42 ICm 4140/2017
Číslo jednací: 42 ICm 4140/2017-9

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobkyně: JUDr. Věra Sedloňová, IČO: 13127055, se sídlem Sudoměřská 46, Praha 3, insolvenční správce dlužnice Blanky anonymizovano , anonymizovano , IČO: 04369297, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO: 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, o určení pravosti vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka P8-2 ve výši 30.869,-Kč přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 26 INS 12886/2017 není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že shora označená pohledávka přihlášené do shora označeného insolvenčního řízení žalovaným není po právu. Z přihlášky pohledávky P8-2 zjistil soud, že žalovaný přihlásil do tohoto insolvenčního řízení svou pohledávku jako pohledávku vykonatelnou z titulu vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Evy Vaňkové ze dne 18. 10. 2016, č. j. VA 34-12/2016-12, když tato pohledávka představovala vyčíslenou smluvní pokutu s příslušenstvím plynoucích z nesplněných závazků ze Smlouvy o zápůjčce č. 9200079656 ze dne 17. 3. 2016. Ze zprávy o přezkumu zjistil soud, že tato vykonatelná pohledávka byla popřena žalobkyní co do pravosti s odůvodněním, že zajištění závazku ze Smlouvy se smluvní isir.justi ce.cz pokutou je neplané, v rozporu s dobrými mravy, neboť smluvní pokuta činí výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek ve Smlouvě o zápůjčce. Je tedy v rozporu s judikaturou smluvena v nepřiměřené výši a neplní svou funkci.

V žalobě setrvala žalobkyně na svých popěrných argumentech a uvedla soudobou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se přiměřenost smluvní pokuty.

Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

Soud věc projednal ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť věc lze projednat pouze na základě předložených listinných důkazů.

Ze Smlouvy o zápůjčce č. 9200079656 ze dne 17. 3. 2016 zjistil soud pravdivost smluvního vztahu mezi účastníky. Z Rozhodčí smlouvy č. 9200079656 ze dne 17. 3. 2016 zjistil soud, že se účastníci dohodli na řešení sporů vzniklých z předmětné Smlouvy o zápůjčce v rozhodčím řízení. Tato Rozhodčí smlouva byla sjednána na samostatné listině, která je psána dostatečně velkým písmem a jednoznačně definuje přímým vyjmenováním okruh třinácti jednotlivých rozhodců, z nichž si žalobce vybral za rozhodce JUDr. Evu Vaňkovou. Z rozhodčího nálezu JUDr. Evy Vaňkové ze dne 18. 10. 2016, č. j. VA 34-12/2016-12, zjistil soud, že žalovanému byla přiznána popřená pohledávka P8-2, když tento rozhodčí nález je vykonatelný dnem 18. 11. 2016.

Dle ust. § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení ve znění platném do 31.3.2012 strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů, k jejichž projednání a rozhodování by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Dle ust. § 7 odst. 1 zák. o rozhodčím řízení rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

Ve věci bylo nutné si nejprve zodpovědět otázku, zda-li je shora citovaná rozhodčí smlouva platná a mohla založit pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu a zda jsou tedy posuzované pohledávky vykonatelné, či nikoli. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2447/2011 je nutno v rámci posuzování jednotlivých právních úkonů, s ohledem na spotřebitelskou ochranu, vážit míru intenzity, event. nevyváženosti smluvních ujednání v neprospěch spotřebitele, která v takovémto právním úkonu vzniká. Je nutné vykládat obsah předmětného právního úkonu ve vztahu k parametrům proběhlého rozhodčího řízení a míře poškození, ke kterému došlo na straně spotřebitele ve srovnání s tím, kdyby bylo vedeno řízení soudní. Soud má v této věci za to, že rozhodčí smlouva se vyvarovala základních, v minulosti často vytýkaných chyb, které při sjednávání spotřebitelských smluv byly realizovány, obsahuje jednoznačný způsob ustanovení rozhodce, je sjednána na samostatné listině, spotřebiteli není obsah smlouvy nijak zatajován a smlouva je přehledná, jednoznačná a pokud si ji spotřebitel přečte, musí mu být znám jeho obsah. Smlouva také nepoužívá žádné zavádějící ani nejasné formulace. Proti obecnému soudnímu řízení zavádí neveřejnost rozhodčího řízení a jeho jednoinstančnost, v ostatních parametrech se však soudnímu řízení blíží. Soud má po posouzení obsahu rozhodčí smlouvy a na ní navazující rozhodčího nálezu za to, že zde určitá míra nevyváženosti ve vztahu k soudnímu řízení je dána (např. neveřejnost rozhodčího řízení), avšak ve vztahu k celkovému objemu práv účastníků, není v takové intenzitě, aby mohla způsobit neplatnost rozhodčí smlouvy. Zároveň je též zřejmé, že počet rozhodců byl ve smlouvě předem určen, neboť bylo určeno, že bude rozhodovat jeden z předem označených třinácti rozhodců. Podle náhledu soudu je tedy rozhodčí nález vydán na základě platné rozhodčí smlouvy a jedná se tak o pohledávku vykonatelnou.

Při tomto zjištění pak ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ u napadené vykonatelné pohledávky nelze provádět rozdílné právní hodnocení ve smyslu namítané neplatnosti ujednání o smluvní pokutě (když ke stejným závěrům došel i např. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 29 ICdo 7/2013). Žaloba tak musela být zamítnuta.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 201 odst. 1 IZ, když plně procesně úspěšnému žalovanému právo na náklady řízení proti žalobci jako insolvenčnímu správci nelze přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Českých Budějovicích dne 16. 1. 2018

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Alena Linhová