42 ICm 4222/2015
Číslo jednací: 42 ICm 4222/2015-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Ing. Tomáš Pachman, IČ: 14468913, Ctiborova 3091, 272 01 Kladno, insolvenční správce dlužníka JIP-Papírny Větřní, a.s., zast.: JUDr. Adam Rakovský, advokát, Václavská 316/12, Praha 2, proti žalovanému NLB Factoring, a.s. "v likvidaci", IČ 47677881, Gorkého 3037/2, 702 00, Ostrava, zast.: Mgr. Markem Indra, advokát, Čechyňská 16, Brno, o určení pravosti, výše a pořadí popřené vykonatelné pohledávky, takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za ČOV Český Krumlov s.r.o. pohledávku v celkové výši 142.393.170,41 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 1008/TU/2010 z 12.5.2010 uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem ČOV Český Krumlov s.r.o., která je zajištěna zástavním právem k obchodnímu podílu ve výši 100% na společnosti ČOV Český Krumlov s.r.o., který je sepsán v majetkové podstatě dlužníka JIP Papírny Větřní a.s., když tato pohledávka žalovaného je přihlášena jako P298 v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013.

II. Řízení o určení, že pohledávka žalovaného P298 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 byla co do výše a pořadí popřena po právu se částečně zastavuje. isir.justi ce.cz

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že žalovaný nemá za ČOV Český Krumlov s.r.o. pohledávku v celkové výši 142.393.170,41 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 1008/TU/2010 z 12.5.2010 uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem ČOV Český Krumlov s.r.o. (dále jen sporná pohledávka), která je zajištěna zástavním právem k obchodnímu podílu ve výši 100% na společnosti ČOV Český Krumlov s.r.o., který je sepsán v majetkové podstatě dlužníka JIP Papírny Větřní a.s. (dále jen dlužník), když tato pohledávka žalovaného je přihlášena jako P298 v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013.

Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání zjistil soud, že žalobce popřel pohledávku žalovaného co do pravosti, výše a pořadí s odůvodněním, že žalovaný není aktivně legitimován k přihlášení pohledávky, neboť tuto pohledávku dne 10.4. 2014 postoupil na společnost DETRANGE Stock, a.s., která jí následně postoupila na společnost SEMIINVEST, s.r.o.

Z přihlášky P298 zjistil soud, že žalovaný uplatnil svou pohledávku v celkové výši 142.393.170,41 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 1008/TU/2010 ze dne 12.5.2015, která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem společnosti ČOV Český Krumlov s.r.o., IČ: 28160363, na jejímž základě poskytl žalovaný právnímu předchůdci společnosti ČOV Český Krumlov s.r.o. úvěr ve výši 150.000.000,--Kč. Pohledávka P298 byla přihlášena jako vykonatelná na základě dohody se svolením k vykonatelnosti formou notářského zápisu ze dne 12.5.2010, spisové značky NZ 732/2010, N 790/2010. Tato vykonatelná pohledávka byla přihlášena za obligačním dlužníkem ČOV Český Krumlov s.r.o. do insolvenčního řízení dlužníka JIP Papírny Větřní a.s. z důvodu, že dne 21.5.2014 doplnil žalobce, jako insolvenční správce dlužníka JIP Papírny Větřní a.s. soupis majetkové podstaty dlužníka o obchodní podíl ve výši 100% na společnosti ČOV Český Krumlov s.r.o., na němž vázne zástavní právo ve prospěch žalované k zajištění této pohledávky. Zástavní právo k obchodnímu podílu ve výši 100% na společnosti ČOV Český Krumlov s.r.o. vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k obchodnímu podílu ze dne 13.5.2010.

V žalobě setrval žalobce na svých popěrných argumentech.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že je stále nositelem předmětné pohledávky, neboť na společnost DETRANGE Stock, a.s. jeho pohledávka nebyla nikdy účinně převedena, neboť před účinností smlouvy o postoupení pohledávek, která se týkala této pohledávky, žalovaný od smlouvy účinně odstoupil. Žalovaný též namítl, že pohledávka společnosti DETRANGE STOCK a.s., která jí byla postoupena společností DINAVERT VENTURES INC. (která jí nabyla postoupením od společnosti BLACKDZAAR), není pohledávkou způsobilou k započtení, neboť se jedná o pohledávku nejistou. Její nejistota dle žalovaného plyne ze skutečnosti, že od počátku je sporný vznik této pohledávky, který se váže na složité dokazování a právní závěry o (ne)platném ujednání o smluvní pokutě (viz dále).

Před zahájením jednání vzal žalobce zpět žalobu v části domáhající se určení výše a pořadí pohledávky a soud řízení ve smyslu ust. § 96 o.s.ř. zastavil (výrok II. tohoto rozhodnutí).

Zvláštní přezkumné jednání se ve konalo 12.10.2015 a žaloba byla soudu doručena dne 9.11.2015 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 199 odst. 1 IZ.

Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka zveřejněného v insolvenčním rejstříku pod B77 vyplývá, že insolvenční správce sepsal dne 21.5.2014 do majetkové podstaty dlužníka obchodní podíl ve výši 100% na společnosti ČOV Český Krumlov s.r.o., kterým je zajištěna pohledávka žalovaného.

Mezi účastníky je nesporné, že:

Dne 23.9.2011 byla mezi žalovaným, jako postupitelem a společností LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. (nyní BLACKDZAAR, a.s.), IČ 27933539, jako postupníkem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 8.12.2011 (dále jen Smlouva BLACKDZAAR ). Předmětem postoupení byla pohledávka za dlužníkem LUKANA OIL a.s., IČ 28208609 (dále jen LUKANA ), vzniklá na základě Smlouvy o úvěru reg.č. 1003/TÚ/2010 uzavřené mezi žalovaným, jakožto věřitelem, a LUKANOU dne 29.1.2010, jakožto dlužníkem, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 28.12.2010 a Dodatku č. 2 ze dne 23.9.2011 ve výši 298.930.944,89 Kč s příslušenstvím a práv s ní spojených. Postupovaná pohledávka za dlužníkem LUKANA byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem, zástavním právem k ochranným známkám, 1 ks zajišťovací blankosměnky, avalované, zástavou pohledávek z vkladu z běžného účtu u banky, zástavním právem k hromadné listině, zástavním právem k pohledávkám z obchodního styku, zástavním právem k pohledávkám z kupních smluv. Úplata byla sjednána v článku 3, odst. 3.1 výše uvedené Smlouvy BLACKDZAAR s tím, že úplata měla být hrazena ve dvou splátkách. První splátka úplaty činila 130.000.000,-Kč a výše druhé splátky úplaty byla určena výpočtem dle článku 3 Smlouvy BLACKDZAAR. Okamžik účinnosti postoupení shora specifikované pohledávky byl dle článku 2, odst. 2.2 Smlouvy BLACKDZAAR vázán na splnění odkládací podmínky ve smyslu § 36 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ), kterou je uhrazení celé úplaty ve prospěch žalovaného. Bylo sjednáno, že splněním odkládací podmínky dojde k účinnému postoupení pohledávek za dlužníkem LUKANA na základě Smlouvy BLACKDZAAR. Dle článku 5, odst. 5.2 Smlouvy BLACKDZAAR bylo dohodnuto ujednání o možnosti odstoupení od Smlouvy BLACKDZAAR ze strany žalovaného pro případ a) prodlení s úhradou první splátky úplaty, b) prodlení s úhradou zbývající části úplaty, a c) že nedojde k uzavření další předpokládané smlouvy dle článku 3, odst. 3.3 Smlouvy BLACKDZAAR Dle článku 5, odst. 5.3 Smlouvy BLACKDZAAR byla sjednána smluvní pokuta ve výši 130.000.000,-Kč za prodlení s úhradou druhé splátky úplaty a současně za podmínky, že žalovaný odstoupí od Smlouvy BLACKDZAAR z důvodu tohoto prodlení. Smluvní strany výslovně sjednaly, že odstoupením od Smlouvy BLACKDZAAR nezaniká právo žalovaného uplatnit vůči BLACKDZAAR nárok na náhradu škody a nárok na výše uvedenou smluvní pokutu. Dne 7.10.2011 uhradil BLACKDZAAR první část úplaty ve výši 130.000.000,-Kč v souladu se Smlouvou BLACKDZAAR. Druhá splátka úplaty měla být uhrazena nejpozději do 31.1.2012. K úhradě druhé splátky však nedošlo. Dne 13.6.2012 vyzval žalovaný postupníka BLACKDZAAR k úhradě druhé splátky úplaty dle Smlouvy BLACKDZAAR vyčíslené na částku 115.119.887,28 Kč a k tomuto poskytl náhradní lhůtu do 15 dnů od doručení výzvy. Předmětná výzva byla doručena postupníku BLACKDZAAR dne 18.6.2012. Současně stejnou výzvou žalovaný vyrozuměl postupníka BLACKDZAAR, že nebude-li druhá část úplaty uhrazena ve stanovené náhradní lhůtě, žalovaný odstupuje od Smlouvy BLACKDZAAR s tím, že v takovém případě vznikne žalovanému pohledávka vůči BLACKDZAAR ze smluvní pokuty ve výši 130.000.000,-Kč. Současně žalovaný vyzval postupníka BLACKDZAAR k úhradě smluvní pokuty. Ze strany BLACKDZAAR k úhradě druhé části úplaty nedošlo ani v náhradní lhůtě ve smyslu výše uvedené výzvy žalovaného. Dne 16.7.2012 žalovaný vyhotovil zápočet vzájemných pohledávek, kterým jednostranně započetl svou pohledávku za BLACKDZAAR na úhradu smluvní pokuty dle článku 5, odst. 5.3 Smlouvy BLACKDZAAR ve výši 130.000.000,-Kč, oproti pohledávce BLACKDZAAR za žalovaným z titulu vrácení první splátky úplaty ve stejné výši dle Smlouvy BLACKDZAAR, když od této bylo odstoupeno. Tento zápočet byl doručen postupníku BLACKDZAAR dne 23.7.2012. Postupník BLACKDZAAR na doručený zápočet nijak nereagoval, ačkoli byl ze strany žalovaného písemně vyzván k potvrzení akceptace tohoto zápočtu. Dne 29.4.2013 byla faxovým podáním právního zástupce DINAVERT VENTURES INC., reg. č. 13995582 do likvidace žalovaného přihlášena pohledávka ve výši 130.000.000,-Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, když dle této společnosti (DINAVERT) odstoupením od Smlouvy BLACKDZAAR odpadl právní důvod, na základě kterého postupník BLACKDZAAR zaplatil výše uvedenou částku, resp. Spornou pohledávku. DINAVERT prokázal své vlastnické právo k namítané pohledávce kopií Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 5.1.2012 mezi BLACKDZAAR, jakožto postupitelem, a DINAVERT, jakožto postupníkem.

Mezi účastníky je dále nesporné, že dne 10.4.2014 uzavřel žalovaný, jakožto postupitel se společností DETRANGE Stock, a.s., se sídlem Praha 1, Petrská 1426/1, PSČ 110 00, IČ 24142824, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 17372, jakožto postupníkem (dále jen DETRANGE ) smlouvu o postoupení pohledávek (dále jen Smlouva DETRANGE ), přičemž postoupení se týkalo i pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 1008/TU/2010 z 12.5.2010 (sporná pohledávka). Výše úplaty byla sjednána v článku IV. Smlouvy DETRANGE v celkové výši 150.000.000,-Kč s tím, že tato bude uhrazena ve dvou splátkách, první ve výši 15.000.000,-Kč, druhá ve výši 135.000.000,-Kč. Účinnost postoupení pohledávky za Dlužníkem byla vázána na splnění odkládací podmínky úhrady celé výše úplaty dle článku I. odst. 5 Smlouvy DETRANGE. První část úplaty ve výši 15.000.000,-Kč byla ze strany DETRANGE uhrazena ve prospěch žalovaného řádně a včas. Druhá část úplaty ve výši 135.000.000,-Kč měla být uhrazena do 30 dnů od uzavření Smlouvy DETRANGE, tj. do 12.5.2014. K úhradě druhé splátky úplaty však nedošlo.

Mezi účastníky je dále nesporné, že oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7.5.2014 bylo ze strany právního zástupce DINAVERT VENTURES INC, reg. č. 13995582 (dále jen DINAVERT ) oznámeno žalovanému postoupení pohledávky ve výši 130.000.000,-Kč za žalovaným na společnost DETRANGE.

Mezi účastníky je dále nesporné, že dne 19.5.2014 právní zástupce žalovaného zaslal společnosti DETRANGE výzvu k úhradě druhé části úplaty dle Smlouvy DETRANGE, a k tomuto poskytl náhradní lhůtu 15 dnů od doručení výzvy. Předmětná výzva byla doručena společnosti DETRANGE dne 23.5.2014. Současně stejnou výzvou právní zástupce žalovaného vyrozuměl společnost DETRANGE, že nebude-li druhá část úplaty uhrazena ve stanovené náhradní lhůtě, žalovaný odstupuje od Smlouvy DETRANGE. Dne 27.5.2014 žalovaný převzal oznámení ze strany společnosti DETRANGE (datovaném dne 9.5.2015) o jednostranném zápočtu vzájemných pohledávek, tj. Sporné pohledávky plus příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení v celkové výši 135.000.000,-Kč oproti pohledávce žalovaného vůči společnosti DETRANGE na úhradu druhé splátky úplaty ve výši 135.000.000,-Kč dle Smlouvy DETRANGE s předžalobní upomínkou k úhradě zbylé části příslušenství Sporné pohledávky ve výši 4.516.534,25 Kč.

Sporná mezi účastníky zůstala otázka existence platně sjednané smluvní pokuty, která byla jednostranným zápočtem žalovaného započtena vůči dluhu žalovaného za společností BLACKDZAAR a zda pohledávka společnosti BLACKDZAAR z titulu vrácení částečného plnění ze smlouvy o postoupení pohledávek ve výši 130.000.000,-Kč existuje a mohla být platně postoupena na společnost DETRANGE Stock a.s., a zda s ní společnost DETRANGE Stock a.s mohla platně uhradit část úplaty za postoupení pohledávek ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavření mezi ní a žalovaným. K této otázce soud provedl důkaz čtyřmi koncepty smlouvy o postoupení pohledávek, se související e-mailovou komunikací provázející každý jednotlivý koncept smlouvy, když samotná Smlouva o postoupení pohledávek byla následně uzavřena dne 23.9.2011 mezi společností LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. (nyní BLACKDZAAR a.s.) a žalovaným ve znění dodatku č. 1 dne 18.12.2011. Z konceptů smlouvy a průvodní e-mailové komunikace je zřejmé, že návrhy předkládané ze strany žalované dne 19.9.2011 a dne 22.9.2011 koncipovaly smluvní pokutu tak, že vázaly vnik smluvní pokuty na nezaplacení kupní ceny na postoupení pohledávek řádně a včas, když s touto podmínkou LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. nesouhlasila a ve svých protinávrzích ze dne 21.9.2011 a ze dne 23.9.2011 takto formulované podmínky vzniku smluvní pokuty odmítla a odstranila je ze smlouvy a opravila znění smlouvy (v návrhu č.4 ze dne 23.9.2011) tak, jaké bylo nakonec finální znění smlouvy. Mezi účastníky je pak nesporné a nebylo potřeba provádět příslušné dokazování, že finální znění smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.9.2011 se plně shoduje s konceptem smlouvy, který zaslala společnost LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. žalovanému dne 23.9.2011 a kterým byl soudem proveden důkaz. Dle finálního znění článku 5.3 Smlouvy byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta takto: pro případ, že postupitel po zaplacení první splátky úplaty dle článku 3.2 písm. a) této smlouvy využije pro prodlení postupníka ze zaplacení druhé splátky úplaty dle článku 3.2 písm. b) účinně svého práva odstoupit od této smlouvy dle článku 5.2 písm. b), sjednávají smluvní strany výslovně a neodvolatelně smluvní pokutu ve prospěch postupitele ve výši 130.000.000,-Kč. Odstoupením od této smlouvy nezaniká postupiteli právo uplatnit vůči postupníkovi nárok na náhradu škody a nárok na výše uvedenou smluvní pokutu. Dle tohoto znění ustanovení smlouvy je pak zřejmé, že právo na smluvní pokutu bylo vázáno na předpoklad, že žalovaný od smlouvy odstoupí. Žalovaný prezentoval soudu své přesvědčení o tom, že jeho pravá vůle při uzavírání smlouvy byla jiná, a sice žalovaný chtěl vázat možnost uplatnění smluvní pokuty na nezaplacení úplaty za postoupení pohledávek, když toto své přesvědčení se snažil prokázat důkazy ohledně průběhu kontraktačního procesu a jeho vůle měla vyplývat z návrhů na znění smlouvy, ve kterých je vůle žalované takto zachycena. Je však zřejmé, že finální znění smlouvy je dle názoru soudu jiné (viz. výše uvedená citace smlouvy). Toto finální znění Smlouvy je dle soudu zcela jednoznačné a lze jej vyložit bez jakýchkoliv interpretačních pochybností pouze tak, že vznik nároku na smluvní pokutu je vázán na využití žalované možnosti odstoupit od smlouvy. Z výslovného vymínění výhrad společnosti LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. ve znění konceptu smlouvy je zřejmé, že finální znění nevzniklo jakýmsi nedopatřením či oklamáním , když LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. opakovaně transparentně uváděla, že nesouhlasí s navrhovaným zněním upravující smluvní pokuty tak, jej navrhoval žalovaný a sama označovala nepřehlédnutelným způsobem jí koncipované znění smlouvy upravující smluvní pokutu. V této souvislosti pak je soud názoru, že je nesprávný závěr žalované o tom, že by soud mohl vůli účastníků při uzavírání smlouvy vykládat opačně, než je písemné znění smlouvy (které ostatně koresponduje s vyjádřenou vůlí LISOVNY ÚSTÍ NAD LABEM a.s. vyjádřené zcela seznatelně v průběhu kontraktačního procesu) a soud proto zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem Ing. Jaroslava Melichara, Mgr. Petra Kovaříka, Mgr. Ing. Iva Haly a Ing. Jana Šrubaře, tedy osob, které měli dle žalovaného svědčit o tom, jaká byla skutečná vůle účastníků smlouvy. Obecně lze připustit dokazování týkající se obsahu smlouvy směrem k dovyložení vůle účastníků jen při situaci, kdy znění smlouvy je interpretačně nejasné a ze samotného písemného vyhotovení smlouvy není zřejmé, co účastníci při uzavírání smlouvy sledovali. Dle shora citovaného znění smlouvy však je vůle účastníků zcela bezpochyby a interpretačních nejasností srozumitelná, a proto zde není na místě provádět dovyložení vůle účastníků, ať už na základě důkazů o průběhu předsmluvního jednání, či důkazy o výslechu účastníků, kteří smlouvu za strany uzavírali.

Dle ust. 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 544 odst. 1 občan. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvních povinností smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle ust. § 1987 odst. 1 OZ k započtení jsou způsobilé pohledávky, které se uplatní před soudem dle ustanovení § 1987 odst. 2 OZ, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

Na základě výše zjištěného skutkového stavu, po aplikaci příslušných právních ustanovení, má soud za prokázané, že smluvní pokuta ve smlouvě o postoupení pohledávek, byla sjednána neplatně pro rozpor se zákonem, neboť její sjednání bylo vázáno na výkon práva, a sice odstoupení od smlouvy (byť pro porušení povinnosti zaplatit úplatu za postoupené pohledávky) a společnost LISOVNA Ústí nad Labem a.s. byla povinna zaplatit smluvní pokutu jen za předpokladu, že žalovaný využije své právo od smlouvy odstoupit. Takovéto ujednání je pak neplatné pro rozpor se zákonem, když ke stejným závěrům za téměř totožného skutkového stavu, kdy od smlouvy odstupoval účastník, který neporušil povinnosti plynoucí mu ze smlouvy, dospěl i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1216/2010. Zároveň je též nesprávné přesvědčení žalovaného o tom, že poslední věta citovaného ustanovení 5.3 smlouvy v sobě obsahuje ujednání o možnosti uplatnit smluvní pokutu bez ohledu na odstoupení od smlouvy, když poslední větu předmětného článku lze dle názoru soudu chápat jen jako právně nevýznamné prohlášení účastníků a ujednání o smluvní pokutě je od této poslední věty oddělitelné a samostatně přezkoumatelné a pokud soud dospěje k neplatnosti ujednání smluvní pokuty, nemůže jej následné prohlášení účastníků žádným způsobem zhojit. Ve věci je zřejmé, že soud výkladem vůle účastníků smlouvy nemůže jít nad rámec znění smlouvy, když v konkrétní věci je nutno mít na paměti, že oba účastníci smlouvy jsou společnosti, jejichž předmětem podnikání je obchodování s pohledávkami a tedy jsou osobami v oboru obchodu i v oboru práva znalými a nelze výsledný proces jejich obchodního jednání dezinterpretovat, neboť je zřejmé, že finální vůle účastníků byla projevena při podpisu smlouvy o postoupení pohledávek přesto, že mohla být v období předcházejícímu podpisu smlouvy o postoupení pohledávek jiná. Zároveň je též zřejmé, že předmětná judikatura již v době podpisu smlouvy byla všeobecně dostupná a známá, a proto zde není na místě argumentace žalovaného, že byl z druhé strany podveden či oklamán. Po zjištění neplatnosti ujednání o smluvní pokutě je pak zřejmé, že nemohlo dojít k jednostrannému zápočtu žalovaného pohledávek ze smluvní pokuty na pohledávku na vrácení 130.000.000,-Kč jako části úplaty za postupované pohledávky, když tato pohledávka společnosti BLACKDZAAR tedy mohla být předmětem postoupení společnosti DINAVERT VENTURES INC., neboť existovala, a zároveň mohla být následně postoupena společnosti DETRANGE Stock a.s., která s ní platně uhradila část ceny postupovaných pohledávek ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.4.2014 a žalovaný tak nemohl platně odstoupit od smlouvy se společností DETRANGE Stock a.s., ze dne 23.5.2014. Soud má za to, že pohledávka společnosti DETRANGE STOCK a.s., která jí byla postoupena společností DINAVERT VENTURES INC. (která jí nabyla postoupením od společnosti BLACKDZAAR), je pohledávkou způsobilou k započtení. Ustanovení upravující nemožnost započítávání pohledávek, které jsou nejisté či neurčité dle názoru soudu nutno vykládat restriktivním způsobem, kdy nejistota či neurčitost pohledávek musí být naprosto zřejmá bez bližšího zkoumání. Jako na nejisté či neurčité pohledávky by pak soud pohlížel např. na pohledávky podmíněné rozvazovací či odkládací podmínkou, budoucí pohledávky nejisté (u kterých není jisté, zda vzniknou), pohledávky, u kterých není najisto postaveno, kdo je dlužníkem či pohledávky z alternativních závazků atd., nikoli na pohledávky u kterých mezi účastníky panuje spor, zda pohledávka existuje, když její existenci lze objektivně zjistit z několika málo listin (smlouva o postoupení pohledávek, listiny prokazující uhrazení části pohledávky a listina započtení-jako v tomto případě). Proto je soud názoru, že pohledávky společnosti DETRANGE STOCK a.s. byla způsobila k započtení a mohla způsobit zánik pohledávky žalovaného vůči DETRANGE STOCK a.s. z titulu části ceny za postupované pohledávky.

Společnost DETRANGE Stock a.s. se tak stala věřitelem sporné pohledávky definované v přihlášce P298 a žalovaný tak pozbyl hmotněprávní legitimaci k uplatňování této pohledávky a zároveň soudu ve smyslu ust. § 18 IZ nenavrhl vstup společnosti DETRANGE do insolvenčního řízení, a proto v tomto incidenčním sporu je zřejmé, že nemohlo dojít k záměně účastníků ze zákona dle ust. § 19 IZ a žalobě tak muselo být vyhověno.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. ve spojení s ust. § 163 IZ, když žádný z účastníků právo na náhradu nákladů nepožadoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3.11.2016

JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: J. Havlenová