42 ICm 3948/2013
Číslo jednací: 42 ICm 3948/2013-15 ( KSHK 42 INS 18165/2013 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Ing. Jakub Harvan, se sídlem Palackého 175, 511 01 Turnov, jako insolvenční správce dlužníka Jany Martínkové RČ: 655526/1427, proti žalovanému Česká spořitelna a.s., Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČ 45244782, o popření vykonatelné pohledávky žalovaného žalobcem

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužnicí Janou Martínkovou RČ: 655526/1427 nezajištěnou vykonatelnou pohledávku P5/2 ve výši 1.547.999,86 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 19. 11. 2013 se domáhal žalující insolvenční správce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Janou Martínkovou nezajištěnou vykonatelnou pohledávku ve výši 1.547.999,86 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení své dvě pohledávky v celkové výši 3.347.999,86 Kč. Důvodem vzniku obou pohledávek je nezaplacená jistina a příslušenství z jediné smlouvy o úvěru číslo 0281796139 ze dne 29. 11. 2006. Přesto žalovaný pohledávku č.P5/1 vyčíslenou ve výši 1.800.000,-Kč přihlásil jako pohledávku zajištěnou, zbývající část nároku ve výši 1.547.999,86 Kč přihlásil jako pohledávku číslo P5/2, a to jako pohledávku nezajištěnou. Žalovaný tak formálně rozdělil nárok plynoucí z předmětné smlouvy na dvě pohledávky, aby si v rozporu s ust. § 398 odst. 3 IZ zajistil lepší plnění v rámci oddlužení. Získáním postavení zároveň zajištěného a zároveň nezajištěného věřitele v rámci oddlužení pro pohledávku z jednoho právního titulu by došlo k nespravedlivému a nedovolenému zvýhodnění jednoho věřitele (žalovaného) na úkor ostatních nezajištěných věřitelů. Proto insolvenční správce při přezkumném jednání pohledávku přihlášenou pod pořadovým číslem P5/2 popřel s odůvodněním, že žalovaným nemá za dlužnicí nezajištěnou pohledávku.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že IZ neukládá věřiteli povinnost požadovat v rámci insolvenčního řízení uspokojení ze zajištění. Dále žalovaný poukázal na to, že příslušenství pohledávky je samostatnou věcí v právním slova smyslu jako takové může být samostatným předmětem právních vztahů. Jeho právní režim nemusí vždy automaticky sledovat ze zákona bez dalšího režim věci hlavní. Vzhledem k tomu, že je principiálně možné oddělit osud věci hlavní a jejího příslušenství, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávku z titulu nesplacené jistiny jako pohledávku zajištěnou a pohledávku z titulu příslušenství jako pohledávku nezajištěnou. Žalovaný věřitel se domnívá, že tak učinil po právu, proto navrhuje zamítnutí žaloby.

Z provedeného dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení ze dne 2. 9. 2013 bylo zjištěno, že žalovaný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku P5/1 částku 1.800.000,-Kč. Jedná se o pohledávku vykonatelnou podle exekutorského zápisu č.j. 054 EZ 3531/09 ze dne 18. 6. 2009. Pohledávka byla uplatněná jako zajištěná nemovitým majetkem ve vlastnictví dlužníka podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. 281796139/1. Jako pohledávku pod pořadovým číslem P5/2 přihlásil dále z téhož nesplaceného úvěru věřitel na jistině 425.886,81 Kč a na příslušenství (úrok, úrok z prodlení) částku 1 122.113,05 Kč; tyto pohledávky přihlásil však již jako nezajištěné.

Z protokolu o přezkumném jednání, které se konalo dne 24. 10. 2013, bylo pak zjištěno, že pohledávka P5/1 ve výši 1.800.000,-Kč byla zjištěna jako pohledávka zajištěná. Pohledávka P5/2 byla insolvenčním správcem popřena co do důvodu a výše s odůvodněním, že žalovaný věřitel nemá za dlužníkem nezajištěnou pohledávku.

Podáním ze dne 26. 5. 2014 nadepsaným Částečné zpětvzetí přihlášky žalovaný věřitel sdělil insolvenčnímu soudu, že s ohledem na vývoj judikatury přihlašuje pohledávku pod pořadovým číslem P5/1 i pod pořadovým číslem P5/2 jako pohledávku zajištěnou.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěr:

Mezi žalovaným věřitelem a žalujícím insolvenčním správcem není sporu o tom, že žalovanému věřiteli vznikla za dlužnicí Janou Martínkovou pohledávka na nesplacené jistině a příslušenství ze smlouvy ze smlouvy o úvěru č. 0281796139 ze dne 29. 11. 2006 v celkové přihlášené výši 3.347.999,86 Kč. Rovněž je nesporné, že jde o pohledávku vykonatelnou a že jde o pohledávku zajištěnou na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. 281796139/1 nemovitostmi ve vlastnictví dlužnice. Sporné mezi přihlášeným věřitelem a popírajícími insolvenčním správcem zůstává, zda postup žalovaného věřitele, který část nároků přihlásil jako pohledávku vykonatelnou a část nároku jako pohledávku nevykonatelnou, je v souladu sr zákonem.

Předně insolvenční soud považuje za nutné posoudit podání žalovaného věřitele ze dne 26. 5. 2014 nadepsané jako Částečné zpětvzetí přihlášky . Obsahem tohoto podání není částečné omezení přihlášeného nároku, jak se uvozuje v nadpisu tohoto podání, ale sdělení věřitele, že tu část pohledávky, kterou do insolvenčního řízení přihlásili jako pohledávku nezajištěnou, žádá uznat a uspokojit jako pohledávku zajištěnou. Podle ust. § 192 odst. 4 IZ však platí, že věřitel může do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jednak podáním ze dne 26. 5. 2014 věřitel nedovoleně mění pořadí pohledávky, jednak se tak stalo až v době, kdy byla přihláška tohoto věřitele přezkoumána při přezkumném jednání, které se konalo 24. 10. 2013. Za daného stavu nelze k tomuto podání věřitele přihlížet.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Podle ust. § 409 odst. 3 IZ majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Podle ust. § 2 písm. g) IZ platí, že věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, je zajištěným věřitelem. Podle ust. § 5 písm. a) a písm. b) IZ pak platí, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. Věřitelé, kteří mají podle IZ zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti.

Insolvenční soud se ztotožňuje s názory Vrchního soudu v Olomouci vyjádřenými ve rozhodnutí sp.zn. KSOS 25 INS 8335/2009, 2 VSOL 471/2012-P 1-11 ze dne 24. července 2012, že zajištěný věřitel má možnost volby, zda svoji pohledávku přihlásí do insolvenčního řízení jako zajištěnou či nezajištěnou. Nepřípustným a v rozporu se zásadami insolvenčního řízení shledává však insolvenční soud postup žalovaného, který spekulativně uplatnil část nároku s právem na uspokojení ze zajištění a část nároku bez tohoto práva, aby obešel zákonné ust. § 398 odst. 3 IZ, jež nedovoluje, aby v případě oddlužení ve formě splátkového kalendáře byla pohledávka zajištěného věřitele uspokojována nad rámec výtěžku zpeněžení zajištění též v rámci splátkového kalendáře. Tyto závěry jsou v souladu se závěry obsaženými např. v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 45 INS 1677/2012, 3 VSPH 154/2013-B ze dne 2. dubna 2013 nebo v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 25 INS 159/2012, 3 VSPH 1127/2012-B ze dne 22.10.2012. Za daného stavu shledal insolvenční soud postup insolvenčního správce, který část nároku, jež byl uplatněn zajištěným věřitelem jak nezajištěná pohledávka, co do důvodu popřel s odůvodněním, že věřitel nezajištěnou pohledávku nemá. Při přezkumném jednání nemohl totiž insolvenční správce přiznat věřiteli jiné pořadí pohledávky, než bylo uplatněno věřitelem v přihlášce. Žaloba byla shledána důvodnou, žalobě bylo vyhověno a bylo určeno,

že žalovaný věřitel nemá za dlužnicí nezajištěnou pohledávku, jaký uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že je úspěšnému insolvenčnímu správci žádné náklady řízení nevznikly.

Vzhledem k tomu, že žalující insolvenční správce, který je podle ust. § 1 odst. 2) písm. q) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění od placení soudního poplatku za žalobu osvobozen, měl ve věci úspěch, zavázal insolvenční soud k zaplacení soudního poplatku podle ust. § 2 odst. 3 citovaného zákona neúspěšného žalovaného. Soudní poplatek činí podle položky 13 písm. a) Sazebníku, který tvoří přílohu k citovanému zákonu, částku 5.000,-Kč.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Hradci Králové dne 1. srpna 2014

JUDr. Jolana Maršíková, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Veronika Hrdličková