42 ICm 580/2015
Číslo jednací: 42 ICm 580/2015-34 ( KSHK 42 INS 27538/2014 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou incidenčním sporu žalobce Citibank Europe, plc, se sídle m Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, podnikající na území České republiky pomoci Citibank Europe plc, organizační složka, IČ 28198131, Bucharova 2641/14, 158 02 Praha 5, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, proti žalované Mgr. Heleně Kuberové, se sídlem Velké náměstí 153/9, Hradec Králové, jako insolvenční správkyni dlužníka Jaroslava Prouzy, RČ: 650117/1864, o určení pohledávky ve výši 2.541 Kč

t a k t o:

I. Žaloba o určení, že žalobce má za dlužníkem Jaroslavem Prouzou RČ: 650117/1864, pohledávku ve výši 2.541,-Kč z titulu náhrady nákladů exekučního řízení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 6. 2. 2015 se domáhal žalobce Citibank Europe vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužníkem Jaroslavem Prouzou pohledávku ve výši 2.541,-Kč z titulu náhrady nákladů exekučního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že tuto pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení a při přezkumném jednání ji popřel insolvenční správce. Uvedl, že žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení již dne 20. 6. 2014, tedy dne, kdy byl dlužník pověřeným soudním exekutorem vyrozuměn o zahájení exekuce. Náklady jsou určeny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a činí za 2 úkony právní služby a 2 paušální náhrady, včetně daně z přidané hodnoty, celkem 2.541,-Kč. Pokračování Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že sice byla nařízena exekuce na majetek povinného dlužníka, nicméně náklady oprávněného nebyly pravomocně stanoveny. Vzhledem k tomu, že jde o nárok procesní, vzniká pohledávka teprve rozhodnutím soudu, v daném případě rozhodnutí soudního exekutora na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Rozhodnutí o nákladech řízení má konstitutivní charakter; nejen vznik, ale i výše pohledávky je závislá na rozhodnutí. Proto navrhl zamítnutí žaloby.

Z provedených důkazů zjistil insolvenční soud tento skutkový stav:

Z přihlášky žalobce do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Jaroslava Prouzy bylo zjištěno, že věřitel Citibank Europe přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou ze dne 7. 11. 2014 nezajištěnou pohledávku ve výši 7.820,50 Kč na jistině a ve výši 5.253,39 Kč na příslušenství pohledávky sestávajícím ze smluvních úroků, úroků z prodlení a nákladů exekučního řízení.

Z protokolu o přezkumném jednání bylo zjištěno, že insolvenční správce popřel část pohledávky ve výši 2.541 Kč, a to co do pravosti a výše s odůvodněním, že věřitel nedoložil pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce. Přitom pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného pod č. j. 124 EX 10530/14-22 dne 4. 2. 2015 soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem bylo zjištěno, že soudní exekutor určil náklady exekuce a náklady oprávněného celkovou částkou 10.406 Kč, z toho náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení činí 2.541 Kč.

Z vyúčtování odměny advokáta insolvenční soud zjistil, že žalobce žádá částku 2.541 Kč jako náhradu dvou úkonů právní pomoci po 750 Kč podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dvou paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 stejného předpisu, vše navýšeno o 21 % DPH, když advokát žalobce je plátcem této daně.

Z úřední činnosti je insolvenčnímu soudu známo, že insolvenční řízení ve věci dlužníka Jaroslava Prouzy bylo zahájeno dne 10. 10. 2014. Tímto dnem rovněž odstartovaly účinky zahájeného insolvenčního řízení.

Tedy příkaz k úhradě nákladů exekuce byl soudním exekutorem vydán až po zahájení insolvenčního řízení. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ platí, že po zahájení insolvenčního řízení lze výkon rozhodnutí nebo exekuci nařídit, ale nelze je provést. Ustálená judikatura pokládá za nedovolené provádění exekuce jakékoliv rozhodování soudního exekutora po zahájení insolvenčního řízení, včetně vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce. Podle ust. § 109 odst. 6 IZ se k rozhodnutím vydaným v rozporu s ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ v insolvenčním řízení nepřihlíží. Rozhodnutí nemělo být soudním exekutorem po zahájení insolvenčního řízení vydáno, a pokud vydáno bylo, nemohlo nabýt právní moci. Povahou nákladů exekučního řízení se zabýval Vrchní soud v Praze v rozsudku čj. 41 ICm 1923/2011 101 VSPH 209/2011-42 (KSPH 41 INS 2788/2011) ze dne 26. ledna 2012. Z odůvodnění lze ocitovat: Podle § 88 odst. 1 exekučního řádu platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu Pokračovánínámitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ust. § 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal .. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že náklady exekuce (v přezkoumávané věci jde o odměnu exekutora, náhradu jeho paušálně určených hotových výdajů, náhradu za doručení písemnosti a daň z přidané hodnoty) nejsou ničím jiným než náklady (exekučního) řízení, přičemž rozhodování o nich zákon primárně svěřuje soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce. Judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.3.2008) dovozuje, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy. Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vymáhá v exekučním řízení, v němž byl vydán (viz § 87 odst. 4 a § 88 odst. 1 a 2 exekučního řádu), přičemž způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (viz § 47 odst. 1 a § 48 písm. f) exekučního řádu). Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví sám exekutor, přenáší se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek (viz § 88 odst. 3 a 4 exekučního řádu). Jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie (např. Drápal, L., Bureš J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář I. vydání Praha: C.H.Beck, 2009, str. 1009) a judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.9.2007), podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V případě exekučního řízení se jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo-a opakovaně to budiž zdůrazněno-o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

V posuzované věci nelze přihlížet k příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému v rozporu s ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ po zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční soud má za to, že shora uvedené právní závěry, byť se týkaly nároků exekutora, jsou plně aplikovatelné i na pohledávku žalobce-náklady oprávněného v exekučním řízení. Tento závěr rovněž podporuje první věta citovaná ze shora uvedeného rozhodnutí, že podle § 88 odst. 1 exekučního řádu platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Insolvenční soud nemá důvod podřizovat jinému režimu pohledávku z titulu nákladů řízení nalézacího a pohledávku z titulu nákladů řízení exekučního. K povaze pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení z titulu nákladů nalézacího řízení se vyjádřil Vrchní soud v Praze v rozsudku sp.zn. MSPH 188 ICm 1006/2013, 101 VSPH 412/2013 (MSPH 88 INS 24691/2012) ze dne 24.1.2014. Z odůvodnění lze ocitovat: Jak soud I. stupně správně předeslal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je pohledávka z náhrady nákladů řízení v judikatuře Nejvyššího soudu i Vrchního soudu v Praze konstantně považována za nárok procesní povahy, který vzniká konstitutivně právní mocí rozhodnutí, kterým byl přiznán (srov. již výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.09.2007 a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.11.2012 č.j. 2 VSPH 227/2012-45 ze dne 15.11.2012). Pro posouzení důvodnosti takto přihlášené pohledávky je proto rozhodující, aby nejpozději ke konci lhůty k přihlášení pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku, pohledávka z přiznané náhrady nákladů řízení vznikla. PokračováníDojde-li proto k nabytí právní moci usnesení o náhradě nákladů řízení až po lhůtě k přihlášení pohledávek dle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona, nemůže být taková pohledávka zjištěna dle § 201 insolvenčního zákona a nelze ji v insolvenčním řízení uspokojit, neboť se jedná o pohledávku, která není zahrnuta v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2011, sp.zn. 29 NSČR 16/2011, které bylo publikováno pod č. 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), které lze uspokojit kdykoli za řízení.

Pohledávka z titulu náhrady nákladů nalézacího řízení tedy vzniká až jejím pravomocným přisouzením. Analogicky tedy pohledávka z titulu nákladů exekučního řízení vzniká oprávněnému až jejím pravomocným přiznáním příkazem k úhradě nákladů exekuce. K tomu však účinně, jak bylo vysvětleno výše, v tomto případě nedošlo.

Za dané stavu neshledal insolvenční soud žalobu za důvodnou a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučen: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze

V Hradci Králové dne 10. září 2015

JUDr. Jolana Maršíková, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Marcela Veselá