42 ICm 4521/2015
Číslo jednací: 42 ICm 4521/2015-28 ( KSHK 42 INS 17839/2015 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem v Praze 4-Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 10, identifikační číslo 15886492, zastoupeného Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, se sídlem v Praze 1-Starém Městě, Perlová 371/5, PSČ 110 00, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem v Praze, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Remarque studio, a.s., se sídlem v Hradci Králové, Heyrovského 1178/6, identifikační číslo 27831230, zastoupenému Mgr. Alžbětou Pauerovou, advokátkou se sídlem v Praze 4-Nusle, Táborská 619/46, PSČ 140 00, o právo na uspokojení ze zajištění

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Remarque studio, a.s., ve výši 26.843,40 Kč je pohledávkou zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva k vozidlu FIAT Fiorino VIN ZFAA225000,00102339, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 1. prosince 2015 se domáhal žalobce určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Remarque studio, a.s., ve výši 26.843,40 Kč je pohledávkou zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva k vozidlu FIAT Fiorino VIN ZFAA225000,00102339, a to na základě smlouvy o zajištění závazku převodem č. 1251301885 ze dne 16. července 2010. V žalobě uvedl, že za dlužníkem přihlásil pohledávku 26.843,40 Kč, a to na základě smlouvy o financování č. 1251301885 ze dne 14. července 2010. Pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení jako zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva. Přihlášená isir.justi ce.cz pohledávka byla uznána do důvodu a výše, insolvenční správce popřel právo na uspokojení ze zajištění, proto byla podána tato žaloba.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva je absolutně neplatná a popření pořadí žalobcem uplatněné pohledávky je tak po právu. Odkázal přitom na rozhodnutí velkého senátu obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 10. 2008 sen. zn. 31 Odo 495/2006, když podle předložené smluvní dokumentace nebyl žalobce povinen, ale byl toliko oprávněn předmět zajištění zpeněžit; záleželo, tedy na libovůli žalobce, jak s předmětem zajištění naloží.

Z provedeného dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

Přihláškou pohledávky ze dne 28. 8. 2015 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávku z titulu předčasného ukončení smlouvy o finančním leasingu číslo 1251301885 ze dne 14. 7. 2010 v celkové výši 26.843,40 Kč. Předmětem úvěrového financování byl osobní vozidlo Fiat Fiorino s tím, že pohledávky žalobce byly zajištěny smlouvou o zajištění závazku převodem práva číslo 1251301885 ze dne 16. 7. 2010. Z protokolu o přezkumném jednání bylo zjištěno, že pohledávka byla zjištěna co do důvodu a výše, insolvenčním správcem bylo popřeno pořadí pohledávky. Dále bylo zjištěno, že insolvenční správce vyrozuměl žalujícího věřitele o popření pořadí pohledávky, vyrozumění bylo doručeno žalobci 20. listopadu 2016.

Žaloba o určení pořadí pohledávky byla tedy podána včas ve lhůtě stanovené v ust. § 198 IZ a směřuje proti popírajícímu insolvenčnímu správci.

K prokázání existence práva na uspokojení ze zajištění předložil žalobce smlouvu o zajištění závazku převodem práva číslo 1251301885 uzavřenou dne 16. 7. 2010. Předmětem zajištění bylo osobní vozidlo Fiat Fiorino a zajištěny měly být pohledávky žalobce ze smlouvy o financování uzavřené dne 14. 7. 2010. Smlouva obsahuje celkem 8 článků, včetně závěrečných ustanovení. V článku VI-zpětný převod je obsaženo toto ujednání: společnost převede zpět na klienta vlastnictví k předmětu zajištění, a to okamžikem splacení zajišťované pohledávky klientem společnosti. Je-li předmětem zajištění vozidlo, vystaví společnost na klienta plnou moc ke změně vlastníka vozidla v registru silničních vozidel ..

Soud již při jednání konstatoval, že stejnou formulářovou smlouvu o zajištění závazku převodem práva posuzoval Krajský soud v Ústí n. Labem-pob. Liberec v řízení vedeném pod sp. zn. 57 ICm 3023/2012 v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSLB 57 INS 10569/2012. Dospěl tam k názoru, že zajišťovací převod práva dle § 553 obč. zákoníku nelze sjednat jako fiduciární převod práva ve formě dohody o zpětném převodu práva po splnění závazku. Vrchní soud v Praze rozsudek svým rozhodnutím č. j. 103 VSPH 352/2013-49 potvrdil. Dovolání ve věci bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 24/2015 ze dne 28.5.2015 odmítnuto se závěrem, že není důvodu se odchýlit od stávající praxe souladné se závěry obsaženými v R 45/2009. Z rozhodnutí lze ocitovat: Napadené rozhodnutí spočívá na výkladu ustanovení § 553 obč. zák. a je souladné se závěry obsaženými v R 45/2009. V něm Nejvyšší soud (mimo jiné) formuloval a odůvodnil závěr, že zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Ze závěrů vyslovených v R 45/2009 přitom rozhodovací praxe Nejvyššího soudu konstantně vychází. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2067/2012 (obsahující výčet mnoha dalších rozhodnutí

Nejvyššího soudu, jež přitakávají R 45/2009, a odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu odmítající ústavní stížnost v obdobných věcech) a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3619/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1459/2012 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 1259/2013. Ani v argumentech obsažených v dovolání pak Nejvyšší soud nevidí důvod ke změně rozhodovací praxe, kterou ustálil právě rozsudkem velkého senátu (R 45/2009) a která (z důvodů tam popsaných) vychází z toho, že je-li zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. sjednán jako fiduciární převod práva, způsobuje to neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva jako celku. Názor dovolatele, že z ústavních principů vyplývá zásada přednosti výkladu, jímž je zachována platnost právního jednání, je třeba korigovat v tom směru, že priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, je základním principem výkladu smluv, jsou-li oba výklady možné (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V posuzované věci však o smlouvu připouštějící dvojí výklad nešlo .

Insolvenční soud sice konstatuje, že žalovaný se dovolává absolutní neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva z jiných, než výše uvedených důvodů, insolvenční soud však nemá důvod při posuzování této smlouvy odchýlit se od závěrů shora uvedených a je povinen přihlédnout k absolutní neplatnosti smlouvy z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva je smlouvou neplatnou, pohledávka žalobce není pohledávkou zajištěnou. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno v bodě I tohoto rozhodnutí.

Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, insolvenční soud vyhlásil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na ust. § 202 IZ. Podle tohoto ustanovení platí, že úspěšný věřitel nemá proti popírajícímu insolvenčnímu správci ve sporu o pravost, výši či pořadí pohledávky právo na uspokojení ze zajištění. O tuto situaci zde však nejde, neboť úspěšným nebyl nositel popřené pohledávky, nýbrž insolvenční správce, který byl zastoupen advokátem. Úspěšnému žalovanému insolvenčnímu správci mělo být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, nicméně insolvenční soud je rozhodnutím, jak jej vyhlásil, vázán, a nápravu lze sjednat toliko v případném odvolacím řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Hradci Králové dne 1. září 2016

JUDr. Jolana Maršíková, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků