42 ICm 3579/2015
č.j.: 42 ICm 3579/2015-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Kome rční banka, a.s., IČ 45317054, Na Příkopě 33 čp. 969, 114 07 Praha 1, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, insolvenční správce Petry Tupé, zast. Mgr. Jan Škeřík, advokát, Táborská 619/46, 140 00 Praha 4, o určení pořadí a pravosti pohledávky, t a k t o :

I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí Petrou Tupou pohledávku, vedenou v rámci insolvenčního řízení u Krajského soudu v Českých Budě jovicích pod sp. zn. 27 INS 9002/2015 jako P10-2 z titulu rozsudku Okresního soudu v Českých Budě jovicích ze dne 12.11.2014, č.j. 30 C 242/2014-68, se odmítá.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužnicí Petrou Tupou, evidovaná v rámci insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budě jovicích pod sp. zn. 27 INS 9002/2015 jako P10-2, je ve výši 844.789,95 Kč pohledávkou nezajištěnou.

III. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužnicí Petrou Tupou, vedenou v insolvenčním řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budě jovicích pod sp. zn. 27 INS 9002/2015 jako P10-2, je ve výši 672.559,70 Kč pohledávkou zajištěnou nemovitostí dlužnice na základě zástavní s mlouvy k nemovitostem ze dne 30.4.2009, reg. č. 10000200266.

IV. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

O dů v o dn ě ní :

Žalobce se domáhal určení, že jeho shora označená pohledávka nebyla insolvenčním správcem popřena v rámci předmětného insolvenčního řízení co do pravosti a pořadí po právu.

Ze shora označené pohledávky P10 do insolvenčního řízení soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení své tři dílčí pohledávky, když dílčí pohledávka P10-1 byla přihlášena ve výši 700.000,-Kč jako vykonatelná na základě shora označeného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z titulu nesplněných závazků ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 80009240260 uzavřené mezi žalobcem a dlužnicí dne 29.4.2009, když přihlášená částka 700.000,-Kč tvořila jistinu předmětného hypotečního úvěru. Žalobce též přihlásil svou dílčí pohledávku č. P10-2 jako vykonatelnou na základě shora označeného rozsudku v celkové výši 1.517.348,65 Kč s odůvodněním, že se jedná opět o nesplněné závazky ze shora označeného hypotečního úvěru, když částka 672.559,70 Kč představuje část nesplacené jistiny tohoto úvěru a zbytek přihlášené pohledávky představuje poplatky za služby poskytnuté v souvislosti s úvěrem, úrok a úrok z prodlení a náklady nalézacího řízení. Celá dílčí pohledávka P10-2 byla přihlášena jako nezajištěná, když dílčí pohledávka P10-1 byla přihlášena jako zajištěná nemovitostmi ve vlastnictví dlužnice v přihlášce blíže specifikovaných, když zajištění vzniklo žalobci na základě zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 30.4.2009, reg. č. 10000200266. Z protokolu o přezkumném jednání soud zjistil, že žalovaný jako insolvenční správce popřel dílčí pohledávku P10-2 co do pravosti a pořadí s odůvodněním, že insolvenční správce zpochybňuje způsob přihlášené pohledávky z důvodu absence možnosti rozdělení pohledávky na zajištěnou a nezajištěnou v hmotném právu. Zároveň má insolvenční správce za to, že pohledávka byla uplatněna v tomto pořadí v nesprávném pořadí, a to výhodnějším než jí insolvenční zákon ve skutečnosti přiznává a insolvenční správce ji proto považuje za zajištěnou.

Žalobce s popřením své pohledávky nesouhlasil a v žalobě se domáhal přezkumu správnosti popření své pohledávky co do pravosti a pořadí, když uvedl, že jeho pohledávka je po právu, neboť je vykonatelná na základě soudního rozsudku a její pravost je tedy nezpochybnitelná. Co do popření pořadí uvedl žalobce, že toto popření je nesprávné, neboť v rámci ust. § 195 IZ lze popírat pohledávku co do jejího pořadí jen tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, přičemž tento důvod popření nelze podřadit na posuzovanou situaci, neboť insolvenční správce v podstatě namítá, že žalobcem přihlášená pohledávka má mít lepší pořadí, nikoli horší. Zároveň též žalobce uvedl, že u dílčí pohledávky P10-2 neuplatnil právo na uspokojení zajištění přesto, že si je vědom, že mu toto na základě shora označené zástavní smlouvy svědčí a je přesvědčen, že je zcela na jeho volbě, zda svou zajištěnou pohledávku uplatní v insolvenčním řízení jako zajištěnou či nikoli. Postup žalobce ve způsobu přihlášení svých pohledávek tak žalobce spatřuje jako odpovídající insolvenčnímu zákonu.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, neboť dle názoru žalovaného došlo pouze k dodatečnému procesnímu rozdělení dané pohledávky na část zajištěnou a nezajištěnou a žalobce se tak snaží obejít pravidlo stanovené v ust. § 398 odst. 3 IZ dle něhož se zajištění věřitelé uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění, když stav takto rozdělované pohledávky neodpovídá hmotnému právu.

Přezkumné jednání se konalo dne 24.8.2015, žaloba byla soudu doručena dne 9.9.2015 a je tak žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

Soud projednal věc ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovili souhlas.

Z přihláškových údajů plyne, že pohledávka P10-2 byla přihlášena jako vykonatelná, když z protokolu o přezkumném jednání vyplývá, že jako vykonatelná byla též i přezkoumána. Soud žalobu týkající se popření pravosti pohledávky ve smyslu ust. § 160 odst. 4 IZ odmítl, neboť žalobce není osobou oprávněnou se domáhat přezkumu popření pravosti přihlášené vykonatelné pohledávky, když touto osobou je ve smyslu ust. § 199 IZ pouze insolvenční správce, potažmo ve smyslu ust. § 410 IZ dlužník.

Ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 80009240260 ze dne 29.4.2009 zjistil soud správnost přihláškových tvrzení ve směru, že jak dílčí pohledávka P10-1, tak dílčí pohledávka P10-2 mají stejný skutkový základ, neboť jsou přihlašovány z titulu nesplněných závazků z této smlouvy o úvěru a tyto nesplněné závazky byly přezkoumány v rámci shora označeného nalézacího řízení Okresním soudem v Českých Budějovicích, jak soud zjistil z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.11.2014, č.j. 30 C 242/2014-68. Ze zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 30.4.2009, reg. č. 10000200266, pak soud zjistil, že žalobce a dlužnice uzavřeli smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem týkajících se nároků ze shora uvedeného hypotečního úvěru, tedy jak nároku na zaplacení jistiny, tak nároků představující úrok, úrok z prodlení a související poplatky, přičemž zástavou byly nemovitosti ve vlastnictví dlužnice, tedy jinými slovy, zástavní právo bylo sjednáno k zajištění všech pohledávek uplatněných přihláškou pod P10-1 a P10-2.

Dle ust. § 398 odst. 3 věta třetí IZ zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Dle ust. § 195 IZ o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Dle ust. § 166 IZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. Dle ust. § 174 odst. 3 IZ jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Ze shora citovaných ustanovení § 166 a § 174 odst. 3 IZ je zcela zřejmé, že je na volbě věřitele, zda-li uplatní pohledávku jako zajištěnou či nezajištěnou, když zákon sám mu ukládá povinnosti se tohoto zajištění dovolat a uvést v přihlášce, že uplatňuje právo na uspokojení, z čehož pak plyne, že pokud se svého práva na zajištění nedovolá a neuplatní právo na uspokojení ze zajištění, nemůže být uspokojen ze zajištění. Věřitel se tak může do insolvenčního řízení přihlásit se svou pohledávkou, která vychází hmotněprávně z jednoho skutkového základu pouze jako se zajištěnou nebo nezajištěnou. Pohledávka za jistinou z hypotečního úvěru je samostatnou pohledávkou vycházející ze samostatného skutkového základu (věřitel poskytl dlužníkovi peněžní prostředky a ten se je zavázal věřiteli vrátit), když pohledávka z úroku má jiný skutkový základ než pohledávka za jistinou z úvěru (za poskytnutí peněžní částky věřitelem se dlužník zavazuje vrátit věřiteli úroky tzn. cenu poskytnutých peněz), taktéž úrok z prodlení má i jiný skutkový základ (při prodlení dlužníka s vracením poskytnutých peněžních prostředků se může věřitel domáhat úroků z prodlení tzn. ceny za to, že prostředky nebyly vráceny řádně a včas) a jiný skutkový základ má i nárok na související poplatky a nárok na zaplacení nákladů nalézacího řízení. Lze tedy uzavřít, že s výjimkou části jistiny ve výši 672.559,70 Kč, každý z jednotlivých nároků, ze kterých se skládá dílčí pohledávka P10-2, má skutkově jiný základ než pohledávka za částí jistiny uplatňovaná v dílčí pohledávce P10-1 a má tak oporu v hmotném právu a jedná se o samostatně uplatnitelnou pohledávku. Lze také uzavřít, že u pohledávky z jistiny se věřitel v tomto insolvenčním řízení zajištění dovolal (v rámci dílčí pohledávky P10-1) a u pohledávky z úroků, z úroků z prodlení, poplatků a nákladů řízení se svého zajištění nedovolal a neuplatnil jej. Umělým rozdělením pohledávky za jistinou do pohledávek P10-a P10-2 s rozdílným uplatněním zajištění však transparentně obchází zákonné zásady vtělené do ustanovení § 398 odst. 3 IZ, když obě takto uměle vytvořené dílčí pohledávky vychází z úplně stejného skutkového základu a jejich dělení neodpovídá hmotnému právu. Takovýto postup pak ustanovení § 398 odst. 3 IZ zapovídá, avšak ustanovení § 398 odst. 3 IZ není v rozporu s uplatněním samostatně oddělitelných skutkově odlišných pohledávek v rámci dílčích pohledávek jedné přihlášky (pohledávka za jistinou, pohledávka za úrokem, pohledávka za úrokem z prodlení, pohledávka za poplatky, pohledávka za náklady řízení aj.). Soud proto určil, že pohledávky z nároků jiných, než z titulu nesplacené jistiny, lze uplatnit s rozdílným zajištěním než nároky z jistiny a to i přes to, že žalobce disponuje zástavním právem i pro tyto pohledávky. Se shora prezentovaným odůvodněním však soud také určil, že pokud část jistiny byla přihlášena jako zajištěná (věřitel se zajištění dovolal), nutno i na zbylou část jistiny pohlížet jako na zajištěnou, i když byla v rámci přihlášky uplatněna v jiné dílčí pohledávce jako nezajištěná. Tento závěr soudu není též v rozporu s ust. § 195 IZ, když na výhodnost pořadí soud nahlíží v širším kontextu než žalobce, neboť za situace, kdy předmět zajištění nedosahuje hodnoty zajišťované pohledávky, je zřejmé, že přihlášení části pohledávky jako nezajištěné je přihlašování pohledávky v tzv. výhodnějším pořadí, neboť věřitel kalkuluje s tím, že jeho pohledávka bude v části přihlášené jako zajištěné, plně uspokojena ze zástavy a v druhé části se věřitel bude též uspokojovat jako nezajištěný a dosáhne tak celkem na vyšší uspokojení, než jaké by mu náleželo, kdyby přihlásil pohledávku celou jako zajištěnou.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když při poměrně obdobném úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Po uč e ní: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Českých Budějovicích dne 26.11.2015

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová