42 ICm 3199/2015
Číslo jednací: 42 ICm 3199/2015-258 ( KSHK 42 INS 3097/2012 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobkyně Zdeňky Faistauerové, bytem Pražská 1149, 543 01 Vrchlabí, zastoupené JUDr. Luďkem Jiroušem, advokátem se sídlem Komenského 63, 541 01 Trutnov, proti žalovanému IREKON, v.o.s., Palackého 211, 511 01 Turnov, jako insolvenčnímu správci dlužnice Zdeňky Faistauerové, bytem Pražská 1149, 543 01 Vrchlabí zastoupenému Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem se sídlem Palackého 211, Turnov, o žalobě na neplatnost kupní smlouvy takto:

I. Zamítá se žaloba o určení, že kupní smlouva, uzavřená dne 24.7.2015 mezi společností IREKON, v. o. s., IČ 28781309, se sídlem Turnov, Palackého 211, jednající Mgr. Davidem Burjánkem, společníkem, jako insolvenčním správcem dlužníka Zdeňky Faistauerové, r. č. 426127/007, bytem Pražská 1149, Vrchlabí, na straně jedné jako prodávajícím a Zofií Krystynou Zajícovou, r. č. 495514/358, bytem U Studénky 1286, Nová Paka, na straně druhé jako kupujícím, je neplatná. II. Žalovanému insolvenčnímu správci se přiznává proti dlužnici právo na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 24.200,-Kč. Tato pohledávka za majetkovou podstatou bude uspokojena přednostně v rámci plnění oddlužení splátkovým kalendářem. III. JUDr. Luďku Jiroušovi, advokátu se sídlem Komenského 63, 541 01 Trutnov, soud přiznává právo na odměnu za zastupování dlužnice ve výši 14.400,-Kč; odměna bude uhrazena advokátu dlužnice státem, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 13.8.2015 se domáhala žalobkyně (dlužnice v insolvenčním řízení) vydání rozhodnutí, kterým by insolvenční soud určil, že kupní smlouva uzavřená žalovaným insolvenčním správcem v rámci zpeněžování majetkové podstaty s kupující Krystynou Zofií Zajícovou dne 24.7.2015, je neplatná. isir.justi ce.cz

Žalovaný insolvenční správce navrhl zamítnutí žaloby s tím, že ke zpeněžení předmětu zajištění došlo v souladu s insolvenčním zákonem a pokynem zajištěného věřitele.

Při soudním jednání dne 22.2.2016 insolvenční soud seznámil účastníky řízení se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 79/2014, ze dne 27. 11. 2014 o tom, že žalobu dle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona na určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, je třeba směřovat proti všem stranám napadené kupní smlouvy. Nejvyšší soud s poukazem na svou ustálenou judikaturu uvedl, že řízení dle ustanovení § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, o určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, se musí účastnit všichni (ať již jako žalobci nebo žalovaní), kdo takovou smlouvu uzavřeli, případně jejich právní nástupci. Dodržení této podmínky je podle ustálené judikatury výlučně věcí žalobce, když soud v dotčeném směru nemá poučovací povinnost. Při uplatňování práv v insolvenčním řízení pomocí této žaloby je tedy třeba mít na paměti, že v žalobě je nezbytné označit nejen osobu insolvenčního správce jakožto prodávajícího, ale i všechny osoby na straně kupujících. V opačném případě bude žaloba odkázána k neúspěchu, neboť je povinností soudu takovou žalobu zamítnout.

I přes upozornění, že podle ust. § 289 odst. 3 IZ lze podat žalobu (popř. jí rozšířit o dalšího účastníka) pouze v propadné 3 měsíční lhůtě od zveřejnění kupní smlouvy v insolvenčním rejstříku, a že ke zveřejnění kupní smlouvy došlo dne 17.9.2015 (dokument B 245), navrhl zástupce žalobkyně při soudním jednání dne 22.2.2016 rozšíření žaloby o dalšího žalovaného-kupující dle napadené kupní smlouvy.

Vzhledem k tomu, že k rozšíření žaloby na straně žalované o kupujícího došlo až po uplynutí propadné lhůty k podání žaloby, insolvenční soud usnesením čj. 42 ICm 3199/2015-223 ze dne 22.2.2016 rozhodl tak, že návrhu nevyhověl a nepřipustil rozšíření žaloby o dalšího účastníka na straně žalované, a to paní Zofii Krystynuu Zajícovou, RČ: 495514/358, bytem U Studénky 1286, 509 01 Nová Paka.

Žalobkyně zastoupená advokátem napadla rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním. Vrchní soud v Praze usnesením čj., 103 VSPH 288/2016-240 (KSHK 42 INS 3097/2012) ze dne 11.7.2016 napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Z odůvodnění je zapotřebí ocitovat: V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27.2.2012, sp. zn. 44 ICm 1902/2010, 102 VSPH 15/2012 (KSUL 44 INS 2780/2009), v němž soud dovodil, že řízení o žalobě dle § 289 odst. 3 IZ na určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, se musí účastnit všichni, kdo ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci, což vyplývá z ustálené judikatury (např. z rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 3 Cz 61/87 ze dne 29.2.1988, uveřejněný v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR, číslo 2, ročník 1988, pod číslem 36, a též soudem prvního stupně shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). Účast všech účastníků smlouvy je zde vyžadována především proto, aby účinky rozhodnutí soudu o takovém předmětu řízení (zejména jeho závaznost) dopadly na všechny účastníky posuzovaného právního úkonu. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jenž správně argumentoval rozhodnutím Nejvyššího soudu, a pro stručnost na ně odkazuje. V projednávané věci okolnost, že žaloba nesměřuje proti kupující, pak znamená, že žalobě o neplatnosti kupní smlouvy nemůže být vyhověno pro nedostatek věcné legitimace na straně žalované (pro nedostatek pasivní věcné legitimace), neboť účastna na ní měla být též kupující. Názor žalobkyně, že lhůta již podáním žaloby toliko jen proti žalované je zachována, nelze akceptovat, neboť by takovým postupem bylo obcházeno ust. § 289 odst. 3 IZ a tedy i stanovená propadná lhůta tří měsíců k podání žaloby.

Již samotný fakt, že žalobkyně včas neuplatnila svá práva žalobou proti všem účastníkům napadeného smluvního vztahu je tedy důvodem pro zamítnutí žaloby, jak ostatně uvedl i odvolací soud ve výše citovaném rozhodnutí.

Přesto insolvenční soud-nad rámec potřebného-provedl dokazování k průběhu zpeněžení předmětu zajištění a to čtením zejména těchto listin z insolvenčního spisu: soupis majetkové podstaty (dokument B3), přezkumný list věřitele Equa Bank, a. s. (dokument B4/12), pokyn zajištěného věřitele z 22. 6. 2012 (dokument B6), usnesení o splátkovém kalendáři z 16. 8. 2012 (dokument B14), pokyn zajištěného věřitele z 20. 3. 2013 (dokument B55), usnesení insolvenčního soudu-souhlas se zpeněžením (dokument B96), zpráva insolvenčního správce z 24. 11. 2013 (dokument B121), zpráva obecného zmocněnce z 13. 10. 2014, když s touto zprávou obecný zmocněnec dlužnice předložil smlouvu o převodu dispozičních práv z 12. 9. 2008 a tvrdil, že tato smlouva je důvodem, proto aby insolvenční správce ukončil zpeněžování (dokument B171), protokol ze soudního jednání z 23. 3. 2015 (dokument B202), podání obecného zmocněnce dlužnice z 13. 4. 2015 (dokument B204), sdělení insolvenčního soudu z 4. 5. 2005 (dokument B205), oznámení obecného zmocněnce z 8. 6. 2015 (dokument B206), sdělení zajištěného věřitele z 22. 7. 2015 (dokument B216), zpráva insolvenčního správce, kterou zakládá spolu s informací o zpeněžení pokyn zajištěného věřitele 16. 7. 2015 a kupní smlouvu z 21. 7. 2015 (dokument B245) a sdělení zajištěného věřitele z 12. 10. 2015 (dokument B262).

Z listin vyplynulo, že insolvenční správce sepsal do majetkové podstaty bytovou jednotku číslo 1149/31 v budově čp. 1149 stojící na pozemku st.p.č. 2474 v obci a katastrálním území Vrchlabí se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na pozemku. K předmětu zajištění uplatnil právo na uspokojení ze zajištění věřitel Equa bank a.s. IČ 47116102, a to pro přihlášenou pohledávku ve výši 716.226,88 Kč z titulu nesplaceného úvěru. Pohledávka byla zjištěna jako zajištěná s právem na uspokojení z prodeje předmětu zajištění-shora zmíněné bytové jednotky. Usnesením č.j. KSHK 42 INS 3097/12-P6-3 ze dne 9. 12. 2013 bylo rozhodnuto o změně v osobě zajištěného věřitele s tím, že novým zajištěný věřitelem se stal BONUS PRAHA Investment a.s. IČ 28214374. Zajištěný věřitel udělil insolvenčnímu správci pokyny ke zpeněžení a insolvenční správce smlouvou ze dne 24.7.2015 předmět zajištění dle pokynů zpeněžil.

Podle ust. § 398 odst. 3 věta poslední IZ ve znění účinném od 1.1.2014 se zajištění věřitelé při oddlužení ve formě splátkového kalendáře uspokojují pouze z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Podle ust. § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je při zpeněžení insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení. Podle ust. § 293 odst. 2 IZ pak platí, že ust. § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele. Pokud zajištěný věřitel udělí insolvenčnímu správci pokyny ke zpeněžení, pak insolvenční správce bez dalšího postupuje podle těchto pokynů, pokud on sám k nim nemá legitimní výhrady; ke zpeněžení se pak nevyžaduje souhlas věřitelských orgánů ani insolvenčního soudu.

Insolvenční správce postupoval při zpeněžení podle pokynů zajištěného věřitele; zajištěný věřitel neměl proti postupu insolvenčního správce v souvislosti se zpeněžováním žádné námitky, což opakovaně potvrdil. Pokud se obecný zmocněnec dovolával smlouvy o převodu dispozičního práva k nemovitostem, údajně uzavřené dne 11. 9. 2008, s tvrzením, že existence této smlouvy je překážkou zpeněžení, aniž by podal z tohoto důvodu vylučovací žalobu, pak nezbývá než konstatovat, že předmětná bytová jednotka byla řádně sepsána do majetkové podstaty a soupis majetkové podstaty byl listinou, která insolvenčního správce ke zpeněžení sepsaného majetku opravňovala. Navíc insolvenční soud vyslovoval v insolvenčním řízení zásadní pochybnosti o platnosti a pravosti takovéto smlouvy, která byla obecným zmocněncem objevena a doručená insolvenčnímu soudu až dne 16. 10. 2014.

Insolvenční soud opakovaně v rozhodnutích vydávaných v průběhu insolvenčního řízení konstatoval, že insolvenční správce zpeněžil majetek, který byl řádně sepsán do majetkové podstaty a ke kterému zajištěný věřitel uplatnil právo na uspokojení ze zajištění, při zpeněžení postupoval insolvenční správce podle pokynu zajištěného věřitele, což zajištěný věřitel opakovaně v rámci insolvenčního řízení potvrdil a deklaroval, předmět zpeněžení nebyl dotčen vylučovací žalobou, ke zpeněžení předmětu zajištění podle pokynu zajištěného věřitele nebylo třeba předchozího souhlasu insolvenčního soudu.

I kdyby tedy žalující dlužnice podala žalobu na neplatnost zpeněžení včas vůči všem účastníkům napadeného smluvního vztahu, nebyla by žaloba shledána důvodnou.

Podáním ze dne 1.9.2016 se obecný zmocněnec dlužnice pro insolvenční řízení Petr Faistauer obrátil na insolvenční soud s tvrzením, že předkládá nové skutečnosti, jež mají vliv na výsledek řízení. Nové skutečnosti se měly týkat smluv uzavíraných insolvenčním správcem s realitní kanceláří Reality IQ, když obecný zmocněnec platnost zprostředkovatelských smluv zpochybňoval. Insolvenční soud však poukazuje na to, že napadenou kupní smlouvu neuzavírala na straně kupujícího realitní kancelář, ale zpeněžující insolvenční správce, takže námitky obecného zmocněnce nemohou mít na výsledek sporu vliv. Ostatně platí závěry odvolacího soudu o tom, že okolnost, že žaloba nesměřuje proti kupující, pak znamená, že žalobě o neplatnosti kupní smlouvy nemůže být vyhověno pro nedostatek věcné legitimace na straně žalované .

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému insolvenčnímu správci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem ve výši 24.200,-Kč. Přiznané náklady sestávají z odměny za zastoupení za 5 úkonů právní pomoci po 3.100,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, vyjádření k žalobě, jednání u soudu dne 22.2.2016, vyjádření k odvolání a jednání u soudu dne 8.9.2016), dále z 5 paušálních náhrad po 300,-Kč a z náhrady za ztrátu času stráveného na cestě ke dvěma soudním jednáním v celkové výši 1.200,-Kč, obojí dle citované vyhlášky. Konečně náklady sestávají z cestovného ke dvěma soudním jednáním osobním vozidlem při celkem překonané vzdálenosti 2x 170 km při spotřebě 5,07 litru motorové nafty na 100 km ve vyhláškové ceně 29,50 Kč za 1 litr a při paušální náhradě 3,80 Kč za 1 km. Cestovné tak činí 1.800,-Kč a celkové náklady 20.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalovaného je plátcem DPH, navyšují se tyto náklady o daň ve výši 4.200,-Kč.

Přisouzené náklady řízení jsou pohledávkou za majetkovou podstatou a budou uspokojeny přednostně před věřiteli, jimž je plněno na základě schváleného splátkového kalendáře.

Odměna soudem ustanoveného advokáta žalobkyně se určuje částkou 14.400,-Kč a sestává ze 4 úkonů právní pomoci po 3.100,-Kč (podání ve věci, sepis odvolání a jednání u soudu dne 22.2.2016 a dne 8.9.2016), podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ze 4 paušálních náhrad po 300,-Kč a z náhrady za ztrátu času stráveného na cestě ke dvěma soudním jednáním v celkové výši 800,-Kč, obojí dle citované vyhlášky. Přiznaná odměna bude ustanovenému advokátu uhrazena státem prostřednictvím podepsaného soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Hradci Králové dne 8. září 2016

JUDr. Jolana Maršíková v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků