42 ICm 4384/2015
Číslo jednací: 42 ICm 4384/2015-68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřej Ludvík v právní věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, IČ 29414873, Hvězdova 1716/2b, 140 00, Praha 4, insolvenční správce Luboše Kalvase, zast.: JUDr. Zbyněk Jiroušek, Táborská 65/29, 140 00 Praha 4-Nusle, proti žalovanému Ladislav anonymizovano , anonymizovano , P. Brandla 582, 391 81, Veselí nad Lužnicí II, zast.: JUDr. Stanislav Vachta, LL.M., Krajinská 251/16, České Budějovice, o odpůrčí žalobě, takto:

I. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka-uzavření darovací smlouvy ze dne 10.12.2013, kterou převedl na žalovaného bytovou jednotku č. 458/26 v domě čp. 458, stojící na parc. č. 2554, včetně podílu na společných částech domu v rozsahu 876/18261, když tato nemovitost je zapsána u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, na LV č. 3668 pro obec a k.ú. Veselí nad Lužnicí, a dále podíl ve výši 292/6087 k pozemku parc.č. 2554-zastavěná plocha a nádvoří o vým. 530 m2 zapsaného u Katastrální úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, na LV č. 3652 pro obec a k.ú. Veselí nad Lužnicí, je vůči věřitelům dlužníka neúčinný, se zamítá.

II. Žaloba na určení povinnosti žalovaného vydat do majetkové podstaty dlužníka bytovou jednotku č. 458/26 v domě čp. 458, stojící na parc. č. 2554 včetně podílu na společných částech domu v rozsahu 876/18261, když tato nemovitost je zapsána u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, na LV č. 3668 pro obec a k.ú. Veselí nad isir.justi ce.cz

Lužnicí, a dále podíl ve výši 292/6087 k pozemku parc. č. 2554-zastavěná plocha a nádvoří o vým. 530 m2, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, na LV č. 3652 pro obec a k.ú. Veselí nad Lužnicí, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku 26.684,--Kč k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení neúčinnosti shora označeného právního úkonu dlužníka a vydání získaného plnění do majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že dne 10. 12. 2013 uzavřel dlužník se svou tehdejší manželkou s žalovaným darovací smlouvu, kterou na něj převedli bytovou jednotku, shora označenou ve výroku tohoto rozhodnutí, společně s příslušnými podíly na společných částech domu a pozemku. V době uzavření darovací smlouvy byl žalovaný tehdejším dlužníkovým tchánem a je otcem bývalé dlužníkovy manželky. Žalobce je tak přesvědčen, že byl daný právní úkon učiněn mezi tzv. osobami blízkými , čemuž svědčí i současný stav, kdy dlužník darovací smlouvou nemovitost pouze formálně převedl na žalovaného, ale stále v ní on i dcera žalovaného se svými dětmi bydlí a dlužník žalovanému neposkytuje za bydlení žádného protiplnění.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že mezi ním a dlužníkem neexistuje vztah blízkosti osob, když žalovaný dlužníka respektoval jako manžela své dcery a otce jeho vnuček, avšak nikdy se mezi nimi nevytvořil přátelský vztah, když újmu, kterou dlužník utrpí, by žalovaný nepociťoval jako újmu vlastní a vše, co dělal, bylo motivováno žádostí jeho dcery ve snaze pomoci zejména dceři a vnučkám. Zároveň žalovaný uvedl, že uzavření darovací smlouvy bylo motivováno i dřívějšími vztahy mezi žalovaným a dlužníkem, neboť dne 23. 3. 2007 žalovaný půjčil dlužníkovi částku 500.000 Kč, která mu však nikdy nebyla vrácena a uzavření darovací smlouvy tak mělo kompenzovat nevrácení tohoto dluhu. Dále žalovaný uvedl, že bydlení dlužníka ve svém bytě spíše trpí, neboť v jeho bytě bydlí jeho dcera s jeho vnučkami. Dlužník podle svých možností přispívá jeho dceři na bydlení a záležitosti užívání bytu žalovaný řeší pouze se svou dcerou individuálně. Dalším motivem pro trpění dlužníka v bytě žalovaného je jeho invalidita a nízké finanční možnosti, neboť v invalidním důchodu dosahuje příjmu kolem 7.000 Kč měsíčně.

Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 8. 2015, č.j. 26 INS 17440/2015-A-6, zjistil soud, že úpadek dlužníka byl zjištěn ke dni 13. 8. 2015, žaloba byla soudu doručena dne 20. 11. 2015 a je tak žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ.

Z vyhlášky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2015, č.j. 26 INS 17440/2015-A-3, zjistil soud, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dnem 2. 7. 2015. Z darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2013 zjistil soud pravdivost skutkových tvrzení žalobce o uzavření darovací smlouvy na předmětné nemovitosti mezi tehdejšími manželi Kalvasovými a žalovaným, když v darovací smlouvě účastníci potvrdili, že Gabriela Kalvasová je dcera žalovaného a dlužník Luboš Kalvas je zetěm žalovaného. Z výpisu z katastru nemovitostí pak má soud za prokázané vlastnictví předmětných nemovitostí, žalovaným a je tak prokázána pasivní legitimace žalovaného v tomto sporu. Z emailové komunikace dlužníka ve spojení s poštovní složenkou na výplatu invalidního důchodu, zjistil soud, že dlužník označil jako své bydliště adresu bytu, který je předmětem tohoto řízení. Stejné skutečnosti pak vyplývají z převzaté zásilky insolvenčního správce dlužníkem, který přebírá poštovní korespondenci na adrese bytu, který je předmětem tohoto řízení. Ze záznamu insolvenčního správce o jednání s dlužníkem zjistil soud, že dlužník v současné době dle svých tvrzení v předmětném bytě bydlí se svou bývalou manželkou a dětmi. Z výpisu z centrální evidence obyvatel pak vyplývá, že žalovaný má trvalé bydliště na adrese P. Brandla 582, Veselí nad Lužnicí, a dlužník má trvalé bydliště na adrese bytu, o kterém je vedeno toto řízení-Ak. Bydžovského 458, Veselí nad Lužnicí. Z výpovědi žalovaného a dlužníka zjistil soud, že předmětná bytová jednotka, které se týká touto žalobou napadený právní úkon před svým vyčleněním, jako bytové jednotky byla součástí domu ve vlastnictví bytového družstva, když družstevníkem bytového družstva byl původně žalovaný, který členská práva po svatbě dlužníka s jeho dcerou a početí vnučky bezplatně převedl na svou dceru a dlužníka, kteří byli v té době manželé. Zároveň jim též poskytl částku přibližně 500.000,--Kč na rekonstrukci bytu a jeho zařízení, když jeho motivací bylo pomoci dceři a potenciálně své vnučce. Dlužník a žalovaný se nikdy neměli rádi, což se projevilo např. tím, že dlužník a dcera žalovaného nepozvali žalovaného na jejich svatbu, neboť se obávali jeho reakce. Zároveň spolu dlužník a žalovaný nepořádali žádné rodinné oslavy, když rodinné oslavy se konaly vždy bez účasti dlužníka, neboť docházelo ke konfliktům mezi žalovaným a dlužníkem. V době, kdy se zhoršily vzájemné vztahy mezi dlužníkem a dcerou žalovaného, začal žalovaný trvat na vrácení bytu s odůvodněním, že členská práva k bytovému družstvu byly původně jeho, on je převedl na svou dceru a jejího manžela za účelem společného bydlení a když jejich manželství končí a ani půjčka na zařízení a rekonstrukci bytu není vrácená, je spravedlivé, aby mu tyto skutečnosti byly nějakým způsobem kompenzované.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Dne 10. 12. 2013 uzavřel dlužník a jeho bývalá manželka se žalovaným darovací smlouvu na předmětné nemovitosti. V době uzavření darovací smlouvy byl dlužník zetěm žalovaného. Žalovaného a dlužníka nepojí žádné osobní citové pouto, nemají se rádi a jejich vzájemný vztah a nutná kooperace je způsobena pouze tím, že manželka dlužníka je dcerou žalovaného. V současné době dlužník v bytě žalovaného bydlí, aniž by mu za užívání tohoto bytu poskytoval jakékoli protiplnění z důvodu, že žalovaný s ohledem na dceru a vnučku, nechce eskalovat konflikt mezi ním a dlužníkem . Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 2. 7. 2015.

Dle ust. § 116 obč. zák. osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Dle ust. § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Dle ust. § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Dle ust. § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Dle ust. § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Pro posouzení předpokladů naplnění podmínek v ustanovení shora citovaného § 240 odst. 2 a odst. 3 IZ si soud nejprve musel zodpovědět otázku, zdali existoval v době uzavření darovací smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným vztah osob blízkých ve smyslu cit. ust. § 116 obč. zák. Na základě provedeného dokazování soud uzavírá, že žalovaný a dlužník nejsou příbuzní v řadě přímé, u nichž je vztah blízkosti osob daný pouze na základě objektivních skutečností. Dlužník je zetěm žalovaného a je tedy osobou v poměru obdobném rodinnému, přičemž pro závěr o blízkosti těchto osob je nutné, aby bylo splněno i subjektivní kritérium vzájemného vztahu osob, jak je uvedeno v citovaném ustanovení § 116 obč. zák. Po výslechu dlužníka a žalovaného však nelze uzavřít, že by jejich chování (uzavření darovací smlouvy, bydlení dlužníka v bytě žalovaného) bylo zapříčiněno vzájemnou citovou náklonností a nelze ani uzavřít splnění subjektivního kritéria blízkosti těchto osob. Darovací smlouva na bytovou jednotku byla uzavřena dlužníkem nikoli z důvodu, že by cítil k žalovanému jako svému tchánovi citovou náklonnost, ale proto, že od žalovaného původně bezplatně získal členská práva odpovídající předmětnému bytu a zároveň získal možnost v tomto bytě bydlet a byt rekonstruovat. Uzavření darovací smlouvy tak nebylo u dlužníka motivováno obohacením žalovaného, ale jakýmsi narovnáním v minulosti poskytnutého plnění ze strany žalovaného své dceři a dlužníkovi, neboť vlastníky předmětné bytové jednotky byl dlužník a jeho manželka pouze z důvodu, že na ně v minulosti žalovaný převedl členská práva a taktéž kvalita bydlení po rekonstrukci bytu přímo plynula z půjčky žalovaného tehdejším manželům Kalvasovým. Vzájemné vztahy žalovaného a dlužníka nebyly nikdy přátelské, neboť se nestýkali, neměli společné zájmy a spíše by se dalo hovořit o více či méně latentním nepřátelství. Bydlení dlužníka v bytě žalovaného po darování bez příslušných úhrad za užívání bytu je vysvětlitelné tím, že žalovaný má především motivaci dobře vycházet s dcerou a s vnučkami, když dlužník je otec vnuček a případnou eskalací konfliktu žalovaného a dlužníka, by mohl žalovaný ohrozit svůj vztah s vnučkami, jejichž je dlužník otcem. Po celou dobu jejich známosti tak žalovaný, ačkoli neměl nikdy k dlužníkovi blízký vztah, nemohl vztah dlužníka k jeho dceři pominout, a pokud chtěl pomáhat v životě své dceři, nutně pomáhal i dlužníkovi, proto dlužníkovi a své dceři bezplatně převedl členská práva pojící se s předmětným bytem a za situace, kdy přestalo být soužití jeho dcery a dlužníka harmonické, nechtěl, aby z dobrodiní, které bylo motivováno pouze dobrodiním dcery, měl prospěch také dlužník. Stejně tak i dlužník byl víceméně nucen kooperovat s žalovaným, přestože se vzájemně neměli rádi, neboť jeho manželka byla dcerou žalovaného. Lze uzavřít, že pro napadený právní úkon dlužníka nehrála roli vzájemná citová blízkost mezi dlužníkem a žalovaným, ale jiné objektivní okolnosti. Při zjištění, že dlužník a žalovaný nejsou osobami blízkými je zřejmé, že není splněna časová podmínka vtělená do ust. § 240 odst 3 IZ, neboť napadený úkon byl učiněn více, jak 1 rok před zahájením insolvenčního řízení. Soud proto nezkoumal naplnění ostatních podmínek vtělených do ustanovení § 240 IZ a uzavřel, že právní úkon dlužníka se nestal v době, ve které mu lze v pozdějším (tomto) insolvenčním řízení úspěšně odporovat.

Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a v souvislosti se zamítnutím odpůrčí žaloby zamítl též návrh na vydání předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení představují žalovaného soudní poplatek z odvolání ve výši 2.000,--Kč, odměnu právního zástupce žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ustanovením § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 procesních úkonů (převzetí, zastoupení, podání ve věci při účasti u jednání, sepis odvolání) a 21% DPH, když právní zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29.11.2016

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce