42 ICm 3108/2017
Číslo jednací: 42 ICm 3108/2017-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce: Panasonic Marketing Europe GmbH, reg. č. HRB 13178, se sídlem Hagenauer Str. 43, Wiesbaden, Spolková republika Německo, zastoupen JUDr. Jiřím Kosem, MSc., advokátem se sídlem 17. listopadu 181, Pardubice, proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, IČ: 66240484, se sídlem NA Příkopě 988/31, Praha 1, insolvenční správce dlužníka ELEKTRA PV, s.r.o., IČ: 48202550, zastoupena Mgr. Ondřejem Platilem, advokátem se sídlem Opletalova 5, Praha 1, o určení pravosti přihlášené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávky ve výši 857.701,45 Kč přihlášené žalobcem přihláškou P187 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 41 INS 18021/2016.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že jeho shora označené pohledávky jsou do shora označeného insolvenčního řízení přihlášeny po právu. Z přihlášky pohledávky P187 zjistil soud, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky v celkové výši 857.701,45 Kč, s odůvodněním, že se jedná o neuhrazenou kupní cenu za dodané zboží, které žalobce dodával inslovenčnímu dlužníku (dále jen dlužník) na základě uzavřené Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a dlužníkem jako kupujícím dne 27.3. 2015. Dodané isir.justi ce.cz zboží žalobce dlužníku vždy řádně dodal a vyfakturoval, ale kupní cenu dlužník neuhradil. Přihláška pohledávky byla přihlášena s podmínkou, že pohledávka vznikne nebude-li věřiteli (žalobci) vydáno zboží , nebo nebude-li insolvenčním správcem uhrazena kupní cena za zboží. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalovaný popřel celou pohledávku žalobce co do pravosti s odůvodněním, že si dlužník s žalovaným na předmětné dodávky zboží sjednali tzv. výhradu vlastnictví a žalobce uplatnil výhradu vlastnictví, čímž odstoupil od kupní smlouvy a zanikla tak povinnost dlužníka zaplatit mu kupní cenu.

Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil a uvedl, že od žádné kupní smlouvy neměl nikdy v úmyslu odstoupit a přípis žalobce ze dne 10. 2. 2017, kde se domáhal výhrady vlastnického práva, byla pouze reakce na výzvu žalované, kterou žalobce vnímal jako dotaz, zda existuje mezi účastníky výhrada vlastnictví a zda bude v budoucnu případně uplatňována. Žalobce tímto chtěl dát najevo žalované, že pokud zboží bude na skladech dlužníka skutečně nalezeno, tak k němu uplatňuje výhradu vlastnického práva, avšak žalobce nemá žádné povědomí o tom, které zboží se v současné době skutečně nachází ve skladech dlužníka a není prodáno třetím osobám. Žalobce tedy nemohl v době přípisu odstoupit od smlouvy, ani to neměl v úmyslu, a svou volbu práva mezi vydáním zboží a odstoupením od smlouvy či zaplacením kupní ceny za nezaplacení zboží hodlá provést až tehdy, když bude najisto postaveno, které zboží se skutečně na skladech dlužníka nachází.

Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že žalobce se svou přihláškou domáhá jednak zaplacení kupní ceny, a jednak se svým dalším postupem v řízení, a sice uplatněnou Výhradou vlastnictví ze dne 10. 2. 2017, domáhá vydání zboží a dle názoru žalované nelze oba tyto nároky v řízení uplatňovat souběžně. Pokud žalobce uplatnil výhradu vlastnického práva, nemá možnost se domáhat úhrady kupní ceny. Nejistotu ohledně skutečnosti, zda bude zboží žalobci vráceno či nikoliv, nelze dle žalované vyřešit přihlášením podmíněné pohledávky, neboť podmínka musí vyplývat buď ze smluvního vztahu, nebo ze zákona. Dle názoru žalované však podmíněnost žalobcem přihlášené pohledávky ze smluvního vztahu nevyplývá. Pohledávka na zaplacení kupní ceny poté, co žalobce uplatnil výhradu vlastnického práva a vyzval žalovanou k vydání zboží, již neexistuje.

Přezkumné jednání se konalo dne 31. 5. 2017, žaloba byla doručena soudu dne 29. 6. 2017 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ.

Z Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a dlužníkem jako kupujícím zjistil soud existenci obchodní spolupráce mezi žalobcem a dlužníkem a její bližší podrobnosti. V čl. 6 odst. 4 Smlouvy je pak zaznamenána tzv. výhrada vlastnictví, a sice zde se účastníci dohodli, že vlastnické právo ke zboží, které bude předmětem dodávek, přejde z žalobce na dlužníka až dnem úhrady celé kupní ceny. Dodání zboží a nezaplacená cena za dodané zboží je mezi účastníky nesporná. Z přípisu žalobce ze dne 10. 2. 2017 zveřejněného jako Doplnění přihlášky pohledávky pak soud zjistil, že žalobce uplatnil výhradu vlastnického práva, vyzval insolvenční správkyni k úhradě kupní ceny a v případě, že této výzvě nebude vyhověno, vyzval insolvenční správkyni, aby bez zbytečného odkladu vydala veškeré zboží uvedené v příloze tohoto přípisu, které se shoduje s dodaným zbožím v přihlášce pohledávek. Žalobce též vyzval insolvenční správkyni k nezahrnutí veškerého zboží do majetkové podstaty, eventuelně k vyloučení již zahrnutého zboží z majetkové podstaty dlužníka. V tomto přípisu pak není explicitně zaznamenáno, že by žalobce měl vůli odstoupit od kupní smlouvy.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Mezi účastníky je nesporná obchodní spolupráce mezi žalobcem a dlužníkem, jejímž výsledkem bylo dodání zboží žalobcem dlužníku a nezaplacení ceny za dodané zboží. Žalobce pak k výzvě žalované sdělil, že uplatňuje výhradu vlastnického práva, avšak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce nikdy explicitně neodstoupil od Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení či jednotlivých realizačních kupních smluv. K tomuto odstoupení nelze dospět ani výkladem (viz dále v rámci právního hodnocení provedeného dokazování).

Dle ustanovení § 2132 OZ vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím. Dle ustanovení § 548 odst. 2 OZ je podmínka odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.

Přihlášku pohledávky považoval soud za nepodmíněnou, neboť z vylíčení podmínky je zřejmé, že se jedná o podmínku rozvazovací, neboť právo žalobce z důvodu pohledávky (zaplacení kupní ceny) zanikne, pokud bude zboží, u něhož byla uplatněna výhrada vlastnického práva, žalobci vydáno. Přihlášku pohledávky tak soud ve smyslu ust. § 173 odst. 3 IZ považuje za nepodmíněnou, neboť mezi účastníky je nesporné, že žádné zboží žalobci žalovanou vydáno nebylo. Zároveň se též soud domnívá, že pohledávku z uvedeného úmyslu žalobce vůbec nebylo možné přihlásit jako podmíněnou, neboť ze smluvní dokumentace žádné ujednání o podmíněnosti nevyplývá a možnost podmínit svůj nárok na zaplacení kupní ceny nevyplývá ani z žádného právního předpisu.

Soud žalobě jako důvodné vyhověl, neboť je názoru, že k úspěšnému uplatnění výhrady vlastnického práva je nutné, aby prodávající od smlouvy odstoupil, neboť pokud by prodávající od kupní smlouvy neodstoupil, nemůže účinně uplatňovat výhradu vlastnického práva. Stejné závěry pak plynou z rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1028/2007 (které se zabývalo vztahem uplatnění vlastnického práva při vyloučení věcí z majetkové podstaty), kde Nejvyšší soud uzavřel, že: za situace, kdy nebylo ani tvrzeno, že by dovolatelka od kupních smluv odstoupila, nemohla se domáhat jejich vyloučení ani náhradního peněžitého plnění za ně, přičemž na odstoupení nebylo možné bez dalšího usuzovat ani z toho, že dovolatelka podala vylučovací žalobu, jestliže souběžně uplatňovala nárok na zaplacení kupní ceny v konkursu vedeném na majetek úpadkyně přihláškou pohledávky , nebo z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 261/2009. Ve věci je tak zřejmé, že žalobce nikdy explicitně od smlouvy neodstoupil a naopak a tvrdí, že to ani neměl v úmyslu, neboť neví, zda věci, kterých by se mělo týkat uplatnění vlastnického práva, je skutečně možné vydat. Danému závěru též svědčí samotný postup žalobce v insolvenčním řízení, kde se stále (formou přihlášky pohledávek) domáhá zaplacení kupní ceny, což je minimálně jeden z argumentů o tom, že z přípisů žalobce nejde jen podle obsahu usuzovat, že by žalobce od kupních smluv odstoupil. Z přípisu ze dne 10.2. 2017 tak nelze mít závěr o odstoupení od smlouvy za prokázaný, jak se domnívá žalovaná, která tvrdí, že je nutno usuzovat na skutečný obsah daného právního jednání nikoliv podle názvu, ale podle toho, co měl žalobce v úmyslu. Závěr žalované o tom, že by daným přípisem žalobce od kupních smluv odstoupil, tak soud nesdílí. Dle soudu žalobce v reakci na výzvu žalované uplatňuje výhradu svého vlastnického práva, když tuto výhradu však nutno mít za neúčinnou, neboť žalobce zároveň od žádné kupní smlouvy neodstoupil. Žalobce tak v tomto řízení rozhodně neuplatňuje obě práva současně (právo na zaplacení kupní ceny a právo na vrácení zboží), neboť pro úspěšné uplatnění práva na vrácení zboží z titulu výhrady vlastnictví žalobce sám nesplnil zákonem předvídané předpoklady, když tento postup žalobce se soudu jeví jako logický, neboť žalobce v současné době neví, jaké jsou skladové evidence dlužníka, které zboží skutečně existuje a nebylo dále prodáno, a proto se jeví jako logické uplatňovat nárok na zaplacení kupní ceny a od kupních smluv (prozatím) neodstupovat bez znalosti, zda by uplatnění mohlo vůbec vést k vrácení zboží. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení, avšak po aplikaci ustanovení § 202 odst. 1 IZ žalobci v rámci incidenčního sporu o pravost pohledávky nelze náklady řízení vůči insolvenčnímu správci přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Českých Budějovicích dne 19. 12. 2017

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce