42 ICm 3869/2015
č.j.: 42 ICm 3869/2015-68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., IČO 29414873, Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka DOSTA Tábor, s. r. o., zast. JUDr. Zbyněk Jiroušek, IČO 66805121, advokát, Táborská 29/65, 140 00 Praha 4, proti žalované Marie anonymizovano , anonymizovano , Fikarova 31, 398 52 Nadějkov, zast. Mgr. Marek Vojáček, IČO 66254311, advokát, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, o neúčinnost právního úkonu, t a k t o :

I. Určuje se, že vůči věřitelům dlužníka DOSTA Tábor, s. r. o., je právní úkon dlužníka-uzavření kupní smlouvy ze dne 10. října 2012, uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a Jaroslavem Dvořákem, r. č. 420709/007, bytem Fikarova 31, 398 52 Nadějkov, a Marií anonymizovano , r. č. 496027/182, bytem Fikarova 31, 398 52 Nadějkov, jako kupujícími, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí: spoluvlastnického podílu v rozsahu 1/2 pozemku parc. č. 808/1 o vým. 1.403 m2 zahrada, spoluvlastnického podílu v rozsahu 1/2 pozemku parc. č. 818/4 o vým. 118 m2 ostatní plocha, vše zapsané na LV 446 a pozemku parc. č. st. 28/2 o vým. 524 m2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba na něm postavená-budova č.p. 12 v části obce Zvěstonín, způsob využití jiná stavba a pozemku parc. č. 808/3 o vým. 1.283 m2 zahrada, vše zapsané na LV 422, vše vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor pro k.ú. Zvěstonín a obec Jistebnice, neúčinný.

II. Žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka nemovitosti: spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/2 pozemku parc. č. 808/1 oým. 1.403 m2 v zahrada, spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/2 pozemku parc. č. 818/4 o vým. 118 m2 ostatní plocha, vše zapsané na LV 446 a pozemek parc. č. st. 28/2 o vým. 524 m2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba na něm postavená -budova č.p. 12 v části obce Zvěstonín, způsob využití jiná stavba a pozemek parc. č. 808/3 o vým. 1.283 m2 zahrada, vše zapsané na LV 422, vše vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor pro k.ú. Zvěstonín a obec Jistebnice.

III. Žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 10. října 2012, uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a Jaroslavem Dvořákem, r. č. 420709/007, bytem Fikarova 31, 398 52 Nadějkov, a Marií anonymizovano , r. č. 496027/182, bytem Fikarova 31, 398 52 Nadějkov, jako kupujícími, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí: spoluvlastnického podílu v rozsahu 1/2 pozemku parc. č. 808/1 o vým. 1.403 m2 zahrada, spoluvlastnického podílu v rozsahu 1/2 pozemku parc. č. 818/4 o vým. 118 m2 ostatní plocha, vše zapsané na LV 446 a pozemku parc. č. st. 28/2 o vým. 524 m2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba na něm postavená-budova č.p. 12 v části obce Zvěstonín, způsob využití jiná stavba a pozemku parc. č. 808/3 o vým. 1.283 m2 zahrada, vše zapsané na LV 422, vše vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor pro k.ú. Zvěstonín a obec Jistebnice, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku 16.456 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit ČR-Krajskému soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku částku 5.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení neúčinnosti shora označeného právního úkonu dlužníka DOSTA Tábor, s. r. o. (dále jen dlužník ) s odůvodněním, že dne 10. 10. 2012 dlužník prodal své shora označené nemovitosti Jaroslavu anonymizovano a jeho manželce Marii anonymizovano (žalovaná) za kupní cenu ve výši 950.000 Kč, když kupní cena z této smlouvy byla uhrazena pomocí zápočtu pohledávky, kterou měl kupující Jaroslav Dvořák vůči dlužníkovi jako prodávajícímu, přičemž je zjevné, že za prodávané nemovitosti se dlužníku nedostalo žádného reálného protiplnění. Zároveň též žalobce tvrdil, že předmětné nemovitosti jsou v současné době ve vlastnictví pouze žalované, neboť druhý kupující Jaroslav Dvořák zemřel a v rámci dědického řízení se žalovaná stala jeho právním nástupcem v rozsahu jeho vlastnických práv k těmto nemovitostem. Žalobce také tvrdil, že mezi dlužníkem a žalovanou existuje vztah osob blízkých, když za dlužníka jednal a kupní smlouvu podepsal jednatel Marek Dvořák, který je synem Jaroslava Dvořáka a Marie anonymizovano , když kupující Jaroslav

Dvořák byl v minulosti jednatelem a společníkem dlužníka. Žalobce se dále domáhal, aby soud případně určil neplatnost uzavřené kupní smlouvy s odůvodněním, že vůlí účastníků bylo pouze vyvést majetek z dispozice dlužníka s tím, že kupující dlužníku za vyvedení majetku neuhradí nikdy žádnou cenu, neboť si účastníci smlouvy záměrně sjednali neplatné ujednání o uhrazení kupní ceny zápočtem, a dlužník se již dále záměrně nedomáhal zaplacení kupní ceny vůči kupujícím Jaroslavu a Marii anonymizovano .

Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že k úhradě kupní ceny formou zápočtu pohledávky nikdy nedošlo, neboť ujednání kupní smlouvy upravující způsob zaplacení kupní ceny je neplatné, neboť z něj nelze dostatečně určitě zjistit, jaké pohledávky Jaroslav Dvořák vůči pohledávce z kupní ceny započítával. Žalovaná tvrdila, že Jaroslav Dvořák v době uzavírání napadené kupní smlouvy měl více pohledávek za dlužníkem, které v souhrnu převyšovaly kupní cenu ve výši 950.000 Kč a bez bližší specifikace konkrétní pohledávky, kterou měl Jaroslav Dvořák započítávat vůči pohledávce z kupní smlouvy, nelze mít zápočet za dostatečně určitý a zápočet je tak neplatný. Dále žalovaná tvrdila, že je pojmově vyloučené započítávat na pohledávky Jaroslava Dvořáka za dlužníkem neexistující pohledávku dlužníka za Jaroslavem Dvořákem z kupní smlouvy, neboť v kupní smlouvě bylo ujednáno, že kupní cena byla uhrazena před podpisem kupní smlouvy formou zápočtu vzájemných pohledávek. Vzhledem k nutnosti písemné formy kupní smlouvy převádějící nemovitosti však lze uzavřít, že pohledávka na zaplacení ceny z kupní smlouvy před uzavření kupní smlouvy nemohla existovat. Po zjištění neplatnosti dohody o zápočtu pohledávek a neexistenci dalšího úkonu započtení je zřejmé, že pohledávka dlužníka na zaplacení kupní ceny z této kupní smlouvy nebyla dosud uhrazena a žalobce se měl domáhat uhrazení kupní ceny, nikoli neúčinnosti kupní smlouvy. Zároveň též žalovaná rozporovala existenci blízkosti osob mezi ní a dlužníkem s odůvodněním, že ona nikdy nebyla majetkově ani personálně s dlužníkem propojena, neboť nebyla ani společníkem ani jednatelkou dané společnosti, když společníkem a jednatelem dlužníka byl v minulosti její manžel Jaroslav Dvořák, avšak tento svojí účast ve společnosti ještě před uzavřením kupní smlouvy ukončil a přestal se o dění ve společnosti zajímat. Ze samotného faktu, že společník a jednatel společnosti Marek Dvořák je jejím synem tak nelze dovozovat vztah blízkosti žalované a dlužníka. Žalovaná dále uvedla, že uzavřením kupní smlouvy nemohlo dojít ke zkrácení uspokojení věřitelů dlužníka, neboť žalovaná a Jaroslav Dvořák byli těmi, kdo původně nemovitosti vlastnili a poté, co dlužník projevil zájem rozšířit své podnikání o oblast zemědělství, žalovaná a její zesnulý manžel Jaroslav dlužníku tyto nemovitosti kupní smlouvou z 3. 10. 2011 prodali za částku 270.646,50 Kč, přičemž tato nemovitost se za období jednoho roku, které uplynulo do uzavření napadené kupní smlouvy, žádným způsobem nezhodnotila a přesto byla prodána za částku o 700.000,-Kč vyšší než původní sjednaná kupní cena. Uzavření napadené kupní smlouvy bylo tak pro dlužníka velmi výhodné. Co se týče námitek žalobce o neplatnosti kupní smlouvy žalovaná uvedla, že neplatné ujednání o uhrazení kupní ceny formou zápočtu nemůže být na závadu platně uzavřené kupní smlouvě, neboť kupní smlouva má veškeré náležitosti, účastníci měli vůli si tuto kupní cenu uhradit, a spoléhali na svého právního zástupce, že tuto smlouvu sepsal řádně a zjištění neplatnosti ujednání o zápočtu je samotné překvapilo.

Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2015, č.j. 27 INS 2348/2015-A-14, zjistil soud, že úpadek dlužníka byl zjištěn ke dni 7. 5. 2015 a žaloba byla doručena soudu dne 6. 10. 2015 a je tedy žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ.

Z vyhlášky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2015, č.j. 27 INS 2348/2015-A-3, zjistil soud, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno k 30. 1. 2015. Z kupní smlouvy ze dne 3. 10. 2011 uzavřené mezi Jaroslavem a Marií anonymizovano na straně prodávající a dlužníkem na straně kupující, zjistil soud pravdivost tvrzení žalované, že dlužník nabyl dané nemovitosti od Jaroslava Dvořáka a Marie anonymizovano za částku 270.646,50 Kč ke dni 3. 10. 2011. Z výpisu z účetních deníků dlužníka zjistil soud, že Jaroslav Dvořák st. byl věřitelem dlužníka ke dni uzavření kupní smlouvy ze dne 10. 10. 2012, když jeho pohledávky vůči dlužníkovi přesahovaly výši kupní ceny 950.000,-Kč. Z kupní smlouvy ze dne 10. 10. 2012 zjistil soud, že předmětného dne dlužník prodal ve výroku I. tohoto rozhodnutí označené nemovitosti Jaroslavu anonymizovano a Marii anonymizovano za částku 950.000,-Kč, když v bodě III. smlouvy účastníci prohlásili, že kupní cena nemovitostí byla zaplacena zápočtem části pohledávky, kterou disponuje pan Jaroslav Dvořák vůči dlužníkovi, a to ve výši 950.000,-Kč před podpisem kupní smlouvy . Pokud toto ustanovení kupní smlouvy mělo být zápočtem vzájemných pohledávek Jaroslava Dvořáka a dlužníka, soud hodnotí toto ujednání o zápočtu pohledávek jako nedostatečně určité, neboť není zřejmé, které konkrétní pohledávky Jaroslava Dvořáka mají vůči pohledávce na zaplacení kupní ceny ve výši 950.000,-Kč zaniknout. Soud toto ujednání nemůže hodnotit ani jako kvitanci za placení dluhu z kupní smlouvy ve výši 950.000,-Kč, neboť je pojmově vyloučeno, aby se účastníci kupní smlouvy před uzavřením kupní smlouvy samotné mohli platně dohodnout na zániku vzájemných pohledávek, když pohledávka na zaplacení kupní ceny ještě před uzavřením kupní smlouvy nemohla existovat, a to zejména s ohledem na skutečnost, že kupní smlouva převádějící nemovitosti musí být uzavřena v písemné formě (§ 46 obč.zák.) a tedy i dohoda o kupní ceně musí být uzavřena písemně. Při absenci písemné kupní smlouvy pohledávka z kupní ceny neexistuje a nemůže vůči ní být započítávána jakákoli jiná pohledávka. Z ujednání III. smlouvy pak vyplývá skutkový závěr, že k započtení pohledávek z kupní smlouvy vůči pohledávkám Jaroslava Dvořáka na základě této smlouvy nedošlo. Žalobce taktéž soudu neposkytl žádná skutková tvrzení ani důkazy o tom, že by účastníci učinili jiný úkon zápočtu než vtělený do této smlouvy či předcházející této smlouvě. Zároveň však z ujednání III. smlouvy vyplývá zřetelná vůle účastníků kupní smlouvy uhradit kupní cenu formou zápočtu pohledávky a nikoli přímo v penězích , když jen s ohledem na neplatné znění článku III. smlouvy k zápočtení pohledávek nedošlo. Z usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 8. 2015, č.j. 24 D 538/2015-130, ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí LV 446 a 422 pro k.ú. Zvěstonín, obec Jistebnice, soud zjistil pravdivost žalobních tvrzení o právním nástupnictví žalované do vlastnických práv Jaroslava Dvořáka související s převodem vlastnického práva k výše uvedeným nemovitostem. Z výpisu z centrální evidence obyvatel má soud za prokázanou skutečnost, že žalovaná a Jaroslav Dvořák, kteří uzavřeli kupní smlouvu, jsou rodiči Marka Dvořáka, narozeného roku 1971, a Jaroslava Dvořáka, narozeného roku 1968, kteří v rozhodném období uzavírání napadené kupní smlouvy byly jedinými společníky dlužníka, přičemž Marek Dvořák byl v rozhodném období uzavírání kupní smlouvy jediným jednatelem dlužníka, jak vyplývá z obchodního rejstříku dlužníka, za kterého též vyplývá, že v době předcházející uzavření napadené kupní smlouvy, byl Jaroslav Dvořák st. (zesnulý manžel žalované) jednatelem a společníkem dlužníka.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Jaroslav Dvořák st. a Marie anonymizovano (žalovaná) prodali dlužníku dne 3. 10. 2011 předmětné nemovitosti za kupní cenu 270.646,50 Kč, aby dlužník tyto nemovitosti zpět manželům anonymizovano dne 10. 10. 2012 prodal za částku 950.000,-Kč. Z kupní smlouvy ze dne 10. 10. 2012 vyplývá vůle účastníků uhradit kupní cenu formou zápočtu pohledávky, kterou měl Jaroslav Dvořák vůči dlužníku, když z účetních deníků dlužníka vyplývá, že Jaroslav Dvořák skutečně evidoval vůči dlužníku pohledávky v souhrnu převyšující výši kupní ceny. Ze znění kupní smlouvy ze dne 10. 10. 2012 pak vyplývá, že nedošlo k platnému započtení těchto pohledávek Jaroslava Dvořáka vůči pohledávce z kupní smlouvy, neboť dohoda vtělená do této kupní smlouvy je pro svou neurčitost neplatná (viz dále) a neplatné je i případné započtení provedené před uzavřením kupní smlouvy pro nemožnost plnění-neexistenci pohledávky z kupní smlouvy, jak bylo vysvětleno výše. Z projevené vůle účastníků vyplývá, že kupní cena neměla být nikdy dlužníku reálně poskytnuta v penězích. Žalovaná je manželkou bývalého společníka a jednatele dlužníka a v rozhodné době byla matkou obou (jediných) společníků dlužníka a matkou jediného jednatele dlužníka, přičemž ze vzájemných obchodů mezi dlužníkem a žalovanou vyplývá nadstandardnost těchto vztahů, neboť žalovaná nemovitosti původně dlužníku prodala za částku 270.000,-Kč, aby je následně společně se svým manželem Jaroslavem Dvořákem od dlužníka koupila za částku o 700.000,-Kč vyšší, tedy částku 950.000,-Kč, což vede soud k jasnému závěru o jiném než běžném obchodním vztahu mezi žalovanou a dlužníkem. V rámci jednoho roku se cena prodávaných/kupovaných nemovitostí totiž zvedla o 700.000,-Kč bez jakékoli návaznosti na případné investice do nemovitostí či změny na trhu s nemovitostmi. Bez nutnosti znát skutečnou hodnotu nemovitostí lze uzavřít, že žalovaná a její manžel buď nemovitosti prodali dlužníku výrazně pod cenou (z důvodu motivace žalované a jejího manžela poskytnout společnosti jejich dětí výhodnou koupi) a po roce ji koupili za cenu o 700.000,-Kč vyšší bez zjevného důvodu zvýšení této ceny, nebo naopak prodali dlužníku nemovitosti v roce 2011 za reálnou cenu, aby po roce nemovitosti koupili za výrazně nadhodnocenou cenu (z důvodu motivace poskytnout společnosti jejich dětí nereálně vysokou kupní cenu). Tuto skutečnost pak soud dává do souvislosti se závěrem, že dlužník je tzv. rodinnou firmou anonymizovano , neboť v rozhodném období byli jediní společníci dlužníka synové žalované, když jeden z těchto synů byl též jediným jednatelem dlužníka a je tak názorně osvětlen důvod nadstandardních vztahů mezi žalovanou a dlužníkem, když zároveň z běžného života plyne, že matce záleží na šťastném a spokojeném životě a podnikání jejích dětí a je tedy přirozené i že žalované záleželo, aby se jejím synům v podnikání dařilo dobře a případnou újmu v podnikání dlužníka, zcela jistě musela cítit jako újmu vlastní. K uzavření napadené kupní smlouvy pak došlo tři roky před zahájením insolvenčního řízení, jak plyne z porovnání příslušné datace zahájení insolvenčního řízení a uzavření kupní smlouvy.

Soud neprovedl důkaz výslechem Marka Dvořáka, který měl vypovídat o existenci závazku svého otce Jaroslava Dvořáka st. vůči dlužníku, když tyto skutečnosti má soud za prokázané z účetnictví dlužníka. Zároveň též nebylo potřebné provádět důkazy přihláškami P5, P7 a P14, tedy přihláškami věřitelů do tohoto insolvenčního řízení k prokázání úpadkového stavu dlužníka v době uzavírání napadené kupní smlouvy, neboť úpadek dlužníka je zjištěn na základě vyvratitelné právní domněnky vtělené do ust. § 240 odst. 2 IZ (viz dále).

Dle ust. § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Dle ust. § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Dle ust. § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Dle ust. § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Soud posuzoval vztahy účastníků ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 OZ dle předcházející právní úpravy, a sice zákona č. 40/1964 Sb. obč. zák. Dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Dle ust. § 37 odst. 2 obč. zák. právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 116 obč.zák. osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Po aplikaci výše citovaných právních ustanovení na zjištěný skutkový stav soud uzavírá, že byla splněna podmínka ust. § 235 odst. 1 IZ ve spojení s ust. § 240 odst. 1 IZ, když došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů, neboť dlužník se zbavil svého nemovitého majetku, aniž by za to obdržel jakékoli protiplnění. Je lhostejno, zda tento majetek dlužník nabyl za nižší částku a tzv. odprodal se ziskem, rozhodné je pouze to, že se dlužníku nedostalo žádného reálného protiplnění, neboť i v případě, že by byla pohledávka z kupní ceny uhrazena zápočtem, dlužníkovi by pouze ubyl dluh a žádné nové finanční prostředky, které by mohly sloužit k uspokojení dalších jeho věřitelů, za plnění z kupní smlouvy, neobdržel. Ve věci bylo prokázáno, že případný zápočet kupní ceny před uzavřením kupní smlouvy je z důvodu nemožnosti plnění neplatný, neboť závazek zaplatit kupní cenu před uzavřením kupní smlouvy neexistoval, a pokud by měl soud hodnotit příslušné ustanovení smlouvy jako dohodu o započtení závazku, tak je tato pro svoji neurčitost (jak bylo vysvětleno výše) neplatná. Žalobce pak soudu nenabídl žádná tvrzení ani důkazy o tom, že by po uzavření kupní smlouvy byla kupní cena uhrazena zápočtem, když mezi účastníky je nesporné, že kupní cena dosud uhrazena nebyla a závazek na uhrazení kupní ceny případně trvá. Je tak zřejmé, že se dlužník zbavil svých nemovitostí bez jakéhokoli ekvivalentního protiplnění. Zároveň je též prokázáno splnění podmínky ust. § 240 odst. 2 IZ, neboť dlužník a žalovaná byly osobami blízkými, jak soud vysvětlil výše, neboť by žalovaná pociťovala újmu, kterou utrpí dlužník jako újmu vlastní, neboť dlužník byla rodinná firma synů žalované a zároveň žalovaná v minulosti prováděla obchodní transakce s dlužníkem, ze kterých plyne jednoznačný prospěch dlužníka. Za této situace je tak dána vyvratitelná právní domněnka, že napadený úkon dlužník učinil v době úpadku. Ze zjištěného skutkového stavu též vyplývá splnění podmínky ust. § 240 odst. 3 IZ, které plyne z porovnání data zahájení insolvenčního řízení a data uskutečnění úkonu uzavření kupní smlouvy. Ze skutkového stavu tak, jak jej popsal žalobce a soud zjistil následně v řízení, vyplývá, že na něj nelze vztáhnout případné výjimky z neúčinných právních úkonů bez přiměřeného protiplnění tak, jak jsou stanoveny v ust. § 240 odst. 4 IZ, a proto soud žalobě na neúčinnost úkonu dlužníka vyhověl.

Před vyhověním žalobě na neúčinnost právního úkonu dlužníka si soud samozřejmě musel zodpovědět otázku, zdali je tento úkon platný. Soud uzavírá, že posuzovaná kupní smlouva je platná, neboť splňuje veškeré náležitosti stanovené v ust. § 34 a násl. obč. zák. ve spojení s ust. § 588 a násl. obč. zák., neboť jsou splněny požadavky na obsah i formu smluvních ujednání. Případné neplatné ujednání účastníků o způsobu uhrazení kupní ceny nemůže pak způsobit neplatnost celé smlouvy, neboť jej lze oddělit od zbytku kupní smlouvy. Z těchto důvodů soud návrh na určení, že posuzovaný úkon dlužníka je neplatný, zamítl. V souvislosti s vyhověním nároku žalobce na určení neúčinnosti zkoumaného úkonu dlužníka, soud ve smyslu ust. § 239 odst. 4 IZ vyhověl i nároku žalobce na vydání těchto nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka, neboť tyto nemovitosti žalovaná nabyla na základě neúčinného právního úkonu dlužníka.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení představují odměnu právního zástupce žalobce ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby včetně režijních paušálů, cestovné právního zástupce žalobce ze sídla advokátní kanceláře v Praze k soudu do Českých Budějovic a zpět, včetně promeškaného času a příslušné 21% DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH.

U soudního jednání konaného dne 12. 1. 2016 soud opomněl rozhodnout o přechodu poplatkové povinnosti, když toto své opomenutí soud napravil doplněním výroku tohoto rozsudku, přičemž přechod poplatkové povinnosti je odůvodněn tím, že procesně úspěšný žalobce je osvobozen od placení soudního poplatku. Poplatková povinnost tak přechází ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. na žalovanou. Výše soudního poplatku je tak stanovena dle položky 13 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

V Českých Budějovicích 12. ledna 201 JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: J. Havlenová