42 ICm 3913/2015
č.j.: 42 ICm 3913/2015-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Ing. Michal Zámečník, IČO 46269291, Čechyňská 361/16, 602 00 Brno, insolvenční správce Marie Květinské, proti žalovanému BUSINESS GOLDEN GROUP Ltd., Global Gateway, Rue de la Perle 8, Mahé, Seychelská republika, zast. JUDr. Zdeněk Sochorec, IČO 41599900, advokát, V Teničkách 614, 686 01 Uherské Hradiště, o určení neexistence pohledávky, t a k t o :

I. Určuje se, že pohledávka P13-2, P13-4, P13-6 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 41 INS 12472/2015, není po právu.

II. Žaloba na určení, že pohledávka P13-5 přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 41 INS 12472/2015, není po právu, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR-Krajskému soudu v Českých Budějovicích část soudního poplatku ve výši 3.750 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že shora označené pohledávky nebyly do shora označeného řízení přihlášeny po právu.

Z přihlášky pohledávky P13 zjistil soud, že žalovaný přihlásil do tohoto insolvenčního řízení svých šest dílčích pohledávek v celkové výši 1.406.144,40 Kč s tím, že dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena z titulu nezaplacené provize ve výši 10 % ze zprostředkované částky a dílčí pohledávka č. 3 byla přihlášena z titulu provize ze snížení dluhového zatížení dlužníků. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena z titulu denního úroku z prodlení ve výši 0,5 % za neuhrazení provize za zprostředkování částky (dílčí pohledávka č. 1). Dílčí pohledávka č. 4 byla přihlášena z titulu denního úroku z prodlení ve výši 0,5 % za neuhrazenou provizi za snížení dluhového zatížení dlužníků (dílčí pohledávka č. 3). Dílčí pohledávka č. 5 byla pak uplatněna z titulu smluvní pokuty za neuhrazení provize (dílčí pohledávka č. 1), když provize za zprostředkování částky činila částku 135.200 Kč a smluvní pokuta za neuhrazení této provize činila částku 50.000 Kč. Dílčí pohledávka č. 6 pak představovala denní úrok z prodlení ve výši 0,5 % za neuhrazení smluvní pokuty (dílčí pohledávka č. 5), když dílčí pohledávky č. 2, 4 a 6 byly v návaznosti na výši jistiny a plynutí času příslušně vyčísleny. Všechny pohledávky shora uvedené byly uplatněny jako vykonatelné na základě notářského zápisu notářky JUDr. Libuše Kučerové ze dne 13. 10. 2008, č.j. N 287/2008, NZ 287/2008, ve kterém dlužníci své shora uvedené závazky co do výše a důvodu uznali a zavázali se k jejich uhrazení.

Na přezkumném jednání popřel žalobce dílčí pohledávku č. 2, 4, 5 a 6 s odůvodněním, že dílčí pohledávka č. 2, 4 a 6 představující neuhrazený úrok z prodlení, má původ v neplatném ujednání účastníků, kteří si sjednali nepřiměřeně vysoký úrok z prodlení, který je pro rozpor s dobrými mravy neplatný, přičemž rozpor s dobrými mravy vyplývá ze samotné výše uplatněného úroku z prodlení, tak ze skutečnosti, že právní předchůdce žalobce vystupoval ve vzájemném vztahu s dlužníky jako podnikatel a dlužníci byli při uznávání závazku spotřebiteli a byli tak výrazně slabší stranou. Dílčí pohledávka č. 5 byla pak žalobcem na přezkumném jednání popřena s odůvodněním, že smluvní pokuta je svou výší nepřiměřeně vysoká vůči výši jistiny a tvoří 37 % z jistiny, a proto je sjednána v rozporu s dobrými mravy, přičemž je opět nutno brát v potaz nerovnovážný vztah právního předchůdce žalobce jako podnikatele a dlužníků jako spotřebitelů.

Žalobce ve své žalobě setrval na svých tvrzeních z popěrného úkonu.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že dané pohledávky svědčí žalovanému z titulu pravomocné veřejné listiny, která neumožňuje jejich zpochybnění, jak skutkové, tak právní. Dle žalovaného žalobci v době uzavírání notářského zápisu s uznáním svých závazků byli seznámeni s jejich rozsahem a ze svobodné vůle s nimi takto souhlasili a na základě tohoto exekučního titulu byla vedena i exekuce, v rámci které odvolací soud konstatoval, že předmětná veřejná listina po formální a materiální stránce splňuje náležitosti vykonatelného exekučního titulu a na této listině nic zákonného neshledal. Bylo by spíše v rozporu s dobrými mravy, kdyby po 7 letech od sepisu notářského zápisu, byla určena neplatnost toho, k čemu se dlužníci dobrovolně zavázali.

Soud věc ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. se souhlasem účastníků projednal bez nařízení jednání, neboť je ve věci je potřeba provést pouze právní hodnocení předmětné materie a soud při tomto hodnocení může vycházet pouze z předložených listinných důkazů.

Přezkumné jednání se konalo dne 10. 9. 2015, žaloba byla soudu doručena dne 9. 10. 2015 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ust. § 199 odst. 1 IZ. Z notářského zápisu notářky JUDr. Libuše Kučerové ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. N 287/2008, NZ 287/2008, soud zjistil pravdivost přihláškových tvrzení o obsahu uznání závazku dlužníky, když z notářského zápisu vyplývá, že dlužníci uznali své nesplněné závazky z titulu provize za zprostředkování částky ve výši 135.200 Kč a provizi za snížení dluhového zatížení ve výši 108.000 Kč na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 22. 7. 2008, ve které bylo sjednáno i příslušné smluvní pokuty a příslušné úroky z prodlení stíhající dlužníky za nesplnění jejich povinností. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2011, č.j. 15 Co 709/2011 -20, zjistil soud, že v rámci nařizování exekuce pro předmětný exekuční titul, podali do nařízení exekuce dlužníci odvolání, které bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích, pobočkou v Táboře, odmítnuto, když v rámci nařizování exekuce zkoumá soud pouze skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, čímž námitka případné neplatnosti sjednaných smluvních pokut či úroků z prodlení není, a proto se soud zabývá pouze, zda příslušný exekuční titul-notářský zápis splňuje po formální a materiální stránce náležitosti vykonatelného exekučního titulu. Z tohoto usnesení tak plyne, že se soud v rámci nařizování exekuce platností ujednání zaznamenaných v notářském zápise nezabýval.

Dle ust. § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Ze shora citované právní úpravy insolvenčního zákona plyne jednoznačný závěr, že omezení vtělená do ust. § 199 odst. 2 IZ pro popěrný úkon insolvenčního správce vůči vykonatelné pohledávce věřitele v insolvenčním řízení, se týkají pouze vykonatelných pohledávek, které byly věřiteli přiznány pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, což notářský zápis není. Lze tak uzavřít, že u notářského zápisu, který pouze osvědčuje dohodu účastníků, co se jejího obsahu týče, lze ze strany insolvenčního správce namítat i jiné právní posouzení dohody věřitele a dlužníků. Soud tak na základě námitek insolvenčního správce může zkoumat platnost ujednání účastníků zaznamenaných v notářském zápisu, přičemž platí pravidlo, že nelze uznat co do důvodu a výše závazek, který neexistuje (z důvodu neplatnosti sjednání tohoto závazku). Soud pro posouzení ujednání o výši úroku z prodlení uzavírá, že úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. ve výši 182,5 % ročně, je sjednán v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoký. Jako vodítko lze použít i zákonnou úpravu úroku z prodlení, která se v období uskutečněného právního jednání pohybovala v rámci 10 % ročně. Pokud si účastníci ve smlouvě o zprostředkování sjednali neplatně úrok z prodlení pro nepřiměřenou výši tohoto úroku z prodlení, nemohli účastníci tento svůj závazek platně uznat, co do důvodu a výše, a soud žalobě v rozsahu dílčích pohledávek P13-2, 4, 6 vyhověl. Rozdílným způsobem pak soud hodnotil ujednání o smluvní pokutě, když smluvní pokuta je ve smyslu ust. § 544 a násl. obč. zák. sjednána v přiměřené výši, neboť jednorázovou smluvní pokutu nepřesahující 40 % z jistiny soud nehodnotí jako sjednanou v nepřiměřené výši. V této části pak soud žalobu domáhající se určení, že dílčí pohledávka P13-5 nebyla přihlášena po právu, zamítl.

Výrok o náhradě nákladů v řízení vychází z ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když poměrně úspěšnějšímu žalobci žádné náklady v řízení nevznikly.

O přechodu poplatkové povinnosti rozhodl soud ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když od poplatku osvobozený žalobce, byl ve věci ze 75 % úspěšný, soud proto soudní poplatek ve výši 5.000 Kč poměrně ponížil a rozhodl o přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

České Budějovice 14. ledna 2016

JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: J. Havlenová