42 ICm 316/2016
Číslo jednací: 42 ICm 316/2016-68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Rolf Kühl Papierhandels GmbH, Jiné reg.č. 127495859, Kempistrasse 7, 864 20, Diedorf, zast.: JUDr. Marek Görges, Malá 6, 301 00, Plzeň, proti žalovanému Ing. Tomáš Pachman, IČ: 14468913, se sídlem Ctiborova 3091, 272 01 Kladno, insolvenční správce dlužníka JIP-Papírny Větřní, a.s., zast.: JUDr. Adam Rakovský, Václavská 12, 120 00, Praha 2, o určení pravosti a výše pohledávky, takto:

I. Určuje se, že pohledávka P299 ve výši 166.292,43 Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že jeho shora označené pohledávky byly do shora označeného insolvenčního řízení přihlášeny po právu. Z přihlášky pohledávky P299 zjistil soud, že žalobce tuto pohledávku přihlásil s odůvodněním, že žalobce uzavřel s dlužníkem kupní smlouvu na dodávku vlnité lepenky, na základě které dodal dlužníkovi 66,360 kg vlnité lepenky a vystavil dlužníkovu příslušnost fakturaci č. 352591 na částku 12425,28 EUR se splatností 10.7.2011. Dlužník na tuto pohledávku uhradil pouze částku 6025,93 EUR a vůči isir.justi ce.cz pohledávce žalobce započetl svou pohledávku ve výši 1000 EUR. V částce 5399,35 EUR s příslušenství zůstala pohledávka ke dni podání přihlášky neuhrazena, když výši pohledávky o přepočtení slušným kurzem EUR vůči koruně činí na jistině částku 130.799,25 Kč a na příslušenství částku 35.493,18 Kč. Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání zjistil soud, že žalovaný jako insolvenční správce popřel tuto pohledávku s odůvodněním, že žalobce nedoložil právní titul vzniku pohledávky. Žalobce s popřením pohledávky nesouhlasil a v žalobě ke svým přihláškovým tvrzením doplnil, že v rámci obchodní spolupráce byla uzavřena kupní smlouva na základě objednávky dlužníka č. 22710435, kde dlužník požadoval po žalobci dodání vlnité lepenky se smluvenou cenou při kvalitě A6 193 EUR za 1 tunu a při smluvené kvalitě A6-b za 178 EUR za tunu. Žalobce dodal dlužníkovi ve dnech 22.6.2011 a 23.6.2011 ve třech dodávkách celkem 66.360 kg vlnité lepenky, což dlužník potvrdil na dodacích listech a následně pak žalobce vyúčtoval příslušnou kupní cenu částkou 12425,28 EUR, ze které dlužník uhradil a jednostranně započetl v přihlášce tvrzenou část a neuhrazena zůstala tak částka 5399,35 EUR. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a svůj popěrný úkon doplnil argumentací, že žalobce dodanou lepenku nedodal v celém množství v odpovídající kvalitě a z toho důvodu nemá nárok na zaplacení ceny za dodanou lepenku, a žalovaný se dále domnívá, že tvrzené dodávky byly uskutečněny na základě jiné smlouvy, než té, která měla uzavřena dle tvrzení žalobce. Popěrná argumentace, co do výše pohledávky, kterou žalovaný napadl nesprávné vyčíslení úroku z prodlení pak byla žalovaným doplněna až po koncentraci tvrzení a důkazů v tomto incidenčním sporu a soud se popěrným argumentem nesprávné výše výpočtu úroku z prodlení nezabýval. Přezkumné jednání se konalo dne 12.10.2015, vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 15.1.2016, žaloba byla soudu doručena dne 28.1.2016 a je žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ. Z objednávky dlužníka č. 22710435 zjistil soud, že dne 10.6.2011 objednal dlužník u žalobce dodání lepenky v kvalitě A6 a A6-b při sjednané ceně 193 EUR za 1 tunu lepenky A6 a 178 EUR za lepenku A6-b. Tuto objednávku akceptoval žalobce dne 21.6.2011. Z dodacích listů lepenky A6 a A6-b č. N30394, N30395 a N30402, které jsou opatřeny razítkem a podpisem dlužníka vyplývá, že žalobce dodal dlužníkovi v žalobě a v přihlášce tvrzené zboží v tvrzeném množství a kvalitě (A6, A6-b), když z těchto dodacích listů též vyplývá, že dodávka se uskutečnila na základě shora označené objednávky, neboť na každém dodacím listu je uvedeno č. obj. 22710435. Z faktury č. 352591 z 30.6.2011 pak zjistil soud pravdivost přihláškových a žalobních tvrzení ohledně vyúčtování ceny odpovídající sjednané ceně objednávky s matematickým propočtem dle množství dodaného zboží. Mezi účastníky je pak nesporné, že z této faktury nebyla uhrazena částka 5.399,35 EUR. Správnost přepočtu EUR na 1Kč pak vyplývá z kurzovního lístku České národní banky. Žalovaný ani po poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. nedoplnil soudu skutková tvrzení, ze kterých by vyplývalo, v jakém množství byla lepenka dodána ve špatné kvalitě, zda-li tuto vadnost zboží dlužník reklamoval a kdy tak dlužník učinil. Žalovaný tak nesplnil svou povinnost tvrzení, neboť nedotvrdil jakou vadu lepenka trpěla a nedotvrdil rozsah zboží, u které se vada vyskytovala a ani nebyl schopen dotvrdit, zda tyto vady byly uplatněny vůči žalobci, kým byly uplatněny a kdy se tak stalo. Na základě neunesení břemene tvrzení soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem příslušných zaměstnanců dlužníka a soud též zamítl návrh na důkaz blíže nespecifikovanou komunikací mezi dlužníkem a žalobcem, neboť nelze provádět důkazy bez příslušných skutkových tvrzení. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Účastníci uzavřeli smlouvu na dodání lepenky, na základě které žalobce své povinnosti řádně a včas splnil a vyúčtoval dlužníku sjednanou cenu, která nebyla v plném rozsahu uhrazena. V dané věci tak došlo k uzavření kupní smlouvy mezi dlužníkem, který je osobou českého práva a žalobcem, který je osobou německého práva, a proto bylo nutné zjistit rozhodné právo k posouzení této věci. Ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) tehdy platného zákona č. 97/1963 Sb. (ZMPS) bylo rozhodné právo u kupní smlouvy právo prodávajícího, tedy právo německé. Základní povinnosti dodat zboží a zaplatit za ně odpovídající cenu jsou v německém právním řádu zakotveny v § 433 BGB, když z ustanovení § 377 odst. 1 HGB plyne povinnost kupujícího zkontrolovat dodané zboží a informovat prodávajícího o případných závadách. Dle ustanovení § 377 odst. 2 HGB opomenutí provedení oznámení o vadách způsobuje, že je zboží schválené s výjimkou závad, které nebylo možné rozpoznat při kontrole. Dle ustanovení § 377 odst. 3 HGB projeví-li se později takováto závada, musí být oznámení provedeno okamžitě po jejím objevení; v jiném případě platí zboží i při zohlednění této závady, jako schválené. Na základě výše zjištěného skutkového stavu po aplikaci příslušných právních ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobce splnil své povinnosti z kupní smlouvy a žalovaný dostatečně netvrdil a tedy ani neprokázal existenci vad dodaného zboží, event. existenci reklamace vad. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, avšak ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 IZ žalobci právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému jako insolvenčnímu správci soud v tomto řízení nemůže přiznat. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22.11.2016

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce