nezajištěných nepodmíněných věřitelů přesahující 1,6 miliardy Kč. Majetek dlužníka ke dni 31.12.2015 nepřesahuje částku 800 mil. Kč. Dle ustanovení § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů, neboť zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Právní úkon se požaduje též dlužníkovo opomenutí. Dle ustanovení § 241 odst. 1 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Dle ust. § 241 odst. 2 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Dle ustanovení § 241 odst. 4 IZ zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Dle ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka. Dle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dle ustanovení § 201 odst. 1 písm. a) IZ pohledávka je zjištěna, jestli-že jí nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů. Dle ustanovení § 336 odst. 4 IZ popření pohledávky přihlášené věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv na zjištění popřené pohledávky. Na základě výše zjištěného skutkového stavu po aplikaci citovaných právních ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům: Není správné přesvědčení žalobce, že skutková podstata neúčinného zvýhodňujícího právního úkonu dlužníka dle ustanovení § 241 IZ je aplikovatelná pouze v případě, kdy úpadek dlužníka je řešen konkursem a toto ustanovení nelze aplikovat za situace, kdy je úpadek dlužníka řešen reorganizací. Nutno mít na paměti, že jakýkoliv způsob řešení úpadku dlužníka může za určitých okolností skončit konkursem a taktéž reorganizace dle ustanovení § 363 IZ může být přeměněna na konkurs. Účelem právní úpravy upravující neúčinné právní úkony dlužníka je postihnout úkony dlužníka, které zvýhodňují věřitele dlužníka před jinými, bez ohledu na to, jakým způsobem je následně řešen úpadek dlužníka. Doslovná citace ustanovení § 241 odst. 1 IZ pouze stanovuje, jakým způsobem jsou vystavěna kritéria pro zjištění, zda daný úkon byl neúčinný či nikoli a v tomto konkrétním případě bude tedy rozhodováno pouze na základě tzv. hypotetického konkursu dlužníka, aniž by úpadek dlužníka byl skutečností takto řešen. Soud má ve věci za splněnou podmínku ustanovení § 241 odst. 1 IZ, neboť se na základě napadeného úkonu žalovanému dostalo vyššího uspokojení než jaké by mu náleželo v konkursu. Žalovanému se dostalo 100% uspokojení, neboť za dluhopisy v nominální hodnotě 400.000,--Kč obdržel částku 400.000,--Kč, tedy stoprocentní nominální hodnotu. Jakékoliv jiné uspokojení v případném konkurzu než stoprocentní je tak vyšším uspokojením žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že v případě, že by dlužník tento úkon neučinil, byl by žalovaný oprávněn se přihlásit do insolvenčního řízení jako nezajištěný nepodmíněný věřitel a byl by tak ve skupině věřitelů, jejich pohledávky jsou v tomto insolvenčním řízení zjištěny ve výši 1,6 miliardy Kč, přičemž majetkové podstata dlužníka má hodnotu nepřesahující 800 mil. Kč. K hodnotě majetku dlužníka soud podotýká, že není účelem tohoto řízení zjistit exaktně přesnou hodnotu majetku dlužníka a reálně to ani není možné, neboť do té doby, než dojde ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, přesnou hodnotu majetku nelze zjistit a je třeba se pohybovat v rovině odhadů, které však mají reálný a dostatečně přesný základ vycházející ze znaleckých posudků, kterými byla oceněna hodnota majetku dlužníka. Taktéž účastníci s navrženým postupem soudu souhlasili a je mezi nimi nesporné, že hodnota majetku dlužníka nepřesahuje částku 800 mil. Kč. Co se týče výše zjištěných pohledávek v tomto insolvečním řízení vychází soud ve smyslu ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř. ze stavu, který je rozhodující v době vyhlášení tohoto rozsudku. V tomto insolvenčním řízení jsou v současnosti zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů přesahující 1,6 miliardy Kč, které budou uspokojovány v insolvenčním řízení z majetkové podstaty dlužníka nepřesahující hodnotu 800 miliónů Kč. Bylo by prolomením právní jistoty všech věřitelů, aby soud v tomto řízení přijal závěr, že může existovat stav, ve kterém by nezajištění věřitelé mohli být uspokojeni ze sta procent. Samo toto zjištění by bylo protismyslné, neboť pravomocně zjištěný úpadek dlužníka v sobě implikuje skutečnost, že nelze uspokojit všechny pohledávky věřitelů dlužníka ze sta procent. Právě proto je dlužník insolventní a je vedeno insolvenční řízení. S obdobou argumentací soud má pak za prokázané naplnění ustanovení podmínky ust. § 241 odst. 2 IZ, když úpadek dlužníka v době učinění napadeného úkonu byl zjištěn na základě vyvratitelné právní domněnky dle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 písm. b) IZ. Soud opět vychází ze stavu insolvenčního řízení v době vyhlášení rozsudku, kdy pohledávky shora označených věřitelů (ze kterých plyne vyvratitelná právní domněnka dlužníka v úpadku v době učinění úkonu) byly v tomto insolvenčním řízení zjištěny a to i za situace, že si je soud vědom, popření pohledávek těchto věřitelů jiným přihlášeným věřitelem, a sice Městskou částí Praha 10. Toto popření však za současného stavu insolvenčního řízení nemá na vyvratitelnou právní domněnku úpadku dlužníka vliv. Ve věci byla též splněna podmínka ustanovení § 241 odst. 4 IZ, neboť z porovnání data napadeného úkonu a data zahájení insolvenčního řízení je zřejmé, že tento úkon byl učiněn méně než jeden rok před zahájením insolvenčního řízení. Ve věci nebyla naplněna negativní podmínka zvýhodňujícího právního úkonu dle ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ, když v tomto ustanovení jsou stanoveny 4 kumulativní podmínky, při jejichž naplnění se nejedná o neúčinný úkon dlužníka. Stačí tedy nenaplnění jedné z těchto čtyř kumulativních podmínek, aby soud uzavřel, že zde výjimka ze zvýhodňujících právních úkonů dlužníka nebyla naplněna. Soud je přesvědčen, že dlužník především neobdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch za své dluhopisy, neboť zaplacení ceny dluhopisů nelze vnímat v optice insolvenčního zákona a skutkové podstaty zvýhodňujícího právního úkonu dlužníka jako přiměřené protiplnění. Za přiměřené protiplnění v rámci citovaného právního ustanovení lze vnímat v návaznosti na ustálenou judikaturu jen plnění, které se dostane dlužníku nad rámec uhrazení svého závazku, tedy např. pokud by byl žalovaný strategicky důležitým obchodním partnerem dlužníka a podmiňoval by uhrazením své pohledávky další obchodní spolupráci s dlužníkem a pokračování jejich, pro dlužníka velmi zásadní obchodní spolupráce, event. by dlužníku odpustil závazky z jiných dluhů atp. Tato situace v řízení zjevně nenastala. Soudní judikatura také uzavřela, že ani odpuštění úroků či úroků z prodlení nelze vnímat jako přiměřený majetkový prospěch ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ a tedy ani skutečnost, že dlužník na základě provedeného úkonu nemusel 1.10. 2013 vyplácet úrok z dluhopisů ve výši 6,9% ročně majiteli předloženého dluhopisu, nelze hodnotit jako přiměřené protiplnění. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a v návaznosti na vyhovění žalobě zavázal žalovaného ve smyslu ustanovení § 239 odst. 4 vydání plnění z dlužníkovo neúčinných právních úkonů, a sice částky 400.000,--Kč. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují odměnu právního zástupce žalobce za 8 úkonů právní služby včetně režijních paušálů ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu cestovného žalobce ze sídla advokátní kanceláře z Prahy do Českých Budějovic a zpět, včetně promeškaného času a příslušného 21% DPH, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. O přechodu poplatkové povinnosti rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když žalobce jako insolvenční správce je od placení soudního poplatku osvobozen a při procesním neúspěchu žalovaného na něj přechází poplatková povinnost. Výše poplatku pak byla stanovena dle položky 13 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.

Soudní poplatek uhraďte převodem na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích, vedený u ČNB České Budějovice, č. účtu 3703-8920231/0710, VS 4242090615, BIC: CNBACZPP, IBAN: CZ06 0710 0037 0300 0892 0231. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15.9.2016

JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: J. Havlenová