42 ICm 3176/2014
Číslo jednací: 42 ICm 3176/2014-38 ( KSHK 42 INS 11666/2010 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Hradci Králové se sídlem U Koruny 1632, Hradec Králové, proti žalovanému Ing. Davidu Jánošíkovi se sídlem Gočárova 1105/36, Hradec Králové, jako insolvenčnímu správci dlužníka Union Hradec Králové, s.r.o., se sídlem třída ČSA 282/15 Hradec Králové, IČ 25279840, zast. JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, o pořadí pohledávky ve výši 388.302,-Kč

takto

I. Žaloba určení, že žalobcem uplatněná daňová pohledávka z titulu daně z přidané hodnoty ve výši 388.302,-Kč, vyměřená platebním výměrem č.j. 65323/12/228912604080 ze dne 21. 2. 2012, je pohledávkou za majetkovou podstatou, se zamítá, neboť jde o pohledávku vyloučenou z uspokojení v rámci insolvenčního řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 19. září 2014 se Finanční úřad pro Královéhradecký kraj domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobcem uplatněná daňová pohledávka z titulu daně z přidané hodnoty ve výši 388.302,-Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou podle ust. § 168 odst. 1 písm. e) IZ. Žalobu odůvodnil tím, že dotčená daňová pohledávka vznikla na základě opravných daňových dokladů vystavených věřiteli dlužníka podle § 44 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění. Podle ust. § 44 odst. 3 tohoto zákona je věřitel oprávněn

tyto opravy výše daně provést nejdříve ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle § 44 odst. 1 zákona, zejména tedy poté, kdy taková pohledávka byla v insolvenčním řízení zjištěna, ne tedy dříve než po přezkumném jednání. Žalobce vyměřil platebním výměrem č.j. 65323/12/228912604080 dlužníkovi podle § 44 zák. č. 235/2004 Sb. daň z přidané hodnoty za měsíc září 2011 ve výši 388.302,-Kč a uplatnil jí u insolvenčního správce jako osoby se dispozičním oprávněním. Ten odmítl pohledávku uhradit s poukazem na to, že jde o pohledávku vyloučenou z uspokojení v rámci insolvenčního řízení. Na výzvu insolvenčního soudu učiněnou podle § 203a IZ podal žalobce tuto žalobu na určení pořadí pohledávky.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že uplatněné nároky nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Poukazoval na to, že posuzované pohledávky nelze zkoumat toliko s odkazem na ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ, nýbrž rovněž s přihlédnutím k zásadám, na nichž je insolvenční řízení vybudováno. Žalovaný se odvolával na Výkladové stanovisko č. 6 expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze 4. 10. 2011, podle kterého pohledávka vzniklá státu tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, není a nemůže být pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje a uspokojovat nemůže. Odkazuje se rovněž argumentaci obsaženou v odůvodnění Výkladového stanoviska a poukázal zejména na fakt, že věřitele, jež nemají pohledávky za majetkovou podstatou, a kteří nejsou plátci daně z přidané hodnoty, by na základě tohoto postupu předběhl stát s daňovou pohledávku vyrobenou na míru jen pro insolvenční řízení, ačkoliv věřitelé, jímž stát vrátil část daně budou i nadále poměrně uspokojováni v nezměněné výši zjištěné pohledávky. Stát, respektive správce daně, by významně snížil míru uspokojení přednostních věřitelů jen proto, že daňovou povinnost přenesl z nepřednostního věřitele na dlužníka svým prostřednictvím. Má za to, že ke stejným závěrům lze dospět i po novele IZ provedené zákonem č. 294/2013 Sb., a proto navrhl zamítnutí žaloby.

Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 11666/2010-B-43 ze dne 21.8.2014 bylo zjištěno, že insolvenční soud určil věřiteli třicetidenní lhůtu k podání žaloby o určení pořadí pohledávky ve výši 388.302,-Kč s poučením, že v případě marného uplynutí lhůty nebude pohledávka v rámci insolvenčního řízení uspokojena. Vyrozumění bylo doručeno žalobci dne 25. 8. 2014, žaloba tedy byla podána ve stanovené třicetidenní lhůtě včas.

Z platebního výměru na daň z přidané hodnoty č.j. 65323/12/228912604080 bylo zjištěno, že žalobce vyměřil dlužníkovi daň z přidané hodnoty za září 2011 částkou 388.302,-Kč s tím, že se jedná o opravu výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení podle § 44 zákona č. 235/1994 Sb. v platném znění. Platební výměr byl vydán na základě úředního záznamu nadepsaného jako Výsledek postupu k odstranění pochybností č.j. 438885/11/28602605196 ze dne 18. 1. 2011 a na základě Oznámení o ukončení postupu k odstranění pochybností č.j. 12369/12/228602605196.

Z protokolu vyhotoveného správcem daně dne 18. 1. 2012 nadepsaného jako Výsledek postupu k odstranění pochybností bylo zjištěno, že prověřována byla daňová povinnost dlužníka z titulu daně z přidané hodnoty za období září 2011. V protokolu se uvádí, že dlužník podal dne 25. 10. 2011 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za září 2011, jež bylo podáno jako negativní.

V protokolu se dále uvádí, že dne 30. 10. 2011 bylo na Finanční úřad v Hradci Králové doručeno podání, které se váže k vrácení opravných daňových dokladů vystavených věřitelem dlužníka-společností Cemex Czech Republic s.r.o. IČ 25821903 dle § 44 zákona o dani z přidané hodnoty, jež byly doručeny insolvenčnímu správci daňového subjektu dne 29. 9. 2011. Celková výše opravy daně činila 352.847,84 Kč, když se jednalo o zdanitelná plnění uskutečněná tímto věřitelem dlužníkovi v období od 1. 4. 2009 do 4. 2. 2010. Stejného dne bylo na Finanční úřad v Hradci Králové doručeno další podání, které se váže k vrácení opravných daňových dokladů vystavených věřitelem dlužníka-společností Poly-Group cz s.r.o. IČ 26006227 dle § 44 zákona o dani z přidané hodnoty, jež byly doručeny insolvenčnímu správci dne 19. 9. 2011 s tím, že celková opravená DPH činí 35.454,32 Kč; zdanitelné plnění bylo uskutečněno v období od 22. 7. 2009 do 7. 10. 2009.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil insolvenční soud následující právní závěr:

Podle ust. § 44 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění je plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění, dosud nezanikla, je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, že insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, věřitel přihlásil svoji pohledávku včas do insolvenčního řízení a pohledávka byla zjištěna, věřitel a dlužník nejsou osobami blízkými či kapitálově propojenými a věřitel doručil dlužníkovi daňový doklad vystavený podle § 46 odst. 1 citovaného zákona. Možnost opravy daně za dlužníky v insolvenčním řízení byla do zákona vtělena novelou provedenou zákonem č. 47/2011 Sb. s účinností od 1. 4. 2011. Podle přechodných ustanovení této novely výslovně platí, že pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti novely, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících se použijí dosavadní právní předpisy, není-li dále stanoveno, jinak. Tedy novela nemá žádné zpětné účinky. Problematikou opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení se zabývalo Výkladové stanovisko č. 6 expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4. října 2011 a přijalo závěr že Postup podle § 44 zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. dubna 2011, se neuplatní pro pohledávky, z nichž věřiteli vznikla povinnost přiznat daň za zdaňovací období, jež předcházelo 1. dubnu 2011 (před možnou opravou).

Vzhledem k tomu, že se oprava výše daně týká pohledávek věřitelů ze zdanitelného plnění uskutečněného v období od 1.4.2009 až do 4. 2. 2010, tady v době před 1.4.2011, pak u těchto pohledávek nebylo na místě podle aktuálního ust. § 44 zákona č. 235/2004 Sb. postupovat. Už z tohoto důvodu nemůže být pohledávka Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj založena platebním výměrem čj. 65323/12/228912604080 ze dne 21. 2. 2012 pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ.

Nad rámec výše uvedeného insolvenční soud zmiňuje následující: I v případě, že by se v posuzovaném případě jednalo o pohledávky, z nichž věřitelům vznikla povinnost přiznat daň za zdaňovací období, jež následovalo by po 1. dubnu 2011, dospěl by insolvenční soud ke stejnému názoru, tedy že pohledávka vzniklá opravou daně z přidané hodnoty za dlužníkem v insolvenčním řízení se v insolvenčním řízení neuspokojuje, a to z následujících důvodů:

Podle ust. § 168 odst. 2 písm. e/ IZ, ve znění účinném od 1. ledna 2014 platí, že pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Ve Výkladovém stanovisku č. 6 expertní pracovní skupina pro insolvenční právo dospěla při výkladu ust. § 44 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. dubna 2011 a výkladu ust. § 168 odst. 2 písm. e/ IZ ve znění do 31. prosince 2013 k závěru, že: Pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, není pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje. Týž závěr před 1. lednem 2014 přijal (a na Výkladové stanovisko č. 6 potud výslovně odkázal) i Nejvyšší soud, který v důvodech usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněného pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 54/2012 ) mimo jiné uvedl, že: Příkladem pohledávky, vzniklé v průběhu insolvenčního řízení (po rozhodnutí o úpadku, poté, co insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku), která se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje vůbec, je pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. S přihlédnutím k tomu, že se ve výčtu obsaženém v ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ s účinností od 1.1.2014 výslovně objevily též pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty , vyvstala v praxi otázka, zda (případně v jakém rozsahu) se pro dobu od 1. ledna 2014 uplatní závěry formulované ve Výkladovém stanovisku č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4. října 2011, k opravě výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Argumentace, z níž vychází závěr obsažený ve Výkladovém stanovisku č. 6, ani pro dobu před 1. lednem 2014 neupírala pohledávce státu vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty, povahu daňové pohledávky (nebylo pochyb o tom, že jde o daň ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013). Tím, že od 1. ledna 2014 jsou pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty v § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona zmíněny výslovně, tedy k žádnému rozšíření výčtu pohledávek, jež mohou být pohledávkami za majetkovou podstatou, nedošlo. Podstatné naopak je, že Výkladové stanovisko č. 6 nepokládalo takové pohledávky za pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku . Z odůvodnění Výkladového stanoviska č. 6 lze citovat: Zvláštní daňový režim se tu zavádí s tím důsledkem, že z neuspokojené pohledávky dlužníkových věřitelů (plátců daně) se v části, jež odpovídá dani z přidané hodnoty, stane (jen je-li dlužník v úpadku) nová daňová povinnost dlužníka, vzniklá po rozhodnutí o úpadku. Děje se tak ovšem, aniž by současně došlo k jakémukoli snížení zjištěné pohledávky věřitele. Takto konstruované právo přednostního uspokojení státu (správce daně), by však bylo ve zjevném rozporu se zásadou, podle níž věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti (§ 5 písm. b/ insolvenčního zákona). Zkoumaná úprava má všechny znaky transformace původní pohledávky přihlášeného věřitele. V rozsahu, v němž takovému věřiteli vrátí daň (nebo její část) po opravě její výše, nemůže mít stát (správce daně) i proto v insolvenčním řízení lepší postavení, než ve kterém se před opravou výše daně nacházel tento věřitel. To platí bez zřetele k tomu, že v důsledku snahy o jiné (lepší) pořadí při uspokojení pohledávky pro stát (správce daně) nekonstruuje § 44 zákona o dani z přidané hodnoty zákonnou cesi státu (správce daně) do postavení věřitele (v rozsahu, v jakém věřiteli vzniklo právo na vrácení daně) a že se věřiteli ponechává právo uplatňovat pohledávku v insolvenčním řízení v nezměněné výši. Vzhledem k tomu, že se novelou provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. s účinností od 1.1.2014 nezměnil charakter posuzovaných pohledávek, lze se i nadále přidržet závěrů obsažených ve Výkladovém stanovisku č. 6, jehož závěry převzal ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 150 o.s.ř. tak, že účastníkům řízení právo na náhradu nákladů nepřiznává, a to s přihlédnutím k dosud nejednotné praxi insolvenčních soudů při posuzování povahy pohledávek vzniklých opravou výše daně z přidané hodnoty za dlužníky v insolvenčním řízení po 1.1.2014 (viz např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 41 ICm 2060/2014, KSHK 41 INS 626/2011 ze dne 13.2.2015).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Hradci Králové dne 20. srpna 2015

JUDr. Jolana Maršíková, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Veronika Hrdličková