42 ICm 4014/2015
č.j.: 42 ICm 4014/2015-23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Door Financial, a.s., IČ 29016126, Vyskočilova 1481/4, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Insolvency Project, v.o.s., IČ 28860993, Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce Lidmily Chovítkové, zast. JUDr. Milan Novák, advokát, Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, o určení existence nevykonatelné pohledávky, takto:

I. Určuje se, že pohledávka P3-1 ve výši 1.249,36 Kč a pohledávka P3-5 ve výši 8.114,78 Kč, obě přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 16338/2015, jsou po právu.

II. Žaloba na určení, že pohledávka P3-1 ve výši 1.368,-Kč a pohledávka P3-5 ve výši 1.336,67 Kč, obě přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 16338/2015, jsou po právu, se zamítá.

III. Určuje se, že pohledávka P3-3, P3-4, P3-7 a P3-8 přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 16338/2015, jsou po právu.

IV. Žaloba na určení, že pohledávka P3-2, P3-6 přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 16338/2015, jsou po právu, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že jeho shora označené pohledávky byly do shora označeného insolvenčního řízení přihlášeny po právu.

Z přihlášky P3 zjistil soud, že žalobce přihlásil do tohoto insolvenčního řízení svých osm dílčích pohledávek, když dílčí pohledávka č. P3-1 ve výši 2.617,36 Kč byla přihlášena z titulu neuhrazené části jistiny a úroku z prodlení dle smlouvy o půjčce č. DFH066604, uzavřené mezi žalobcem a dlužnicí dne 14.2.2014, na základě které půjčil žalobce dlužnici částku 5.000,-Kč, kterou se dlužnice zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 30,565 % ročně formou pravidelných splátek. Žalované byla půjčka zesplatněna v souladu s čl. 7 smluvních podmínek smlouvy o půjčce dne 30.9.2014. Dílčí pohledávka P3-2 pak představovala částku 1.152,-Kč jako smluvní pokutu ve výši neuhrazené části odměny za inkaso, když dlužník si spolu se smlouvou o půjčce objednal i inkaso splátek v hotovosti, za což se zavázal zaplatit odměnu ve výši 2.520,-Kč formou pravidelných splátek, když v důsledku zesplatnění půjčky se stala splatná i smluvní pokuta ve výši rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso. Dílčí pohledávka P3-3 ve výši 198,80 Kč pak dle přihláškových údajů představovala smluvní pokutu ve výši neuhrazené části úroku, když v důsledku zesplatnění půjčky se stala i smluvní pokuta ve výši neuhrazené části úroku okamžitě splatnou. Výše pohledávek P3-1,2,3 je ovlivněna započtením platby dlužnice ve výši 4.560,-Kč částečně na jistinu, částečně na smluvní pokutu za ušlé inkaso a částečně na úrok z jistiny. Dílčí pohledávka P3-4 ve výši 663,51 Kč pak představovala kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny půjčky, která byla vyčíslena ode dne zesplatnění do dne zahájení insolvenčního řízení.

Z přihlášky P3 dále soud zjistil, že dílčí pohledávka P3-5 ve výši 9.451,45 Kč byla přihlášena z titulu neuhrazené části jistiny a jejího příslušenství dle smlouvy o zápůjčce č. DFH118880 ze dne 2.7.6.2014, na základě které půjčil žalobce dlužnici částku 11.000,-Kč, kterou se dlužnice zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 32,242 % ročně formou pravidelných splátek. Žalované byla zápůjčka zesplatněna ve smyslu ustanovení písm. N smluvních podmínek dnem 28.11.2014. Dílčí pohledávka P3-6 pak představovala částku 5.263,33 Kč jako smluvní pokutu ve výši neuhrazené části odměny za inkaso, když dlužník si spolu se smlouvou o zápůjčce objednal i inkaso splátek v hotovosti, za což se zavázal zaplatit odměnu ve výši 6.660,-Kč formou pravidelných splátek, když v důsledku zesplatnění zápůjčky se stala splatná i smluvní pokuta ve výši rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso. Dílčí pohledávka P3-7 ve výši 1.438,57 Kč pak dle přihláškových údajů představovala smluvní pokutu ve výši neuhrazené části úroku, když v důsledku zesplatnění zápůjčky se stala i smluvní pokuta ve výši neuhrazené části úroku okamžitě splatnou. Výše pohledávek P3-5,6,7 je ovlivněna započtením platby dlužnice ve výši 4.010,-Kč částečně na jistinu, částečně na smluvní pokutu za ušlé inkaso a částečně na úrok z jistiny. Dílčí pohledávka P3-8 ve výši

1.881,23 Kč pak představovala kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny půjčky, která byla vyčíslena ode dne zesplatnění do dne zahájení insolvenčního řízení.

Z protokolu o přezkumném jednání a z vyrozumění o popření pohledávky zjistil soud, že žalovaný popřel dílčí pohledávku P3-1 co do výše 2.049,20 Kč na jistině pohledávky a co do výše 99,63 Kč na příslušenství pohledávky s odůvodněním, že nárok na příslušenství smlouvy o půjčce nevznikl, neboť ujednání v něm jsou absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Za situace, kdy dle tvrzení žalobce, dlužnice uhradila na půjčku částku 4.560,-Kč, nemohl žalobce platně započítat tuto platbu na příslušenství pohledávku a dílčí pohledávka pak byla popřena co do zaplacené částky 4.560,-Kč. Se stejným odůvodněním popřel žalovaný dílčí pohledávku P3-5 do výše 2.098,09 Kč na jistině pohledávky s odůvodněním, že ve smlouvě ujednaná příslušenství jsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a proto tak platbu dlužnice ve výši 4.010,-Kč nebylo možno započítat na toto příslušenství, ale pouze na jistinu pohledávky. Dílčí pohledávky P3-2,3,4,6,7,8 popřel žalovaný co do pravosti s odůvodněním, že tyto pohledávky představují smluvní pokuty, které jsou sjednané nepřehledně, drobným písmem v obchodních podmínkách a smluvní pokuty jsou tak sjednána v rozporu s požadavkem dobré víry, k újmě spotřebitele a znamenají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků smlouvy, když v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokuty zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Navíc jsou smluvní pokuty nakombinovány s dalšími sankcemi, což ve svém důsledku způsobuje taktéž značnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků smlouvy a smluvní pokuty jsou tak sjednány neplatně.

Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil a v žalobě setrval na svých přihláškových tvrzeních, ke kterým uvedl, že se nejedná o kumulativně sjednané smluvní pokuty, když s tzv. čistou smluvní pokutou je pouze dílčí pohledávka P3-4,8, když ujednání takovéto smluvní pokuty mělo mít motivační charakter pro dlužnici, aby svůj dluh řádně a včas splnila. Dílčí pohledávka P3-2,6 plní dle žalobce pouze reparační funkci za ušlou odměnu za provádění inkasa, když dlužnice si dobrovolně sjednala hotovostní inkaso půjčky a v případě zesplatnění dluhu žalobce musel vynaložit finanční prostředky na předem nasmlouvané obchodní zástupce žalobce, kteří provádějí tyto inkasní služby. Dílčí pohledávka P3-3,7 pak představuje taktéž pouze reparační funkci ušlého předem sjednaného úroku k jistině. Vzhledem k platnosti napadených ujednání, tak žalobce mohl započíst platby dlužnice na své dluhy způsobem uvedeným v přihlášce.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a ve svých argumentech setrval na svých tvrzeních z přezkumného jednání.

Přezkumné jednání se konalo dne 16.9.2015 a žaloba byla doručena soudu dne 16.10.2015 a je tedy žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

Ze smlouvy o půjčce č. DFH066604 ze dne 14.2.2014 (když tato smlouva vzhledem k datu uzavření nesprávně odkazuje na občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a v něm uvedené názvosloví- Smlouva o půjčce , avšak vzhledem k datu uzavření smlouvy, soud posuzuje tuto smlouvu jako Smlouvu o zápůjčce uzavřenou v režimu zákona č. 89/2012 Sb., neboť tuto listinu soud hodnotí právně rozdílně než je v textu smlouvy zaznamenáno) zjistil soud, že žalobce poskytl dlužnici zápůjčku ve výši 5.000,-Kč, kterou se dlužnice zavázala vrátit v pravidelných padesáti šesti týdenních splátkách s dohodnutým úrokem ve výši 880,-Kč, který tak odpovídá přihláškovým tvrzením svou procentuální sazbou, když formu zápůjčky si dlužnice sjednala v tzv. hotovostní variantě , která znamenala, že si v den podpisu smlouvy převzala jistinu zápůjčky v hotovosti a taktéž si sjednala způsob splácení půjčky v hotovosti, se související tzv. odměnou za inkaso ve výši 2.520,-Kč. Obdržení zápůjčky bylo možno sjednat i ve variantě tzv. bezhotovostní , která by znamenala zaslání jistiny zápůjčky na účet dlužnice a možnost splácení zápůjčky na účet žalobce, když tato varianta by nepředstavovala pro dlužnici žádné související náklady. V bodu 7 smluvních podmínek si pak účastníci dohodli možnost okamžitě zesplatnění zápůjčky pro její nehrazení a dohodli si též oprávnění žalobce požadovat smluvní pokutu ve výši neuhrazeného úroku ze zápůjčky a smluvní ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou jistiny. Ze žádosti a standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 13.2.2014 soud zjistil, že žalobce pokutu informoval dlužnici o charakteru finančních služeb. Zesplatnění zápůjčky a existenci půjčky nebyla ze strany žalovaného rozporována. Ze smlouvy o zápůjčce č. DFH 118880 ze dne 2.7.2014 zjistil soud, že žalobce poskytl dlužnici zápůjčku ve výši 11.000,-Kč, kterou se dlužnice zavázala vrátit v šedesáti pravidelných týdenních splátkách s dohodnutým úrokem ve výši 2.200,-Kč, když formu zápůjčky si dlužnice sjednala v tzv. hotovostní variantě , která znamenala, že si v den podpisu smlouvy převzala jistinu zápůjčky v hotovosti a taktéž si sjednala způsob splácení zápůjčky v hotovosti, se související tzv. odměnou za inkaso ve výši 6.600,-Kč. Obdržení zápůjčky bylo možno sjednat i ve variantě tvz. bezhotovostní, která by znamenala zaslání jistiny zápůjčky na účet dlužnice a možnost splácení zápůjčky na účet žalobce, když tato varianta by nepředstavovala pro dlužnici žádné související náklady. Ve smlouvě si účastníci sjednali též možnost odstoupení od hotovostního splácení zápůjčky, když ve smyslu písm. L smluvních podmínek v případě porušení povinnosti hradit splátky řádně a včas, není dlužník ze smlouvy o zápůjčce oprávněn dohodu o hotovostním inkasu vypovědět. V bodu N smluvních podmínek si pak účastníci dohodli možnost okamžitého zesplatnění pro případ prodlení se zaplacením více než dvou splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, event. pro případ zahájení insolvenčního řízení a účastníci si dohodli možnost požadovat smluvní pokutu ve výši neuhrazeného úroku ze zápůjčky, smluvní pokutu ve výši odpovídající neuhrazené části odměny za inkaso a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky jistiny za každý započatý den prodlení s úhradou jistiny. Z žádosti o zápůjčku včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru zjistil soud, že žalobce informoval dlužnici o charakteru finančních služeb dne 1.7.2014. Zesplatnění zápůjčky a existenci samotné zápůjčky nebyla ze strany žalovaného rozporována.

Dle ust. § 198 odst. 2 IZ v žalobě podle odst. 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Dle ust. 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

Co se týče dílčí pohledávky P3-2,6, je soud toho názoru, že samotné ujednání o tzv. hotovostní variantě smlouvy o zápůjčce je samo o sobě ujednáno v rozporu s dobrými mravy a je zakázáno pro rozpor s požadavkem přiměřenosti a znamená významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je třeba si uvědomit, že hotovostní a bezhotovostní varianta s sebou přináší nejen rozdílné možnosti ve splácení zápůjčky, ale taktéž předně rozdílné způsoby poskytnutí zápůjčky, když pouze v tzv. hotovostní variantě může spotřebitel obdržet zápůjčku přímo při podpisu smlouvy v hotovosti. Sama tato skutečnost o sobě je tak dle soudu významným motivačním prvkem pro zvolení si této varianty poskytnutí zápůjčky, neboť v tomto případě má dlužník k okamžité dispozici finanční prostředky. Dle názoru soudu je pak ujednání o tzv. odměně za inkaso motivováno pouze snahou žalobce jakožto věřitele získat od dlužníka další finanční prostředky, neboť nelze přehlédnout, že ze splátky zápůjčky ve výši 150,-Kč, resp. 330,-Kč týdně činí odměna za inkaso částka 45,-Kč, resp. 110,-Kč, tedy částka značně převyšující splátku úroků z úvěru a činící téměř třetinu splátky, která se v úhrnu skládá ze splátky jistiny, splátky úroku a splátky tzv. odměny za inkaso. Zároveň taktéž nelze přehlédnout způsob sjednání odměny za inkaso a jeho dalšího osudu, kdy dlužnice jako spotřebitel není oprávněna odstoupit či vypovědět sjednanou službu za inkaso v době svého prodlení, a tedy je stále povinna platit velmi vysoké částky i v případě, kdy nedochází k reálnému inkasování prostřednictvím fyzických osob. Soud proto s touto úvahou žalobu na určení, že dílčí pohledávka č. P3-2,6 byla přihlášena po právu, zamítl, neboť smluvní pokuta představující paušalizovanou náhradu škody za ušlý zisk za odměny na inkasu, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť samotná ujednání odměny za inkaso, soud hodnotí jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

Co se týče dílčí pohledávky P3-3,7, je dle názoru soudu nutné, údaje obsažené v přihláškovém formuláři, co se skutkových tvrzení týče, vykládat v souladu s připojenými listinnými důkazy a poté je výlučným právem soudu skutkový stav uvedený v přihlášce a vyplývající z listinných důkazů právně hodnotit, když soud v napadeném bodu uplatněné nároky hodnotí jako nárok na úrok ze zápůjčky, nikoli jako smluvní pokutu, když tento nárok byl ve smluvních podmínkách i v přihlášce nesprávně označen. Nejde však o změnu důvodů, na kterých se zakládá přihlášená pohledávka ve smyslu ust. § 198 odst. 2 IZ, ale jde pouze o změněné právní hodnocení nezměněného skutkového stavu, když ke stejným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Odo 729/2006, příp. rozsudku 29 Cdo 506/2007. Zároveň je zřejmé, že zesplatněním jistiny a úroků, právo na úroky nezaniká, neboť úrok ze zápůjčky je příslušenstvím pohledávky, když výše sjednaného úroku ze zápůjčky není sjednána v nemravné výši, neboť je sjednána ve výši, která je pro tento typ finančních služeb běžná. Pohledávky P3-4,8 jsou dle názoru soudu, smluvní pokutou sjednanou ve smyslu ust. § 2048 OZ, která byla sjednána platně v odpovídající výši, když výše uplatněné smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky není dle názoru soudu v rozporu se zásadou přiměřenosti. Soud proto s touto úvahou žalobě domáhající se určení, že dílčí pohledávky P3-3,4,7,8 byly přihlášeny po právu, jako důvodné vyhověl.

Za zjištění, že dílčí pohledávky P3-2 a P3-6 jsou neplatně sjednané a nejsou uplatněny po právu a naopak, pohledávky P3-3,7 jsou uplatněny po právu, je zřejmé, že žalobce nemohl započítávat platby dlužnice na neplatně sjednané pohledávky, ale mohl je započítávat na platně sjednané pohledávky a proto soud platby dlužnice zohlednil v rámci uplatněné jistiny ze smlouvy o půjčce (ponížil výši uplatněné jistiny o započtenou smluvní pokutu za inkaso a neponížil jistinu za započtený úrok z úvěru) tak, jak je zohledněno v částečně zamítavém a částečně vyhovujícím výroku tohoto rozsudku pod bodem I. a II.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

České Budějovice dne 3.12.2015

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová