42 ICm 600/2016
č.j.: 42 ICm 600/2016-24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce INVESTIX, a. s., IČO 63906651, Kněžskodvorská 2277, 370 04 České Budějovice, zast. JUDr. Jiří Trnka, IČO 72128542, advokát, V. Talicha 1807/14, 370 05 České Budějovice, proti žalovanému AS ŽIŽLAVSKY, v. o. s., IČO 28490738, Široká 36/5, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Česká rozhlasová, s.r.o., o určení pravosti a výše pohledávky, t a k t o :

I. Určuje se, že pohledávka P25 ve výši 1.433.165 Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 20336/2015, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že jeho shora označená pohledávka byla do shora označeného insolvenčního řízení přihlášena po právu. Z přihlášky P25 zjistil soud, že žalobce přihlásil do tohoto insolvenčního řízení své pohledávky v celkové výši 1.434.165 Kč (jistina pohledávky 1.210.000 Kč, zákonné úroky z prodlení 224.165 Kč) z titulu smlouvy ze dne 25. 3. 2013 o zabezpečení vysílání reklamních spotů. Na základě této smlouvy žalobce uhradil dlužníkovi částku 1.210.000 Kč, avšak na základě uzavřené smlouvy nebylo ze strany isir.justi ce.cz dlužníka nikdy poskytnuto žádné plnění, a poskytnutou částku dlužník nevrátil, ačkoli byl výzvou ze dne 28. 8. 2013 vyzván k vrácení záloh.

Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalovaný popřel pohledávku žalobce co do pravosti a celé výše s odůvodněním, že na základě tvrzení dlužníka bylo plnění na základě smlouvy ze dne 25. 3. 2013 ze strany dlužníka poskytnuto.

Žalobce nesouhlasil s popřením pohledávky a setrval na svých přihláškových tvrzeních s tím, že na základě smlouvy poskytl žalobce dlužníku částku 1.210.000 Kč, když od smlouvy dne 28. 8. 2013 odstoupil a toto odstoupení bylo doručeno dlužníku dne 29. 8. 2013. Poskytnutou částku zálohy však dlužník žalobci nikdy nevrátil a ani nepřistoupil k plněním, ke kterým se ve smlouvě zavázal.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a tvrdil, že dlužník splnil své povinnosti plynoucí mu ze smlouvy, neboť v rádiu Orlík byly ode dne uzavření smlouvy odvysílány reklamní spoty v rámci rozsáhlé kampaně voleb, a to jak voleb senátních v květnu až říjnu 2014, krajských v květnu a říjnu 2013, parlamentních v květnu až říjnu 2013 a dále byly odvysílány reklamní spoty propagující Centrum RRC Hluboká, Hospodářskou komoru, Golfový klub Hluboká, Státní rybářství Hluboká a Hotel Podhrad Hluboká, když o všech těchto reklamních spotech existují zvukové záznamy těchto reklamních spotů.

Přezkumné jednání se konalo dne 20. 1. 2016, vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 8. 2. 2016 a žaloba byla podána dne 23. 2. 2016 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

Ze smlouvy o zabezpečení vysílání reklamních spotů a jiných reklamních produktů v rozhlasovém vysílání ze dne 25. 3. 2013 uzavřenou mezi žalobcem a dlužníkem zjistil soud, že se dlužník zavázal pro žalobce zabezpečit reklamní vysílání spotů a účastníci se dohodli, že budou v období od 25. 3. 2013 do 25. 7. 2016 odvysílány reklamní spoty v celkové hodnotě 1.000.000 Kč, když odvysílání reklamních spotů bude přistupováno v hodnotě 25.000 Kč měsíčně bez DPH, přičemž účastníci se dohodli, že smluvní strany jsou oprávněny kdykoli bez udání důvodu tuto smlouvu vypovědět a výpověď je účinná okamžikem doručení druhé straně. V takovém případě měl dle smlouvy dlužník právo na úhradu poskytnutých reklamních služeb pouze do doby doručení výpovědi druhé smluvní straně a byl povinen bezodkladně vrátit poměrnou část úhrady za reklamní službu za dobu, po kterou nebyly reklamní služby poskytovány. Z výpovědi smlouvy ze dne 28. 8. 2013 zjistil soud, že výše uvedená smlouva byla ze strany žalobce vypovězena a z doručenky vyplývá její doručení dlužníku, výpověď je tak účinná. Z fakturace a výdajových podkladních dokladů a výpisů z účtu pak vyplývá, že žalobce poskytl dlužníku plnění v přihlášce tvrzené výši, když tato skutečnost mezi účastníky ostatně není sporná. Soud ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzval žalovaného k dotvrzení rozhodujících skutečností, ze kterých by vyplývalo, že dlužník splnil posuzovanou smlouvu, a sice aby žalovaný dotvrdil, že reklamní spoty, které označuje ve svých tvrzeních, zadal dlužníku přímo žalobce, event. aby dotvrdil, jaké konkrétní reklamní spoty zadal žalobce dlužníku, a byly ve prospěch žalobce na základě posuzované smlouvy odvysílány. Žalovaný však tato skutková tvrzení nedoplnil a neunesl tak své břemeno tvrzení. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechy svědků Hany Šťastné,

Josefa Zocha, Dagmar Zochové, Moniky Stachové a jednotlivými záznamy odvysílaných reklamních spotů, neboť není ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. ve spojení s ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. přípustné, provádět dokazování při absenci relevantních skutkových tvrzení. Pokud žalovaný netvrdí, jaké konkrétní reklamní spoty zadal žalobce žalovanému a které konkrétní reklamní spoty měly právě propagovat žalobce, je nepřípustné, aby soud prováděl důkazy jakýkoli reklamními spoty či výslechem osob bez předcházejících tvrzení, které by měly být s navrženými důkazy nerozlučně spjaty.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Účastníci uzavřeli smlouvu o propagaci žalobce v rádiu Orlík, když za tuto propagaci v období od 25. 3. 2013 do 25. 7. 2016 žalobce poskytl dlužníku částku 1.000.000 Kč, avšak od smlouvy bylo ze strany žalobce odstoupeno dne 29. 8. 2013. Dle smlouvy tak dlužník měl povinnost za dobu následující po výpovědi vrátit příslušnou částku nespotřebovanou na reklamní spoty žalobci. Za období od 25. 3. 2013 do 29. 8. 2013 nebylo ze strany žalovaného dostatečně tvrzeno, jaké konkrétní reklamní spoty či reklamní činnost vyvinul dlužník pro žalobce.

Dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí.

Soud žalobě jako důvodné vyhověl, když od 29. 8. 2013 do 25. 7. 2016 dlužníku část příslušného plnění na základě smluvních ujednání po odstoupení od smlouvy vůbec nemůže oprávněně náležet. V období pěti měsíců od 25. 3. 2013 do 29. 8. 2013 pak žalovaný neprokázal (neboť dostatečně ani netvrdil), že by plnění dlužníkovi z této smlouvy poskytl.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 202 odst. 1 IZ, když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. V rámci incidenčního sporu však žalobci proti žalovanému jako insolvenčnímu správci nelze náklady řízení přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

České Budějovice 26. 5. 2016

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová