42 ICm 4401/2017
42 ICm 4401/2017-50 KSHK 42 INS 2488/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce: Mgr. Martin Kolář, IČ: 66249996 Na Vinici 1227/32, Děčín jako insolvenční správce dlužníka Julia anonymizovano , anonymizovano bytem Nerudova 137, 517 24 Borohrádek zástupce: Mgr. et Mgr. Milan Svoboda advokát se sídlem Tyršova 1434/4, 405 01 Děčín

žalovaný: Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČ: 27221971 Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 zástupce: JUDr. Ervín Petrhen advokát se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové

o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Juliem anonymizovano část pohledávky P10/2 ve výši 6.008 Kč, pohledávku P10/3 ve výši 47.993,80 Kč a pohledávku P10/4 ve výši 15.004 Kč, se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 10.10.2017 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Juliem anonymizovano část pohledávky P10/2 ve výši 6.008 Kč, pohledávku P10/3 ve výši 47.993,80 Kč a pohledávku P10/4 ve výši 15.004 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Jirků isir.justi ce.cz KSHK 42 INS 24887/2016 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný přihlásil pohledávky P10/2 a P10/3 jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem čj. 402 Rozh 4106/2012-7 a pohledávku P10/4 vykonatelnou na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce čj. 124 Ex 613/13-36. Insolvenční správce má za to, že rozhodčí doložka byla sjednána neplatně a rozhodčí nález je proto nicotný. Insolvenční správce má tedy za to, že není v popěrném úkonu vázán ust. § 199 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon v platném znění (dále jen IZ). Insolvenční správce tedy popřel co do důvodu část pohledávky P10/2, a to částku 6.008 Kč představující náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení a rozhodčí poplatek. Dále popřel co do důvodu a výše pohledávku P10/3 ve výši 47.993,80 Kč představující smluvní pokutu sjednanou v nepřiměřené výši, tedy neplatně. Konečně popřel co do důvodu pohledávku P10/4 představující náklady exekuce žalovaného věřitele jako oprávněného ve výši 15.004 Kč. 3. Žalovaný věřitel ve vyjádření namítl, že rozhodčí doložka byla sjednána platně; popřené pohledávky jsou vykonatelné. Popěrný úkon správce v případě pohledávky P10/3 jde nad rámec ust. § 199 odst. 2 IZ. Proto navrhl zamítnutí žaloby. 4. Z provedeného dokazování zjistil insolvenční soud tento skutkový stav: 5. Z přihlášky pohledávek žalovaného do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Julia anonymizovano ze dne 14.6.2017 insolvenční soud zjistil, že žalobce přihlásil jako pohledávku P10/2 na jistině 22.756,66 Kč z dohody o uznání dluhu č. 4958247106 ze dne 20.3.2012 a na příslušenství částku 6.108 Kč za náklady řízení a rozhodčí poplatek. Jako pohledávku P10/3 přihlásil smluvní pokutu ve výši 47.993,80 Kč s odkazem na stejnou dohodu o uznání dluhu. Obě pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné podle rozhodčího nálezu čj. 402 Rozh 4106/2012-7. Jako pohledávku P10/4 přihlásil náklady exekuce s odkazem na příkaz k úhradě nákladů oprávněného čj. 124 EX 613/13-36. 6. Z protokolu o přezkumném jednání bylo zjištěno, že pohledávky byly popřeny insolvenčním správcem, jak je konstatováno v žalobě a článku 1. a 2. odůvodnění tohoto rozsudku. 7. Z dohody o uznání dluhu č. 4958247106 ze dne 20.3.2012 se splátkovým kalendářem uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným věřitelem (pod původním názvem Profidebt, s.r.o.) bylo zjištěno, že dohoda představuje jednu stranu textu opatřenou podpisem obou smluvních stran. Dohoda je vybavena prohlášením, že její nedílnou součástí jsou Smluvní ujednání uvedená v příloze. Připojená Smluvní ujednání tvoří text o 3 stranách a všechny strany jsou dlužníkem podepsány. Podle čl. 10 budou všechny spory rozhodovány v rozhodčím řízení podle samostatně uzavřené rozhodčí smlouvy. 8. Z rozhodčí smlouvy uzavřené dne 20.3.2012 mezi žalovaným věřitelem a dlužníkem bylo zjištěno, že strany se dohodly na tom, že všechny spory z dohody o uznání dluhu č. 4958247106 ze dne 20.3.2012 budou řešeny v rozhodčím řízení za podmínek určených touto smlouvou. V článku II. se smluvní strany dohodly , že spory budou rozhodovány kterýmkoliv z níže uvedených rozhodců, ke kterému žalobce doručí svoji žalobu: 1) JUDr. Eva Vaňková, 2) Mgr. Marek Landsmann, 3) Mgr. Michal Wiedermann, 4) JUDr. Ing. Pavel Fabián, 5) Mgr. Kristýna Wiedermannová, 6) JUDr. Martin Týle, 7) JUDr. Jiří Kolařík a 8) Mgr. Jan Fišer. 