42 ICm 4228/2017
Číslo jednací: 42 ICm 4228/2017-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce: Český inkasní kapitál, a.s., IČ: 27646751, se sídlem Václavské nám. 808/66, Praha 1, zastoupen JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Vyskočilova 1326/5, Praha 4, proti žalované: Ing. Jana Vodrážková, IČ: 74267604, se sídlem Novoměstská 960, Chrudim, insolvenční správce dlužnice Sylvy anonymizovano , anonymizovano , zastoupena Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, Česká Třebová, o určení pravosti popřených pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí své pohledávky v celkové výši 417.430,78 Kč tak, jak byly přihlášeny žalobcem přihláškou P20 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 44 INS 1898/2017.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že má za dlužnicí shora označené pohledávky, které přihlásil do shora označeného insolvenčního řízení. Z přihlášky P20 do tohoto insolvenčního řízení zjistil soud, že právní předchůdce žalobce přihlásil do insolvenčního řízení své 3 dílčí pohledávky v celkové výši 417.430,78 Kč, když tyto pohledávky byly přihlášeny jako nevykonatelné z titulu smluv o úvěru, kterou uzavřela dlužnice s právním předchůdcem žalobce, společností Komerční banka, a.s.. Dlužnice však podmínky uzavřených smluv o úvěru řádně a včas neplnila, proto jí byly pohledávky ze smluv o úvěru zesplatněny ke dnům 14.11. 2009, 14.11. 2009 a k 9. 12. 2009. isir.justi ce.cz

Ve smlouvách byla sjednána rozhodčí doložka a právní předchůdce žalobce podal rozhodčí žalobu, které příslušnými rozhodčími nálezy vyhověno, když tato rozhodnutí nabyla právní moci. Dlužnice ani po vydání rozhodčích nálezů nesplnila povinnost uloženou jí těmito rozhodnutími, a proto právní předchůdce žalobce podal příslušné návrhy na nařízení exekuce a Okresní soud v Jihlavě exekuce dle rozhodčích nálezů nařídil.

Z protokolu o přezkumném jednání soud zjistil, že předmětné pohledávky byla popřeny co do pravosti z důvodu promlčení s odůvodněním, že rozhodčí nálezy byly vydány na základě rozhodčí doložky sjednané ve všeobecných podmínkách a nejsou tak způsobilým exekučním titulem a nemůžou způsobit stavění promlčecí lhůty. Rozhodčí doložky, na jejímž základě byly vydány rozhodčí nálezy, jsou neplatné též z důvodu, že rozhodčí doložky neobsahují přímé určení rozhodce a rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zákona. Následné nařízení exekuce, na základě nezpůsobilého exekučního titulu pak nemůže způsobit stavění promlčecí doby.

Žalobce s popřením pohledávek nesouhlasil a v žalobě uvedl, že v době, kdy žalobce podal návrh na vydání rozhodčích nálezu a následně návrh na zahájení exekučních řízení, nemohl vědět, jakým způsobem se vyvine judikatura soudů, která se dotýká platnosti sjednávání rozhodčích doložek. Žalobce tak při víře v platnost sjednaných rozhodčích doložek činil veškeré procesní kroky směřující k vymožení pohledávky. Žalobce se tak domnívá, že promlčecí doba přestala běžet podle ustanovení § 403 odst. 1 obchodního zákoníku i tehdy, když bylo zahájeno rozhodčí řízení, na základě neplatné rozhodčí doložky a pohledávka tak není promlčená.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil setrval na popěrné argumentaci a upozornil na nález Ústavního soudu, ze kterého vyplývá, že od 11. 5. 2011 mohli věřitelé poskytující finanční služby a sjednávající rozhodčí doložky legitimně očekávat, že nebudou tyto rozhodčí doložky shledány platnými a nebudou z nich plynout právní následky co do možnosti uplatnění nároků věřitelů v rozhodčím řízení.

Prvotní závěr musel soud učinit o otázce, zda uplatněné nároky jsou pohledávkami vykonatelnými či nevykonatelnými. Ze Smlouvy o kreditní kartě č. 680808300458 ze dne 13. 10. 2008, ze Smlouvy o kreditní kartě č. 680808300583 ze dne 2. 12. 2008 a ze Smlouvy o kreditní kartě č. 680808220103 ze dne 9. 4. 2008 uzavřené mezi dlužnicí a Komerční bankou, a.s., včetně úvěrových podmínek, zjistil soud, že v úvěrových podmínkách byla sjednána rozhodčí doložka, kde se účastníci dohodli, že bude vedeno rozhodčí řízení jedním rozhodcem jmenovaným ze seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení, a.s.

Dle zákona č. 216/1994 Sb. ve stavu platnému k 31.3.2012 může být vyloučena pravomoc obecných soudů a svěřena pravomoc k rozhodování sporu mezi účastníky buď rozhodci ad hoc (na základě § 4) či stálému rozhodčímu soudu dle ustanovení § 13 tohoto zákona. Ve věci je však zřejmé, že rozhodce ad hoc nebyl ve smlouvě určen ani nebyl určen přezkoumatelných transparentním způsobem, způsob jeho určení, když jeho výběr měla provést Společnost pro rozhodčí řízení, a.s., která není stálým rozhodčím soudem a rozhodčí doložka byla sjednána ve všeobecných podmínkách k úvěrové smlouvě. Soud proto dospěl k závěru, že takto sjednaná rozhodčí doložka je neplatná dle ustanovení § 39 obč. zák., když ke stejným závěrům dospěl i Velký senát Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 a sp.zn. 31 Cdo 958/2012.

Dále si je pak třeba zodpovědět otázku, zda na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky lze dospět k závěru, že uplatněné pohledávky, které byly splatné dnem 14.11. 2009, 14.11. 2009 a 9. 12. 2009, jsou ke dni přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení (7.8.2017) promlčené, když je zřejmé, že obecná promlčecí doba od splatnosti závazku do přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení proběhla.

Z rozhodčího nálezu ze dne 7. 12. 2010 rozhodce JUDr. Marka Nespala spis. zn. K/2010/07336 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 4. 2011. č.j. 2 EXE 3224/2011-10, z rozhodčího nálezu ze dne 16. 11. 2010 rozhodce Mgr. Ivety Jančové, spis. zn. K/2010/06512 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 4, 2011. č.j. 2 EXE 3028/2011-10, z rozhodčího nálezu ze dne 24. 11. 2010 rozhodce JUDr. Jana Mikše spis. zn. K/2010/06745 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 4. 2011. č.j. 2 EXE 2707/2011-10 zjistil soud, že pohledávky uplatněné v tomto insolvenčním řízení přihláškou P20 byly žalobci přiznány těmito rozhodčími nálezy a na základě předmětných rozhodčích nálezů byla zahájena předmětná exekuční řízení.

Dle ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb. ve znění platném k 31.3.2012 uplatňuje-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě, rozhodci rozhodnou, že není dána jejich pravomoc nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány. Možnosti zrušení rozhodčího nálezu pak upravuje citovaný zákon v ustanoveních § 31-35. Dle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Na základě shora citované právní úpravy dospěl soud k závěru, že shora citovaná ustanovení zákona o rozhodčím řízení nepřímo novelizovala shora citované ustanovení § 403 obch. zák. (když ve věci je zřejmé, že právní vztah věřitele a dlužníka se řídí obchodním zákoníkem, neboť se jedná o tzv. absolutní obchod ze smlouvy o úvěru). Z právní úpravy pak vyplývá, že ke stavení promlčecí lhůty dochází i pokud věřitel zahájil rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí smlouvy. Ke stejným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 1.6.2016, sp.zn. 29 ICdo 19/2015, ve kterém Nejvyšší soud mimo shora uvedeného ještě uvedl, že promlčecí doba v obchodně právním vztahu přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když je rozhodčí smlouva neplatná (a to nejen na základě nepřímé novelizace obchodního zákoníku zákonem o rozhodčím řízení), když Nejvyšší soud odmítl doslovný výklad ustanovení § 403 odst. 1 obchodního zákoníku, ze kterého by vyplývalo, že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, neboť takto doslovným výkladem by se účastníci řízení nacházeli v právní nejistotě. V obchodněprávně závazkových vztazích tak nutno dle Nejvyššího soudu postupovat obdobně, jako ve vztazích upravených dříve platným občanským zákoníkem, ve kterém je stanoveno přerušení promlčecí doby uplatněním práv věřitele u soudu nebo u jiného příslušeného orgánu (viz. ustanovení § 112 obč. zák.). Ve věci je pak zřejmé, že čtyřletá promlčecí doba od splatnosti závazků doposud neproběhla neboť přestala běžet. Žalobce tak v insolvenčním řízení předmětné pohledávky za dlužnicí po právu má, neboť nejsou promlčené.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které mu však soud dle ustanovení § 202 odst. 1 IZ vůči žalovanému insolvenčnímu správci nemůže přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Českých Budějovicích dne 21. 12. 2017

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce