42 ICm 4154/2014
Číslo jednací: 42 ICm 4154/2014-72 ( KSHK 42 INS 30832/2013 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Insolvency Project v.o.s., se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, IČ 28860993 jako insolvenční správce dlužníka K-Logistrans, s.r.o., se sídlem Brněnská 700/25, 500 06 Hradec Králové IČ 27487296 zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové proti žalované Ivě anonymizovano , anonymizovano , bytem Platnéřská 88/9, 110 00 Praha, zast. JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové, o vyslovení neúčinnosti zástavní smlouvy

takto:

I. Žaloba o určení, že smlouva o zřízení zástavního práva uzavřená dne 22.1.2012 mezi UniCredit Bank Czech and Slovakia, a.s., IČ: 64948242 a dlužníkem K-Logitrans, s.r.o., IČ: 27487296, je neúčinná, se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta na nákladech řízení částku 12.342,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 27. 11. 2014 se domáhal žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, smlouva o zřízení zástavního práva uzavřená dne 22.1.2012 mezi UniCredit Bank Czech and Slovakia, a.s., IČ: 64948242 a dlužníkem K-Logitrans, s.r.o., IČ: 27487296, je neúčinná podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) IZ, když touto zástavní smlouvou byl zajišťován již dříve vzniklý dluh. Žalobu odůvodnil tím, že napadenou smlouvou o zřízení zástavního práva byly zajištěny pohledávky banky za dlužníkem vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 6. 2008. Podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) IZ pak zvýhodňujícími právními úkony jsou ty, kterými dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku. 2008 byly zajištěny na základě smlouvy o zajištění postoupením pohledávek číslo 480/08-375/08-120, a to rovněž ze dne 20. června 2008, dále pak zajišťovací bianco směnkou. Ke smlouvě o úvěru bylo uzavřeno několik dodatků. Z důvodu navyšujícího se kontokorentu došlo dne 21. 11. 2012 mezi smluvními stranami k uzavření dohody o zrušení smlouvy o zajištění postoupením pohledávek ze dne 20. 6. 2008 a hned následující den (22. listopadu 2012) došlo k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám. Tím došlo pouze k nahrazení jednoho zajišťovacího institutu institutem druhým. Nedošlo tak k žádné změně v postavení věřitele ani tím nebyla dotčena práva jiných věřitelů. Navíc v době provedení úkonu nebyl dlužník ve stavu úpadku. Proto navrhl zamítnutí žaloby.

Z provedeného dokazování zjistil insolvenční soud tento skutkový stav:

Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 6. 2008 mezi UniCredit Bank Czech Republic a.s. jako věřitelem a společností K-Logitrans s.r.o. jako dlužníkem bylo zjištěno, že se banka zavázala poskytnout klientovi jednak kontokorentní úvěr ve výši 5.000.000,-Kč, jednak bankovní záruky až do výše 2.000.000,-Kč, jednak treasury linky pro provádění treasury obchodů do maximální výše 2.000.000,-Kč a tím, že souhrn výše čerpání jednotlivých forem úvěru nesmí přesáhnout maximální výši 6.500.000,-Kč. Podle článku VII smluvních ujednání měly být závazky dlužníka zajištěny vlastní bianco směnkou a smlouvou o zajištění postoupením pohledávek, jež měla být uzavřena nejpozději před prvním čerpáním úvěru. Insolvenčnímu soudu dále bylo předloženo celkem 11 dodatků k úvěrové smlouvě; první byl uzavřen 21. 5. 2009 a poslední dne 1. 3. 2013. Z dodatku č. 9 uzavřeného dne 22. listopadu 2011 bylo zjištěno, že se mimo jiné změnil i způsob zajištění závazku, když zajištění postoupením pohledávek mělo být nahrazeno zástavním právem ve prospěch banky k pohledávkám klienta za jeho dlužníky, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám číslo 5416/12T-375/08-120, jež měla být uzavřena rovněž nejpozději 22. listopadu 2012. Ze smlouvy o zajištění postoupením pohledávek uzavřené mezi stejnými stranami dne 20. 6. 2008 bylo zjištěno, že tímto způsobem byly zajištěny všechny pohledávky banky včetně příslušenství, ať již existující nebo v budoucnu vzniklé, vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo 375/08-120 uzavřené dne 20. 6. 2008 ve znění případných pozdějších dodatků. Postoupené pohledávky byly specifikovány v příloze č. 1 a 2 smlouvy. Smlouva byla rovněž změněna dvěma dodatky dne 3. 12. 2009 a dne 15. 8. 2011. Z dohody o zrušení zajištění postoupením pohledávek ze dne 21. listopadu 2012 pak bylo zjištěno, že smluvní strany se dohodly na zrušení této smlouvy a že v souvislosti se zrušením smlouvy o zajištění postoupením pohledávek postupuje banka ke dni účinnosti této dohody veškeré pohledávky zpět dlužníkovi. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám č. 5416/12T-375/08-120 uzavřené mezi UniCredit Bank Czech Republic a společností K-Logitrans s.r.o. dne 22. listopadu 2012 bylo zjištěno, že předmětem zajištění se staly veškeré stávající i budoucí pohledávky zástavce za poddlužníky, jež vyplývají z jeho běžných obchodních vztahů. Zástavní právo bylo zřízeno za účelem zajištění pohledávek banky ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 6. 2008, včetně jejích dodatků. Z postupní smlouvy uzavřené dne 9. 5. 2013 mezi UniCredit Bank Czech Republic a.s. jako postupitelem a Ivou anonymizovano jako postupníkem bylo zjištěno, že postupitel postoupil paní Ivě anonymizovano veškeré pohledávky za smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 8. 2008 s tím, že pohledávka je zajištěna na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 22. 11. 2012.

Podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) IZ jsou znevýhodňujícími právními úkony takové úkony, kterými dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Podle § 241 odst. 5 IZ zvýhodňující právním úkonem není zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu. Zvýhodňujícím právním úkonem je ve smyslu ust. § 241 IZ pak pouze takový úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku.

Z provedeného dokazování vyplynulo, že k uzavření napadené zástavní smlouvy k pohledávkám došlo k době, kdy mezi bankou a dlužníkem fungovaly vztahy ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 6. 2008, jež byla od jejího uzavření do uzavření zástavní smlouvy k pohledávkám několikrát měněna, v té době již celkem devíti dodatky. Zjištěno rovněž bylo, že zástavní smlouva k pohledávkám byla uzavřena v souvislosti s uzavřením dodatku č. 9 smlouvy o úvěru. Neobstojí námitka žalovaného věřitele, že k uzavření zástavní smlouvy k pohledávkám došlo v souvislosti s navýšením úvěrového rámce, kdy úvěrový rámec byl z částky 6.500.000,-Kč navýšen na částku 8.000.000,-Kč dodatkem č. 2 a na částku 10.000.000,-Kč pak dodatkem č. 6 ze dne 27. října 2011. Nicméně splatnost úvěru byla tímto dodatkem prodloužena o 4 kalendářní měsíce. Insolvenční soud se ztotožňuje s právním názorem žalovaného věřitele, že smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 22. 11. 2012 není novým zajištěním starého dluhu ve smyslu ust. § 241 odst. 3 písm. d) IZ, neboť, jak plyne z dodatku č. 9 ze dne 22. 11. 2012 úvěrové smlouvy, dále z dohody o zrušení smlouvy o zajištění postoupením pohledávek ze dne 21.11.2012 a ze zástavní smlouvy k pohledávkám ze dne 22. 11. 2012 došlo toliko k nahrazení jednoho zajišťovacího institutu zajišťovacím institutem jiným v podstatě s totožným předmětem zajištění. Postavení zajištěného věřitele ani ostatních případných věřitelů dlužníka v té souvislosti zásadním způsobem nezměnilo.

Vzhledem k tomu, že insolvenční soud má za to, že uzavřením smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 22. 11. 2012, v souvislosti se zrušením smlouvy o zajištění postoupením pohledávek ze dne 20.6.2008 včetně dodatků, nedošlo ke zvýhodnění věřitele, a že tedy smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 22. 11. 2012 není neúčinným právním úkonem ve smyslu ust. § 241odst. 3 písm. d) IZ, byla odpůrčí žaloba zamítnuta.

Nadto insolvenční soud zastává názor, že i v případě neúčinnosti právních úkonů ve smyslu § 241 IZ je nutno zkoumat, zda byly naplněny předpoklady předepsané ust. § 237 IZ, když nositelem zajištěné pohledávky není původní věřitel, který uzavíral zástavní smlouvu, ale právní nástupce-žalovaná, která získala již zajištěné pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek. Ve smyslu ust. § 237 odst. 2 by pak žaloba na vyslovení neúčinnosti mohla být ve vztahu k žalované věřitelce úspěšnou, odkud by věřitelce musely být známy okolnosti, jež odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti. Vzhledem k tomu, že insolvenční soud smlouvu zřízení zástavního práva k pohledávkám z 22. 11. 2012 neúčinnou neshledal, nebylo třeba doplňovat dokazování za účelem ověření, zda žalované věřitelce byly okolnosti uzavření této zástavní smlouvy známy či nikoliv. měl ve věci úspěch, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní pomoci po 3100 a 3× paušál po 300,-Kč, obojí podle vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění, vše navýšeno o 21% DPH, když advokát žalované je plátcem této daně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Hradci Králové dne 20. srpna 2015

JUDr. Jolana Maršíková, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Veronika Hrdličková