9. Z rozhodčího nálezu čj. 402 Rozh 4106/2007-7 vydaného dne 27.9.2012, jenž nabyl právní moci dne 19.10.2012, bylo zjištěno, že jej vydal JUDr. Jiří Kolařík, tedy osoba uvedená v rozhodčí smlouvě. Rozhodčím nálezem byl dlužník zavázán zaplatit žalovanému věřiteli podle dohody o uznání dluhu č. 4958247106 ze dne 20.3.2012 na jistině 22.756,66 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně z této částky od 27.7.2012 do zaplacení a nahradit náklady rozhodčího řízení ve výši 6.108 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Jirků KSHK 42 INS 24887/2016 10. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce čj. 124 Ex 613/13-36 vydaného dne 2.5.2013, jenž nabyl právní moci dne 11.9.2013, bylo zjištěno, že exekuční řízení bylo vedeno k vymožení pohledávky přiznané výše uvedeným rozhodčím nálezem a exekutor určil náklady oprávněného částkou 15.004 Kč. 11. Z takto zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěr: 12. Předně insolvenční soud nesdílí názor popírajícího insolvenčního správce, že rozhodčí doložka byla sjednána neplatně. Insolvenční soud se přidržel právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, o tom, že rozhodčí smlouva, jíž se strany dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden z několika (v případě posuzovaném Nejvyšším soudem rovněž osmi) jednoznačně (jmenovitě) určených rozhodců ad hoc s tím, že výběr jednoho z nich je na straně, která podá rozhodčí žalobu, je platným právním úkonem. Rovněž ostatní ujednání rozhodčí smlouvy neshledal soud takovými, aby způsobily neplatnost rozhodčí smlouvy. Pohledávky přihlášené žalovaným věřitelem podle posuzovaného rozhodčího nálezu jsou tedy pohledávkami vykonatelnými. 13. Pokud jde o námitky insolvenčního správce v případě smluvní pokuty přihlášené jako pohledávka P10/3, pak insolvenční soud konstatuje, že pro její popření podle § 199 odst. 2 IZ platí, že popírající insolvenční správce nemůže opírat svůj popěrný úkon o jiné právní posouzení věci. Posuzovaný rozhodčí nález byl koncipován jako rozhodčí nález vydaný pro uznání , když se na vyzvu rozhodce dlužník k návrhu nevyjádřil. 14. K možnosti, resp. nemožnosti vznášet námitky jiného právního posouzení u vykonatelné pohledávky přiznané rozsudkem pro uznání se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 18.7.2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013, z jehož závěrů lze ocitovat: U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (příslušným orgánem tu může být nejen soud, ale např. též orgán veřejné správy nebo rozhodce anebo rozhodčí soud) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 IZ). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být takový rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění (§ 153 odst. 3 OSŘ). U platebního rozkazu, včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být takový rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal. Závěr soudu, že i ohledně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky lze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznávané příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2 věta první část věty za středníkem OSŘ). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky .

15. Nejvyšší soud pak v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 392/2011 ze dne 31.7.2013 dospěl k závěru, že byl-li rozhodčí nález koncipován za přiměřeného použití § 114b o.s.ř. v podstatě

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Jirků KSHK 42 INS 24887/2016 stejně jako rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a odst.3 o.s.ř., platí pro popěrný úkon totéž, co pro rozsudek pro uznání vydaný soudem. 16. Za daného stavu insolvenční soud dospěl k závěru, že pokud insolvenční správce v případě pohledávky P10/3 vznášel námitky nepřiměřenosti sjednané pokuty, činil tak v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ. Z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta. 17. Pokud jde o náklady nalézacího (rozhodčího) řízení a navazujícího exekučního řízení, pak tyto pohledávky mají základ v procesním právu a vznikly jejich přiznáním pravomocným rozhodčím nálezem a pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce. Tedy ani v případě pohledávky P10/2 a P10/4 nebyl popěrný úkon insolvenčního správce důvodný. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 IZ, když ve sporu o pravost, výši či pořadí pohledávky nemá úspěšný věřitel proti neúspěšnému popírajícímu insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Hradec Králové dne 29. ledna 2018

JUDr. Jolana Maršíková v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: Martina Jirků