42 ICm 510/2014
Číslo jednací: 42 ICm 510/2014-14 ( KSHK 42 INS 31494/2013 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce JUDr. Jan Malý, advokát se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, jako insolvenční správce dlužníka Romana Lelka, bytem Dolní Nová Ves 84, Lázně Bělohrad, zast. JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové, proti žalovanému UNIDEBT Czech, SE, IČ:24798880, se sídlem Dělnická 1324/9, 170 00 Praha 7-Holešovice, zastoupenému JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem se sídlem Čimická 780/61, 181 00 Praha 8-Čimice, o popření vykonatelné pohledávky

t a k t o:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Romanem Lelkem RČ: 731121/0962 část vykonatelné pohledávky P 8-4 z titulu smluvních úroků z prodlení ve výši 56.205,99 Kč. Ž II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho advokát na nákladech řízení částku 12.342,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen uhradit České republice na účet podepsaného soudu soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 7. února 2014 se domáhá žalující insolvenční správce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný věřitel nemá za dlužníkem Romanem Lelkem vykonatelnou pohledávku ve výši 56.205,99 Kč. V žalobě žalobce uvedl, že pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení jako vykonatelná na základě exekutorského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. V projednávané věci byl založen smluvní vztah mezi dlužníkem společností a ACEMA Credit Czech a.s. na základě Pokračovánísmlouvy o úvěru číslo 2784 ze dne 30. 7. 2009. Dlužníkovi byl poskytnut úvěr ve výši 300.000,-Kč, který byl dlužník povinen vrátit věřiteli 96 měsíčních splátkách po 5.397,-Kč. Dne 5. 4. 2011 byla mezi dlužníkem a věřitelem uzavřena dohoda o uznání závazku a jeho splácení, kde byl zároveň smluven pro případ prodlení smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky. Žalovaný zmíněnou pohledávku sestávající pouze ze smluvního úroku z prodlení ve výši 61.644,19 Kč přihlásil do insolvenčního řízení. Insolvenční správce má za to, že smluvní úrok z prodlení byl sjednán v rozporu se zákonem, proto byla pohledávka uznána pouze z části, jež odpovídala zákonnému úroku z prodlení. Nad rámec zákonného úroku z prodlení, tedy do výše 56.205,99 Kč byla pohledávka popřena.

Žalovaný své k žalobě věcně nevyjádřil.

Z přihlášky pohledávky žalovaného věřitelé do insolvenčního řízení ze dne 19. 12. 2013 bylo zjištěno, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení celkem 4 pohledávky. Jako pohledávku pod pořadovým č. 4 přihlásil částku 61.644,19 Kč, a to jako smluvní úrok z prodlení sjednaný v exekutorském zápise ve výši 0,25 % denně z dlužné částky od 22. 9. 2013 do rozhodnutí o úpadku. Z protokolu o přezkumném jednání bylo zjištěno že insolvenční správce uznal část této pohledávky ve výši 5.438,20 Kč a část nároku ve výši 56.205,99 Kč popřel z důvodu, že smluvní úrok byl sjednán v rozporu se zákonem.

Z exekutorského zápisu sepsaného dne 5. 4. 2011 soudním exekutorem Mgr. Janem Jindrou EZ 8/2011, bylo zjištěno, že dlužník Roman Lelek v zápisu uznal, že věřiteli ACM money Česká republika a.s. dluží na základě smlouvy o úvěru číslo 2784 ze dne 30. 7. 2009 ke dni 5. 4. 2011 částku 291.626,-Kč spolu s ročním úrokem z prodlení a spolu s poplatkem za správu úvěru. Dále bylo v exekutorském zápisu ujednáno, že pro případ prodlení povinného se zaplacením jakékoliv částky ze smlouvy o úvěru se sjednává povinnost dlužníka platit smluvní úrok z prodlení v sazbě 0,25 % ze zbývající dlužné částky jistiny navýšené o smluvní pokutu, která byla pro případ prodlení v exekutorském zápise rovněž sjednána. Součástí exekutorského zápisu byl splátkový kalendář dlužníka.

S ohledem na skutečnost, že žalující insolvenční správce nevznášel jiné námitky, než neplatnost ujednání o smluvním úroku z prodlení, nebylo třeba v rámci dokazování provést důkaz dalšími listinami předloženými věřitelem: smlouvami o postoupení pohledávek, zástavní smlouvou a dalšími listinami.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil insolvenční soud následující právní závěr

Smlouva o úvěru byla mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalovaného věřitelem sjednána ve smyslu ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku v režimu obchodního zákoníku. Úvěrový dlužník je však spotřebitelem a podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku platí, že ve vztazích podřízených podle ust. § 261 obchodního zákoníku se použijí ustanovení obchodního zákoníku na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku. Pokračování Insolvenční správce namítl, že mezi právním předchůdcem žalovaného a dlužníkem byla uzavřena spotřebitelská smlouva a že smluvní ujednání o výši úroků z prodlení je neplatné. Podle judikatury ( např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 1117/2003 ze dne 17.3.2005, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 15 Co 707/2008 ze dne 18.12.2008 či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 35 Co 415/2009 ze dne 1.12.2009) platí, že má-li smlouva o úvěru charakter spotřebitelského úvěru, lze přes to, že se jedná o závazkový právní vztah upravený obchodním zákoníkem, platně sjednat úrok z prodlení pouze ve výši stanovené občanskoprávními předpisy.

Námitku popírajícího správce o neplatnosti ujednání úroku z prodlení shledal insolvenční soud za důvodnou, proto bylo rozhodnutí, jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů za zastoupení advokátem. Tyto náklady sestávají ze tří úkonů právní služby 3.100,-Kč ze tří paušálů po 300,-Kč, obojí podle vyhl. č. 177/1996 Sb., obojí navýšeno od 21% DPH, když advokát žalobce je plátcem této daně

Vzhledem k tomu, že žalující insolvenční správce, který je podle ust. § 1 odst. 2) písm. q) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění od placení soudního poplatku za žalobu osvobozen, měl ve věci úspěch, zavázal insolvenční soud k zaplacení soudního poplatku podle ust. § 2 odst. 3 citovaného zákona neúspěšného žalovaného. Soudní poplatek činí podle položky 13 písm. a) Sazebníku, který tvoří přílohu k citovanému zákonu, částku 5.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Hradci Králové dne 22. srpna 2014

JUDr. Jolana Maršíková, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková