42 ICm 4022/2015
č.j.: 42 ICm 4022/2015-16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Insolvency Project, v. o. s., IČO 28860993, Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce Gerharda Pechera a Ester Pecherové, zast. JUDr. Milan Novák, IČO 66220351, advokát, Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému Domácí půjčky, a. s., IČO 25120549, Letenské náměstí 157/4, 170 00 Praha 7, zast. JUDr. Jan Rudolf, IČO 66248124, advokát, Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1-Staré Město, o určení pravosti a výše popřených vykonatelných pohledávek, t a k t o :

I. Určuje se, že pohledávka P23 přihlášená žalobce m do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 14620/2015, je v popřené části 45.240,-Kč po právu.

II. Určuje se, že pohledávka P23 přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budě jovicích pod sp. zn. 27 INS 14620/2015, není v popřené části 13.120,-Kč po právu.

III. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

O dů v o dn ě ní :

Žalobce se domáhal určení, že jím popřená část pohledávky P23 přihlášená do shora označeného insolvenčního řízení v části 58.360,-Kč nebyla do insolvenčního řízení přihlášena po právu.

Z přihlášky pohledávky zjistil soud, že žalovaný přihlásil do tohoto insolvenčního řízení svou pohledávku evidovanou jako P23 ve výši 88.360,-Kč jako pohledávku vykonatelnou z titulu exekutorského zápisu soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., ze dne 28.6.2005, č. 124 EZ 120/05, ve kterém uznal dlužník co do důvodu a výše pohledávku z titulu smlouvy o půjčce č. 110062001. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalobce popřel tuto pohledávku co do částky 58.360,-Kč s odůvodněním, že dle označené smlouvy o půjčce dlužník obdržel pouze částku 30.000,-Kč a zbylé úročení představuje reálnou úrokovou sazbu 146,04 % ročně, která je sjednána v rozporu s dobrými mravy pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku. Žalobce tak uznal pouze částku odpovídající poskytnuté jistině.

V podané žalobě žalobce setrval na svých argumentech z přezkumného jednání a doplnil, že dlužníkovi byla poskytnuta reálně částka 30.000,-Kč, která měla být splatná v 18 měsíčních splátkách po 4.180,-Kč a dlužník měl tak uhradit žalovanému částku ve výši 88.360,-Kč, což je nepřiměřeně vysoký úrok.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že úročení předmětné smlouvy o půjčce představovalo pouze částku 45.240,-Kč a zbylou částku ve výši 13.120,-Kč představovaly smluvní pokuty z této smlouvy o půjčce, přičemž nárok na úhradu jistiny, úroků i smluvní pokuty dlužník uznal ve shora označeném exekutorském zápisu a není již na místě zabývat se otázkou složení částky 88.360,-Kč, ani její přiměřenosti, neboť žalovaný má podle hmotného práva bezesporu na tuto částku nárok, neboť ujednání v exekutorském zápise odráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků, které bylo podkladem pro sepis tohoto zápisu.

Soud věc projednal ve smyslu ust. § 115a ve spojení s ust. § 111 odst. 4 o. s. ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, když soud mohl tuto věc projednat pouze na základě předložených listinných důkazů.

Přezkumné jednání se konalo dne 21. 9. 2015, žaloba byla soudu doručena dne 20. 10. 2015 a je tedy žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 199 odst. 1 IZ.

Ze smlouvy o půjčce č.110062001 ze dne 19.10.2004 zjistil soud, že žalovaný poskytl dlužnici půjčku ve výši 30.000,-Kč, když dlužnice se zavázala tuto částku zaplatit žalobci v osmnácti měsíčních splátkách po 4.180,-Kč, tedy se sjednaným pevným úrokem ve výši 45.240,-Kč, když celková dlužná částka z této smlouvy představovala částku 75.240,-Kč. Dále se účastníci ve smlouvě dohodli pro případ prodlení hrazení splátek z této smlouvy s možností uplatnění smluvní pokuty, když smluvní pokuta nebyla ve smlouvě přímo sjednána a byl zde uveden pouze odkaz na sazebník poplatků. Z exekutorského zápisu JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M. ze dne 28.6.2005, sp.zn. 124 EZ 120/2005 zjistil soud, že dlužnice uznala co do důvodu a výše svůj dluh z titulu předmětné smlouvy o půjčce ve výši 88.360,-Kč, která zahrnuje jak jistinu, tak úročení, tak vyčíslenou smluvní pokutu.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Dle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnosti stran.

Soud po provedeném dokazování má za nesprávný závěr žalobce o sjednání úroků z předmětné půjčky v nepřiměřené výši. Zejména je nutno zohlednit, že úrok z úvěru nečiní částku 58.360,-Kč, ale částku 45.240,-Kč a pak je nutno brát v potaz, že úrok z půjčky je sjednán v tzv. pevné sazbě, tedy nenabíhá již do budoucna a věřitel z této smlouvy o půjčce je bez ohledu na dobu půjčení oprávněn požadovat úrok pouze v předem známé sjednané výši. Za této situace soud hodnotí úrok sjednaný v přiměřené výši a určil, že pohledávka žalovaného je v části odpovídající sjednanému úroku po právu. Co se týče částky 13.120,-Kč, představující smluvní pokutu, je soud přesvědčen, že smluvní pokuta ve smlouvě o půjčce byla sjednána neplatně v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 39 obč. zák., neboť ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo přímo ve smlouvě samotné, ale v obchodních podmínkách a způsobovalo značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran uzavírající smlouvu o půjčce, když stejné závěry vyslovil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11.1.2003, sp.zn. I ÚS 3512/11, kde Ústavní soud dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu v zásadě nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Dle nálezu Ústavního soudu ve smluvních podmínkách můžou být ujednání pouze technického a vysvětlujícího charakteru, nikoli ustanovení dopadající na právní vztah samotný, jako např. ujednání o smluvní pokutě. Při zjištění, že smluvní pokuta byla ve smlouvě o půjčce sjednána neplatně, nemohla dlužnice v posuzovaném exekutorském zápisu svůj dluh odpovídající smluvní pokutě platně uznat, neboť tento dluh v době uznání neexistoval. Soud proto určil, že pohledávka žalovaného ve výši 13.120,-Kč nebyla do tohoto insolvenčního řízení přihlášena po právu.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když při úspěchu žalobce a žalovaného v jednom nároku a neúspěchu žalobce a žalovaného v jednom nároku, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Po uč e ní: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Českých Budějovicích dne 19.1.2016 JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: J. Havlenová