42 ICm 4515/2017
Číslo jednací: 42 ICm 4515/2017-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce: COFIDIS, s.r.o., IČO: 27179907, se sídlem Bucharova 1423/6, Praha 5, zastoupen Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem Rybná 682/14, Praha 1, proti žalovanému: Kancelář správců v.o.s., IČO: 04204867, se sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, insolvenční správce dlužnice Marty anonymizovano , anonymizovano , o určení existence popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí pohledávku ve výši 43.572,13 Kč tak, jak byla žalobcem přihlášena to insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 27 INS 7872/2016 přihláškou P6.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že má za dlužnicí shora označenou pohledávku. Z přihlášky pohledávky P6, včetně jejího doplnění, přihlášené do shora označeného insolvenčního řízení zjistil soud, že žalobce přihlásil své pohledávky do tohoto insolvenčního řízení v celkové výši 44.851,62 Kč, když pohledávka ve výši 36.725,11 Kč byla přihlášena z titulu nezaplacené jistiny ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. 2597198, kterou žalobce uzavřel s dlužnicí a s jejím dnes již zemřelým manželem Milanem Šimečkem. Na základě této Smlouvy žalobce poskytl dlužnici za období od 8. 1. 2007 do 29. 3. 2011 celkem částku 83.391,-Kč a dlužnice se zavázala vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši 1.199,-Kč ke isir.justi ce.cz každému 15. dni v měsíci. V přihlášce pohledávky žalobce dále uvedl přehled postupného splácení úvěru v návaznosti na dohodnuté anuitní splácení jistiny a souvisejících nároků na smluvní pokuty, úroky z prodlení a úroky z úvěru. S ohledem na výši poskytnuté jistiny ve vztahu s minimální měsíční úvěrovou splátkou pak byla poskytnuta dlužnici možnost splácet poskytnutý úvěr dle splátkového kalendáře až do 15. 5. 2015, kdy měla být uhrazena poslední splátka úvěru. Žalobce pak 7. 12. 2015 od Smlouvy odstoupil s účinností k 18. 12. 2015, když tato skutečnost neměla vliv na splatnost dluhu, neboť ten se již stal splatným v jednotlivých splátkách po proběhnutí splátkového kalendáře v květnu 2015. Žalobce se pak žalobu podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 3. 2016 domáhal po dlužnici a jejím zemřelém manželovi nároku z předmětné Smlouvy o úvěru. Žalobce taktéž požadoval příslušenství jistiny, představující smluvní úrok ve výši 4.053,79 Kč, který se sestával z kapitalizovaného úroku ve výši 2,21 % měsíčně z čerpané částky úvěru, když příslušnou výši požadovaného kapitalizovaného úročení v návaznosti na anuitní splácení jistiny a úroku z úvěru žalobce v přihlášce příslušně rozepsal. Dále se pak žalobce domáhal po dlužnici své pohledávky ve výši 2.153,92 Kč s odůvodněním, že dlužnice podpisem Smlouvy o úvěru přistoupila k Rámcové smlouvě o skupinovém pojištění a zavázala se hradit měsíční pojistné ve výši 0,65 % z aktuálního úvěrového dluhu vůči žalobci. Žalobce v přihlášce provedl příslušnou specifikaci dlužného pojistného za příslušná jednotlivá časová období se zohledněním procentuální kapitalizace sjednané výše pojistného. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 1.918,80 Kč s odůvodněním, že se dlužnice zavázala hradit ve Smlouvě o úvěru též paušální náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s porušením povinností vyplývajících ze Smlouvy ve výši 12 % z výše úvěrové splátky, když tento nárok žalobce v přihlášce příslušně specifikoval výší a obdobím se zohledněním procentuální výše sjednané paušální náhrady vyplývající z výše anuitně sjednané úvěrové splátky.

Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalovaný popřel všechny pohledávky žalobce s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že by jeho pohledávky nebyly promlčeny.

Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil a v žalobě setrval na svých přihláškových tvrzeních, ke kterým doplnil, že mezi účastníky byla sjednána splatnost úvěru v jednotlivých splátkách a každá jednotlivá splátka úvěru má tak samostatný osud co se promlčení týče. Se zohledněním čtyřleté délky promlčení, je zřejmé, že se nemohla promlčet-vzhledem k podání žaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 1-žádná ze splátek od dubna roku 2012. Odstoupení od Smlouvy pak nemohlo mít na splatnost jednotlivých splátek žádný vliv. Zároveň též žalobce upravil výši přihlašovaných pohledávek a v jistině ponížil požadovanou částku o 424,40 Kč, neboť tato částka se zohledněním promlčení pohledávek před dubnem roku 2012 je požadována v nižší míře. Žalobce pak též ponížil částku na pojistném a oproti přihlášce požaduje na zaplacení pojistného pouze částku 1.298,83 Kč, která odpovídá původně žalované částce u Obvodního soudu pro Prahu 1.

Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

Zvláštní přezkumné jednání se konalo dne 22. 9. 2017, žaloba byla doručena soudu dne 18. 10. 2017 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ.

Soud věc projednal ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť věc lze projednat pouze na základě předložených listinných důkazů.

Ze Smlouvy o úvěru č. 2597198 včetně Všeobecných obchodních podmínek zjistil soud, že dlužnice spolu s Milanem Šimečkem uzavřeli se žalobcem dne 20. 12. 2006 Smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se dohodli na úvěrovém limitu ve výši 30.000,-Kč splatným v minimální měsíční splátce po 1.199,-Kč, dohodli se též na úročení 2,21 % měsíčně, povinnostech hradit paušální náhrady nákladů žalobce v případě porušení Smlouvy a dohodli se též na přistoupení ke Smlouvě o pojištění, když splátka pojistného měla činit částku 0,65 % z aktuálního dluhu. Ve Všeobecných obchodních podmínkách je pak v čl. 4.4 sjednáno, že je dlužnice povinna hradit úvěrovou splátku nejpozději 15. dne měsíce, za který se úvěrová splátka platí, když první úvěrová splátka je splatná do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru klientem. V čl. 8.2 je pak sjednáno oprávnění žalobce od Smlouvy o úvěru odstoupit při případném prodlení dlužníka se splacením úvěrových splátek. Z karty klienta si pak soud udělal představu o postupném čerpání úvěru a postupném hrazení úvěru. Z Odstoupení od smlouvy ze dne 7. 12. 2015 zjistil soud, že žalobce od Smlouvy o úvěru odstoupil. Mezi účastníky není sporné, že poslední splátku úvěru učinila dlužnice dne 10. 10. 2011 a mezi účastníky též není sporné, že k nárokům plynoucím ze Smlouvy o úvěru, kterých se žalobce domáhá přihláškou P6 v tomto insolvenčním řízení, podal žalobce žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 3. 2016.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Mezi žalobcem a dlužnicí a jejím dnes již zemřelým manželem byla uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout dlužníku úvěr s benefitem hrazení poskytnutého úvěru v anuitních splátkách, když účastníci se ve Smlouvě dohodli na podmínkách splátkového kalendáře a na počátku běhu povinnosti platit splátky úvěru. Účastníci se též ve Smlouvě dohodli na možnosti odstoupení od Smlouvy o úvěru, které by mělo za následek mj. i zrušení splátkového kalendáře a možnost žalobce požadovat uhrazení celé částky úvěru bez benefitu splátkového kalendáře. Mezi účastníky není sporné datum poslední úhrady splátky úvěru, datum podání žaloby týkající se nesplněných závazků z předmětné smlouvy, výše v přihlášce uplatněného plnění ani právního důvodu daných plnění. Mezi účastníky zůstává sporná pouze otázka promlčení, zda se počátek promlčecí doby počítá v návaznosti na neuplatněnou možnost odstoupení od Smlouvy z titulu nehrazení splátkového kalendáře či nikoliv.

Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Dle ustanovení § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Soud žalobě jako důvodné vyhověl, když dospěl k závěru, že dané nároky v žalobě upravené výši nejsou promlčeny. Soud je názoru, že mezi účastníky byla sjednána doba splatnosti, a to tím, že byla sjednána splatnost s tzv. benefitem splátkového kalendáře, tedy žalobce byl oprávněn požadovat po dlužnících pouze jednotlivé splátky úvěru, nikoliv celý úvěr najednou. Mezi účastníky pak byla sjednána splatnost každé jednotlivé splátky, a sice 15. dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru dlužníkem. Nehrazení tohoto splátkového kalendáře pak automaticky neznamená, že se stane celý dluh splatným, neboť pokud by žalobce odstoupil od smlouvy, ztratí dlužníci benefit splátkového kalendáře, když pro závěr o tom, že se celý dluh stane splatným nehrazením několika splátek, musí nutně přistoupit další právní skutečnost, a sice odstoupení od smlouvy o úvěru. Takové odstoupení od smlouvy o úvěru však žalobce neučinil, a proto dlužníkům stále svědčil benefit splátkového kalendáře i s důsledkem nemožnosti počátku běhu promlčecí doby ode dne, kdy dlužníci přestali řádně a včas hradit splátkový kalendář. Nutno uzavřít, že každá jednotlivá splátka úvěru má vlastní osud co do běhu počátku doby promlčení. Je tak správný právní závěr žalobce o tom, že v návaznosti na uplatnění práv žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 v březnu roku 2016, se nemohla žádná splátka úvěru promlčet před dubnem roku 2012. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ odst. 1 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení však ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 o.s.ř. žalobci vůči insolvenčnímu správci ve sporu o pravost, výši a pořadí pohledávky nelze přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Českých Budějovicích dne 9. 1. 2018

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce