42 ICm 3666/2015
Číslo jednací: 42 ICm 3666/2015-207

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce JIVA TRADE s.r.o., IČ 25891359, Horní lán 1200/15, 779 00, Olomouc, zast.: Mgr. David Černý, Horní nám. 365/7, 779 00, Olomouc, proti žalovanému Ing. Tomáš Pachman, insolvenční správce dlužníka JIP-Papírny Větřní, a.s., se sídlem Papírenská 2, PSČ: 382 11, zast.: JUDr. Adam Rakovský, Václavská 12, 120 00, Praha 2, o určení pravosti pohledávky, takto:

I. Určuje se, že pohledávky P250-2 ve výši 22.930.860,90 Kč přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 jsou po právu.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho dílčí pohledávky P250-2 ve výši 328.583,--Kč (vyúčtované fakturou č. 130001), ve výši 122.603,08 Kč (vyúčtované fakturou č. 1300013), ve výši 236.585,62 Kč (vyúčtované fakturou č. 1300032) byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 přihlášeny po právu, se zamítá pro předčasnost.

III. Řízení se zastavuje co do částky 992,88 Kč s příslušenstvím ve výši 36,50 Kč u pohledávky P250-2. isir.justi ce.cz

IV. Určuje se, že pohledávka P250-3 ve výši 1.368.887,50 Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 je po právu.

V. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho dílčí pohledávky P250-3 ve výši 1.368.886,66 Kč, byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 přihlášeny po právu, se zamítá.

VI. Řízení se částečně zastavuje co do částky 33.142,--Kč u pohledávky P250- 3.

VII. Určuje se, že pohledávky P250-4 ve výši 1.219.951,--Kč, přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 jsou po právu.

VIII. Řízení se částečně zastavuje co do částky 13.148,10 Kč u pohledávky P250- 4.

IX. Určuje se, že pohledávka P250-5 ve výši 1.307.237,12 Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 je po právu.

X. Žaloba na určení, že pohledávky P250-2,3,4,5 jsou v insolvenčním řízení probíhajícím u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 zajištěny papírenským strojem č. 4 na základě zástavní smlouvy o zástavě věci movitých bez odevzdání zástavnímu věřiteli, nebo třetí osobě ze dne 8.9.2010 uzavřenou mezi dlužníkem a žalobcem ve formě notářského zápisu JUDr. Hany Orlové ze dne 8.9.2010, sp.zn. N 335/2010, NZ 306/2010, pohledávkami dlužníka vůči Specializovanému finančnímu úřadu ve výši 3.191.132,--Kč, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 24.6.2011, včetně dodatků a zástavním právem k souboru věcí dlužníka na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 28.6.2011 včetně dodatků, se zamítá.

XI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobce se domáhal, že jeho shora označené pohledávky byly do shora označeného insolvenčního řízení přihlášeny po právu a po právu byly též přihlášeny jako zajištěné. Z přihlášky pohledávky P250-2, včetně doplnění této přihlášky zjistil soud, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky v celkové výši 23.619.661,98 Kč s odůvodněním, že se jedná o neuhrazenou kupní cenu z dílčích kupních smluv, na jejichž základě dodal žalobce dlužníkovi sběrový papír do jeho provozoven. Kupní smlouvy byly uzavírány v režimu smlouvy o konsignačním skladu uzavřené dne 25.5.2011 mezi žalobcem jako dodavatelem a dlužníkem jako odběratelem. Přihláška obsahovala i uvedení čísel jednotlivých faktur, kterými byla kupní cena za jednotlivé obchodní případy (dodávky sběrového papíru) vyúčtována. Jednotlivé kupní smlouvy za dodaný sběrový papír byly žalobcem v přihlášce označeny na vloženém listu č. 2 jako položka č. 1-33. Z doplnění přihlášky zjistil soud, že ve výčtu faktur byly uvedeny i faktury č. 1120123 a č. 1120125, které však nespadající pod vylíčený skutkový stav a týkají se dílčí pohledávky 250-5 a soud by tak dle žalobce měl důvodnost pohledávky z těchto dvou faktur posuzovat v souvislosti s vylíčeným skutkovým stavem v přihlášce pohledávky P250-5. Přihláška pohledávky 250-2 obsahuje též vyúčtování fakturami č. 130011, č. 130013 a č. 130032, které se zakládají také na jiném skutkovém základě, než všechny ostatní pohledávky přihlášky P250-2. V doplnění přihlášky ze dne 21.5.2014 zaznamenané v insolvenčním rejstříku pod P250(6) bylo k těmto třem fakturám uvedeno, že těmito fakturami byla žalobcem dlužníkovi vyúčtována odměna za dodanou celulózu v měsíci lednu, únoru, březnu roku 2013, sjednaná ve výši 10 EUR za každou dodanou tunu. Žalobce tvrdil, že tato odměna byla v podstatě smluvní (dohodnutou) obchodní přirážkou a byla hrazena i v předchozích měsících na základě dohody z obou stran. Žádné bližší vylíčení rozhodujících skutečností, na kterých se zakládá pohledávka z titulu odměny za dodanou celulózu přihláška pohledávky P250-2 neobsahovala. Z přihlášky pohledávky P250-3 zjistil soud, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku v celkové výši 2.770.916,16 Kč s odůvodněním, že se jedná o pohledávku z titulu náhrady škody vzniklé v souvislosti s plněním rámcové smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené dne 24.6.2011 mezi žalobcem a dlužníkem. V souladu s touto smlouvou byla žalobcem dlužníku od počátku roku 2013 dodávána celulóza za účelem zpracování na hotové výrobky pro žalobce, přičemž vlastnické právo k celulóze měl žalobce až do jejího zpracování na hotové výrobky. V lednu do roku 2013 byla dlužníku dodána celulóza za 644.092,62 EUR (1.291.157 kg) a pouze celulóza za 442.182,70 EUR byla zpracována na výrobky žalobce. V únoru 2013 byla dodána celulóza za 205.061,23 EUR (390.396 kg) a pouze celulóza za 219.307,96 EUR byla zpracována na výrobky žalobce. V březnu 2013 byla dodána celulóza za 330.787,82 EUR (614.003 kg) a pouze celulóza za 430.033,52 EUR byla zpracována výrobky žalobce, když množství skutečně zpracované celulózy pro žalobce je dovozeno z množství vyrobených výrobků pro žalobce. Z toho pak vyplývá, že v daném období dodal žalobce dlužníkovi za účelem dalšího zpracování na výrobky o 164.119 kg celulózy více, než bylo dlužníkem reálně použito k dohodnutému účelu. Cena ztracené celulózy tak činí 88.417,50 EUR plus DPH a byla vyúčtována žalobcem dlužníkovi fakturací č. 1300042 na částku 106.985,18 EUR, splatnou 2.6.2013. Z přihlášky pohledávky P250-4 včetně jejího doplnění zjistil soud, že žalobce přihlásil do tohoto insolvenčního řízení svou pohledávku v celkové výši 1.233.099,10 Kč s odůvodněním, že se jedná o pohledávku z titulu náhrady škody vzniklé v přímé souvislosti s plněním rámcové smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené dne 24.6.2011 mezi žalobcem a dlužníkem. V souladu s touto smlouvou byly dlužníkem žalobci dodány hotové výrobky z papíru, jejích cena byla vůči žalobci vyúčtována fakturami, jejich čísla jsou uvedena ve vložených listech k přihlášce. Faktury byly žalobcem uhrazeny, ale zboží nebylo žalobcem nikdy odebráno a bylo pouze uskladněno ve skladech dlužníka, a ačkoliv výrobky nebyly žalobcem ani jiným subjektem se souhlasem žalobce ze skladu odebrány, v současné době se již ve skladech dlužníka nenachází, z čehož žalobce dovozuje, že se ztratily nebo s nimi bylo naloženo v rozporu s vlastnickým právem žalobce. Cena těchto hotových, zaplacených ale neodebraných výrobků byla vyúčtována dlužníku fakturou č. 13037 na částku 51.472,14 EUR, splatnou dne 25.8.2013 a fakturou č. 130388 na částku 3.264,88 GBP, splatnou dne 25.8.2013. Z přihlášky P250-5 zjistil soud, že žalobce do tohoto insolvenčního řízení přihlásil své pohledávky v celkové výši 2.526.970,68 Kč s odůvodněním, že se jedná o pohledávku z titulu náhrady škody vzniklé v přímé souvislosti s plněním rámcové smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené dne 24.6.2011 mezi žalobcem a dlužníkem. V souladu s touto smlouvou žalobce dodával dlužníku celulózu za účelem zpracování na hotové výrobky a svědčilo mu k ní stále vlastnické právo. V roce 2012 však dodal žalobce dlužníkovi celulózu, která nebyla dlužníkem zpracována na hotové výrobky žalobce, ale byla spotřebována za jiným účelem, nebo s ní bylo naloženo jiným způsobem. Z tohoto důvodu byla vyúčtována žalobcem dlužníkovi cena celulózy spotřebované v rozporu se smlouvou fakturou č. 11201144 ze dne 31.12.2012 na částku 96.103,38 EUR, splatnou dne 30.1.2013. Stejná skutková tvrzení se váží k fakturaci č. 1120123 a č. 1120125, když výše těmito fakturami vyúčtovaného plnění je promítnuta do celkové výše pohledávky č. 250-2 (v podrobnostech viz výše). Všechny pohledávky (P250-2,3,4,5) byly dle přihlášky jako zajištěné, a to papírenským strojem č. 4, který byl v přihlášce přesně specifikován a je umístěný v areálu dlužníku na adrese Papírenská 2, Větřní. Dále byly tyto pohledávky zajištěny pohledávkami dlužníka vůči správci daně-Specializovanému finančnímu úřadu z titulu nároku na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty a byly též zjištěny zásobami rozpracovaných výrobků uložených ve skladech dlužníka na adrese Papírenská 25, Větřní a na adrese Lukavice 21 v závodu dlužníka v Zábřehu. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že pohledávky žalobce P250-2 byly popřeny co do pravosti s odůvodněním, že smlouva o konsignačním skladu je absolutně neplatná, neboť nedostatečně vymezuje práva a povinnosti smluvních stran a nedostatečně vymezuje konsignační sklad. Žalobce dle žalovaného též nedoložil dodání sběrového papíru dlužníkovi a dané zboží nebylo nikdy součástí konsignačního skladu a tak logicky nemohlo být ze strany dlužníka ani odebráno. Přihlášená pohledávka dle žalovaného tak nikdy nevznikla. Pro případ, že by se prokázalo, že zboží specifikované v doplnění přihlášky bylo dlužníkem spotřebováno, namítl insolvenční správce, že toto nepodléhalo režimu konsignačního skladu a nebylo ve vlastnictví žalobce, nýbrž dlužníka, který za něj uhradil pořizovací cenu. Pro případ, že by byl prokázán vznik pohledávky, namítl insolvenční správce, že cena již byla uhrazena, resp. zanikla jiným způsobem, a to započtením a pro případ, že by přicházelo v úvahu bezdůvodné obohacení je cena přihlášená žalobcem zcela chybná. Insolvenční správce též popřel pohledávku co do její výše s tím, že pro případ, že by byl prokázán vznik pohledávky, namítl insolvenční správce, že pohledávka byla přihlášena v chybné výši a výše pohledávky (obohacení dlužníka) je nanejvýš 1 Kč. Pohledávka P250-3 byla popřena s odůvodněním, že smlouva o obchodní spolupráci je absolutně neplatná (v popěrném úkonu byly vymezeny důvody neplatnosti této smlouvy) a žalobce neprokázal splnění všech kumulativních podmínek nutných pro vznik odpovědnosti za způsobenou škodu. Insolvenční správce namítl, že neexistuje žádná celulóza, která by byla dlužníkovi dodána v režimu smlouvy o obchodní spolupráci a nebyla v souladu s touto smlouvou zpracována na výrobky pro žalobce a nebyla stále uskladněna na skladě dlužníka, přičemž dlužník tuto celulózu nevyužil k jinému účelu ani nikterak neznehodnotil. Tato pohledávka byla též popřena co do výše s odůvodněním, že výše pohledávky činí nanejvýš 1 Kč. Pohledávka P250-4 byla popřena co do pravosti s odůvodněním, že smlouva o obchodní spolupráci je absolutně neplatná (v popěrném úkonu byly uvedeny důvody pro neplatnost smlouvy o obchodní spolupráci) a žalobce dle insolvenčního správce nedoložil ztrátu či prodej třetí osobě tvrzených výrobků. Při případném závěru, že by smlouva o obchodní spolupráci byla platná, insolvenční správce uvedl, že nenalezl žádný mechanismus, který by odpovídal skutkovému popisu k přihlášenému nároku, neboť z logiky smlouvy plyne, že nikdy nemůže nastat situace, kdy by výrobky ve vlastnictví žalobce byly umístěny na skladě dlužníka a zároveň za tyto byla zaplacena jejich kupní cena ze strany žalobce. Dále insolvenční správce namítl, že žalobce neprokázal splnění všech kumulativních podmínek nutných pro vznik odpovědnosti za způsobenou škodu a nepředložil žádné důkazy ke svým tvrzením. Tato pohledávka byla popřena též co do výše s odůvodněním, že výše pohledávky je nanejvýš 1Kč. Pohledávka P250-5 byla pak popřena s odůvodněním, že smlouva o obchodní spolupráci je absolutně neplatná (v popěrném úkonu byly uvedeny důvody pro neplatnost smlouvy o obchodní spolupráci) a že žalobce nedoložil dodání tvrzené celulózy dlužníkovi. Nebyly tak dostatečně tvrzeny skutečnosti zakládající odpovědnost dlužníka za způsobenou škodu ani žalobce nepředložil žádné důkazy o vzniku této škody. Na přezkumném jednání bylo žalovaným též popřeno pořadí všech pohledávek P250-2,3,4,5 ze všech třech zajišťovacích důvodů, když pohledávky dle žalovaného nebyly zajištěny výše označeným papírenským strojem, neboť zástavní smlouva uzavřená ve formě notářského zápisu je neplatná pro neurčitost, když ve smlouvě nejsou specifikované pohledávky, které mají být zajištěny, ve smlouvě není specifikována žádná smlouva, ze které by měly být zajištěné pohledávky generovány, ač je na takovou smlouvu v textu odkazováno a také nejsou dostatečně specifikovány budoucí zajištěné pohledávky a absentuje ohraničení výše zajišťovaných pohledávek. Pohledávky dle žalovaného nejsou zajištěny ani zástavním právem k pohledávkám za Specializovaným finančním úřadem, když zástavní smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám je neplatná pro svou neurčitost, kdy je neurčitě specifikován poddlužník. Ve smlouvě nejsou jednoznačně specifikovány pohledávky, které mají být zajištěny, a není ve smlouvě specifikována žádná smlouva, ze které by měly být zajištěné pohledávky generovány a nejsou dostatečně specifikovány budoucí zajištěné pohledávky a absentuje ohraničení výše zajišťovaných pohledávek. Pohledávky, dle žalovaného, též nejsou zajištěny rozpracovanými nedokončenými výrobky dlužníka, když smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí je neplatná pro neurčitost, kdy nedostatečně a zmatečně specifikuje zajištěné pohledávky i předmět zajištění, když zřízení práva spočívajícího v zajišťovacím převodu vlastnického práva k nedokončeným výrobkům na skladě dlužníka je neúčinným právním úkonem ve smyslu ust. § 241 IZ. Ve vyrozumění o popření nevykonatelných pohledávek insolvenční správce setrval na svých argumentech z přezkumného jednání. Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil a ve své žalobě setrval na svých přihláškových tvrzeních, když doplnil, že veškeré uplatněné pohledávky mají reálný základ, což je zřejmé ze samotného chování dlužníka, který existenci pohledávek žalobce nikdy nerozporoval a nerozporuje, když žalovaný insolvenční správce stanovisko dlužníka vůbec nebere v potaz. Žalobce doplnil, že dodání sběrového papíru do skladu dlužníka lze prokázat, jak jednotlivými fakturami, tak výpisy z vlastní skladové evidence dlužníka, tak souvisejícími listinami vážícími se k dodání sběrového papíru do skladu dlužníka, ať už jsou to vážní lístky, nákladní listy CMR, dodací listy, faktury dodavatelů žalobci či listinami ANNEX VII, když pokud by nebyly jednotlivé smlouvy podřaditelné pod rámcové ujednání smlouvy o konsignačním skladu, má žalobce právo na totéž plnění neboť objektivně dodal na sklad v areálu dlužníka sběrový papír a tento sběrový papír byl na základě konsensu s dlužníkem v příslušném množství z téhož skladu dlužníkem odebrán a obě strany projevily vůli k tomuto okamžiku převést vlastnické právo k materiálu na dlužníka, který ovšem tento materiál již nezaplatil. Cena sjednaného sběrového papíru byla mezi účastníky zřejmá, neboť účastníci si v průběhu času odsouhlasili i ceník dodávaného sběrového papíru, podle kterého sami v minulosti bezproblémově postupovali, a ze kterého při stanovování ceny za sběrový papír vycházeli. Žalobce též doplnil, že po každém dodání sběrového papíru ze strany žalobce, dlužník tuto skutečnost oznámil žalobci z automatického systému Omega z e-mailové adresy omega@jip.cz, když tato oznámení byla žalobci doručována každý den a opět svědčí ve správnost přihláškových tvrzení. V rámci žalobních tvrzení žalobce předložil soudu přehlednou tabulku, ve které bylo zaznamenáno 228 unikátních obchodních případů, týkající se dodávek sběrového papíru žalobcem dlužníkovi, přičemž tyto dodávky sběrového papíru byly pak zahrnuty do přihláškových tvrzení formou 33 fakturací (včetně fakturací odměny za dodávky celulózy č. 130011, č. 130013 a č. 130032 a fakturací za schodek na celulóze č. 1120123 a č. 1120125-viz dílčí pohledávka P250-5). V rámci žalobních tvrzení pak v této přehledné tabulce u každého jednotlivého obchodního případu doplnil žalobce označení důkazů, kterými disponuje a které mají prokazovat dodání sběrového papíru dlužníkovi, a sice dodacím listem s potvrzením o převzetí dlužníkem, nákladním listem CMR, vážním lístkem, listem Annex VII. K pohledávce P250-3 žalobce doplnil, že obecná praxe, týkající se dodávání celulózy fungovala po dlouhou dobu a z výpisu skladové evidence dlužníka, z dodavatelských faktur na nákup celulózy, z důkazů o dopravě či dodání celulózy na sklad dlužníka (vážní listy, dodací listy a listy CMR) vyplývá, že žalobce skutečně dodal dlužníku za zkoumané období větší množství celulózy, než která byla zpracována dlužníkem. K dílčí pohledávce P250-4 doplnil žalobce, že dne 2.7. a 3.7.2013 se na skladech dlužníka za účasti dlužníka učinila inventura, ze kterého vyplynuly závěry prezentované žalobcem v přihlášce, když vyrobení výrobků plyne z jednotlivých objednávek vztahujících se k dotčeným hotovým výrobkům a zaplacení všech v přihlášce označených faktur, plyne z dokladů o jejich úhradě na základě oboustranného započtení pohledávek. K pohledávce P250-5 uvedl žalobce, že na této pohledávce se žalobce s dlužníkem dohodl a tato pohledávka je výrazem dohody mezi žalobcem a dlužníkem o řešení schodku na skladě celulózy, který se nashromáždil v průběhu roku 2012, když teprve na základě této dohody byly vystaveny žalobcem příslušné fakturace.

K zajištění přihlášených pohledávek papírenským strojem č. 4 uvedl žalobce, že podstatné náležitosti zástavní smlouvy jsou vymezeny určitým a úplným způsobem, jak co do vymezení zajištěných pohledávek, tak co do vymezení předmětu zástavy a vůle účastníků byla taková, aby byly zajištěny veškeré pohledávky vzniklé ze vztahu mezi účastníky, a to z nejrůznějších právních titulů, např. aby byly zajištěny i pohledávky nad rámec obchodní spolupráce, např. pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, náhrad škody, půjček na úhradu energie atp., když výše zajišťovaných pohledávek byla vždy nutně omezena toliko reálným výtěžkem ze zpeněžení zástavy. V žalobě pak k výzvě soudu žalovaný upřesnil co do určitosti předmět zajištění, který měl zajišťovat přihlášené pohledávky na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám, když předmětem zajištění žalobce učinil pohledávky dlužníka vůči Specializovanému finančnímu úřadu z titulu vratitelného přeplatku DPH za zdaňovací období březen 2013 ve výši 3.191.132,-Kč, když v takto vysoké výši vznikl dlužníku nárok vůči Specializovanému finančnímu úřadu na vratitelný přeplatek DPH. Dle žalobce na existenci zástavy nemá vliv, že uvedená částka odpovídající vratitelnému přeplatku, nebyla následně dlužníkovi vyplacena, ale byla použita na jeho úhradu závazků vůči správci daně. K argumentům žalovaného uvedl žalobce, že budoucí pohledávky jsou ve smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 24.6.2011 vymezeny v bodu 1.4 a v dodatku č. 2 s odkazem na další konkrétní a přesně identifikovanou smlouvu, když předmět zástavní smlouvy byl dále rozšířen přímo textem hlavní smlouvy o obchodní spolupráci a zastavení se týkalo všech pohledávek vzniklých ze smlouvy nebo v souvislosti s ní v době od tří let od uzavření smlouvy. K výzvě soudu upřesnil žalobce svůj předmět zajištění týkající se smlouvy o zajišťovacím převodu práva k souboru věcí ze dne 28.6.2011, včetně dodatků, když předmětem zajištění bylo následující zboží:

č. zakázky název položky nedokončeného výrobku množství v tunách 290420903 UNIKRAFT GAMMA MF 120GR 0,030

300331995 PERGACELL PLUS SC 50GR /W 0,250 300412125 PERGACELL PLUS MF 47GR /W 0,400 300840337 UNIKRAFT ALPHA 75GR 0,410 300841532 UNIKRAFT PLUS 70GR 0,500 301750213 UNIKRAFT GAMMA MF 35GR 22,528 301750214 UNIKRAFT GAMMA MF 35GR 21,472 301750221 UNIKRAFT GAMMA MF 35GR 22,336 301750222 UNIKRAFT GAMMA MF 35GR 22,382 304751152 UNIKRAFT GAMMA MF 37GR 50,738 305850660 PH-PACK CHLORUPROSTY-ALBINO PLUS 70GR 2,477 305850660 PH-PACK CHLORUPROSTY-ALBINO PLUS 70GR 3,600 310110665 UNIKRAFT ALPHA 38GR 0,702 310111656 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,429 310121305 UNIKRAFT ALPHA 80GR 0,381 310121360 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 1,291 310131592 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,308 310140622 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,526 310141300 UNIKRAFT ALPHA 45GR 0,666 310141335 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,326 310141590 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,560 310531728 ALBINO STAR 40GR /N 0,100 310606126 UNIKRAFT GAMMA 25GR/U 0,460 310741549 UNIKRAFT ALPHA MF 50GR-BOB 800x0,3 16,000 310741608 UNIKRAFT ALPHA MF 50GR 16,000 310808008 UNIKRAFT GAMMA 90GR 0,900 310821146 ALBINO STAR 90GR 0,220 310831327 INSTYLE ORANGE 35GR 10,315 310831356 UNIKRAFT CLASSIC 45GR 0,454 310840239 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 0,200 310840741 INSTYLE ORANGE 35GR 2,496 310841374 INSTYLE ORANGE 35GR 2,584 310841742 UNIKRAFT CLASSIC 37GR /R 1,205 311150164 ALBINO BETA 25GR 6,711 311150955 SEDAK 100GR/U 1,929 312151091 ALBINO BETA 30GR 10,636 312151093 HAVANA DREVITA SVETLA 35GR 4,504 320110442 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,849 320111925 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,306 320120946 ISOBAL CLASSIC 40GR /W 0,330 320120947 ISOBAL CLASSIC 40GR /W 0,496 320121302 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,165 320121858 LUKABAL 50GR 0,002 320130671 UNIKRAFT ALPHA 35GR 1,091 320130674 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,446 320130720 UNIKRAFT ALPHA 75GR 0,152 320130978 ISOBAL CLASSIC 40GR /W 0,772 320131635 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,499 320131636 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,257 320131777 HAVANA DREVITA SVETLA 35GR 1,288 320131851 ALBINO BETA 40GR 0,248 320140844 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,238 320140987 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,200 320141379 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,964 320141447 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,513 320141528 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,530 320141595 UNIKRAFT ALPHA 130GR 0,389 320141672 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,489 320141762 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,495 320141887 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,384 320142113 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,263

320142126 UNIKRAFT ALPHA 130GR 4,672 320531900 ALBINO PLUS 18GR /N 0,164 320540502 ALBINO CLASSIC 20GR/N 0,879 320541710 ALBINO STAR 35GR /N 0,160 320541924 ALBINO CLASSIC 20GR/N 2,000 320606104 UNIKRAFT GAMMA 25GR/U 0,450 320606218 ALBINO PLUS 20GR/N 0,380 320630920 ALBINO STAR 35GR /N 3,000 320630921 ALBINO STAR 30GR /N 1,000 320641699 UNIKRAFT GAMMA 18GR/U 2,123 320741906 UNIKRAFT ALPHA SC 40GR 1,917 320741909 UNIKRAFT ALPHA SC 40GR 7,275 320808003 UNIKRAFT CLASSIC 70GR 4,000 320808005 ALBINO GAMMA 90GR 2,700 320808013 UNIKRAFT GAMMA 70GR 35,462 320808086 ALBINO GAMMA 90GR 0,320 320810421 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 0,439 320810422 UNIKRAFT CLASSIC 40GR /R 4,995 320810961 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 0,840 320820491 UNIKRAFT CLASSIC 35GR 0,333 320821187 UNIKRAFT CLASSIC 37GR /R 1,014 320821602 UNIKRAFT CLASSIC 35GR 8,981 320830827 UNIKRAFT ALPHA 60GR 5,000 320831542 ISOBAL CLASSIC 55GR 9,920 320840858 INSTYLE ORANGE 35GR 0,796 320840974 UNIKRAFT CLASSIC 60GR 1,733 320840976 UNIKRAFT CLASSIC 35GR 1,844 320841276 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 0,889 320841557 UNIKRAFT CLASSIC 40GR /R 0,763 320841611 UNIKRAFT PLUS 38GR /R 1,785 320842122 UNIKRAFT CLASSIC 40GR /R 0,456 330110361 SEDAK 85GR /C 0,495 330110563 ALBINO BETA 35GR 1,260 330110584 ALBINO BETA 40GR 1,145 330110927 Unikraft Alpha 20GR (84 rolí) 32,161 330111278 Isobal Classic 25GR(36 rolí) 10,056 330111362 HAVANA DREVITA SVETLA 45GR 10,684 330111410 ALBINO BETA 35GR 1,473 330111412 UNIKRAFT ALPHA 70GR 0,750 330111450 UNIKRAFT ALPHA 130GR 6,417 330111451 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,699 330111495 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,920 330111527 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 1,201 330111662 UNIKRAFT ALPHA 70GR /W 0,461 330111663 UNIKRAFT ALPHA 80GR /W 0,393 330111670 UNIKRAFT ALPHA 35GR 1,223 330111685 SEDAK 70GR /U 6,989 330111693 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,710 330111699 ALBINO BETA 35GR 2,033 330111701 ALBINO BETA 35GR 3,484 330111702 ALBINO BETA 35GR 1,366 330111703 ALBINO BETA 40GR 1,068 330111737 UNIKRAFT ALPHA 75GR 0,288 330111752 ALBINO BETA 35GR 0,898 330120124 Unikraft Alpha 22GR (40 rolí) 7,428 330120344 SEDAK 80GR /C 0,615 330120355 HAVANA DREVITA SVETLA 70GR 3,453 330120446 SEDAK 50GR /U 0,356 330120457 UNIKRAFT ALPHA 40GR 1,292 330120459 LUKABAL 50GR 1,452

330120460 LUKABAL 70GR 2,494 330120461 UNIKRAFT ALPHA 50GR 0,551 330120471 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,569 330120472 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,425 330120474 LUKABAL 60GR 3,026 330120479 SEDAK 60GR /C 0,788 330120484 ALBINO BETA 40GR 0,531 330120485 ALBINO BETA 35GR 7,457 330120486 HAVANA DREVITA SVETLA 35GR 1,440 330510565 ALBINO CLASSIC 18GR/N 6,618 330510748 ALBINO STAR 35GR /N 0,269 330510976 ALBINO STAR 50GR /N 0,324 330511264 LUKASTERIK 60GR 14,200 330511378 ALBINO STAR 22GR /N 0,219 330511638 ALBINO CLASSIC 50GR/N Bridlicna 1,740 330511640 ALBINO STAR 60GR /N 0,740 330511641 ALBINO STAR 60GR /N 0,200 330511642 ALBINO STAR 40GR /N 0,209 330511683 ALBINO STAR 40GR /N 0,150 330511719 ALBINO STAR 40GR /N 0,412 330511731 ALBINO STAR 40GR /N 0,512 330511738 ALBINO STAR 35GR /N 0,500 330511765 ALBINO STAR 35GR /N 0,141 330511771 LUKASTERIK 60GR 0,535 330511774 ALBINO STAR 40GR /N 0,164 330520454 ALBINO STAR 40GR /N 0,135 330520456 ALBINO STAR 35GR /N 0,160 330520464 ALBINO STAR 40GR /N 0,396 330520467 ALBINO STAR 35GR /N 0,492 330520468 ALBINO CLASSIC 35GR/N Bridlicna 0,700 330520469 ALBINO CLASSIC 40GR/N Bridlicna 0,913 330520473 ALBINO STAR 60GR /N 0,309 330520477 ALBINO STAR 40GR /NW polstarky 0,431 330520478 ALBINO STAR 40GR /N 0,320 330520481 ALBINO PLUS 60GR /N 0,330 330520488 ALBINO STAR 60GR /N 1,551 330520489 ALBINO STAR 80GR /N 8,903 330520491 ALBINO STAR 40GR /N 0,626 330520492 ALBINO STAR 35GR /N 1,166 330520494 ALBINO STAR 35GR /N 1,176 330520495 ALBINO STAR 40GR /N 15,692 330610257 UNIKRAFT GAMMA 18GR /U 11,967 330610273 ALBINO DELTA 18GR/U 3,149 330610364 ALBINO PLUS 32GR /W 1,969 330610449 ALBINO PLUS 32GR /W 0,415 330610890 ALBINO PLUS 32GR /W 0,407 330610902 ISOBAL CLASSIC 22GR 0,436 330610904 ISOBAL CLASSIC 26GR/WU 0,856 330610907 ISOBAL CLASSIC 26GR/WU 0,571 330610908 ISOBAL CLASSIC 26GR /WU 0,433 330610923 ISOBAL CLASSIC 26GR/WU 0,985 330611131 ALBINO ALPHA 25GR /U 11,609 330611147 ALBINO ALPHA 25GR 1,367 330611153 ALBINO PLUS 32GR /W 7,050 330611276 ALBINO PLUS 32GR /W 6,181 330611347 ALBINO PLUS 40GR /W 5,129 330611380 ALBINO BETA 17GR /U 2,640 330620209 ALBINO BETA 17GR /U 1,789 330711632 UNIKRAFT GAMMA MF 37GR 5,140 330720384 UNIKRAFT ALPHA MF 45GR /M 4,610

330808002 UNIKRAFT CLASSIC 90GR 2,000 330808006 UNIKRAFT GAMMA 70GR 1,500 330808013 UNIKRAFT GAMMA 70GR 19,183 330808014 UNIKRAFT GAMMA 55GR 9,164 330810863 UNIKRAFT GAMMA 50GR 0,351 330810864 UNIKRAFT GAMMA 50GR 0,314 330811133 ALBINO PLUS 35GR 0,243 330811570 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 1,715 330820200 UNIKRAFT CLASSIC 80GR /W 11,616 330808001 UNIKRAFT PLUS 90GR 8,000

Žalobce uvedl, že ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí je patrná vůle smluvních stran vymezit zajištěné pohledávky relativně široce a strany neměly zájem omezovat rozsah zajištěných pohledávek, aby při zachované dostatečné míře určitosti tohoto vymezení byla zachována co největší flexibilnost účelu tohoto zajišťujícího prostředku, když i předmět zajišťovacího převodu, tedy zásoby nedokončené výroby, byly v rámci možností vymezeny také konkrétně a určitě, neboť tento soubor věcí byl definován jako zásoby nedokončené výroby na všech skladech dlužníka na ve smlouvě uvedených adresách. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a setrval ve svém vyjádření k žalobě na svých popěrných tvrzeních, ke kterým doplnil, že pohledávka P250-2 z titulu neplatné smlouvy o konsignačním skladu nikdy nemohla vzniknout a pro případ že bude soudem posouzena jako bezdůvodné obohacení, je vyloučeno uplatnění nároku na příslušenství, neboť výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla učiněna až vlastní přihláškou pohledávky do řízení. K argumentaci ohledně pořadí pohledávek doplnil žalovaný, že dlužník nemohl platně zastavit pohledávku z titulu nadměrného odpočtu DPH, neboť tato pohledávka nemůže být předmětem zástavního práva pro její veřejnoprávní povahu. Přezkumné jednání se konalo dne 23.5.2014, žaloba byla soudu doručena dne 18.6.2014 a je tedy žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ.

Nejprve se soud musel zabývat tím, zda-li popření pravosti, výše a pořadí předmětných pohledávek bylo učiněno v souladu se zákonnou úpravou a dospěl k závěru, že k popření výše pohledávek žalovaným vůbec nedošlo. Dle ust. § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Na přezkumném jednání žalobce však pouze uvedl, že skutečná výše pohledávek je nanejvýš 1 Kč, když tento úkon soud hodnotí jako úkon obcházející zákonné ust. § 194 IZ, když žalovaný sice uvedl skutečnou výši pohledávky 1 Kč a vyvaroval se tak nejčastější chyby při popírání výše pohledávky, kdy popírající uvádí, že skutečná výše pohledávky je 0Kč (a jedná se tak zcela zřejmě o pouze nesprávně pojmenovaný, popěrný úkon pravosti), avšak uvedená výše 1 Kč v popěrném úkonu nemá žádného skutkového základu a žalovaný tak obchází účel a smysl ustanovení týkající se popření výše pohledávky a jeho úkon podle obsahu nutno opět vyhodnotit nanejvýš pouze jako úkon směřující k popření pravosti pohledávky. Soud se proto v dalším řízení zabýval pouze popěrnou argumentací směřující do popření pravosti a pořadí pohledávek P250-2,3,4,5. V průběhu řízení vzal žalobce částečně zpět své přihlášky pohledávek P250-2, P250-3 a P250-4 a v souvislosti se zpětvzetím přihlášky pohledávek vzal žalobce zpět též svou žalobu, když soud řízení se souhlasem žalovaného v rámci zpětvzetí pohledávek a žaloby ve smyslu ustanovení § 96 o.s.ř. zastavil (viz výroky III., VI., VIII. tohoto rozsudku).

Pravosti pohledávek přihlášených jako P250-2 se týká následující dokazování, skutkové závěry a právní hodnocení: Ze smlouvy o konsignačním skladu ze dne 25.5.2011 zjistil soud, že žalobce a dlužník se dohodli na zřízení konsignačního skladu dlužníkem na adrese Papírenská 2, Větřní a na tom, že do tohoto konsignačního skladu bude dodávat žalobce dlužníku sběrový papír, přičemž se účastníci dohodli, že konsignační sklad pro žalobce bude veden odděleně od jiného zboží a až do odebrání sběrového papíru dlužníkem bude výlučným vlastníkem dodaného sběrového papíru žalobce. Zároveň se též ve smlouvě dlužník zavázal písemně potvrdit každou dodávku zboží. Účastníci se též dohodli, že dlužník nejpozději do pátku každého týdne oznámí žalobci písemně nebo e-mailem množství, které chce v následujícím kalendářním týdnu z konsignačního skladu odebrat, a účastníci se dohodli, že cena zboží pro určení výše platby se bude řídit vzájemně odsouhlaseným ceníkem, pokud se výslovně či e-mailem nedohodnou dlužník s žalobcem na jiné ceně. Cena za odebrané zboží pak bude vyúčtována fakturami se splatností 30 dní od data vystavení faktury, když právo na vystavení fakturace vzniklo žalobci dnem odběru zboží konsignačního skladu. Dlužník se ve smlouvě též zavázal, že nejpozději v den v odběru zboží z konsignačního skladu je povinen vystavit na odebrané zboží objednávku a zaslat ji žalobci, když objednávka musela obsahovat nejméně identifikaci obou stran, datum, množství, druh a cenu odebraného zboží a strany smlouvy se dohodly, že okamžikem odběru zboží z konsignačního skladu dlužníkem je uzavřena kupní smlouva a na dlužníka přechází vlastnické právo k odebranému zboží. Další smlouva o konsignačním skladu, která byla uzavřena mezi stejnými účastníky také dne 25.5.2011 má stejný obsah s jedinou odlišností-označením místa zřízení konsignačního skladu a sice na adrese závodu dlužníka v Lukavici č.p. 21. Nad rámec dokazování soud uvádí, že v přihlášce pohledávky P250-2 nebylo výslovně zmíněno, že existují dvě v podstatě totožné smlouvy, avšak z fakturací označených v přihlášce lze dovodit, že uplatněné pohledávky mají základ v obou smlouvách o konsignačním skladu. Z výpisů automatických oznámení ze skladové evidence dlužníka zasílaných z adresy omega@jip.cz žalobci, pak vyplývá správnost žalobních tvrzení o množství dodaného a odebraného sběrového papíru zboží ze strany dlužníka, které dlužník dále zpracovával. Z otisků stránek poštovního programu Microsoft Outlook zjistil soud pravdivost žalobních tvrzení ohledně každodenního zasílání skladové evidence dodaného sběrového papíru a odebírání množství sběrového papíru ze strany dlužníka, přičemž tento důkaz soud hodnotí soud jako důkaz potvrzující autenticitu výpisů ze skladové evidence dlužníka, ke které žalovaný insolvenční správce uvedl, že její autenticitu nemůže potvrdit. Připojené důkazy svědčící dodání sběrového papíru žalobcem dlužníkovi, tak jak byly označeny v žalobních tvrzeních ve shora popsané tabulce, insolvenční správce prostudoval a učinil nesporným dodání předmětného sběrového papíru žalobcem dlužníku s výjimkou situací, kde žalobce disponuje pouze vážním lístkem, neboť ten dle žalovaného sám o sobě neprokazuje dodání zboží žalobcem dlužníku. Z vážních lístků, které soud k důkazu provedl, však vyplynulo, že i u případů, ve kterých disponuje žalobce pouze vážním lístkem, lze mít za prokázané dodání sběrového papíru dlužníku, neboť jsou zde označeni jak dodavatel (žalobce), tak odběratel (konsignační sklad dlužníka). Vážní lístky obsahují též potvrzení o převzetí zboží ve formě razítka dlužníka. Samotná existence vážního lístku s razítkem dlužníka nebyla ze strany žalovaného rozporována. Mezi účastníky je pak nesporné, že předmětný sběrový papír, který byl žalobcem dodán dlužníku, se již ve skladech dlužníka nenachází. Mezi účastníky je pak také nesporné, že nebyla dodržována obchodní praxe tak jak byla předvídána ve smlouvách o konsignačním skladu a dlužníkem nebyly vyhotovovány objednávky na odebírané zboží. Účastníci postupovali oproti smlouvě méně formálně: 1) stav dodávek a odběru sběrového papíru byl dle obchodní praxe ke každému dni účastníkům zřejmý na základě zasílané zprávy o stavu skladové evidence (systém Omega), 2) formálně byla dohodnuta jen cena za sběrový papír a 3) byla vystavována jen příslušná fakturace za odebraný sběrový papír. Mezi účastníky zůstala sporná cena dodaného zboží. Z ceníku žalobce za říjen roku 2012, který je podepsán odpovědnými osobami za žalobce a za dlužníka, zjistil soud pravdivost z přihláškových tvrzení o výši ceny požadované žalobcem, jako kupní, za dodaný sběrový papír. Z e-mailové korespondence z 28.1.2011 zjistil soud vzájemnou komunikaci dlužníka a žalobce s odsouhlasením cen sběrového papíru od ledna 2013, když ceník odpovídá svou výší ceníku platnému od října 2012. Na základě výše provedeného zjištěného skutkového stavu má soud za prokázaný skutkový stav tvrzený v žalobě u přihlášky P250-2, neboť žalobce prokázal dodání předmětného sběrového papíru a prokázal i cenu sjednanou za sběrový papír a mezi účastníky je nesporné, že tento papír se již u dlužníka nenachází. Dle ustanovení § 409 obch.zák. kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí být v ní alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, leda-že z ujednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran jí uzavřít bez určení kupní ceny. Dle ustanovení § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na níž se pohledávka zakládá. Dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo pro úplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby jí opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li mu lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávky, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Na základě výše uvedených skutkových závěrů po aplikaci příslušných právních norem je zřejmé, že každá jednotlivá pohledávka z titulu kupní ceny za dodaný sběrový papír, jak byla souhrnně dlužníku vyúčtována žalobcem 28 fakturami (33 přihláškových faktur, bez faktur č. 130011, č. 130013 a č. 130032 a faktur č. 1120123 a č. 1120125-viz výše) je po právu. Bylo prokázáno dodání sběrového papíru žalobcem dlužníku a bylo prokázáno odebrání sběrového papíru a byla prokázána dohoda účastníků o ceně dodávaného sběrového papíru. Bylo však třeba zodpovědět, zda i po právní stránce se věc má tak, jak tvrdí žalobce, že se tak stalo na základě uzavřených kupních smluv. Smlouvy o konsignačním skladu nelze z právního hlediska hodnotit jako důvod vzniku uplatňovaných pohledávek, když ani v přihlášce není smlouva o konsignačním skladu uvedena jako právní důvod vzniku pohledávek, když právním důvodem vzniku pohledávek je každá jednotlivá právní skutečnost při každé jednotlivé zakázce, když smlouvu o konsignačním skladu pak soud vnímá pouze jako písemně zaznamenaný projev vůle, jakým způsobem bude probíhat obchodní spolupráce mezi účastníky, sloužící zejména zpětně k prokázání úmyslu účastníků při obchodní spolupráci a dovysvětlení vůle obou účastníků, jakým způsobem bude při jednotlivých konkludentně uzavíraných smlouvách vykládána jejich vůle. Lze tedy na tuto smlouvu nahlížet jako na soubor obchodních podmínek či zaznamenání obchodních zvyklostí účastníků při obchodní spolupráci a z tohoto úhlu pohledu pak argumentace žalovaného o neplatnosti těchto smluv nemůže mít vliv na existenci jednotlivých uplatněných pohledávek P250-2, když vznik každé jednotlivé pohledávky musí soud hodnotit samostatně a smlouva o konsignačním skladu soudu slouží jen jako jakési vodítko pro vyložení vůle účastníků při jejich vzájemné spolupráci (stejně tak viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 26/2012, 32 Cdo 3488/2010). Z provedeného dokazování je zřejmé, že účastníci beze zbytku postupovali podle smlouvy o konsignačním skladu (písemně zaznamenané vůli, jak hodnotit úkony účastníků při obchodní spolupráci) až do okamžiku odebrání sběrového papíru dlužníkem, kdy již smlouvou o konsignačním skladu předvídaný postup stran mezi účastníky nebyl uplatňován, neboť dlužník nezasílal žalobci objednávky na odebírané zboží. Na základě provedeného dokazování však lze zcela jasně dospět k závěru, že dlužník projevil zájem o dovezení sběrového papíru žalobcem do skladů na adresy jeho provozoven za účelem koupě a žalobce projevil zájem mu dovezený sběrový papír prodávat za sjednanou cenu. Tento závěr jasně plyne ze smluv o konsignačním skladu a následující praxe (dovážení a odebírání sběrového papíru, uzavírání dohod o ceně dováženého sběrového papíru). Dle soudu tak byly uzavírány konkludentně jednotlivé kupní smlouvy, neboť si účastníci písemně dohodli, že žalobce bude na sklady dlužníka dovážet sběrový papír a ten si ho bude odebírat a odebráním bude (konkludentně) uzavřena kupní smlouva a na dlužníka přejde vlastnické právo k žalobcem dovezenému sběrovému papíru. Soud proto žalobě v části týkající se nezaplacené kupní ceny za odebraný sběrový papír vyhověl, neboť žalovaný netvrdil a tedy ani neprokazoval, že by kuní cenu uhradil. Část žaloby týkající se pohledávek za odměnu za dodanou celulózu soud bez provádění dokazování zamítl pro předčasnost s odůvodněním, že žalobce nesplnil své povinnosti stanovené mu v ust. § 174 odst. 2 IZ, neboť dostatečně přesně nevylíčil rozhodující skutečnosti pro důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky, neboť neoznačil nezaměnitelným způsobem ujednání účastníků, která by měla zakládat právo žalobce na odměnu za každou dodanou celulózu. Žalobce nezaměnitelným způsobem neoznačil smlouvu, která měla být mezi účastníky uzavřena, a sice kdy tato smlouva byla uzavřena a s jakým obsahem, aby důvod vzniku pohledávky byl nezaměnitelný s jiným. Holé tvrzení, že mezi dlužníkem a žalobcem byla vyúčtována odměna za dodanou celulózu, což byla dle dohody stran obchodní přirážka, která byla hrazena i v předchozích měsících je nedostatečné. Insolvenční správce tak měl postupovat ve smyslu citovaného ustanovení § 188 odst. 2 IZ. Vzhledem ke skutečnosti, že insolvenční správce ve smyslu shora citovaného ustanovení nepostupoval, byla tak přihláška pohledávky P250-2 v části dle výroku II. tohoto rozhodnutí přezkoumána za situace, kdy přihláška nebyla způsobilá k přezkumu. Po právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční správce vyzve žalobce k doplnění tvrzení o důvodu této části pohledávky a v případě že bude důvod vzniku pohledávky řádně doplněn, bude nutno tuto pohledávku opětovně v předmětné části přezkoumat a bude na insolvenčním správci, zda-li ji opětovně popře, či nikoliv. Pravosti pohledávek přihlášených jako P250-3, P250-4 a P250-5 se týká následující dokazování, skutkové závěry a právní hodnocení: K P250-3: Mezi účastníky je nesporné, že v období ledna až března 2013 bylo dovezeno do podniku dlužníka žalobcem o 84 tun celulózy více, než mu podle rámcové smlouvy o obchodní spolupráci náleželo, přičemž obvyklá cena této odebrané celulózy bez smluvního podkladu byla v daném období 520 EUR za jednu tunu bez DPH. Při zohlednění 21% DPH převodního kurzu k příslušnému časovému období (25,9 Kč za 1 EUR) zjistil soud, že mezi účastníky je nesporné, že dlužník spotřeboval v tvrzeném období celulózu v množství větším, které mu náleželo, představující částku 1.368.087,50 Kč. K P250-4: V rámci žalobních tvrzení žalobce poskytl soudu přehlednou tabulku s označením důkazů o výrobě tvrzených výrobků pro žalobce a důkazů o jejich zaplacení, přičemž soud označené důkazy zveřejnil v insolvenčním rejstříku. Po zohlednění zpětvzetí přihlášky a zpětvzetí žaloby, týkající se pohledávky P250-4 je mezi účastníky nesporný skutkový stav vylíčený v přihlášce. K P250-5: Mezi účastníky je nesporné, že v minulosti byla uzavřena mezi dlužníkem a žalobcem dohoda ohledně schodku na odebrané celulóze ve které byl schodek zjištěn ve výši tvrzené žalobcem v přihlášce, přičemž přihlášková výše pohledávky odpovídá vyúčtování fakturami č. 11201141, č. 1120123 a č. 1120125. Dle ustanovení § 420 odst. 1 obč.zák., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Dle ustanovení § 373 obch.zák., kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Žalobě týkající se části pohledávky P250-3 vyhověno (viz IV. tohoto rozsudku) neboť dlužník odebral celulózu, ke které mu nesvědčilo žádné právo, a způsobil svým zaviněným jednáním žalobci škodu, když výše škody je mezi účastníky nesporná. Ve zbytku (viz V. tohoto rozsudku) nároku soud, vycházeje z nesporných tvrzení účastníků ohledně množství zpracované celulózy dlužníkem, ke které neměl vlastnické právo, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyhovění žalobě týkající se pohledávky P250-4 vychází ze závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny kupní smlouvy na prodej zhotoveného zboží, které byly žalobcem uhrazeny, avšak zboží žalobcem již nebylo odebráno a jeho odebrání již není možné, neboť se u dlužníka nenachází. Dlužník tak žalobci způsobil škodu ve výši kupní ceny za neodebrané zboží, které již žalobce odebrat nemůže, neboť se u dlužníka nenachází. Žalobě týkající se pohledávky P250-5 bylo vyhověno na základě nesporných tvrzení účastníků, která se promítla taktéž do výše vyhovujícího výroku u dílčí pohledávky P250-2, neboť skutková tvrzení vážící se ke dvěma fakturám č. 1120123 a č. 1120125 byla zahrnuta co do číselného vyjádření v přihlášce pohledávky a navazujícím petitu žaloby pod přihláškou P250-2. K zajištění pohledávek P250-2,P250-3, P250-4 a P250-5: Dokazování, týkající se zajišťovacích instrumentů ke všem projednávaným dílčím pohledávkám přihlášky P250 soud již provedl v rámci řízení vedeném pod sp.zn. 29 ICm 2031/2014, ve kterém byla částečným rozsudkem rozhodnuta žaloba týkající se projednání popřené pohledávky P250-1, když též pohledávka P250-1 byla zajištěna stejnými zajišťovacími instrumenty. Se souhlasem účastníků tak soud provedl příslušené dokazování již v řízení sp. zn. 29 ICm 2031/2014, ze kterého byla tato věc po skončení částečným rozsudkem vyloučena.

Z notářského zápisu N 335/2010, NZ 306/2010 ze dne 8.9.2010 zjistil soud, že žalobce uzavřel s dlužníkem zástavní smlouvu o zástavě věcí movitých, když v článku prvém účastníci prohlásili, že mezi nimi probíhá obchodní spolupráce, na základě které dodává žalobce dlužníkovi sběrový papír, když na základě jednotlivých dodávek sběrového papíru během roku 2010 dlužník žalobci neuhradil sjednanou kupní cenu a v notářském zápisu byly tyto jednotlivé nesplněné závazky dlužníka popsány. V druhé části notářského zápisu je popsána věc, kterou dlužník dal do zástavy, a sice papírenský stroj č. 4 s popsaným příslušenstvím a příslušnými popsanými technologiemi, když v článku čtvrtém bylo sjednáno zástavní právo k uvedeným pohledávkám z roku 2010, když rozsah zástavního práva byl rozšířen formulací: a dále k zajištění všech budoucích pohledávek vzniklých mezi smluvními stranami ve lhůtě pěti let od podpisu této zástavní smlouvy pro případ, že tyto pohledávky nebudou řádně a včas splněny. K takto popsaným závazkům bylo zřízeno zástavní právo k předmětnému papírenskému stroji včetně jeho příslušenství. Z potvrzení zápisu zástavy do rejstříku zástav zjistil soud, že zástava papírenského stroje č. 4 byla zapsána do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 24.6.2011 včetně jejich všech dodatků, zjistil soud, že žalobce a dlužník uzavřeli tuto zástavní smlouvu k zajištění pohledávek uvedených v prvním bodě této smlouvy, ve které účastníci odkazují na svoji vzájemnou obchodní spolupráci, když na základě dvou smluv o konsignačním skladu dodává žalobce dlužníkovi sběrový papír a zástavní právo mělo zajišťovat právě tyto pohledávky. Dále je ve smlouvě hovořeno o smlouvě, kterou uzavřel žalobce s dlužníkem a se společností NH Investiční, s.r.o., o obchodní spolupráci, na základě které dodává žalobce dlužníkovi z titulu dílčích kupních smluv hotové výrobky z papíru. V článku 3.1 se účastníci dohodli, že předmětem zástavy jsou pohledávky dlužníka vůči finančnímu úřadu z titulu nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, vztahující se k zdaňovacímu období kalendářního měsíce dubna 2011 ve výši 14.181.757,-Kč. V článku 4.1 se pak účastníci dohodli, že pokud úhradou pohledávek zanikne předmět zástavy, zavazuje se dlužník podat daňové přiznání příslušnému správci daně a předložit žalobci návrh písemného dodatku, ve kterém bude nově vymezen předmět zástavy. Dodatek č. 1 ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 29.6.2011, upravuje jako předmět zástavy pohledávky za finančním úřadem za měsíc květen 2011 v celkové výši 18.265.581,-Kč. V dodatku č. 2 ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 25.7.2011 účastníci změnili svou dohodu týkající se předmětu zástavy co do budoucna, a to v článku 3.2 tohoto dodatku a se účastníci dohodli, že předmětem zástavy jsou všechny budoucí pohledávky dlužníka vůči finančnímu úřadu z titulu nároku na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, které vzniknout v období 3 let ode dne uzavření této smlouvy, a dohodli se, že budoucí předmět zástavy se bude dle článku 4.1 dodatku č. 2 průběžně aktualizován a následně byly uzavírány jednotlivé dodatky, které aktualizovaly pohledávky dlužníka vůči správci daně. Ze zprávy Specializovaného finančního úřadu ze dne 1.6.2015 zjistil soud, že ke dni 25.4.2013 byl dlužníku vyměřen nadměrný odpočet DPH za zdaňovací období března 2013 ve výši 3.191.132,-Kč, který měl být vrácen dlužníkovi do 24.5.2013. V daňovém přiznání dlužníka ze dne 15.5.2013 dlužník vykazoval daňovou povinnost ve výši 149.589.678,-Kč, když tato daňová povinnost byla částečně uhrazena nadměrnými odpočty na DPH ve výši 11.329.693,81 Kč a v souvislosti s právní úpravou vznikla reálná obava, že daňová povinnost za zdaňovací období dubna 2013 nebude uhrazena a přeplatek vzniklý v důsledku vyměření nadměrného odpočtu na DPH za březen 2013 přestal být vratitelným přeplatkem a byl použit správcem daně na úhradu daňové povinnosti na DPH za zdaňovací období duben 2013.

Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí ze dne 28.6.2011 včetně všech dodatků, zjistil soud, že žalobce a dlužník uzavřeli zajišťovací převod vlastnického práva k souboru věcí, když zajišťované závazky dle smlouvy bodu 2.1 měly vznikat ze dvou smluv o konsignačním skladu ze dne 25.5.2011 uzavřené mezi účastníky, ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené mezi smluvními stranami a společností NH Investiční, s.r.o., ze dne 24.6.2011 a ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené pouze mezi smluvními stranami dne 24.6.2011, když zajišťovací převod práva se má zajišťovat i všechny budoucí pohledávky ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené pouze mezi smluvními stranami dne 24.6.2011 (bod 2.4 smlouvy), pokud vzniknou a současně budou splatné v období od uzavření této smlouvy do 31.12.2013. Předmětem zajišťovacího převodu dle ujednání stran byly výrobky nedokončené výroby uložené ve skladech dlužníka na adrese Papírenská 2, Větřní a Lukavice 21, Zábřeh (bod 3.1 smlouvy), ke kterým dlužník převedl své vlastnické právo k zajištění shora vymezených pohledávek i k zajištění budoucích pohledávek věřitele vůči dlužníkovi a žalobce toto vlastnické právo přijal (bod 3.3 smlouvy). Dále se účastníci dohodli, že k veškerým věcem, které představují rozpracované, nedokončené výrobky, které budou uloženy do skladů, přechází vlastnické právo automaticky na žalobce v rámci zajišťovacího převodu práva dle této smlouvy okamžikem fyzického umístění v příslušném skladu (bod 3.4 smlouvy) a účastníci se dohodli, že pokud dlužník neuhradí zcela pohledávky věřitele nejpozději do 31.12.2013, zajišťovací převod vlastnického práva podle bodu 3.3 a 3.4 se ruší a vlastnické právo k souboru věcí přechází bezúplatně zpět na dlužníka (bod 3.5 smlouvy), když převod vlastnického práva se stane nepodmíněným a definitivním, pokud se dlužník ocitne byť částečně v prodlení s úhradou svého závazku do 31.l2.2013 či bude na jeho majetek zahájeno insolvenční řízení (bod 3.6, 3.7 smlouvy). V bodě 3.8 se účastníci dohodli, že pokud se žalobce stane nepodmíněným vlastníkem souboru věcí, nedochází k zániku zajištěných pohledávek a dlužník je stále oprávněn a povinen zajištěné pohledávky plnit, což bude zohledněno ve vypořádání dle této smlouvy. Vypořádání bylo zaznamenáno v článku 4. této smlouvy, ve které se zavázal žalobce soubor věcí v přiměřené lhůtě prodat buď přímým prodejem, nebo ve veřejné dražbě a výtěžek z tohoto prodeje použít v prvé řadě na úhradu nákladů zpeněžení souboru věcí, když druhou část si žalobce mohl ponechat a zúčtovat ji na úhradu všech jeho pohledávek vůči dlužníkovi a zbývající část výtěžku zpeněžení se zavázal žalobce uhradit dlužníkovi do 20 dnů ode dne, kdy budou uhrazeny všechny k tomu způsobilé pohledávky. V bodě 5 smlouvy se pak účastníci dohodli na určitých možnostech a výjimkách nakládání dlužníka s věcí ve vlastnictví žalobce a v bodě 6 se dohodli na aktualizaci smlouvy formou dodatků, ve které budou specifikovány budoucí pohledávky žalobce vůči dlužníkovi, když v dodatcích ke smlouvě pak byly následně aktualizovány seznamy rozpracované výroby. Smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám byla ještě nepřímo doplněna ujednáním účastníků ve smlouvě o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011 pod bodem XI., ve kterém je odkazováno na smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám s tím, že se tato smlouva stává nedílnou součástí smlouvy o obchodní spolupráci, když účastníci smlouvy o obchodní spolupráci se dohodli, že zřizují též zástavní právo k předmětu zástavy specifikovaném ve smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, také k zajištění všech pohledávek žalobce vůči dlužníkovi, které vzniknou ze smlouvy o obchodní spolupráci nebo v souvislosti s ní.

Dle ust. § 155 odst. 4 obč. zák. zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době. Dle ust. § 170 odst. 1 písm. b) obč. zák. zástavní právo zaniká zánikem zástavy. Dle ust. § 37 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 154 odst. 2 zák. č. 280/2009 Sb. daňového řádu správce daně převede přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popř. na úhradu nedoplatku, není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelný přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, že dojde do 10 dnů ode dne, kdy má být přeplatek na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu použit ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepoužije.

Po zhodnocení právní úpravy soud obecně uzavírá, že dle ust. § 155 odst. 4 obč. zák. lze sjednat zástavní právo k zajištění v budoucnu vzniklých pohledávek, když však na základě nižší míry určitosti vymezení zajišťované pohledávky (tato pohledávka má teprve v budoucnu vzniknout) a z ní vyplývající vyšší míře nejistoty účastníků zástavní smlouvy o době vzniku a výši zajišťované pohledávky je nutné, aby smlouva o zřízení zástavního práva vyhovovala kumulativně stanoveným podmínkám ust. § 155 odst. 4 obč. zák., a sice aby zástavní smlouva mimo obvyklých náležitostí smlouvy vymezila: 1) právní důvod určitého druhu pohledávek, jejichž splnění má býti zajištěno, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zajištění, aby jí nebylo možno zaměnit s jinou pohledávkou. Přičemž budoucí pohledávka musí být označena nikoli jen podle titulu, na jehož podkladě bude založena, ale především tak, v jaké podobě podle něj vznikne. 2) je nutné, aby zástavní smlouva pro tento typ pohledávky obsahovala sjednanou výši zajišťované pohledávky a aby 3) zástavní právo bylo omezeno určením doby, na kterou se zřizuje. K obdobným závěrům o tom, že podmínky vtělené do ustanovení § 155 odst. 4 obč.zák. je nutné při zajišťování pohledávek v budoucnu vzniklých splnit kumulativně a sice je nutné, aby smlouva obsahovala vymezení druhu pohledávek, jež mají vzniknout a obsahovala ujednání o trvání zástavního práva a o výši, do které se takto určené pohledávky zajišťují, dospěl i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 2290/2012.

V případě prvního zajišťovacího instrumentu, a sice notářského zápisu o uzavření zástavní smlouvy k věcem movitým, soud uzavírá, že je ve smyslu ust. § 39 obč. zák. neplatné ujednání o budoucím zajištění pohledávek žalobce, neboť zde absentuje označení druhu zajišťované pohledávky, neboť není vymezen předmět plnění ze zajišťované pohledávky, když je pouze zaznamenáno, že se zřizuje zástavní právo k zajištění všech budoucích pohledávek vzniklých mezi smluvními stranami . Není tak možné nepochybně zjistit, jaké přesné pohledávky mají být předmětem zajištění, aby je nebylo možno zaměnit s jinými pohledávkami, když specifikaci druhu pohledávky výslovně požaduje zákon a ujednání o zajištění všech pohledávek , tzn. i pohledávek např. z náhrady škody, z bezdůvodného obohacení či tak podobně, jak sám tvrdí žalobce, je zcela zřetelným obcházením zákona, neboť se účastníci snažili vyhnout požadavku vymezení druhu v budoucnu vzniklé zajišťované pohledávky. Zároveň též v této smlouvě absentuje vymezení výše pohledávky, do jaké mají být pohledávky zajištěny a Zástavní smlouva o zástavě věcéí movitých je tak neplatná v části ve které mala dopadat na přezkoumávané pohledávky. Z předmětné části neplatného právního úkonu tak nemůže žalobci vzniknout právo na uspokojení pohledávek přezkoumávaných v tomto soudním řízení ze zajištění.

Na základě stejné právní úvahy soud vyhodnotil neplatné i ujednání účastníků ve smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ve znění dodatku č. 2 v bodu 3.2., když toto ujednání účastníků opět obchází zákon, neboť v případě zajišťování v budoucnu vzniklých pohledávek absentuje dohoda účastníků o výši, do jaké jsou tyto pohledávky zajištěny tak, jak požaduje zákon ve svém ustanovení § 155 odst. 4. Zároveň se též soud domnívá, že i v případě, že by soud vyhodnotil ujednání ve smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám jako platná, nemohl by žalobě na nárokující, že projednávané pohledávky jsou z tohoto titulu zajištěny vyhovět s odkazem na ustanovení shora citovaného § 170 odst. 1 písm. b) obč.zák., když žalobcem uplatněná zástava-pohledávka dlužníka vůči Specializovanému finančnímu úřadu z titulu vratitelného přeplatku DPH za zdaňovací období březen 2013 ve výši 3.191.132,--Kč neexistuje, neboť ze zprávy Specializovaného finančního úřadu vyplynul závěr, že tato pohledávka byla na základě ustanovení § 154 odst. 2 daňového řádu použita na úhrady jiných nedoplatků dlužníka vůči správci daně a neexistující pohledávka tak nemůže sloužit k zajištění projednávaných pohledávek žalobce.

Co se týče třetího zajišťovacího institutu, a sice zajišťovacího převodu práva k souboru věcí, soud vyhodnotil tuto smlouvu ve světle závěrů Nejvyššího soudu o nezbytném obsahu smlouvy o zajišťovacím převodu práva tak, jak jsou prezentovány v rozhodnutí sp. zn. 31 Odo 495/2006, jako neplatnou, když na tuto smlouvu nutno hledět jako na ujednání účastníků o tzv. propadné zástavě dle ustanovení § 169 písm. e) obč. zák., když ujednání smlouvy neobsahuje ujednání, jaký vliv bude mít pozdní uspokojení zajišťované pohledávky dlužníkem na vlastnické právo žalobce, když v ujednání o vypořádání účastníků ve smlouvě je pouze uvedeno, za jakých podmínek se stane žalobce nepodmíněným vlastníkem souboru věcí a je zde zaznamenána povinnost tyto věci prodat a jakým způsobem s tím, že po uspokojení nákladů na zpeněžení souboru věcí uspokojí své pohledávky a zbytek vyplatí dlužníkovi. Není však zde smluvně ošetřen případ, jakým způsobem se účastníci smluvního vztahu vypořádají pro případ, kdy se např. žalobce stane bezpodmínečným vlastníkem avšak dlužník své pohledávky, které byly takto zajištěny, ještě před prodejem souboru věcí žalobci uspokojí z jiných zdrojů. Soud se v této věci také domnívá, že způsob, jakým byl vymezen druh vznikajících pohledávek v návaznosti na odkaz na smlouvu o obchodní spolupráci (se zohledněním obsahu této smlouvy) není dostatečně určitý, neboť smlouva o obchodní spolupráci není právním důvodem vzniku jednotlivých projednávaných pohledávek, když právním důvodem jsou smlouvy kupní a odkaz účastníků, že jsou zajišťovány všechny pohledávky, které vzniknou v souvislosti se smlouvou o obchodní spolupráci, nevyhovuje požadavku dostatečné určitosti, neboť z něj není nepochybně zjistitelné, jaké přesné pohledávky jsou zajištěny tak, aby je nebylo možné zaměnit s jinými pohledávkami. Soud proto i smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva vyhodnotil jako neplatnou a proto ani žalobcem ve změněném petitu žaloby upřesněné věci nemůžou sloužit k zajištění v tomto řízení projednávaných pohledávek.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodoval soud souhrnně, jak za toto řízení, tak za řízení, které skončilo částečným rozsudkem pod sp.zn. 29 ICm 2031/2014, neboť v tomto řízení nebylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud vycházel z ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., když po projednání celé věci, týkající se přihlášky P250 je zřejmé, že poměr úspěchu účastníků byl v zásadě stejný. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13.9.2016

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce